Kouzelné čtení / Encyklopedie pro předškoláky

Před rokem, kdy nás Covid uvěznil doma poprvé, jsem psala článek o Encyklopedii pro školáky. Velice komplexně zpracovaná mluvící kniha z edice Kouzelného čtení od Albi se u nás dobře zabydlela a posloucháme ji moc rádi. Všichni. Samozřejmě kouzelná tužka je velkým lákadlem i pro nejmenšího Matěje, který nakukuje Klárce a Kubíkovi přes rameno. Asi se brzy dostaneme do fáze tří tužek, protože samozřejmě potřebují pracovat všichni najednou. Jak jsem psala, výše zmíněná kniha už je hodně obsáhlá co do informací a některé kapitoly mohou být pro malé děti složitější. Takže se nám vyloženě hodilo, když letos přišlo Albi s novinkou pro děti mladší - Encyklopedie pro předškoláky.

Chytrá hra / Povím ti, mami

Dnes se tady vytáhnu s poměrně starou hrou, možná až notoricky známou vzdělávací pomůckou pro předškolní děti. Na druhou stranu věřím, že ji všichni znát nebudete a bude to celé ku prospěchu věci. Je to totiž šikovná didaktická hra, která moc nestojí, a rozvíjí hned několik schopností dítěte. Hru Povím ti, mami (respektive Povím ti, mami 2 - v prodeji jsou totiž dva díly) dostala už Klárka od babičky tuším ke třetím narozeninám. To je totiž ten ideální věk pro start s tímto druhem zábavy. 

Jednoduché barevné provlékačky BUUK

Tohle se vám bude zaručeně líbit. Protože jste moje krevní skupina. My jsme doma nadšení. A to jsme se seznámili teprve nedávno... Dnes vám pěkně zblízka ukážu pestré provlékačky od české rodinné firmy BUUK, která připravuje ty nejvychytanější sady na ušití svého vlastního quiet booku - pamatujete na mou šicí výzvu? Celá story, jak jsem začala na mateřská kolena NĚCO šít, vás hodně bavila, tolik komentářů a mailů, co jsem dostala, panečku. Babičky stále žasnou, že jsem se do takového mega projektu pustila. Já. Kdybych měla říct tři věci, na které jsem za poslední roky hrdá, tak to patrně budou porody mých dětí, řízení auta ve městě a ušití první části Buuku.  

Všichni jsme učitelé & Pozvánka na ONLINE konferenci Růst společně

Situace je vážná. Vzdělávat doma děti není tak jednoduché. A tím nemyslím jen chudáčky školáky, ale i děti v mateřských školách. Že školky jedou? Stačí jeden pozitivní Covid případ a všechno může být jinak. Na jaro se z velké části dospělého národa stali učitelé a na stejné vlně jedeme dál i teď na podzim. Na jaře jsem měla doma dvě školkové děti, teď mám jednoho předškoláka a prvňačku. K tomu teda ještě jedno velké mimino. Pokud bych měla shrnout tento vynucený domácí stav, nazvala bych ho intenzivním. A to ve všech rovinách a v celé škále emocí. Na jednu stranu si to doma všichni užíváme a je to fajn, že máme rázem tolik času na společné čtení a hraní deskovek. Nikam nespěcháme. Necítím tlak v podobě času, což je pro mě velké plus. Ale je tak těžké věnovat se všem. Zavděčit se všem. Najít si prostor pro všechny. Vymyslet jim něco, co je bude bavit a zároveň jim to něco dá. V tomto je potřeba hodit se prostě do klidu. Nikdy se nezavděčím všem. Nikdy nebudu perfektně připravená na jejich aktuální potřeby. A ty okna umyju za rok. Dělám to jak nejlíp umím a dokážu. S tímto se snažím usínat.

Knihy pro děti / Klárčino první čtení genetickou metodou

V dnešní době se předškolní děti běžně naučí spoustu dovedností, které se naše generace učily až v první třídě. Klárka je zvídavá, dychtí po vzdělávání, písmena znala a psala už opravdu dlouho a tak jsem jen čekala, až to "secvakne" a Klárka si písmenka spojí dohromady. První náběhy jsem začala pozorovat už kolem Vánoc, plánovala jsem jí připravit nějakou Montessori pomůcku na jednoduchá slova. Jen jsem se k tomu nějak nestihla dostat. Přišel pan Covid. A my jsme najednou měli tolik společného času. Tak jsem dětem začala připravovat pracovní listy. Kubíčkovi na počítání, Klárce na čtení těch nejjednodušších slov. Začala jsem s třípísmennými (nebo jednoslabičnými) podstatnými jmény typu oko, nos, kos, les, pes... Velkými tiskacími jsem jí napsala na papír seznam takovýchto slov pod sebe, Klárka měla za úkol vedle toto slovo opsat a vedle ještě toto slovo nakreslit. A takto jsem vlastně zjistila, že dokáže číst, že si to její mozek už spojil. Tuto aktivitu doporučuju pro malé předškoláčky, kteří jsou na čtení zralí. Klárku to moc bavilo.

