Lockdown. První, druhý. Distanční výuka, měsíc a půl tam, měsíc a půl sem. Děti usazené u počítačů, pobledlé, unavené, netrpělivé. Ze čtyř hodin denně je rázem jedna. Kvalita výuky upadá, láska dětem ke vzdělávání také. Učit se psát na dálku? Pche. To, co se děje teď se vzděláním v Česku, bychom si dva roky zpět nedovedli představit ani v nejdivočejším anarchistickém snu. Absurdita střídá absurditu, nekomplexnost a nepromyšlenost jednotlivých kroků doplněná o absolutní selhání komunikace směrem k nám, pěkná scifi, že. S přicházejícím jarem pociťuju víru, ne v systém, ale v nás. V další život.
