Mama tip / Dětské helmy na kolo Abus Youn-i

Už ji mají všichni tři. I Matýsek se ke svým třetím narozeninám dočkal té nejlepší helmy na kolo. Klárka s Kubíkem dostali své cyklo helmy Abus Youn-i před třemi lety a jsme s nimi nadmíru spokojení. Vyzkoušeli jsme i jiné helmy, žádná ale neseděla tak pěkně na hlavě jako německá Abus. I když jsou děti různě staré, mají odlišné obvody i tvary hlavy, helma jde moc pěkně utáhnout a fakt dobře padne! Matěj měl jediné přání - aby byla přilba bílá. Ehm, málem jsem vypustila duši, abych mu bílou Abusku ve velikosti S někde vypátrala. Ale našla jsem, až na dalekém Slovensku.

Sourozenci / Lehoučký Woom pro oba & Tip na praktické košíky na kolo

Tento článek tady měl být někdy koncem loňského léta. Ale teď to snad stihnu před plným nástupem cyklo sezóny. Naše děti teda jezdí na kolech celoročně, mírné zimy bez sněhu nám přejí a hlavně Kubík z kola prakticky neslézá. Velice brzo přišel na to, že kolo je rychlejší a na většině tras i míň namáhavé než loudavá chůze. Když jdeme ven, automaticky sahá po kole. Jezdí na něm do školky, na hřiště, do obchodu. Naopak Klárka se nějak zasekla a kolo nám posledních pár měsíců trochu odmítá. No věřím, že je to jen období, které zase brzo přejde. Zvažuju přestříkání kola na růžovo - jde to? Minulé léto měl Jakub už tak perfektně zmáknuté odrážedlo Strider, že jsme museli udělat krok dopředu. Klárka měla tou dobou 20" ultralehké kolo s přehazovačkou Woom 4, tak si mohl Kubík pohodlně podědit žluté kolo Woom 3. Chlupáč si vzal Kubíkovy tréninky na starost a běhal s ním po dlouhých rovinkách u domu. Za pár dní šlapal sám. V necelých čtyřech letech. Sebejistě, lehce, přirozeně. Tyto milníky mě vždycky dojmou.

Klára jede / Ultralehké kolo s přehazovačkou Woom 4

Druhý díl našeho románku jménem Woom. Dodneška jsem na sebe pyšná, že jsem tenkrát to "drahé" rozhodnutí udělala, že jsem to nenechala být, že jsme se s Chlupáčem shodli, že do kola pro děti zainvestujeme. O naší cestě k ultralehkému kolu Woom 3 si můžete přečíst v loňském článku. Ono to totiž fakt není jedno, váha kola hraje zásadní roli, ať vám kdokoliv tvrdí opak. Vždycky budou děti lépe jezdit na lehkých kolech, budou mít větší radost z jízdy, než když je posadíte na ultratěžkého ocelového araba. A víte z čeho mám radost? Loni jezdila Klárka v městské části, kde bydlíme, na Woomu jediná. A teď? Woomem se to tady jen hemží, nejčastěji vídávám právě Woom 3, což je obvyklá velikost prvního šlapacího kola, ale potkáváme i roztomilou dvojku. Drandí na ní sousedovic tříletá holčička a musím říct, že naprosto s přehledem. Takže jde vidět, že mnoho rodičů začíná nad koly pro své děti uvažovat.

Klára jede / Ultralehké šlapací kolo Woom 3

Klára nejede, Klára přímo frčí. Mí sledovatelé na IG mají lehký informační náskok, nedávno jsem přidávala fotku z našeho cyklovýletu, kde jsem poprvé ukázala Klárčino nové kolo. A taky jsem tam ve stručnosti shrnula své myšlenkové pochody, proč nové. Pravidelní čtenáři si totiž asi vzpomenou na můj loňský článek o prvním šlapacím kole, na kterém Klárka začala jezdit v necelých čtyřech letech. Byl to český Olpran, velikost 16''. Kvalitní kolo, hezký design, za dostupné peníze, bohužel klasické váhy. A když říkám klasické, myslím tím běžnou váhu podobného kola na trhu - cca 11 kilo. Což může (ale nemusí) být pro 18ti kilové dítě trochu oříšek. Po desítkách a desítkách našlapaných kilometrů mi v hlavě začala hlodat kacířská myšlenka - pořídit něco jiného, něco fakt lehkého, třeba právě Woom.

