Záměrně už v nadpisu nepoužívám sousloví "nošení miminka", protože budu psát i o nošení větších dětí. Klárka se jako malá nosila jen v krosně. Já tenkrát o nějakém šátku nebo nosítku ani neuvažovala, ale hory jsme milovali už tehdy. Takže nutnost nošení vyvstala na jaro 2014, když měla Klára půl roku, a my jsme vyrazili na Šumavu. Pořídili jsme drahou krosnu na nošení dětí Salewa, která byla super kvalitní, pohodlná, nastavitelná, Klárce se tam vysoko strašně líbilo, nicméně o ergonomické nošení asi moc nešlo. Přežila to, přežil to i Chlupáč, který ta kila tahal. V krosně se nosila ještě o dva roky později, kdy jsme strávili týden v Dolomitech, a půlročního Kubíka jsem měla v mém prvním ergo nosítku Beco Butterfly. Teď už mám za sebou šátky, ergo nosítka i krosnu, můžu teda docela dobře posoudit, co mi v jaké situaci vyhovuje nejvíc.
Už jsem o tom psala v Matýskově deníčku, na dovolené si naše miminko sedlo, kleklo a stouplo. Takže máme doma dítě, které neustále někde postává, šplhá, vylézá z lehátka i z kočárku, tím vším neuvěřitelně pokouší moje nervy. Protože jsem se asi už nadobro uchýlila k barefoot filozofii, nic moc mu zatím na nohy nedávám. A až dám, bude to barefoot. Věřím, že to má smysl, a sama na sobě dokážu posoudit, jak moc je bosá chůze pohodlná. Doma tedy úplně na boso, maximálně v protiskluzových ponožkách (protože mívá spáleninky od divokého plazení po podlaze), venku teď v létě také bosky. Ale už pomalu přemýšlím, že mu na podzimní (suché!) výpravy nechám ušít kožené capáčky. A jaké jiné než milované a tolikrát ozkoušené Hali Beli. Vím, že výrobců, kteří šijí dětské capáčky, výrazně přibylo, ale mně se popravdě už nechce hledat. Capáčky Hali Beli mým dětem vyhovují, už jsme jich měli několik a já jsem z nich taky nadšená. Takže i Matěj dostane ručně šité, české, měkké capáčky, třeba s autíčkem, stejné jako ty, co má teď Jakoubek...
9. měsíc byl náročný. Polovinu z něj jsme strávili na dovolené, na kterou jsme byli všichni zvědaví. Byla to první zatěžkávací zkouška pro Matějka, abychom zjistili, jestli do naší smečky zapadne. A jak to zvládl? No, tak nějak napůl. Ještě si ho teda necháme. Konec června je vždycky takový rychlý, první horké počasí, dlouhé pobyty venku, konec školky, do toho zas nějaká ta služebka. Pokořila jsem svoji první cestu autem se všemi třemi k našim na Slovácko, zvládli jsme nějaké školkové akce a napustili bazének na balkóně, kde jsme zjistili, že Matěj se vody rozhodně nebojí. Dobrý předpoklad k tomu, vyrazit letos k moři.
Půlroční mimino. Panejo. To je aspoň milník. Přijde mi, že ho hrozně málo fotím. Klárku jsme fotili od rána do večera, zprava, zleva, ale znáte to... Navíc mi přijde, že ten náš byt je čím dál míň fotogenický. Než najdu nějakou vhodnou kompozici, než odtáhnu hromadu hraček a posbírám svršky a odstrčím Jakoubka, Matěj se přestane chtít fotit. Začíná se silně a hlasitě! prosazovat. Už v břichu to pro něj musel být parádní mejdan, jak slyšel ty dva furt křičet (máte taky hlasité děti??) a teď bez jakékoliv izolace si asi řekl, že už by to stačilo. A začal být taky dost hlučný. Furt na nás něco pořvává, někdy mi přijde, že nám všem v té své miminkovské řeči nadává. Kromě nesmyslného žvatlání a brmlání milionkrát za den použije tyto dva výrazy: "Ka" a "Ag". Klárka s Kubíkem si to přivlastňují, a prej to "káčko" jsou určitě jejich jména. A taky všechno ostatní.
