sobota 16. května 2020

Jak jsem v karanténě nešila roušky, ale Buuk

Cíle jsou nezbytné. Posouvají nás dál. Ale dovedou i stresovat. Takže můj cíl začít s šitím Quiet Booku o Vánocích vzal za své. Vzpomínáte si na článek o šicí výzvě? Jak jsem se rozhodla otestovat kompletní sadu Buuk.cz? Ha. Plány byly, realita je jako obvykle převálcovala. O svátcích na šití nezbyl čas. Pak jsme odjeli na hory. Pak jsme bojovali měsíc s chřipkou (nebo jsme byli pacienti 0?). Pak přišlo jaro a zanedlouho poté Covid. Pan Covid, který spolu s Babišem donutil šít celé Česko roušky. Ale mě ne. Já si je koupila od holek z Dupeta. I tak jsem s nouzovým stavem vzala do ruky jehlu a nit a začalo mé ultra kreativní období. Překonání sebe sama, hledání časových rezerv, které tam vůbec neměly být. Návod jsem měla pěkně nastudovaný, však jsem ho o Vánocích přelouskala hned několikrát, jsem přece systematik.


První večer (24.3.2020) jsem pečlivě protřídila tu přenádhernou krabici a snažila jsem se zorientovat v logicky sestaveném systému "pavučinek". Pavučinky jsou podle barev předchystané archy filců, ve kterých jsou vyřezány potřebné tvary - všechny ty mraky, stromy, kolečka a obdélníky. Jak jsem psala, pro jednoduchost jsou archy připravené podle barev, navíc dílky z jedné strany jsou blízko u sebe a označeny číslem strany. Jde o to najít si ve všech těch pavučinkách podle vzoru v návodu všechny potřebné dílky, vystřihnout je a dát na bezpečnou hromádku. Osobně doporučuju dělat toto stránku po stránce, nechystat si dílky dopředu. Prostě a jednoduše nachystat si dílky, přišít. Až pak jít zase o stranu dál. Ať v tom nemáte bordel.


 
Strana první je tedy nachystaná. Ta jednodušší část práce za mnou. A velká výzva stále přede mnou. Sedám si pod lampu, pouštím Přátele a jdu podle návodu. Bod po bodu, žádné velké invence z mé strany nečekejte. Já si mile ráda nechám poradit. Balón, strom, panáček. Šiju v klidu, beze spěchu, postupně. Přicházím na to, že opravdu existují různé druhy stehů. Přicházím na to, že se nit může zašmodrchat a nezbyde nic jiného, než střihnout a začít znovu. Přicházím na to, že nacpat tlustou výplň mezi dva kusy filcu a nakonec to sešít je pro mě fuška pomalu na dva večery. A přicházím na to, že nejsem zas tak levá. Krůček po krůčku. Čím dál víc barevný výtvor nechávám každou noc na stole, aby mi to ráno děti pěkně pochválily. A dmu se pýchou, když přijede babička, a chválí mi to, že to mám hezký. Ona totiž na rozdíl ode mě šít umí. A podotýkám, že mi to chválila babička - tchýně - cítím, že moje máma by mi to pochválila, i kdyby to stálo za prd.


 
Je to velká práce. Krásná a smysluplná práce. Jde o to najít si ten čas a šít v klidu. Vždyť to nemusí být ušité za měsíc. Mně kompletní první stránka trvala přesně 16 dní, šila jsem ale jen po večerech, tak hodinu, hodinu a půl, a určitě ne každý den. Občas jsem u toho pila víno a jedla čokoládu. A semtam odbíhala kojit Matěje. Ale asi to poslouží vaší představě, kolik času to zabere. Na druhou stranu si myslím, že spousta z vás je na šití šikovnějších než já, a najde si na kreativitu víc prostoru než rozpolcená já.


 
Když jsem někdy před měsícem svoji první stránku došila, následující den jsem si ji chodila pořád prohlížet. Kochala jsem se. Můj výtvor. Můj výrobek pro děti. A opravdu jsem na sebe byla pyšná. A řekla jsem si, že to došiju. Stojí to za to, vypadá krásně.



Buuk je propracovaný, to už dokážu říct i po první straně. Líbí se mi ta "prostorovost", třeba ten panáček, který není vůbec plochý, ale krásně buclatý, dá se s ním hezky manipulovat, dokonce jde i vysvléct. Líbí se mi 3D pytlíky na horkovzdušném balóně, líbí se mi, že ptáček jde zasunout do stromu, kde má svoje hnízdo... Jde vidět, že si to tvůrci Buuku vymazlili do posledního detailu. Jediné o co mám osobně strach, je kvalita mého šití. Zda všechny ty stehy vydrží zacházení dětskou rukou. Ještě uvažuju, že ji pak zavřu do prosklené vitríny a budeme ji tiše obdivovat :)


 
Chlupáč tuto moji noční aktivitu moc nechápe. Prý proč raději nepíšu, nebo nečtu. Nebo proč se konečně nejdu vyspat. Můžu vám říct, že ani u knížky jsem si nikdy neodpočinula tak, jako u šití. Holt asi ta pravá hemisféra a čistě manuální činnost. Krom toho, že jsem měla po pár dnech otlak na prstu, jsem večer usínala s dokonale čistou hlavou.

 
-
Za možnost vyzkoušet si ušít vlastní Quiet Book vděčím rodinné firmě Buuk.cz.

2 komentáře:

  1. Moooc krásný. Je to děláno s láskou. Také se na to juknu. Děkuji za krásný nápad.

    OdpovědětSmazat