Moje děti kukličkové

Pokud jste víc venku než doma, pokud se nebojíte sněhu, deště, bláta, pokud vás baví mráz a milujete svištění na lyžích, bruslích nebo na kole, dáte mi za pravdu, že designové a nepraktické oblečky nejsou dětem dobrými parťáky. Všechny svoje děti oblíkám do merina prakticky od narození, protože jsem nenašla lepší materiál, který v zimě zahřeje a v létě odvede pot. Bodyčka, legíny, trička, rukavičky i overálky z merina, to všechno se mi už dlouho stará o teplotní komfort mých dětí. Nosí v létě, nosí v zimě. I kdybych se musela vzdát všech těchto kousků, jednoho se vzdám až tehdy, až to ONI odpískají. Merino kukly.

Po Česku / Vlakem z Brna do Tišnova na rozhlednu Klucanina

Co budeme dnes dělat? Venku bahno, pět nad nulou, sněhový poprašek se rychle mění v hnědou břečku. V "našem" lese za barákem bychom se jistojistě topili v blátě. Zase. A mně se dnes prát nechce. Vyjedeme výš. Ráno si na děti chystáme překvápko. Pojedeme vlakem. Mají velkou radost a dychtivě si balí batůžky. Tak rychle jim vypravování dlouho nešlo. Už dlouho jedeme náš osvědčený model - vydatná snídaně, pestrá svačinka s sebou, čaj do termosek a pozdní oběd, až se vrátíme z výletu. Odpoledne pak bývají unavená, ale většinou moc příjemná. Na nedělní den jsme vybrali nenáročný výšlap na rozhlednu Klucanina, která leží na stejnojmenném kopci za Tišnovem. Tišnov máme navíc na trase z nádraží Brno-Řečkovice (před budovou pohodlně zaparkujete), osobák tam jede každou hodinu.

Leden. Nový začátek

Jaký míváte leden? Já vesměs optimistický. Nejméně oblíbená část roku, kdy se dny krátí o minuty, končí, vše se přehoupne do nového světla. Já to tak každoročně vnímám. I když nejsem na předsevzetí, stejně leden cítím jako nový začátek. Čas na změny. Nezaříkám se. Většinou si jenom přeju. A já si přát umím, to zas jo. Myslím, že přání se mění v myšlenky a ty zase v činy. Je dobré si najít ten čas. A leden je na to jako stvořený. Přes všechnu tu hektičnost je hotové umění zastavit se. Tak jako příroda v lednu. Která spí, čerpá síly, aby na jaro překvapila svou novou energií. Dočetla jsem se, že naši předci právě takto žili. Asi si nemůžeme dovolit zalézt do chaloupek na celý měsíc, zachumlat se pod tlustou peřinu a celé dny si vyprávět o životě. Ale tu podstatu, tu si vzít můžeme.

Pokojné Vánoce. Nám všem

Než si stoupnu k pánvi a obléknu sváteční šaty, než si naleju první dvojku červeného, než rozbalíme všechny dárky (kterých je zase mnohem víc než jsem se zařekla), než si konečně sednu k Pelíškům, chci vám popřát šťastné a veselé, moji milí. I když se vám tady poslední dobou nevěnuju tak, jak bych si přála, jsem tady pořád a myslím na vás. Jak prožíváte toto nelehké období, jestli jste zdraví, jestli ještě můžete dýchat. Budou to zvláštní svátky. Ale je to jen na nás. Vezměme si i z tohoto období to dobré. Tu blízkost. Tu možnost být spolu. Ten intenzivní čas, který je tak vzácný. Odpočívejte. Nabírejte síly. Čerpejte energii. Ať to přečkáme ve zdraví a hlavně v psychické pohodě. Protože ta nám poslední dny dochází. Přeju vám z celého srdce pokojné Vánoce. A nový rok ať je lepší než tento, který už je právě na odchodu. Věřím, že to takto mělo být, že to bylo (a je) silné klepnutí přes prsty, je to velká zkouška našich životů. Jestli umíme být pokorní, jestli dokážeme změnit sami sebe a jestli dokážeme přijmout i méně nepříjemné věci v našem blahobytném světě. Opatrujte se ♥