Matěj bude mít v neděli půl roku. A tak je podle mě nejvyšší čas rekapitulovat šestiměsíční nosící období. Nebylo jednoduché, nešlo to vůbec jako po másle a nošení miminka, věc podle mě tak přirozená, se pro mě chvílemi stávala noční můrou. Tento článek bude jednak láskyplný, ale o to víc upřímný a snad také povzbuzující. Třeba někomu pomůže, třeba někoho uklidní, třeba se v něm některá z vás najde. Zjistila jsem totiž, že ne všechna miminka jsou od narození vděčná a připravená na těsné maminčino objetí. Takže, pokud máte miminko (z velké zpětné vazby od vás předpokládám, že to budou spíš chlapečci), které s vámi v šátku bojuje, pláče, odtahuje se a nechce se nechat ukonejšit, buďte silná a trpělivá. Dejte miminku čas.
Pátý měsíc ve znamení pohybu, milníků a osobních rekordů. V pátém měsíci si Matěj hodně hrál na boku, pozoroval svoje ruce, pojídal svoje ruce, získal větší výdrž na bříšku, kde se dokáže otáčet ve směru hodinových ručiček, pokoušel se jaksi pohybovat vpřed a objevil svá kolena. Když je na břichu, zvedá se na kolínka. Ale žádný pohyb z toho nevzejde. Kolem pětiměsíčních narozenin se Matějkovi podařila první samostatná otočka ze zad na břicho, ze které má pokaždé uslintanou radost. Tím, že začal být poněkud pohyblivým, nastává velká chvíle, kdy ho nemůžu nechat ležet leckde. Bez dozoru teda. Bez dospělého dozoru podotýkám, protože ti dva by ho celkem rádi vyhecovali k nějakým zajímavým kouskům.
Myslela jsem, že to dám. Že nošení Matěje zvládnu s tím, co mám doma. Mám totiž softshellovou zateplovací kapsu, kterou jsem si nechala už během nošení Kubíčka ušít na Fleru. Jenže jsem se spletla. Jakoubka jsem v zimě venku nenosila, pak na jaro a léto na horách kapsa bohatě stačila. Teď se třemi dětmi je nošení prostě nutnost a řekla bych, že nosím čím dál víc. Je to dáno i tím, že Matěj začal být v šátku konečně spokojenej. Začalo to jeho nemocí pár týdnů zpátky, kdy jsme obíhali doktory. Matějkovi nebylo dobře a u mě se uklidnil víc než v kočárku. Když jsem za chladných dnů vyrazila ven s Matějem v šátku, on byl díky softshellové kapse v teple, mně byla ale v rozepnuté bundě vyloženě kosa. Ani jeho tělíčko mě dostatečně nezahřálo. A vlastně ani ta manipulace s kapsou není ideální, pokud se jedná o pochůzky typu školka, doktor, pošta... Obyčejnou univerzální vsadku jsem nechtěla. Tak jsem to přehodnotila a rozhodla se, že si nosící softshelku přece jen pořídím.
4. trimestr skončil a jedeme dál. A je to mnohem zábavnější, vyrovnanější a klidnější. Někdy mám pocit, že Matěj doma pláče ze všech děcek nejmíň. Životní paradoxy. Doma víceméně brečí jen z únavy a to jde celkem dobře řešit. Jinak si semtam zamrčí, ale snažíme se seč můžeme. V kočárku si pořvat umí stále vydatně, v pondělí jsem absolvovala pekelnou cestu do školky a ze školky, cca 30 minut jeku. S mírumilovnou přestávkou ve školce, kde se usmíval na všechny ženy v dosahu. Potvora malá. I přes sychravé počasí jsem byla za ty dvě krátké cesty zpocená až na zadku, nevšímala jsem si soucitných pohledů ani nevyžádaných rad. Nejčastější a rozhodně nejzábavnější hláška, která kupodivu ještě nebyla vymýcena: "Jen ať křičí, vždyť je to zdravé." No, jak pro koho.