 

Kvalitní odrážedlo pro nejmenší Puky Wutsch

Našeho miláčka "Pukyho" jsem skloňovala už v tolika předchozích příspěvcích a konečně se dočkáte i ucelené recenze na toto skvělé odrážedlo pro nejmenší jezdce. Německé odrážedlo Puky jsem chtěla Jakubovi pořídit už k prvním narozeninám, tehdy jeho nejmenší variantu Pukylino pro děti od jednoho roku a výšky 75 cm. Tenkrát jsem ale až moc četla recenze a víceméně se nechala od nákupu odradit anonymními uživateli internetu. Tehdy mi ty recenze přišly snad 50 na 50, jeden na Pukylino nedal dopustit, druhý na něj nadával. Z podzimního nákupu teda sešlo. Naštěstí ne na dlouho. Puky jsem nepustila z hlavy a přišlo jaro. Kuba si začal chtít brávat plastové enduro ven. A ono tak šíleně rachotí. Věřila jsem ve schopnosti svého dítěte a v dubnu mu pořídila čtyřkolé odrážedlo Puky Wutsch. Jaké je? Úžasné. A růžové :)

Klářino první šlapací kolo Olpran

Tenhle milník přišel vlastně úplně náhodou. Klára bude mít v září čtyři roky a nikam ji netlačíme. Nejedeme podle tabulek, snažíme se respektovat její tempo ve všem. I v učení se. I v učení se jízdě na kole. Klára zhruba od 2,5 let jezdí na odrážedle Strider, na které nedám dopustit. Podrobná recenze odrážedla Strider je tady. Takže dnes je to už skoro rok a půl, co na něm jezdí. Hrozně rychle se naučila držet rovnováhu a teď na něm válí tak, že mám občas strach. Pokouší svoje hranice, zkouší, co dokáže, jezdí rychleji a rychleji. Tohle byl pro mě hlavní důvod k zamyšlení, jestli už nenadešel čas na změnu. Čas na první opravdické kolo. Kolo se šlapátky. Klárka o to ale nějak zvlášť nestála, Stridera miluje a asi se ho ještě nechtěla vzdávat. Ke šlapacímu ji vlastně namotivoval děda - můj táta. Od nějakého známého koupil starší jeté kolo. Pořídil ho k nim domů, aby tam něco bylo, když přijedeme na víkend. Myslím, že jsme si nikdo nedělali naděje, že by ji to chytlo tak rychle. Můj táta tomu kolu říká Arab, je modré, má dvanáctky kola, má nosič, košík, zrcátko i zvonek a nemá! postranní kolečka. A tak Klára začala jezdit na kole. Nejprve po zahradě, pak před domem na ulici. Děda nebo Chlupáč běhali s ní. A ji to začalo bavit. Tak padlo rozhodnutí. Koupíme jí první kolo.

Klářino první kolo / Odrážedlo Strider

Ke Klárčiným druhým narozeninám (to je na podzim 2015) jsme pořídili odrážedlo. Do té doby jezdila výhradně na motorce a už po kolech na hřišti pokukovala a jevila zájem. Tak jsem několik měsíců googlila a četla recenze na první dětská kola bez šlapátek.

Měla jsem pár požadavků, ze kterých jsem nehodlala slevit

- kvalitní zpracování prověřené recenzemi
- co nejnižší váha kola
- sedátko nízko, aby na něm mohlo začít dítě jezdit brzo (aby dosáhlo pohodlně na zem)

Z toho mi nakonec jasně vyšel vítěz - Strider Bike (model ST12 Sport), když jsme si jej navíc vyzkoušeli u kamarádky, věděla jsem, že jsme vybrali dobře. Je to sice poměrně drahé kolo (cca 3000 Kč), ale mělo by dlouho vydržet a určitě se na něm bude za dva roky prohánět i Jakub. Nejvíc se nám líbila jasně žlutá varianta (na výběr máte z 8 barev, pak mají i nějaké limitované edice a taky verzi Pro).

Jaké je a jak jsme spokojení?

Strider je nejlehčí odrážedlo na trhu, váží 3 kila a věřte, že dítě pozná každý gram - a vy vlastně taky (zapomeňte na to, že jej nebudete nikdy poponášet). Konstrukce je odlehčená ocelová, zpracování kvalitní a rám vypadá masivně - nosnost 27 kg. Líbí se mi naprosto jednoduchý minimalistický design.

V balení jsou dvě sedátka, jedno nižší pro začátek a malinké děti, druhé XL sedlo pro větší děti (Klára už na druhém sedátku jezdí teď). Nejnižší poloha sedátka je opravdu nízko, takže na kole mohou jezdit děti už cca v 1,5 roce (rozměr od rozkroku k zemi musí dítě mít 28 cm, aby dosáhlo na zem). Tento parametr byl u nás klíčový, přece jen jsme ho kupovali ke druhým narozeninám, ostatní odrážedla jsou vyšší. Pokud tedy chcete kupovat kolo pro menší dítě, zvolte Strider. Pokud kupujete až pro větší (třeba pro tříleťáka), můžete vybírat i mezi jinými. Na druhou stranu lze sedlo vysunout až do výšky 48 cm, takže dítěti vydrží odrážedlo až do 4-5 let, což vidím taky jako značnou výhodu.

