Rodinné foto / Červen 2021

On tak moc nechtěl. Prej na to není. Já tak moc chtěla a to na to taky nejsem. Jenže já jednoduše potřebuju fotky, kde jsme všichni. Nás pět. Na prstech jedné ruky by šly spočítat fotky v pěti. Já ale nechci jen fotku, kterou nás zvěčnil cizí kolemjdoucí kdesi v horách. Nebo nějaký zdeformovaný selfíčko. To si na zeď nepověsím. Nejsem rozhodně ten typ, co se fotí každoročně, takhle to nepotřebuju. Rodinných fotek plných nezapomenutelných okamžiků máme mraky. Ale toho Matějka na tu profi fotku dostat musím. Takže jsem to letos rozhodla. Sama. Prej jsem nerozhodná, tak tady to máš. Domluvila jsem se zase s Markétou Zelenkovou. S kým jiným. Už nemám potřebu hledat. Její fotky jsou dokonalé a strávit s ní čas je jako být venku s rodinnou přítelkyní. Opět děkuju. Budou obrazy. Hurá ♥

Rodinné dárky? Jedině vzpomínky

Hodně lidí (včetně mě) má problém vymyslet vhodný dárek pro své blízké. Teď myslím dospělé blízké. Bez keců a buďme upřímní - všichni máme všechno! A vlastně mnohem víc, než ve skutečnosti potřebujeme. Jenže s prázdnou na Boží hod nikam nevyrazíte, že jo. V tomto jsou nespornou výhodou děti. Ty vám to každoroční dilema ušetří. Ukažte prstem na babičku, která by neskákala radostí z kalendáře plného fotek svých vnoučat. Nebo kterému dědovi by nespravily náladu fotomagnety na ledničce? Hned mu ten poličan bude chutnat víc... My jedeme ve fotoproduktech už pátým rokem. Dárek, co má skutečnou a trvalou hodnotu.

 

Český handmade / Originální a krásné Neveli

Se značkou Neveli, kterou jsem objevila loni na nějakém brněnském Fashion marketu, jsem se prozatím chlubila jen na IG. Takže ti, co mě tam nesledují, měli smůlu. Ale o tuhle krásu nesmím nikoho ošidit. Na stánek Lídy mě tenkrát upozornila Klárka, která povídá, hele, mami, já chci tyhle kalhotky. A tak jsem se s Lídou, která s láskou šije pod značkou Neveli, zapovídala a odcházela s frajerskou mikinou pro Kubíka. Kalhotky v Klářině velikosti tenkrát s sebou neměla...

 

Itálie / Neapol s dětmi za 10 dní

Vidět Neapol a zemřít. Nevím, proč toto rčení historicky vzniklo. Napadá mě snad jen tolik - Neapol (a její nejbližší okolí) je tak nádherná, že by si člověk mohl po návratu šťastně povzdechnout: "Ach, tak teď už jsem spokojený." Trochu o tom, proč Neapol, jsem psala v příspěvku před odletem. A tady máte ještě mnohem větší proč. Ryze můj pohled. Miluju Evropu a pokud se nikdy nevypravím za její hranice, plakat nebudu. Nepotřebuju echt komerční destinace, nepotřebuju jezdit tam, kde to zrovna teď frčí. Necítím touhu nechat se uklidňovat východními filozofiemi, naopak mám asi ráda trochu té jižanské divokosti. Nevyhledávám načančanost a přetvářku. Bylo to boží. Bylo to únavné, bylo to náročné, bylo to nezapomenutelné. Upozornění před dalším čtením - bude to sakra dlouhé.

Dovolená s dětmi / Nenáročné lyžování v Jeseníkách

Stejně jako loni jsme se rozhodli pro kratší zimní dovolenou na českých horách. I letos jsme vybrali Jeseníky, taky čtyři dny, taky s kamarády a jejich dvěma dětmi, místo jsme změnili. Loni jsme si užívali v Koutech nad Desnou, letos jsme bydleli v Heřmanovicích a lyžovat jsme jezdili do Vrbna pod Pradědem. Obrovský rozdíl byl v počasí - minulou zimu byl snad metr sněhu a přes závěje jsme pomalu neviděli z okna chalupy, letos nás čekala neskutečná obleva. To trochu zkazilo celkový dojem. Bílá zima na horách je nepřekonatelná. Druhý rozdíl byl v programu, minulý rok jsme s sebou lyže brali jen pro Klárku, tentokrát jsme už lyžovali všichni kromě Jakoubka.

