Jaro venku s aktivitami od Kvída

Jaro láká ven. Nás sice nezastaví skoro žádné počasí, ale jaro mám strašně ráda. Letošní duben se jeví opravdicky aprílově, já bych se teda přimlouvala za vyšší teploty. Když máte děti různých věkových skupin, někdy může být oříšek sladit venkovní zájmy. Klárka chce do venkovní posilovny, Kubík nejraději na kolo, Matěj na hřiště. Já nejradši na výlet do lesa. Děcka obecně do lesa chodí rády, i když většinou dělají ofrky a hledí na svoje zájmy. Proto se vždycky snažím vymyslet doprovodný plán, ať už je to nějaké zajímavé místo (kde třeba můžou lozit po skalách, po stromech, nebo můžou přeskakovat potůček), nebo se na cestě nachází nějaká zábava připravená lidmi - naučné stezky, úkolové putování, bojovka nebo stopování. To u dětí zabere vždycky. Jenže kde pořád hledat inspiraci? Už několikrát mi pomohl Kvído. Kvído je chytrá červená chobotnice a také vzdělávací koncept pro děti od Albi.

Jaro na Maltě

Jarní prázdniny. Možnost ujet. Většina lidí jezdí s dětmi na lyže. My letos jinak. Za prvé jsme už letos lyžovali celkem dost, za druhé s příchodem slunečného počasí jsme se nějak automaticky přepnuli do jarního módu, a za třetí, Chlupáč si při fotbale v únoru vyvrtnul kotník a lyžáky by pravděpodobně nedal. Takže kam? Sedli jsme si a sepsali požadavky. K moři. Na jih. Letecky. Do tepla. Za atmoškou. Někam, kde jsme ještě nebyli. Na lehko. Měli jsme pár favoritů, žádné vyhraněné preference. Vyhrála Malta. Snad se mi někdy podaří sepsat zápisky z naší pětidenní dovolené na Maltě, ale vzhledem k tomu, jaké resty mám s naší letní dovolenou na Balkáně, prosím o trpělivost ♥

Růžové. S třpytkami. Barefoot celoročky Beda Janette

Klárinko, jaké bys chtěla na jaro boty? Růžové! A třpytivé... Máš je mít. Česká značka barefoot obuvi Beda Kláře sedí dokonale, tak, jakoby ty boty šili přesně na její nohu, o čemž jsem se přesvědčila i v sobotu, kdy jsme vyrazili do obchodu v Brně kupovat troje celoročky na podzim (kéž i na jaro). O tomto mega nákupu ale někdy příště. Teď tady shrnu výhody a nevýhody růžových Beda Janette pro všechny rodiče dětí s širokou nohou. Klidně i s vysokým nártem.

Jen tak si utéct...

Když se mě někdo zeptá, jak jsme přežili nouzový stav, bez školky, bez kroužků, bez služebek, s homeofficem, odpovídám bez nadsázky, že dobře. Že já jsem si to vyloženě užila. Že dětem to neuvěřitelně prospělo, že si jakoby upevnily svoje místo v rodinném kruhu. Já říkám, že tento omezený režim ukázal, co všechno je možné. To, co bylo dřív považováno za nemožné, nebo alespoň komplikované, se teď ve světle Covidu ukázalo jako naprosto reálné. Že jde pracovat z domu. Že se jde doma i učit. Že to jde vydržet bez častého nakupování, bez kaváren, bez restaurací a hospod, bez hřišť a zábavních parků. Uvědomuju si, že mít doma školáka, nejásala bych tímto způsobem, ale zatím si to můžu dovolit. Cítila jsem paradoxně velkou svobodu. Nic jsme nemuseli. Nemuseli jsme spěchat, nemuseli jsme vyvíjet žádné tlaky. Naší rodině Corona stav prospěl a když jsem chystala děti poprvé ve středu do školky, cítila jsem téměř fyzický smutek. Že nám končí jedno velmi zajímavé a přínosné období. A že tak blízko, jak jsem jim třem byla, už možná nikdy nebudu.