U zadního kola jsou lehce rozšířené vidlice, mohou tak sloužit jako stupačky, Klárka na to zatím nepřišla, ale přijde mi to jako dobrý nápad.

Kolo nemá brzdu, já ji u odrážedla nevyžadovala, malé děti ji stejně nepoužívají a brzdí nohama, což je rychlejší, bezpečnější a pro ně víc intuitivní.

Pneumatiky jsou pěnové nenafukovací, nemusíte se tedy bát píchnutí, pokud jezdíte v terénu jako my (tím pádem jsou ale tvrdší).

Řídítka jdou výškově nastavit rychloupínákem a na jejich rámu je ochranné polstrování. Řídítka se protáčejí, nevidím v tom však problém. Klárce se nikdy nestalo, že by si řídítka nějak během jízdy přetočila, nebo že by to bylo jinak nebezpečné.

Nevýhody?

První menší sedátko je z plastu, takže je tvrdé, některé děti to může od jízdy odradit. Druhé sedlo je už měkké koženkové a o něco větší, tudíž pohodlnější. Teď už jezdí na tom větším.

Nutné doplňky, které jsme pořídili

Hned s odrážedlem jsem koupila košík na řídítka, bylo mi jasné, že děti to milují, my máme každý den dilema, co všechno si vezmeme s sebou. Nutná je lahvička s vodou a většinou povozíme jednoho až dva plyšáky. Helmu měla Klára už k motorce, byla ale bazárková a já začala pochybovat, jestli je ok. Jakmile tedy začala Klára jezdit pořádně a rychle, pořídili jsme ve specializovaném obchodě správnou a kvalitní helmu, kterou má Klárka ráda a dobře jí sedí. Dokoupili jsme zvonek na řídítka, blikačku, aby nás bylo vidět. V neposlední řadě (a to všem mohutně doporučuju) jsem pro sebe koupila nosící pásek na kolo. Každý den aspoň chvíli kolo nesu, když chce Klára běhat, nebo už je prostě unavená. V jedné ruce tlačím kočárek, ve druhé ruce držím kolo a třetí rukou asistuju Kláře :) Nosící pás jsem opravdu potřebovala a je to fakt dobrá vychytávka. Má čestné místo dole v kočárku a je připraven k rychlému použití.

Ač Klára dostala odrážedlo už na podzim, pořádně začala jezdit až teď v únoru. Na podzim si ho párkrát vyzkoušela, ale měla nějaký blok a dávala pořád přednost motorce. Nechali jsme to ležet, kolo uklidili do sklepa a čekali jsme na jaro. Při prvních teplých dnech jsme kolo zase vytáhli a šli ho vyzkoušet. Klára se do toho obula a za chvíli nabrala potřebnou jistotu. První den byla opatrná, spíš chodila než seděla, nohy měla pořád na zemi. Za ten den však pochopila princip a obavy se rozplynuly. Od té doby se bez kola nehne, bereme ho ven skoro na každou procházku. Dnes (asi po měsíci) na něm doslova válí. Po rozjetí zvedne nohy a ujede několik metrů bez ztráty rovnováhy, krásně zatáčí, dělá obloučky, brzdí. Až tomu nemůžu uvěřit, když ji pozoruju. Tato odrážedla jsou skvělým mezičlánkem k opravdickému kolu, děti se naučí držet rovnováhu a nebudou pak potřebovat postranní kolečka. Řekla bych, že na něm bude jezdit tak rok, rok a půl, pak dostane kolo a Strider poputuje Kubíkovi. Ideální načasování :)

Inspirace / Dárky ke 2. narozeninám

Klárka bude mít v polovině září 2 roky! Je to už velká holka. První narozeniny jsme oslavili v úzkém rodinném kruhu a z dárků už měla radost. Jsem proto zvědavá, jak to bude vnímat letos. Trošku komplikace je to, že téměř na den jejích narozenin mám termín porodu. Takže to chce o něco víc plánování, protože ji rozhodně nemůžu nějak ošidit. Dárky chci mít koupené do konce léta (navíc bude mít v srpnu i svátek a ještě pro ni chci připravit dárek "z porodnice", až přijedu domů s miminkem). No je toho dost a kde začít? Nejlépe s dárky, pak plánem oslav a dekoracemi. Chci, aby si to užila.

Hraček máme doma spoustu a nejsem zastáncem kupování všeho, co trh nabízí. Přemýšlím teda i trochu prakticky, navíc musíme vymyslet dárky i pro babičky a dědečky... Takže tady je náš narozeninový wishlist.