Mama tip / Eukalyptus v době virové

Hrozně se mi líbí, jak má každý domov svoji specifickou vůni. Jen po čichu bych poznala, že jsem přijela za svými rodiči. Náš domov poznám na sto honů a už to vnímají i děti. Kdybych měla popsat náš byt dominantními vůněmi, bylo by to pravděpodobně aroma kávy a eukalyptu. Z esenciálních olejů totiž preferuju už dlouhodobě jakýkoliv citrus a zmíněný eukalyptus. Tyto dvě vůně si nejraději užívám v aroma difuzéru, ale třeba i při saunových rituálech. Oba dva typy vůní jsou mi hlavně příjemné, u eukalyptu ale vnímám i jeho silné pozitivní účinky na zdraví. Teď v době, kdy nás koronavirus zavřel do karantény, se možná hodí jeden tip, na eukalyptový airspray Saloos.

 

Český handmade / Rostoucí softshellový overal Dupeto

Softshell dětem oblékám odjakživa, ale až s Matějkem jsem přišla na chuť overalům. Minulý podzim jsme narychlo pořídili overal z Lidlu s medvědy, který nosí půlka Brna a ze kterého Matěj postupně vyrůstá, teď na sklonku zimy dostal jeden o hodně vytuněnější - softshellový overal české výroby Dupeto. Za mě je jeden overal v malém dětském šatníku prostě nutnost. Od půl roku do dvou. Hlavně pokud žijete aktivně a venku. Děcko je zabalené v jednom nepromokavém kuse, nehrozí žádná vyhrnutá záda ani ofouklé bříško. Pro mě je overal synonymem svobody pohybu. Můžu dítě nechat lozit v mokré trávě, můžu ho nechat válet se ve sněhu nebo písku, nemusím se zbytečně bát, že bude mít mokrý zadek, když si sedne po dešti na lavičku. Ano, i softshell má své hranice, ale třeba gumové oblečení mě nikdy úplně neoslovilo.

Když vás chřipka srazí na kolena

Chřipka nás dostala. Totálně vyřadila naši zaběhlou rodinnou konstelaci na 10 dní z provozu. Rozvrátila režimy, porušila všechna nepsaná pravidla, zbortila moje zásady, dala možnost emocím popustit uzdu. Divoce, nezvladatelně, hanebně. Vystřídala se na nás, brala si nás jednoho po druhém, každého zasáhla, nikoho nenechala bez poskvrnky. Je těžké se před chřipkou schovat, když vás je pět a žijete v třípokojáči. Tyhle počty prostě nesedí. Fňuk. Chtěla bych říct, že nás nemoc nějakým způsobem posílila, ale nebudu kecat, jenom brala. Byli jsme protivní, ukňouraní, sobečtí. Neměli jsme náladu jeden na druhého, nikomu se nešlo zavděčit, každý chtěl něco, co nemohl od těch druhých dostat. Máme za sebou deset velmi nespokojených a intenzivních dní.

 

Zimní barefoot boty pro užší nohy Protetika Artik

Dvě zimy po sobě nosil Jakoubek kotníkové Filii. Nikdy mě nezklamaly, jsou kvalitní, odolné, teplé, za mě je Filii top značka na poli barefoot. Ale shodneme se, že cena je dost šílená. Prostě německá. A protože Kubík nemá nijak výrazný a složitý tvar chodidla, mohla jsem si dovolit risknout změnu (na rozdíl od Klárky). A tak jsem za poloviční peníze (oproti Filii) koupila slovenskou značku Protetika. Sice máme za sebou mírnou zimu, nicméně za nás naprostá spokojenost. Botky Protetika Artik plně splňují barefoot parametry, svým tvarem i designem hodně připomínají právě oblíbené Filii, pro buclaté nohy teda nejsou.