Vánoční inspirace / Fotky pro rodinu & Giveaway

Jak jsem avizovala, v listopadu už na blogu budou Vánoce. Tímto se omlouvám všem, které to trochu rozladí (a trošku vám i rozumím). Já ale od té doby, co máme děti, řeším dárky s předstihem, prosinec už chci mít poklidný a hektickými nákupy nerušený. Jsem zvědavá, jestli to vyjde, ale pár vlaštovek už se krčí ve skříni. Když jsem se flákala doma po operaci kolene, měla jsem dost času na probírání se fotkami. Procházela jsem si fotky z našich dovolených, vyvolávala ty nejlepší, řadila do alb, zálohovala. A protože stolní kalendáře s fotkami dětí, kterými jsme loni obdarovali rodinu, měly velký úspěch a dokonce jsem je doobjednávala babičkám do práce, letos to nebude jinak. Loni byly kalendáře průřezem celého roku, letos budou vyloženě letní. Jsou v nich jen fotky z našich úžasných dovolených. Tak trochu chceme prarodičům ukázat, jak krásně jsme se měli a jak si to velké cestovatelské dobrodružství užívaly děti. Oni z toho mají totiž trochu obavy...

Dětský pokoj / Máme hotovo. Skoro.

Trvalo to. Myslím, že se dílo povedlo. Nám všem se dětský pokoj líbí moc. Přijde mi hezky útulný, účelný, vlezlo se tam všechno, co by v pokoji pro dvě malé děti být mělo. Nečekejte ale vystajlovanou designově čistou záležitost. Nečekejte ani pokojík přesně podle standardů Montessori. Je to zkrátka dětský pokoj pro malého kluka a o něco větší holku, kde je každou vteřinu každý centimetr podlahové plochy pokrytý nějakými hračkami. Pokoj, kde obě děti rády spí, kde si rády hrají, kreslí i prohlížejí knížky. Pokoj, na který je hrdá i máma "designérka", kdy se dětská hravost setkává s jednoduchým stylem. A protože to je téma, které vás zajímá, ukážu vám pár fotek...

Podzim v plném proudu

Mám ráda spíš tu první část podzimu, která spíš vypadá jako chladné a barevné léto. Svěží voňavý vzduch, rosa v trávě, mlha, polojasná obloha, která je díky všem těm mrakům nějak víc modrá než v létě. Podzim má pro nás i velmi symbolický význam, užíváme si ho teda všichni. Do té doby než začne lít a foukat. To se pak začnou dít věci! Sopel, kuckání, promočené tenisky, které jsme ještě nestihli vyměnit za kožené celoročky, moje pravidelná ztráta energie a podezřelý nárůst energie dětské. Ale hrozně mě baví chodit s dětma na procházky a sklízet, co nám podzim přichystal. Jsme jako veverčí doupě, každý den ve dveřích děti obrátí kapsy (pračka oříšky nerada) a vysypou ty poklady. Různé druhy ořechů, kaštany, šípky a jiné bobulky (musím oprášit své vědomosti z botaniky), velmi podzimní kamínky, šišky a skořápky, větve a klacíky, jehličí a listy. Když už se toho na plastovém odkapávači na boty nakupilo, hodila jsem po dětech z komory různé krabičky a třiďte. Ejhle. Zaměstnalo je to na půl hodiny, nehádali se, spolupracovali, ani nedutali. Takže top Montessori aktivita podzimu pro děti 18 - 24 měsíců. A ehm, pro Kláru :) Teď všechna ta úroda čeká na zpracování a já to vidím na echt podzimní věnec.

Kam s dětmi v Brně / Vláčky a hřiště u Olympie

Celkem se vyhýbáme velkým nákupům v obchodních centrech a do Olympie jezdíme tak třikrát do roka. A vždycky jsme z toho vyřízení. Možná i proto nám celkem dlouho unikal obrovský Olympia park mezi obchodním komplexem a řekou. Nejen, že tudy vede skvělá cyklostezka a in-line dráha, na své si tady přijdou hlavně děti všech věkových kategorií. Jeden podzimní sobotní den jsme tedy věnovali tomuto unikátnímu areálu a Klárka s Kubíkem byli nadšení. Nejeli jsme sem s cílem nakupovat, takže to bylo pro všechny strany příjemné.

