Matějek se projevuje jako velký čtenář, ke knihám si našel cestu snadno, přirozeně. Přes látková a kontrastní leporela, která pozoroval už jako ležák z bříška, jsme plynule přešli na klasické říkanky a písničky pro děti. Toho se jako vždycky ujal Chlupáč a ze čtení si (stejně jako s Klárou a Jakubem) udělali svůj každodenní rituál. Jejich čas ve dvou. Kolem roku ho říkanky pomalu přestávaly bavit. Tak jsem prošla domácí knihovnu a vytáhla další leporela po dětech - osvědčená je tematika zvířecí a "ze života". Takže teď nejvíc frčí les, statek, stavba a dopravní prostředky. Není to ani tak o čtení, jako spíš o ukazování. Matějova otázka "E?" otevírá nekonečné možnosti k diskuzi. Pak ho taky baví hmatové knížky a samozřejmě zvuková leporela. Ač mám ke knihám obecně velkou úctu a každou svoji papírovou si střežím jako oko v hlavě, s láskou se dívám na ty opotřebované strany dětských knih. Spousta leporel, která už máme z dob Klárky, se nám rozpadla a používáme ke čtení jednotlivé listy. Některé oblíbené drží jen silou vůle. Knihy se u nás rozhodně v koutě nekrčí.