Ale jo. Máme doma nového Matěje. Neříkám, že si zrovna frčíme na barevném jednorožci, ale nedá se to srovnat s tím, co bylo. Matějka přestalo už někdy začátkem prosince bolet bříško, začal se víc hýbat a víc si všímat světa kolem sebe. A tak jsme strávili v rámci možností hezké svátky a myslím, že jsme si to všichni v pěti doma užili. Teď mám tříměsíční miminko a je to znát. Hmatatelná hranice překonána. A ač mám ráda zimu a sníh plus si snažím užívat každé minuty, co je mi dána, tak hrozně moc se těším na jaro, až to pěkný není. Bude tepleji, Matěj poputuje šupem do sporťáku, vyrazíme ven v šátku, bude zas o něco pohyblivější a o pár měsíců vyzrálejší. Nejhorší část zimy je sice za námi, ale tak nějak tuším, že letošní zima bude pekelně dlouhá.
I když si zrovna teď celkem lebedíme ve třetím měsíci, dlužím malý report z Matějova druhého měsíce. Druhý měsíc s Matějkem byl ve znamení jednoho velkého nepochopení, změn a všemožných nápravných opatření. Listopad byl děsně náročný měsíc, kdy se naším bytem rozléhal dětský pláč (některé dny mi přišlo, že nonstop), polštář v ložnici a Chlupáčovo rameno zase polykaly moje slzy. Slzy beznaděje. Co dělat s miminkem, které večer pláče tak moc, že se nechce kojit, nosit, chovat? Ve vzduchu visel můj pocit viny. Přišlo mi, že jako máma selhávám, že nerozumím Matějovi a díky tomu zanedbávám ty dva starší. Zhruba v polovině listopadu jsem sebrala poslední síly a odvahu a řekla jsem si, že se sebou musím něco dělat. Že takhle nedávám nic nikomu. A ono to zafungovalo.
Očekávání. Očekávání jsou velmi nebezpečná záležitost. Tolik lidí mi během těhotenství říkalo: "Třetí dítě. To půjde samo. Všechno přece umíš.". Ha. Popravdě jsem na to trochu spoléhala, nebyla jsem z nové rodinné konstelace nijak nervózní, očekávala jsem, že třeťátko nějak vycítí, že musí být spokojeným miminkem, aby nám to všechno ulehčilo. A ejhle, zasáhlo mě to takovou silou jako nezkušenou prvorodičku. Stejně jako na mě padla velká vlna něhy, citu a nové lásky, padla na mě i lehká zoufalost.
I když jsem někde uvnitř tušila, že budeme mít tři děti, s každým příchodem dalšího dítěte do naší domácnosti jsem si říkala, že už stačí. A tak jsem v návalu snah o očistu domácnosti prodala/darovala většinu věcí, co jsem po dětech měla. Díkybohu jsem nechala ty zásadní položky z klasického newborn seznamu, jako jsou kočárek, autosedačka, vanička, postýlka, látkové pleny, nebo nejlepší fusak na světě od Lodgera. Ve velikosti 56 jsem doma nenašla lautr nic, takže o základní sadu se částečně postarala babička a částečně HM. Protože nevíme, jestli to bude chlapeček nebo holčička, potřebuju neutrální barvy (které mám stejně nejradši). V HM je teď naprosto dokonalá kolekce, která kombinuje hořčicovou a šedou barvu. Moje třetí miminko.
Nošení miminka je něco, o čem jsem s prvním dítětem ani neuvažovala. Vůbec. Popravdě mě to ani nenapadlo. Byla jsem "vyděšená" prvorodička (to berte s rezervou, vyděšená jsem nebyla vůbec, ale byla jsem velice pragmatická a konzervativní). Klárka měla vždycky ráda kočárek, kdyby to bylo naopak, asi bych musela své konzervativní hodnoty přehodnotit :) Teď tři roky poté hrozně lituju, že jsem ji nenosila. První čtyři měsíce by nám šátek mnohé usnadnil a celé toto období by pro nás nebylo tak stresující. Klárka byla hodně plačtivá, špatně usínala, večery bývaly náročné. Samozřejmě jsme ji chovali a houpali, ale to vše na úkor našeho pohodlí.