 

Chytrá hra / Obchod z edice Kvído od Albi

Mám pro vás ještě jeden z posledních předvánočních tipů na skvělou hru pro předškoláky. Albi se u nás doma pěkně zabydlelo, jak Kouzelné čtení (mohou se hodit starší články na blogu - klik, klik nebo klik), tak hry a zábavné aktivity z edice Kvído. Ty jsou super, něco využijete hlavně doma, spoustu také na cestách pro jejich kompaktní velikost - vějíře, hádanky na cesty, kvízy nebo povídačky. Celá edice Kvído je zaměřená na vzdělávání dětí v předškolním věku, trénují paměť, koncentraci a prohlubují vědomosti. Hry získávají každoročně nějaká ocenění.

 

Děláme si to složité

Chceme pro ně pořád to nejlepší. Ale kolik jsme schopni pro to "nejlepší" obětovat? A jak víme, co je to "nejlepší"? Boty, kroužky, očkování, homeopatika, sladkosti, televize, školka, škola... Uf. Někdy mám pocit, že si to hrozně komplikujeme. Že to měly generace před námi v mnohém jednodušší. Jeli si to svoje, matky to dělaly tak, jak jejich matky, sestry a sousedky, nebyl moc důvod k radikálním změnám. Nějak to fungovalo. I když mám pocit, že každá generace se od té předchozí aspoň krapet liší. Možná evoluce, možná forma nenápadné rebelie, že to přece můžeme dělat lépe než ty před námi. Jenže ono nejde o to dělat to lépe, jen o to, dělat to jinak. Převážná většina matek dělá co může, potí krev, usmívá se, i když jí hlava praská migrénou, přečte dětem pohádku, i když by si nejradši lehla k seriálu s čokoládou v ruce. Jsme dobré mámy. Všechny. Do jedné.

 

 

Důležité momenty / Dva školkoví

A je to tady. Další obří milník v dějinách naší rodiny. Já se s nimi těžko loučím. Nevím, jak je možné, že jsem na ně furt fixovaná, že mi je po nich tak moc smutno, i když je doma bez nich vlastně klid a harmonie. Spousta matek říká: "Už aby byl ve školce...". Nevím, proč já to tak necítím. Líbí se mi, jak jsme všichni spolu, jak fungujeme, jak se doplňujeme, jak diskutujeme, jak se jeden od druhého učíme, jak spolupracujeme. A když přijdou odpoledne ze školky, čas bývá neúprosný. Na druhou stranu vím, že kolektiv potřebují a v sociální oblasti jim dá školka víc než introvertní matka. Podle Montessori, kterému pocitově věřím, by dítě mělo do kolektivu ve třech letech. Dítě v tomto věku se prý učí nejvíc v kolektivu jiných dětí. Já jim oběma dopřála o rok víc. Cítila jsem to tak. Navíc Klárka i Kubík půjdou do školy až v skoro v sedmi letech, proto jsem nechtěla, aby do školky chodili čtyři roky. Tři stačí ažaž.

 

Důležité momenty / Jakub ve školce

Jen na jeden den v týdnu. Jen na půl dne. Montessori školka. Malá skupina dětí. Známé prostředí. Známí lektoři. A přece tak velký milník. Pro něj a hlavně pro mě. Dlouhodobě se mi zdál na tento krok připravený. Samozřejmě si to nedokázal představit se všemi důsledky. Bohužel se to neobešlo bez slziček. Nic dramatického, ale smutek tam byl. Dnes mi jedna z lektorek říkala, moc vás chválím jako rodiče, že jste ho naučili dobře vyjadřovat svoje emoce, to moc malých dětí neumí. Kubík prý ráno chodil a říkal všem, že je smutný, že není s maminkou. Na jednu stranu jsem pyšná máma, já sama mám s vyjádřením svých citů dost problém i dnes, na druhou stranu je mi líto, že je moje dítě smutné, byť chvilkově.