 

Matěj / 18. měsíc s třeťátkem

Tyhle malé narozeniny kolem nás nějak propluly, ani nevím jak. I když se obecně rok a půl považuje za docela důležitý milník, zastihl nás v době intenzivního rodinného covidového soužití, kdy pomalu nevím, co je za den. Natož, abych registrovala datum. Poslední měsíc mám pocit, že se náš život scvrkl na vaření, pečení, hraní deskovek a procházek do okolí. Dnes jsme ale důstojně oslavili Den Země a uklidili jsme okolí našeho domu. Takový náš malý zelený projekt. Matěj asistoval taky. Nevím, jestli je v roce a půl nějaké oficiální období silné separační úzkosti, nočních běsů a strachů, pokud ne, tak mám smůlu jen já.

 

Jaro v nouzovém stavu & Green April

Nouzový stav se nás všech dotknul. Někoho víc, někoho míň. Já jakožto člověk přijímající beru současnou situaci jako velkou příležitost k mnoha změnám. Myslím, že nás situace navede na novou cestu, která bude jiná, snad i v mnohém lepší. Necítím se oprávněná psát své laické názory na dobu virovou, přiznám se, že už média ani tolik nesleduju, statistiky nezkoumám. Situace je nelehká pro mnoho lidí z ekonomického hlediska, pro oslabené lidi je bezesporu životu nebezpečná. Světové hospodářství se pořádně zatřese. Dlouho jsme žili ve velkém blahobytu, ve velké jistotě, mnoho jsme toho brali za samozřejmost. Teď to bude jiné. Na nějakou dobu. Nám dal nouzový stav čas. Společný čas. Čas v pěti. Konečně máme opravdu dostatek času žít i doma víc Montessori. Víc praktického života, víc přírodních aktivit. Víc respektu, víc sebepoznání, větší pochopení emocí a potřeb celé rodiny.

 

Matěj / 17. měsíc s třeťátkem

Skoro rok a půl. To už je doslova malý člověk. Člověk se svým temperamentem, svými náladami, svými charakteristickými rysy. Je podobný na Kubíka v jeho věku, až na ty blond vlasy a modré oči, a všichni mi říkají, že je to celý Chlupáč. Já to vidím jen na fotkách. Hrozně rád se nechá opečovávat, miluje čištění uší, natírání, česání, čistění zubů (jen teda nechápe, že je potřeba otevřít pusu :)), nijak zásadně nebojuje ani u stříhání nehtů. Teď jsem ho podruhé sama stříhala strojkem, musela jsem ho teda u toho kojit, ale dali jsme to. Máme za sebou těžké období vymezování hranic, které se teď dočista záhadně vyřešilo, tak nějak ale tuším, že se brzy vrátí jako bumerang. O tom plánuju napsat samostatný článek, stojí za to podívat se na to detailněji. Věřím, že to mnohé z vás rozesměje, jiné uklidní, že nemáte jediné uřvané dítě v okrese.

 

Mama tip / Zahrádka v květináči

Přiznám se, že prožívám velmi rozporuplně toto podivné období, které náš zranitelný svět ovládlo. Jsem tak trochu v rozporu, necítím strach, jen mě uvádí do diskomfortu situace, kdy nikdo neví, jak se to celé vyvrbí. Na druhou stranu prožíváme krásné rodinné období, jsme spolu všichni doma, máme na sebe víc času, děti mají doma tátu 24 hodin denně, chodíme na pravidelné výlety do přírody, neztrácíme čas zbytečnostmi, které k životu nepotřebujeme. Do obchodu chodí jen jeden a zdržuje se tam minimální možnou dobu. Hrajeme víc hry, víc čteme, vymýšlíme společné projekty. Večer padáme únavou, na blog nějak nemám chuť, cítím, že teď potřebuju víc času trávit offline. A potřebuju čerstvý vzduch. Víc než kdy dřív. Teď je ideální doba, abych vám ukázala knížku, která nám dělá společnost už docela dlouho. Zahrádka v květináči Anity Blahušové je kniha, která zaujme všechny nadšené pěstitele, kteří nedisponují prostorem. Mají možná jen malou zahrádečku, malý plácek před domem, terasu nebo balkon. A když ani to ne, parapet snad? I na tyto maloprostorové nadšence kniha myslí.