Když je potřeba, nosím Jakuba v nosítku. Ze začátku jsem nosila v šátku - o tom se dočtete ve starších příspěvcích tady nebo tady. Jak Kubík rostl a začal být víc neposedný, vyhodnotila jsem, že dám přednost ergonomickému nosítku. Přispěly k tomu i další dva zásadní důvody - Chlupáč řekl, že v šátku nikdy nosit nebude (v nosítku prý ano) a taky praktické hledisko, když jsem chtěla navázat řvoucího Jakuba v zimě na hřišti, zaprvé to dlouho trvalo, mrzla jsem a tahala jsem dlouhé konce šátku po zemi. A jelikož na hřišti přendávám Jakuba z kočárku do nosítka vůbec nejčastěji, měla jsem jasno.
Na místním bazárku jsem si pořídila černobílé designově jednoduché nosítko Beco Butterfly 2 a sedí nám dobře. Splňuje podmínky ergonomického nošení, záda mě bolí jen po opravdu dlouhém nošení (stejně tak mě bolely i v šátku), Kuba je v rámci možností spokojený. Když je unavený, rychle usne, když ne, dere se stejně ven a chce lozit. Nosítko se poměrně rychle nasadí, stačí pár cvaknutí přesek a je to. Mělo by být pro děti do 20 kg, což si teda upřímně nedokážu představit. Nosím zatím jen na břiše, na záda jsem si Kubu ještě neměla odvahu hodit. Nosítko má i novorozeneckou vložku a odepínací kapuci.
Bylo mi jasné, že k nosítku, respektive k nošení, potřebuju nějakou výbavu a doplňky. Před zimou jsem pro Jakuba pořídila merino kukličku a rukavice, pro nás oba zateplovací softshellovou kapsu, kterou jsem ještě neměla možnost pořádně vyzkoušet (možná na dovolené v Dolomitech, kam se chystáme za měsíc - pak dodám recenzi). No a nejnovější úlovek jsou tyto bezvadné fleecové capáčky od mojí oblíbené Evy, která šije a prodává pod značkou Crawler. Máme od ní už pěknou hromádku oblečení a nikdy mě nezklamala, proto, když jsem sháněla capáčky do nosítka, byla jsem šťastná, že je zrovna Eva přidala do svého sortimentu.
Z dvou dostupných variant jsem nakonec dala přednost capáčkům z fleecu - je pohodlný, měkký, hřejivý a krásně poddajný, navíc antipill varianta se nežmolkuje. Capáčky jsou dvouvrstvé, vnější vrstva je ze zmíněného fleecu, vnitřní část je z mého oblíbeného merina. Capáčky jsou dlouhé a pokryjí nožku i s lýtkem, v čemž vidím velkou výhodu. Naměřená výška (máme velikost 1, tj. 6-18 měsíců) je 18 cm, délka stélky 13,5 cm. Capáčky mají dvojí stahování - nad kotníkem je utahovací šňůrka, na lýtku zase suchý zip. Myslím, že toto dvojí jištění zabrání nechtěným ztrátám. Dítě je může nosit buďto v natažené variantě a mít zakrytá lýtka, nebo jdou capáčky ohrnout a na svět vykoukne i vnitřní merino. Capáčky využíváme při nošení, ale i při cestách autem, nebo v kočárku. Jsou skvělé, jednoduše a pohodlně se navlékají i za pochodu v nosítku. Vybrala jsem pro Jakuba "smaragdovou" barvu fleecu a grafitové hvězdy pro merino, ale na výběr máte z 10 barevných variant.
Pro rodiče, kteří nosí i v extrémnějších podmínkách, doporučuju i druhou variantu capáčků - se softshellovou vnější vrstvou. Softshell neprofoukne a vydrží i nějaký ten déšť a sníh. Na druhou stranu nikdy nebudou tak poddajné jako fleecové.
Pokud se vám capáčky, nebo cokoliv jiného z nabídky Crawler líbí, nezapomeňte, že máte 15% slevu na nákup - stačí mrknout na banner v pravém menu mého blogu a při objednávce zadat slevový kód!
Jakub mi přijde víc kontaktní než bývala Klárka jako miminko. Nevím, možná je to jen můj pocit, možná je to dáno tím, že je prostě druhý a logicky není v mých silách soustředit 100% svého času jen na něj, možná si tím kontaktem vynahrazuje, že na každé zakňourání nereaguju hned podle jeho představ. I když se z plných sil snažím. A protože si to jako matka všechno uvědomuju, snažím se to kompenzovat jinak. Jakoubka nosím v šátku, když je třeba, kojím ho víceméně na požádání, spí se mnou v posteli. Nedopustím, aby strádal. A dělám to vlastně i proto, aby nestrádala Klára. Když je Kuba v šátku, mám volné ruce pro ni. Když spí se mnou, víc se vyspím a ráno jsem o trochu čilejší.