Kam s dětmi v Brně / Ranč U Rezavé studánky

Další ze série výletů po Brně, protože tuto oblast blogu jsem v poslední době trochu zanedbávala. Vím a kaju se. Po velkém letním cestování přišel čas i na mini výletování a procházky v okolí. Jeden z našich nejoblíbenějších cílů leží v příjemné docházkové vzdálenosti od našeho domu, chodíme sem proto celkem často. Myslím, že by se tento tip mohl líbit i vašim dětem (a vám). Na severu Brna, v polích někde mezi Řečkovicemi a Ivanovicemi funguje už pár let sympatický ranč U Rezavé studánky.

Kam s dětmi v Brně / Otevřená zahrada

Pokud v Brně žijete, nebo se sem chystáte na výlet, nebo jen projíždíte, neměli byste minout nádherné místo uprostřed rušného centra. Na ulici Údolní, přímo naproti porodnice Obilný trh, kde jsem porodila obě své děti, je jeden nenápadný průchod do vnitrobloku. No i když... Zvenčí je sice nenápadný, ale už samotný průchod je barevný a veselý a vlastně hned tady u mě začalo pozitivní naladění... Tady za řadou městských domů se ukrývá skutečná oáza - Otevřená zahrada.

Dovolená s dětmi v Třeboni

Tak dlouho jsme vybírali nějakou jarní cestu do zahraničí, až jsme se nakonec rozhodli pro krátkou dovolenou v jižních Čechách :) A dobře jsme udělali. Náš květnový pobyt v Třeboni předčil naše očekávání a byla jen škoda, že počasí nevyšlo úplně podle našich představ. Protože na začátek léta plánujeme třítýdenní dovolenou, na Třeboň jsme si vyhradili jenom tři dny. Dokážu si ale živě představit, že bychom tam strávili týden a pořád by bylo co dělat. Na rozdíl od Chlupáče je pro mě ubytování klíčové, navíc, když cestujeme s dětmi. Rozhodně nepotřebuju pětihvězdičkový luxus, ale vyžaduju čisté a kvalitní zázemí pro rodinu s malými dětmi. Přesně takové ubytování v Třeboni se nám povedlo najít. Penzion u Františka je kouzelné místo.

Poslední dubnový...

Měli jsme skvělý den. Přesně podle našich představ. Sladili jsme naše zájmy se zájmy dětí a bylo nám všem dobře. Půl dne jsme strávili na food festivalu Ochutnej svět v ikonické Malé Americe. Dokonalé prostředí, super gastronomie, nabitá atmosféra, polojasno. No a večer jsme nemohli jinam, než na pálení čarodějnic. I letos se počasí vydařilo a děti se vyblbly. Doma padly únavou a my vlastně také.

Jaro, vítej!

Já jsem takový vděčný člověk. Málokdo mi věří, že mám ráda všechny roční období. Když už do nějakého období vlítneme, najdu si na něm něco hezkého, něco, kvůli čemu se ze mě během pár dní stane milovník spadaného listí, mlhy, jinovatky, třeskutých mrazů, rozbahněného rašícího trávníku, nebo parného slunečného odpoledne. Každé období mi přináší jiné radosti, každé období mám s něčím spjaté, na každém si užívám něčeho jiného. Jaro je kapitola sama pro sebe. Snad kromě alergiků jaro miluje každý. Dny se prodlužují, ptáci se nahánějí a zpíváním hledají partnery k rozmnožování, sluníčko začíná hřát, za plotem vylezou první sněženky a lidi se nějak víc usmívají. Trochu přiblble, myslím, že k úsměvům nemají ani moc pádné důvody, ale o to je na ně krásnější pohled. Jaro se snažím vlákat i k nám domů. Letos jsem s přípravami na jarní outfit našeho bytu začala poctivě brzo, v únoru jsem začala na Pinterestu hledat inspiraci, čím domov ozdobit, zútulnit a co bezpodmínečně musím mít. No a když jsem koncem února našla venku první kočičky, věděla jsem, že z fáze plánů musím přejít do fáze realizace. Nějak neprožíváme Velikonoce, takže výzdoba se u nás nese v duchu jarních motivů, nikoliv vajíček, zajíčků a pomlázek. I když nějaká ta slepice se najde i u nás :)

Dovolená s dětmi / Jeseníky v zimě

Letošní zimní dovolenou jsme si s Chlupáčem plánovali jinak. Protože jsme oba dva lyžaři, už od léta jsme si říkali, že vyrazíme s dětmi poprvé na hory s cílem aspoň trochu si na střídačku zalyžovat. Přece jen Jakub už je velký, Kláře jsme koupili lyžařské vybavení a chtěli jsme ji začít učit lyžovat. Když přišla zima, Klára z lyží moc nadšená není, přehodnotili jsme to celkem na poslední chvíli. Ale hor jsme se vzdát nechtěli, tak jsme se domluvili s kamarády na prodlouženém víkendu v Jeseníkách. Čtyři dny na nějaké chatě, relax, pohoda, žádné velké plány, blbnutí s dětma venku. Klára byla nadšená, jela poprvé na dovolenou se svým nejlepším kamarádem Kubíkem.