Rostoucí židle

Už když jsme plánovali koupi první jídelní židličky, jsem měla v hlavě kvalitní rostoucí židli. Nakonec jsem po zvážení všech pro a proti odolala, koupili jsme klasickou plastovou židli v Ikei a čekala jsem na ten správný čas. Myslím, že ten čas přišel a Klára je připravená na další krok ve stylovém stolování :) Navíc židličku využije i později ve svém pokojíku. Originál Stokke jsem zamítla hned kvůli šílené ceně, židličky mají sice krásné, ale na druhou stranu je to pořád jenom židle. Po chvíli hledání mě hlavně kvůli hezkému designu zaujaly židličky Wood Partner (Unize Kombi). Jsou to židle českého výrobce, který se specializuje na dětský nábytek do školek, což je mi sympatické. A ceny jsou rozhodně příznivější. Tato židle je stabilní a pevná, vyrobená z bukového dřeva s nosností do 110 kg. Principem stejná jako ostatní rostoucí židle, sedátko i podnožka jsou nastavitelné dle výšky dítěte, pultík s popruhem bránící propadnutí je demontovatelný. Vybrala jsem variantu v kombinaci bílá/žlutá a dokoupím i nějaký textilní podsedák, klidně tento růžový.

Rostoucí židle Wood Partner

První kolo / Odrážedlo

Tady je rozhodování ještě o něco složitější. Klárka zatím jezdí na plastové motorce, má ji ráda, ale už začíná toužit po kole. Na dětských hřištích je nestydatě okukuje :) A ve dvou letech by se měla posunout ve své cestě za opravdovým kolem. Doufám, že to bude tak, jak píší výrobci a recenze, že dítě se na odrážedle naučí rovnováze a přeskočí tak stádium učení se s postranními kolečky. Dlouho jsem zvažovala tři nejkvalitnější typy/výrobce. Německý Puky LR M, americký First Bike a americký Strider. Přečetla jsem spoustu recenzí a nastudovala spousty parametrů. Nakonec to vypadá na Strider Bike (verze 12 Sport). Moc se mi líbí Puky, vím, že Klárce by teď vyhovovalo asi nejvíc, ale bylo by to krátkodobé řešení, je totiž maličké. Většina rodičů se shoduje, že je dítě užije tak do 2,5 - 3 let. Na druhou stranu First Bike by byl na mnohem delší dobu, ale je pravděpodobné, že teď by jí ještě neseděl, je totiž poměrně vysoký a menší dítě nedosáhne plně na zem. Proto se mi zdá nejlepší volbou Strider Bike, který je navíc lehoučký (má jen 3 kila!). Sedátko má nízko, takže na něm můžou jezdit děti už od 1,5 roku, k modelu Sport je nově přidáno i větší XL sedátko, to zaručí, že kolo dítěti vydrží až do 4-5 let. Tento týden si kolo chci vyzkoušet u kamarádky, a pokud bude Klárce sedět, máme rozhodnuto. Barvou si nejsem zatím jistá, favoritem je limetkově zelená. V cykloshopu pak musíme dokoupit helmu, bez té ani krok.

Odrážedlo Strider

Lampa do pokojíčku

Pokojík pro Klárku je téměř hotový, chybí rozvěsit pár dekorací a zvládnout nejtěžší krok - stěhování :) To bude asi ještě chvilku trvat. Každopádně bude k postýlce potřebovat nějakou lampičku. Mám dilema, jestli pořídit už normální hezkou a praktickou lampu, později i ke čtení, nebo zatím pořídit pouze tlumené orientační světlo, pro klidný spánek. Mám už dlouho v oku Svítícího kamaráda od Philips. Výhodou je LED světlo, dlouhodobý provoz, zpracování a mobilita. Pro naši holčičku určitě Minnie, i když jí to zatím nic neříká, vím, že by z ní byla nadšená.

Svítící kamarád od Philips

Lego Duplo

Lego, respektive v našem případě zatím Duplo, je nesmrtelné. Máme pár sad, zatím menších, a Klára tomu začíná přicházet na chuť, umí kostky skládat, největší úspěch samozřejmě mají zvířátka, které pořád někam přenáší. Musíme pro ně stavit příbytky, tak k narozeninám jsem se plácla přes kapsu a pořídila obrovskou krabici, ze které budeme mít radost všichni :) Sada se jmenuje "Domek na hraní", dá se z ní postavit třípatrový dům a už mi přijde hodně variabilní.

Lego Duplo, Domek na hraní

Toto budou hlavní dárky, o které se podělíme s rodinou. Pak určitě vymyslíme nějaké drobnosti, určitě nějaká knížka (dlouho přemýšlím o Tulletových knihách, ale stále mi na to dcera přijde malá), takže sáhneme asi po nějakých osvědčených leporelech.

Nemáte nějaké osvědčené tipy na dárky pro dvouleté dítě? Něco, co udělalo velkou parádu u vás doma? Co dítě ocení a co jej zabaví na nějakou dobu? Budu ráda, když se v komentářích podělíte.