Jakub je už hodně aktivní miminko, rád pozoruje všechno kolem sebe, otáčí se na bříško, pokouší se o jakési plíživé pohyby, už dva měsíce ho zajímají hračky, hraje si s nimi, všechno rád žmoulá a okusuje, ač nemá zatím ani jeden zub. Tak jsem si je pořídila. Chtěla jsem je dlouho a pořád jsem zvažovala, jestli je opravdu využiju. Mluvím o silikonových korálcích Mama Chic. Využívám je dnes a denně, nikde si moc dlouho nepoleží, buď je mám na krku já, nebo je pro sebe uloupí Klára, nebo si s nimi hraje Jakub. Vybrala jsem si karmínově červené, červenou mám ráda, hodí se ke mně, i k našemu zelenému šátku. A aby toho nebylo málo, zkusila jsem i náramek ve stejné barvě. Vypadají moc hezky, taková příjemná bižuterie, která neplní jen estetickou funkci. Design je přitom jednoduchý a nadčasový.
Korálky nosím na krku, když kojím, zaměstnají Kubovy ruce a já tak předejdu nějakému tomu šrámu ve výstřihu, nebo modřince na prsu. Nebo vytrhaným vlasům. Nosím je, když nosím :) Když je Kuba v šátku, rád se korálků dotýká a probírá je těmi prťavými prstíky. S náramkem si hraje, když ho třeba držím v náručí, nebo když ho přebaluju. Dobře se mu drží v malé ručce a je to jedno z jeho nejoblíbenějších kousátek. Mama Chic je tedy u nás fakt v kurzu, zoubky na nich brousí zatím jen Klára a dírky v nich nepozoruju (jen musím dokola vysvětlovat, že nemůže kousat ten černý plastový uzávěr, aby ho nezničila).
Korálky i náramek jsou vyrobeny z potravinového silikonu, jsou na skus měkké, tedy na dotek příjemné. Neobsahují žádné škodliviny, jsou pro dítě bezpečné i díky bezpečnostnímu plastovému uzávěru a díky uzlíkům mezi jednotlivými korálky. Bezpečnostní uzávěr je fajn věc, víceméně se jen k sobě nacvaknou dvě malé plastové části. Dítě je ale velice lehce rozepne, stačí zatáhnout a jsou dole. Aspoň tak nehrozí udušení matky :) Korále se jednoduše udržují v čistotě, stačí rychle opláchnout vodou.
Bižuterii mám ráda, korálků, náušnic a náramků mám doma plno, proto jsem nadšená, že někdo přišel s touto vychytávkou. S korálky i náramkem jsem maximálně spokojená - funkci plní na sto procent a obě mé děti zaujaly na první pohled /dotek.
Klára se nosila jen v náručí a v krosně na dovolených a myslím, že jsme obě o hodně přišly. Jakub má tedy v tomto směru výhodu, je druhý, potřebuju mít častěji volné ruce a rychlé nohy :) Na to je šátek jak dělaný. O našich začátcích s šátkem jsem psala příspěvek tady.
Teď Jakubovi táhne na 5. měsíc a elastik Hoppediz už visí na Modrém koníkovi. A já mám na nějakou dobu nového miláčka. Zelený pevný šátek Birds Kiwi značky Mum's Era , který mi na testování zapůjčila Katka (tu už taky znáte z mého předchozího článku). Katku jsem kontaktovala ještě před narozením Jakuba, aby mi s výběrem šátku poradila. Provozuje totiž eshop Kontaktní svět a má tudíž k šátkům velmi blízko. Už dlouho jsem nenarazila na někoho tak ochotného a sdílného, poradila mi ohledně délky a materiálu, což jsem jako naprostý laik velice ocenila.