 

Český handmade / Rostoucí softshellový overal Dupeto

Softshell dětem oblékám odjakživa, ale až s Matějkem jsem přišla na chuť overalům. Minulý podzim jsme narychlo pořídili overal z Lidlu s medvědy, který nosí půlka Brna a ze kterého Matěj postupně vyrůstá, teď na sklonku zimy dostal jeden o hodně vytuněnější - softshellový overal české výroby Dupeto. Za mě je jeden overal v malém dětském šatníku prostě nutnost. Od půl roku do dvou. Hlavně pokud žijete aktivně a venku. Děcko je zabalené v jednom nepromokavém kuse, nehrozí žádná vyhrnutá záda ani ofouklé bříško. Pro mě je overal synonymem svobody pohybu. Můžu dítě nechat lozit v mokré trávě, můžu ho nechat válet se ve sněhu nebo písku, nemusím se zbytečně bát, že bude mít mokrý zadek, když si sedne po dešti na lavičku. Ano, i softshell má své hranice, ale třeba gumové oblečení mě nikdy úplně neoslovilo.

Kožené barefoot celoročky Filii pro bráchy

Teď v této zimě nezimě matka pomalu neví, co dětem na nohy dát, jestli je to ještě na zimní boty, nebo už by stačily celoročky. Zatím teda dávám zimní, hlavně kvůli delším pobytům venku se školkou, ale určitě jsou dny, kdy by ani v kožených celoročkách nemrzli. Minulý týden doma probíhalo velké měření a skoro všichni si zasloužili nové boty. Krom Kubíka, ten jaro odchodí ještě v botkách, co měl na podzim a pořád na ně s láskou vzpomíná. Chtěl totiž konečně nějaké zelené. Dostal. Tenkrát jsem mu vybrala tmavě zelené Filii s označením Filii Chameleon Forest W. Jsou kožené, kotníkové, nevyteplené. A jako vždy super.

 

Slovensko / 4 dny s dětmi ve Vysokých Tatrách na začátku letní sezóny

Nadpis je v tomto případě lehce zavádějící. Ač se půlka května může v našich končinách jevit jako svěží začátek léta, v horách je všechno jinak. Letos teda bylo všechno jinak i všude jinde, ale vysoké hory mají většinou v půli května ještě sezónu zimní. Minimálně něco mezi. Až do půlky června jsou v Tatrách dokonce uzavřeny mnohé turistické trasy, označené jako zimní cesty. Jednak kvůli bezpečnosti, sněhu, ale také kvůli ochraně přírody, která se po dlouhé zimě probouzí k životu. Každý rok si říkáme, že už v květnu na dovolenou nepojedeme. Tento termín nám přináší smůlu. Snad pokaždé, když někam v květnu vyrazíme, trneme, jestli nám bude stačit pláštěnka, nebo budeme potřebovat zimní boty. Květnové počasí nás zaskočilo v Třeboni, ale i na Korsice a v Neapoli. Myslím ale, že napřesrok zase vyměkneme, a těch pár dní volna využijeme k novým cestám...

DIY / Jednoduchý velikonoční věnec na dveře

Původně jsem jarní věnec vůbec dělat nechtěla. Pořád jsem totiž zamilovaná do toho, co jsem vytvořila před dvěma lety - pro inspiraci mrkněte sem. Jenže! Děti se nedopatřením dopnuly k mé brožurce se stovkou nápadů na věnečky a začala přetahovaná. Nakonec se oba dva vzácně shodli a to se muselo oslavit. Tak, že vyrobíme velikonoční chlupatý věnec s ovečkou. I když už mám doma jakéhosi materiálu, stejně jsem musela nějaké věci dokoupit. Samotná výroba se spoustou rušivých elementů pak zabrala maximálně hodinu. Teď už doma visí, prý je trochu šejdrem, ale svět se nezboří. Tak si trochu vyhodila z kopýtka, no :) A i kdyby, vždycky se můžu vymluvit na to, že ho dělaly děti. Děti jsou vlastně často dobré alibi...

