Už kolem čtvrtého měsíce jsem se začala hlavně duševně připravovat na první příkrmy. Matěj je sice hojně kojen (podle pediatra víc než je zdrávo), ale já se vždycky na období této velké změny těším. Nese s sebou velká očekávání, jestli teda začne líp spát. Prd. Nezačne. Nebo teda aspoň u nás tohle nefunguje, ani u jednoho žádná kaše k lepšímu spánku nevedla. Zatímco Klára byla super jedlík, Jakub byl absolutní nejedlík. A Matěj? Dělá mi radost. Začátky byly velmi opatrné. Ale já byla trpělivá. A trpělivost se tady opravdu vyplácí. Někdy pomůže dát pár dní pauzu. A je fajn být nadšená z každé snězené lžičky. Prakticky od začátku mu vyloženě jedou doma připravované masovo-zeleninové příkrmy, naopak kupované mi v Tatrách razantně odmítl. To znamená jediné, budu vařit i na dovolených. Jupijej. Má rád bílý jogurt a večer si dá trochu kašičky, zatím jsem střídala značky i typy, zdá se, že nemá vyhraněné preference. Pomalu začíná přijímat kousky pečiva a křupky, dnes mě potěšil, když si dal poprvé pár lžiček domácí ovocné přesnídávky, které mi babička z vlastní zahrádky statečně zavařuje. Miluje banán, meruňku, dužinu z hroznů, ožužlává hrušky, jablíčka, okurek i papriku. Jsem velice vděčná oběma našim rodičům, že nás hojně zásobují domácí bio zeleninou a ovocem. Je velká úleva (a tím nemyslím jen tu finanční) nemuset všechno kupovat.