Když mi poštou dorazil tento krasavec, měla jsem radost. Zároveň přišla hysterie, že vlastně pevný šátek neumím vůbec vázat. I s elastikem mi radila lektorka na vázání šátků Míša. No a když už jsem měla úvaz s elastikem vypilovaný, měla jsem přejít na jiný šátek? Tak jsem sjížděla videa, nejlepší jsou rozhodně videa Wrap You In Love. Plus jsem navštívila podpůrnou skupinku a tam jsem doladila kříž s kapsou uvnitř. Je to jediný úvaz, který umím, a dodnes s údivem hledím na matky, které si vážou děti na záda. Fakt mi to přijde jako mission impossible.
Šátek využívám skoro každý den doma, hlavně večer, když už je Jakub ukňouraný. V tuto denní dobu je šátek můj nejmilejší společník. A samozřejmě ho využíváme tam, kde se z nějakého důvodu nedá s kočárkem. Když třeba o víkendu vyrazíme na nějaký jarmark, bazárek, do obchodu, nebo na jiné kulturní vyžití s Klárkou. Kuba je v šátku spokojený, já mám konečně volné ruce a nebolavá záda. Na druhou stranu musím říct, že Jakub není z těch miminek, které by v šátku vydržely věčnost. Je hodně aktivní a zvědavý, pořád se někam vytáčí, naklání, hledá Kláru a opravdu šátek bere jen jako svoji odpočinkovou zónu. Jak si odpočine, dere se ven. Vzhledem k roční době jsem se s šátkem zatím moc neodhodlala ven, ač jsem si koupila na Fleru zateplovací kapsu, nechala ušít merino kukličku a rukavice, koupila jsem capáčky. Prostě mi přijde venku zima. Ale těším se na jaro, až budu Kubovi z šátku ukazovat všechno rozkvetlé :)
Šátek Mum's Era mi všichni chválí a protože je poměrně neokoukaný, všechny zajímá, co je to zač. Je to ruská značka, donedávna nebyly šátky Mum's Era v Česku vůbec k dostání. Tedy do té doby, než se do toho obula Katka. Katka z Kontaktního světa je maminka tří dětí a právě u nejmladšího syna se rozhodla nosit. Pořídila si několik šátků a protože je vystudovaná učitelka ruštiny a Rusko má ráda, začala obhlížet ruské babyweby. Tak poznala dvě pro Česko neznámé značky - Mum´s Era a Vmeste. Tři týdny (!!) po narození Nikolky rozjela svůj eshop, kde tyto krásné šátky prodává. Nenabízí ale jen šátky, takže využívá látkových odstřižků třeba k výrobě skvělých capáčků, čelenek, slintáčků, apod. Začala prodávat i funkční doplňky k nošení - kukličky, softshellové overaly, vesty na nošení... Katce patří můj neskonalý obdiv, že je schopná se třemi malými dětmi vést takto úspěšný projekt, líbí se mi, že do českého světa šátků vnesla zas něco nového a tímto moc děkuju za zapůjčení šátku.
A jaký teda je Birds Kiwi? Šátek je utkán v Indii a je ze 100% bavlny s žakárovou vazbou. Je krásně lehký a prodyšný, přesto velice nosný. Gramáž je 205 g/m2. Šátek se jednoduše váže a hladce dotahuje. Tento typ šátku se nemusí ani zanášet, už z krabice je krásně měkký. Syn je zatím maličký, má asi 6,5 kilo a nosím ho v pohodě bez pocitu jakéhokoliv diskomfortu. Když srovnám s elastikem, rozhodně je tento pevný šátek na nošení příjemnější. Když byl Kuba úplné miminko, ocenila jsem na elastiku jednoduchost a rychlost úvazu bez nutnosti dotahování. Takže za mě elastik ano, ale pouze na novorozence. Ale už kolem 5 kilo mě z nošení začala bolet záda, což se u pevného Mum's Era nestává ani teď. Mám asi 165 cm, nosím většinou velikost 36-38 a tento šátek mi sedí ve velikosti M - délka 4,7 m. Pokud sháníte nový šátek, zvažte určitě i tuto variantu. Mně se dlouho líbila varianta modrých ptáčků - Birds Capri, je ale fakt, že zelená nám asi sluší víc.