 

 

Jarní Montessori aktivity & Tip na e-book & Slevový kód

Duben bývá často označován za "zelený" měsíc. 22.4. se slaví Den Země, probíhají celorepublikové akce "Ukliďme Česko", koná se mnoho zajímavých přednášek, a vlastně i samotné jaro nás pobízí k tomu, abychom se chovali k planetě o fous lépe. Vyrážíme častěji do přírody, tvoříme z přírodních materiálů, provádíme očisty domácnosti i těla. Občas tady najdete článek o tom, jak to s ekologií máme doma my. Například tip na krásnou knížku pro děti 23 způsobů, jak se stát ekohrdinou jste mohli najít v únorovém příspěvku. S jarem se mi do krve vlila nová dávka energie (paradoxně i přes stoupající stupeň nevyspání) a mám mnoho nápadů, co s dětmi podnikat. Mám štěstí, že moje děti tráví svůj život venku rády, zajímají je zvířata a semtam i nějaká rostlina. Oba víkendové dny jsme strávili v lese a nebýt těch třech klíšťat nám bylo fajn.

Jaro v únoru a hurá do přechodových oblečků

Kromě vlekařů byste asi v Česku nenašli nikoho, kdo by neměl radost z příchozího jarního počasí. Tak jako máme rádi babí léto, milujeme i tyhlety první nesmělé záchvěvy jara, i když kalendářně panuje ještě krutá zima. Podle Jakoubka je totiž už rovnou léto a tak ho slavnostně přivítal solidním nachlazením. Klára to odskáče beztak brzy, protože frajersky odhazuje čepice a rozepíná si bundy. Chlupáč nám včera zmizel na služebku do ještě většího tepla a tak jsme si o víkendu naplánovali outdoorové jarní odpoledne v pěti. Zatím málokdy se nám totiž podaří sladit zájmy a potřeby všech pěti členů rodiny a popravdě já měla doposud slušné bobky vyrazit s Matějem někam na celé odpoledne. Víte, Matěj a kočárek. Jenže počasí přálo odvážným, do kočárku putoval kromě Matějka i šátek, vlněné ponožky a teplá čepka. Pro jistotu. Děti si vybojovaly jarní bundy a upřímně jsem byla ráda, že aspoň v tomhle ohledu jsem na jaro připravená. Teď mě čeká každosezónní dilema s nákupem barefootek. Jupijej.

 

Itálie / Neapol s dětmi za 10 dní

Vidět Neapol a zemřít. Nevím, proč toto rčení historicky vzniklo. Napadá mě snad jen tolik - Neapol (a její nejbližší okolí) je tak nádherná, že by si člověk mohl po návratu šťastně povzdechnout: "Ach, tak teď už jsem spokojený." Trochu o tom, proč Neapol, jsem psala v příspěvku před odletem. A tady máte ještě mnohem větší proč. Ryze můj pohled. Miluju Evropu a pokud se nikdy nevypravím za její hranice, plakat nebudu. Nepotřebuju echt komerční destinace, nepotřebuju jezdit tam, kde to zrovna teď frčí. Necítím touhu nechat se uklidňovat východními filozofiemi, naopak mám asi ráda trochu té jižanské divokosti. Nevyhledávám načančanost a přetvářku. Bylo to boží. Bylo to únavné, bylo to náročné, bylo to nezapomenutelné. Upozornění před dalším čtením - bude to sakra dlouhé.

Nízké celokožené barefoot boty Filii Leguan

Konečně skončila. Dlouhá podivná zima. Mokrá, nemrazivá, nijaká. Klářina noha mi dala zabrat co se zimních bot týká. Zjistila jsem, že koupit barefoot obuv na širokou nohu s vysokým nártem, která odolá dennodennímu mokru, chladu a extrémní zátěži školkových výprav a dobrodružství, je prakticky nemožné. Příští rok musím celou situaci přehodnotit nanovo. To naopak u Jakuba mám jasno. Pokud se mu extrémně nezmění tvar nohy, zůstaneme u nepromokavých zateplených kotníkových Filii. Kvůli pozitivní zkušenosti jsem u Jakuba nemusela na jaro moc váhat. Od Velikonoc běhá ve šmrncovních nízkých kožených Filii Leguan.