Zimní barefoot boty Beda Elisha podruhé

S přicházející zimou stoupala vlna nervozity u nás doma a už docházelo k lehké kapitulaci ve směru k barefoot botám. Klářina široká noha a vyšší nárt mi velice zužují možnosti výběru a sehnat něco v listopadu bylo skoro nad moje síly. Loni jsem na blogu sepisovala moji zkušenost se zimními botkami Beda s membránou. Spokojenost nebyla 100%, lehce jsem zatoužila po změně. Ale! Široká noha! Beda měly jako obvykle zpoždění a už jsem se tím pádem dívala po alternativách. Které teda nejsou. V náhlém návalu zoufalství jsem koupila ani ne kompromisní Little Blue Lamb. Jenže Klárka byla přesně v mezivelikosti. Takže šly obratem zpět.  A světe div se - začátkem prosince konečně přicházejí (opět) Beda Elisha. Jsou to pro mě jediné dostatečně široké barefoot boty s membránou. Ano, nejsou dokonalé, ale jsou úžasně flexibilní, krásně teplé, dostatečně vysoké. Mohly by být odolnější - co do vlhkosti i ošoupání.

 

Dovolená s dětmi / Rodinná lyžovačka pod Kraličákem

Po roční pauze jsme vyrazili v zimě na hory. S dětma. Tentokrát v plné palbě, do rakve jsme už rvali čtvery lyže, do kufru saně, dvoje boby a dvě lopaty, aby měl každý svůj dopravní prostředek a nijak nestrádal. V Brně jsme tento rok zatím sníh moc neviděli, na náš termín meteorologové navíc hlásali inverzi a já ještě hodinu před odjezdem váhala, jestli Matějovi brát sáňky nebo kočárek. Obojí do auta totiž nedáme. Bála jsem se vysokých teplot, bláta, a zelených pastvin. Trochu i sněženek. To, co nás přivítalo v prvních kopečcích před cílem, byla navzdory výhružkám pohádka. Azurové nebe, bílá námraza na stromech a všem živém kolem, teploty těsně pod nulou. Sněhu sice na půlku ledna hodně málo, ale sjezdovky bílé. Letos jsme ubytování hledali relativně brzo na podzim, protože jsme měli jednu podmínku. Bydlení na sjezdovce. Nijak nám nezáleželo na středisku, typu lanovek ani na počtu barů v okolí, chtěli jsme jen bydlet v těsné blízkosti svahu, abychom mohli pohodlně přecházet s dětma tam a zpátky. A tak jsme našli naprosto luxusní ubytování v chaloupce Boženka, která je součástí komplexu tří chalup ABJ Kraličák. I teď, týden po návratu, jsme neustále okouzleni a velice ráda předávám prostřednictvím blogu tip na stylové ubytování přátelské k rodinám s malými dětmi v pohodlné docházkové vzdálenosti ke Ski areálu Kraličák. Mám velké podezření, že jsme tady nebyli naposled...

Matěj / 14. měsíc s třeťátkem

Mám trošku skluz s Matýskovými zápisky. Milník všech milníků - Matěj chodí. Co chodí, běhá! Jak jsem v listopadu psala o jeho prvních bázlivých krůčcích, někdy v první polovině prosince to dal. Ze začátku mu hodně pomohla opora v nás, chtěl se nás držet za ruku. Nebylo to takový to vodění, tahání, ale jen lehká opora a jeho jistota. Tak se nás asi týden dva přidržoval a pouštěl se víc a víc, až se rozchodil tak sebejistě a dokonale, že jsem žasla. Tím, že jsme na jeho první kroky tak čekali (začal chodit minimálně o dva měsíce později než Klára s Jakubem), získal sílu a rovnováhu. Teď už výhradně chodí, na kolena jde jen v případě, když si s Kubíkem hraje na psa. Sbohem prošoupaná kolena a nažehlovací záplaty.