Ještě před dvěma roky by pro mě bylo nemyslitelné, že tento příspěvek budu vůbec psát. Všechno je tak relativní :) Nepovažovala jsem se za nosící typ, líbila se mi představa krásně spinkajícího miminka v našem hezkém kočárku, na ženy omotané barevným dlouhým šátkem jsem se dívala s rezervou a pochybovala jsem o pohodlnosti pro dítě uvnitř toho kila bavlny. A jak říkal Chlupáč, zas tak "přírodní" nejsme. Takže jsme Klárku nenosili. Teda nosili, ale v rukou. A hodinu před každým spaním jsme skákali na balónu jak diví. Měli jsme to štěstí, že Klára od mala milovala kočárek. Ale! Dva roky utekly jako voda, ke Klárce nám přibyl ještě Jakub a už v těhotenství jsem si byla jistá, že si něco na nošení musím pořídit, protože věkový rozdíl 2 roky je přinejmenším "náročný".
Na bazárku asi ve 3. měsíci těhotenství jsem si koupila multifunkční nosítko od Lodgera. Říkala jsem si, že tato značka mě nemůže zklamat a recenze byly příznivé. Když jsem si do něj poprvé dala Jakuba, nemohla jsem ho chvíli najít, až když jsem uslyšela chrochtavé zvuky, věděla jsem, že kamsi dovnitř zapadl. Tudy cesta nevede a Lodger poprvé zklamal. Možná byl na to ještě malý a s větším dítětem by to bylo lepší, ale zase vyšší váha = větší bolest při zatížení jen jednoho ramene.
Začala jsem googlit, hledat informace k šátkům, jaký je nejlepší na začátek, jak dlouhý, jaký materiál, zanošený versus nezanošený, léto versus zima. Milion variant. Vyšlo mi, že mi stačí šátek kolem 4 metrů dlouhý, z čisté bavlny. Měla jsem v plánu navštívit podpůrnou skupinku, kde by mi určitě poradili. Nechtělo se mi pročítat tisíce diskuzí na modrém koníku. Do oka mi padl šátek Mum's Era Birds Capri. Tak jsem se dostala do kontaktu s Katkou z Kontaktního světa, která se mnou všechno ochotně probrala a tento šátek mi doporučila. Nakonec i z tohoto sešlo, ale myslím, že se sem ještě vrátím :)
A pak jsem potkala kamarádku, o které vím, že úspěšně odnosila své dvě dcery. Povídaly jsme si o šátcích a ona mi jednohlasně doporučila na začátek elastický šátek Hoppediz. Nespornou výhodou elastiku je jednodušší manipulace pro amatéra, jako jsem já. Líp se váže, nemusí se zanášet, dítě se do něj jednodušeji vkládá, natáhne se jak tričko a krásně miminko obepne. Ideální pro malé prcošky a já původně Jakuba stejně chtěla nosit jen v prvních kritických měsících. Příjemná je i cena. Nijak moc jsem neváhala a šátek si koupila v olivové barvě.
Vázání jsem se doma učila podle foto návodu u šátku a videí na youtube. Teoreticky jsem to měla zmáknuté, i s panenkou mi to šlo, s Jakubem jsem měla pořád strach, jestli to dělám dobře. Tak jsem si raději našla lektorku na vázání šátků a domluvila si s ní individuální zaškolení do tajů šátkování :) Míša Topinková byla naprosto skvělá. Pod jejím dohledem jsem vypilovala kříž s kapsou uvnitř a myslím, že nic jiného nepotřebuju. Když jsem si poprvé Jakuba správně do šátku navázala, cítila jsem se dojatá. Vím, že to zní dost divně, ale přišlo mi až neskutečně krásné, že Jakub se hned zavrtal do mého hrudníku a ve vteřině usnul. Spal klidně asi dvě hodiny a já měla volné ruce. Nádhera. Večer doma jsem se předváděla Chlupáčovi a i on uznal, že i přesto, že je to trochu alternativní, mi to s šátkem sluší :)
S Míšou jsem se ještě pobavila o zimní výbavě pro nošence, musím pořídit pár nezbytností, o tom, co a kde jsem pořídila, někdy příště.
Už teď vím, že si za pár měsíců pořídím i pevný šátek, uvidíme, zda se nakonec vrátím k Mum's Era, který se mi opravdu líbí. Jaké máte zkušenosti s pevnými šátky vy? Jaký byste mi doporučili?