Rodinné foto / Duben 2016

Konečně jsem pro nás našla dvorního fotografa, třikrát hurá!!! Hledala jsem dlouho a našla Markétu. Markétiny fotky mě zaujaly na první pohled, krásně přirozené, exteriérové, tak trochu jiné. Přemluvila jsem skeptika Chlupáče k dalšímu rodinnému focení a v podvečer čarodějnický jsme vyrazili do nedaleké přírody na Medlánecké kopce. Byla to vlastně taková rodinná procházka, jen s námi byl jeden člověk navíc, který se snažil zachytit tu mega lásku :) Povedlo se. Já jsem nadšená. Oba jsme. Zachycení atmosféry, emocí, krásná práce se světlem, žádná zbytečná retuš - Markéto, děkuju, a budeme se těšit na příště.

Sranda ve dvou

Začíná to být doma vážně zábavné. Většinou. Jde vidět, jak Jakub hltá každý Klářin krok, každý pohyb, každý její počin. Furt ji hledá očima. A co si budeme namlouvat, Kláru je dost slyšet, takže se otáčí za každým jejím skřekem. A taky jde vidět, že Klára je šťastná, že má konečně dobrého parťáka na lumpárny. Baví je to spolu a Klárka znovu objevila kouzlo starých a dávno zapomenutých hraček. Zkoumá všechna miminkovská chrastítka a kousátka, ukazuje je Jakubovi, hraje si s ním na hrací dece. Kuba jí zase okusuje žirafu z Lega a dřevěnou mrkev z kuchyňky. Čteme si spolu knížky, Klárka ho často lechtá, houpe ho na lehátku (jak jste mohli vidět na videu na nešem Facebooku), zpívá mu a občas i něco zatančí. A tak. Den co den.

Pro ty, které zajímá, jakou máme hrací deku, pořídila jsem švýcarskou hrací dečku Oops. Motiv města mi přišel milý, netradiční a nijak extra přeplácaný. Na obloucích jsou poutka, na které jdou zavěsit hračky, k dece jsou dodávány celkem 4 závěsné hračky - 3 zvířata a 1 zrcátko. I na samotné podložce jsou dvě zrcátka a další zábavné prvky, které děti baví a rozvíjí. Psovi šustí ucho, pod želvím krunýřem je schované malé zrcátko, kočce píská ocásek, auto i letadlo se pohybují po provázku. Je super.

První profi foto ve čtyřech

Máme za sebou první (a troufám si říct, že i poslední) focení v ateliéru. Možná jsem se trochu unáhlila, jak říká Chlupáč, ale já jsem tak strašně moc chtěla profi fotky s malinkatým Jakubem. Když jsme se fotili, byly mu 4 týdny a newborn fotky mě vždycky fascinovaly. Klárku jako miminko jsme si fotit nenechali (a dost mě to mrzí), profi fotky jsme udělali až v nějakých 6 měsících, ale opravdu stály za to. Bylo to na jaro, v parku, všechno rozkvetlé, slunečné, zelené a veselé. Tomu ateliér nikdy konkurovat nemůže. Už teď mám v hlavě podzimní focení plné žlutých a červených listů.

Každopádně jsem ráda, že i tyto fotky máme, jsou jednoduché, nemám ráda ateliérové rekvizity, nechtěla jsem fotky Jakuba v košíku nebo neckách, nechtěla jsem, aby na sobě měl nějaké půjčené kostýmy, apod. Máme sadu asi 20 fotek, které zachycují naše rodinné štěstí a lásku ve čtyřech.

 

 

Fotoreportáž / Malé letní radosti

Občas slova a sáhodlouhé komentáře nejsou potřeba, jako třeba u fotek zaznamenávajících štěstí. Radost z léta, radost z vody, ryzí dětská radost ze života.

♥

♥

♥

♥

♥

 ♥