 

Barefoot boty pro začínající chodce na zimu

Já vůbec nepotřebuju, aby se už Matěj rozchodil. Vím, že všechno má svůj čas a Matěj se vyvíjí svým vlastním tempem. Jenže ta zima by byla o něco jednodušší, kdyby už chodil. Pamatuju si Klárku a Kubíka, jak už se brodili sněhem po dvou. Matěj se bude brněnskými závějemi prodírat nejspíš ještě po kolenou. Doufám, že bude aspoň tuhá zima, aby se neplácal v břečce. Pořídila jsem bazárkovou kombinézu Reima, která prý nemá konkurenci, tak mám velké očekávání. No a boty? Pro nechodce a začínající chodce? Na poli barefoot? Nejlíp mi vycházejí capáčky Stonz Toddler Booties, měkké, prostorné, nepromokavé. Mám dobrou zkušenost s těmi miminkovskými Stonz Baby Booties, s těmi s měkkou podrážkou. Mrkněte na zářijový článek, pokud je to u vás aktuální.

 

Český handmade / Láska jménem merino

Zhruba před šesti lety jsem navázala opravdu silný vztah s dětským oblečením z merino vlny. Klárce bylo půl roku a my jsme zatoužili poprvé vyrazit na hory. No, na hory. Na Šumavu, abych byla přesná. Bylo jaro. Velmi studené jaro. A vlhké jaro. Klára byla malý plaz. Do té doby jsem znala jenom štítek "100% bavlna". Ale hory přece! To už zasluhuje trochu funkčního oblečení. Tak Klárka dostala svoje první pidi softshelky a taky první rostoucí body z merina. To bodyčko s modrými ježky od Crawler pořád máme, a věřím, že ho i slušně prodám. Tyto věci mají sice vyšší pořizovací náklady, ale jejich hodnota díky kvalitě zas tolik neklesá. Od té doby jsme spolu s merinem ušli dlouhou cestu. K bodyčkům postupně přistávaly legíny, tílka, trička a kukly. Vidím i cestu, které ušlo samotné české merino. Gramáž, barvy, vzory, vychytávky i kousavost. Té se mnoho lidí bojí. Já osobně klasickou vlnu z tohoto důvodu nemusím, merino mi přijde tak moc odlišné a děti nikdy nekousalo. Nosí ho skoro celoročně při určitých příležitostech - v létě na cestování jim oblíkám letní slabou verzi merina Crawler, od podzimu do jara nosí merino jako hřejivou podvlékací vrstvu a na kukličky nedám dopustit.

České zimní barefoot boty na širokou nohu Beda

Sice trochu s křížkem po funuse, ale články se štítkem barefoot patří na blogu mezi nejčtenější a mnohé z vás se k nim vrací, až přijde ten správný čas. Takže i když zima pomalu končí, ráda bych se podělila o naši zkušenost se zimními barefoot botkami Elisha české značky Beda. Já jsem tak šťastná, že výrobců v Česku přibývá a že i tradiční obuvnické firmy se tlačí do oblasti bosých bot. Jupí. Bude z čeho vybírat a třeba s rostoucí nabídkou poklesnou i ceny.

 

Knihy pro děti / Když přijde zima do Sněhové Lhoty

Nemáme doma moc knížek s vánoční tematikou. Ještě si doma ujasňujeme, jak vlastně k Vánocům přistupovat, protože děti z různých prostředí vstřebávají různé informace. Nemyslím si, že bychom do budoucna s Ježíškem působili dětem nějaké trauma, ale popravdě nedokážu s ledovým klidem odpovídat na všetečné a nadmíru chytré otázky s ním spojené. Takže se spíš kloníme k tomu, že dárky si dávají lidé z lásky. Kubík letos přišel odněkud s Ježíškem, tak mu ho nebereme. Je hezké něčemu věřit. Zatím nejlépe zpracovaná je bezesporu Vánoční knížka Terezy Říčanové. Citlivě a velmi nenásilně popisuje dětem Vánoce jak z hlediska historického pojetí, tak s ohledem na soudobé zvyklosti. Děti letos projevily zájem o vánoční povídky a celkově zimní tematiku, takže vám chci ukázat veselou dětskou knihu Když přijde zima do Sněhové Lhoty z nakladatelství Pierot, kterou poslední dny čteme.