 

DIY / Dárek do školky

Asi to nebylo nutné. Chlupáč říká, že to bylo zbytečné. Nějak tak tuším, že se to ale dělá. A rozhodla jsem se, že chci. Ve středu měla Klárka ve školce letní slavnost, kde měly děti připravené krásné vystoupení na téma čtyř živlů. A já byla jako správná matka dojatá. Tak nějak mě to sebralo. Jak jsou děti šikovné, co všechno se dokážou naučit. Samy. Pokud je jim k tomu dána příležitost a mají vhodné prostředí. Nežijeme v ideálním světě, i na naší Montessori školce mi některé věci vadí, ale jsem šťastná, že sem Klárka chodí. Že tomu tak osud chtěl a to jedno jediné místečko se v září fakt uvolnilo, jen pro ni. Nebylo to pro ni lehké. Byla jediná nová v poměrně malé skupině dětí. Rozhodně neproplula tím prvním rokem bez šrámu. O školce nám moc nepovídá. Občas řekne něco, co mě potěší, občas prozradí něco, z čeho vnitřně zuřím. A každý den jsem překvapená. Když přijde domů s přihlouplou písničkou. Když dělá ty pitomé grimasy, které ji tam učí bůhvíkdo. A nebo taky, když mi názorně ukáže, že umí s přehledem převázat dárek provázkem. Podceňujeme je. Vědomky i nevědomky. A oni toho umí víc, než si dokážeme představit.

Dárek pro předškoláka (nejen) na prázdniny / Můj první zápisník

Klárka bude sice v nějakém velmi omezeném režimu chodit do školky i přes prázdniny, ale i tak má za sebou velký milník. První rok ve školce. Někdy si sice říkám, že by bylo lepší, kdyby do žádné školky nechodila (naučila se bohužel i spoustu "špatného"), ale ve skrytu duše vím, že děláme dobře, když ji tam posíláme. Montessori vzdělání je něco, co mi dává smysl, s čím se téměř ztotožňuju, líbí se mi neustálý kontakt s přírodou. Jsem pyšná, že moje čtyřletá dcera, ač žije ve městě v bytě, pozná mnoho rostlin a živočichů, nebojí se chytit housenku nebo brouka, nemá strach zout si boty a  proběhnout se v pichlavé trávě nebo jehličí. A já mám pro ni skvělé překvapení. Knihu, se kterou sice začne pracovat už teď v létě, ale bude pokračovat i na podzim, v zimě a na jaře. A určitě se k ní bude vracet i v dalších letech. Nemohla jsem se dočkat, až vám tady na blogu ukážu pracovní knihu Můj první zápisník.

 

A proč jako soukromá??

Po loňském maratónu odpovědí na otázku "Proč jako ještě Klárka nebude chodit ve třech letech do školky?" jsme se letos dostali na vyšší a zapeklitější level otázek ohledně našeho dalšího svobodného rozhodnutí. Proč jsme pro Klárku vybrali Montessori školku. "Ona by se nedostala do státní??". Ale jo, dostala. Ale i přes to jsme zvolili školku soukromou. Školku s úplně "normálním" režimem, školku, kde děti normálně jí, normálně spí, normálně si hrají. Jenom ten přístup je trošku jiný.

Důležité momenty / Klára jde do školky

A je to tady. Nevím, jestli se na tento milník dokáže matka nějak dopředu připravit. Já se připravená necítím. Celkem nečekaně nám vyšla pro Klárku Montessori školka, o kterou jsme hodně usilovali, kde ale vůbec nemělo být volné místo. Nakonec se jedno nečekaně uvolnilo a školka si vybrala právě nás. Tohle beru jako znamení. Vím, že tady bude o Kláru dobře postaráno. Nejsem si jistá, jak to bude probíhat, vzhledem k povaze své dcery tuším, že minimálně začátky nebudou jednoduché. Ale udělám všechno pro to, aby byla Klárka spokojená. A hlavně šťastná. Taky se budu muset trochu sebrat já, protože mi končí jedno období. Období, kdy jsem s Klárkou doma. Kdy se vedle ní probouzím, kdy mi během vzácných 5 minut ráno dovolí se s ní pomazlit, kdy poslouchám její a Kubíkovo šťastné povídání, kdy se několikrát během dopoledne vztekne, kdy mi pochválí oběd a kdy tvrdě protestuje s odpoledním spánkem. Končí mi tohle vzácné období, období nepřetržité péče, láskyplné období s mojí holčičkou. Jsem nostalgická, patetická a asi i trochu trapná, mnozí z vás mi neporozumí, ale já to tak cítím. Na druhou stranu vím, že Klára ten pravidelný kolektiv potřebuje, a že Montessori pro ni bude zdravým a respektujícím prostředím.