 

Velikonoční

I když nejsem úplně velikonoční typ, jeden příspěvek si tento významný svátek přece jen zaslouží. Jako holka jsem je vyloženě nesnášela, zvyky s nimi spojené mi nebyly příjemné, byla jsem vděčná mým rodičům, že jsme pravidelně utíkali na chatu uprostřed lesa. Svým dětem ale nechci předávat svůj zaujatý postoj, nechci je ochudit o tradice, nepotřebuju je připravit o všechnu tu srandu kolem. Jako každý, tak i oni si své názory musí vytvořit sami, díky zkušenosti a prostřednictvím zážitků. Jak se k Velikonocům v budoucnu postaví, bude jen a jen na nich. Já si Velikonoce spojuju se svátky jara, baví mě květinové dekorace a s dětmi lehce hravá výzdoba (můj minimalistický duch je notně okořeněný Klárčinými výtvory ze školky). Pečeme perníky, barvíme vajíčka (letos poprvé přírodními barvivy), chodíme do přírody a taky tématicky tvoříme. Kubovi jsme koupili první pomlázku, se kterou zatím proháněl jen holuby, Klárce se snažíme aspoň trochu vysvětlit tradici mrskání, kterou bere jako největší nespravedlnost na světě. Každopádně vám přeju, ať si Velikonoce užijete tak, jak to vyhovuje vaší rodině.

 

Montessori aktivity doma / Poznáváme jarní přírodu

Montessori je nám blízké. Navštěvujeme dlouhodobě kurzy. Klárka chodí do Montessori školky. Líbila by se nám i Montessori základní škola. Snažím se i doma vymýšlet pro děti nějaké aktivity inspirované touto teorií, která už je stará více než 100 let. Tato nadčasovost jen dokazuje, že výchova a vzdělávání dětí není něco, co je třeba podřídit nejmodernějším trendům. Stačí zdravý selský rozum, víra v přirozené schopnosti dítěte, respektování vývojových etap a jednoduché pomůcky, kolikrát ty z běžného života. Můj repertoár je trochu omezený tím, že děti si toho spoustu vyzkouší přímo v kurzu a pak už to pro ně není doma takový trhák. Ale tak pořád je co vymýšlet. Jen toho času kdyby bylo víc... Ale to určitě znáte. Často se mě na Montessori ptáte, evidentně je to něco, co vás zajímá, tak jsem si dala předsevzetí (no dobrá, raději tomu nebudeme říkat tak honosně), že vám budu prostřednictvím blogu předávat nějaké tipy na tyto domácí aktivity pravidelně. Dnes předávám jarní poznávací karty. Moje děti nesmírně baví už několik dní.

Parádní český handmade pro děti značky Chiaro

Když jsem v březnu přemlouvala Chlupáče, že bych ráda vyrazila na brněnský veletrh Pro dítě, ani mě nenapadlo, kolik příjemných setkání mi tato událost přinese. Odcházela jsem s velkou taškou, lehkou peněženkou, plnou kapsou vizitek a hlavou tak trochu v oblacích. Seznámila jsem se tady totiž s mnoha inspirativními lidmi, poznala krásné produkty, objevila několik novinek a ráda bych vám na blogu několik úspěšných příběhů představila. Nemusím připomínat, jak ráda mám české kvalitní oblečení. Není proto divu, že nejvíc času jsem strávila na stánku české značky rostoucího oblečení pro děti Chiaro (čte se Kjaro). Bez keců říkám, že bych brala úplně všechno, na stojanech nebyl kousek, který by mě něčím neoslovil. Všechno veselé, nápadité, zajímavě střižené. Tak báječné šije Eva oblečení. A to už od roku 2013!

DIY / Barevná zahrádka v květináči

Jaro je období, které přímo vybízí ke tvoření s dětmi. Všude toho tolik kvete, raší, příroda se probouzí k životu. Všechna ta krása jde využít k dekorování interiéru. A tak si byt zdobíme živými kytkami všeho druhu. Klárku koloběh přírody trošku deprimoval a nedávno si posteskla, že je škoda, že kytky ve váze tak rychle vadnou. Protože jsme jaro chtěli doma přivítat už někdy začátkem března, museli jsme si vytvořit i něco trvanlivějšího, aby to vydrželo aspoň do konce dubna - proto jsme s Klárkou společnými silami vyrobily dva věnce na dveře - věnec se zajícem a věnec srdíčkový. A co teda ty kytky? Vyrobily jsme spolu veselou zahrádku v květináči, která s námi může zůstat tak dlouho, jak bude chtít.