 

Mama tip / Malinový olej

Poslední tři měsíce žiju ve velkém provizoriu a upřímně se za to na sebe trochu zlobím. Nebudu vám říkat, kdy naposledy jsem si holila nohy (můžete hádat), jak často jsem si v šestinedělí zvládla trhat obočí, kolikrát jsem použila řasenku a jak moc detailně přemýšlím, v čem vyrazím na procházku s kočárkem. Stydím se. No, jen trochu. Bylo to zkrátka náročné období, kdy jsem zvládala jíst tak tak za pochodu a na pitný režim jsem si myslela jen kvůli mléku. Vím, že se žena nemá v mateřství zanedbávat, ale mnohé z vás mi budou určitě rozumět.

 

Přežít zimu...

Zní to velmi nevděčně, ale je to tak. Tato zima bude dlouhá. Přežít ji musíme jak po psychické, tak po fyzické stránce. Když se budeme bavit o té fyzické, jsem spíš na teplo, než na zimu. Na každém období si sice najdu něco dobrého, i zima umí být krásná, ale jen někdy. Když je jasno, mrazivo a pod nohama křupe prašan. A ideálně někde na horách. Ale úplně nejhorší je pro mě období od konce října do Vánoc. Brzo tma, nízká oblačnost, vítr a vlhko. Takže přesně teď. Fuj. Tu psychickou rovinu nebudu asi moc rozepisovat, stále totiž máme takový to období... Pokud se nemýlím a to Matějovo období je prostě jen čtvrtý trimestr, s novým rokem přijde i nový Matěj.

Druhá zima s Filii barefoot

Já byla loni tak moc spokojená s vysokými barefoot botami Filii pro Jakoubka, že jsem letos nemusela nic moc rozmýšlet. Snad jen zkontrolovat míry nohou, kdyby náhodou. Ale asi bych i oči přimhouřila :) Zimní kotníkové boty Filii Himalaya Tex Wool jsem navíc letos vychytala včas i v úžasné pískové barvě. Přesně takové boty bych si představovala i pro sebe, vypadají perfektně a doufám, že kvalitativně na tom budou stejně jako loňskou zimu. Obstály totiž na jedničku.

Dovolená s dětmi / Nenáročné lyžování v Jeseníkách

Stejně jako loni jsme se rozhodli pro kratší zimní dovolenou na českých horách. I letos jsme vybrali Jeseníky, taky čtyři dny, taky s kamarády a jejich dvěma dětmi, místo jsme změnili. Loni jsme si užívali v Koutech nad Desnou, letos jsme bydleli v Heřmanovicích a lyžovat jsme jezdili do Vrbna pod Pradědem. Obrovský rozdíl byl v počasí - minulou zimu byl snad metr sněhu a přes závěje jsme pomalu neviděli z okna chalupy, letos nás čekala neskutečná obleva. To trochu zkazilo celkový dojem. Bílá zima na horách je nepřekonatelná. Druhý rozdíl byl v programu, minulý rok jsme s sebou lyže brali jen pro Klárku, tentokrát jsme už lyžovali všichni kromě Jakoubka.

Máma bez energie

Víte, jak jsem se tady v době adventní chvástala, že se cítím strašně dobře, že jsem nakopnutá a nadmíru spokojená? Znáte to, jak je to s tím rouháním, že. Na přelomu roku mě skolila laryngitida a od té doby se vezu na vlně únavy. Necítím se fyzicky blbě, jen procházím obdobím bez špetky energie. Viníky jsem sice objevila, potrestat je nedokážu. Hlavní vinu přičítám zimě. Tahle zima mě nebaví. Obecně jsem spíš letní typ, ale i na zimních měsících dokážu najít to krásné. To mi ale letos chybí. Chybí mi bílo a zamrzlo. A slunečno. Tahle šedo-hnědo-nazelenalá rozbahněná příroda mi moc optimismu do žil nevlévá. Sice jsem si teď spravila trochu chuť na horách, ale bylo to velice krátké povyražení. A přiznávám, že jsem trochu otrávená i náladou ve společnosti, ale to je věc, do které se tady pouštět nebudu. Jsem tolerantní člověk, velmi respektující, ale i přes to všechno mě současná politická situace docela trápí.