2022. Jaký asi budeš?

Takový, jakýho si tě uděláme. I když nám svět přináší každou minutu nové výzvy, nové radosti i starosti, my si svůj osud dotváříme. To, jak budeme žít, záleží jen na nás. Čím se necháme ovlivnit, čím se necháme vystrašit, čím se necháme pohltit, čemu řekneme ano, čemu se otevřeme. O Vánocích jsem byla prakticky offline. Měla jsem tak spoustu času na rodinu, ale i na sebe. Tím, že na mě před Vánocemi dolehlo psychické i fyzické vypětí z posledních týdnů, tělo řeklo dost a celé svátky jsem prostonala. Já to tak mívám. Někdy totiž neumím sama dobrovolně zatáhnout za brzdu. Tak to mé tělo musí udělat za můj mozek samo. I proto nebyly naše svátky hektické, byli jsme víceméně doma, spolu. Hodně jsme si četli a hráli. Večery jsem trávila s Chlupáčem a novým seriálem. Měli jsme konečně čas probrat naše sny a plány...

Leden. Nový začátek

Jaký míváte leden? Já vesměs optimistický. Nejméně oblíbená část roku, kdy se dny krátí o minuty, končí, vše se přehoupne do nového světla. Já to tak každoročně vnímám. I když nejsem na předsevzetí, stejně leden cítím jako nový začátek. Čas na změny. Nezaříkám se. Většinou si jenom přeju. A já si přát umím, to zas jo. Myslím, že přání se mění v myšlenky a ty zase v činy. Je dobré si najít ten čas. A leden je na to jako stvořený. Přes všechnu tu hektičnost je hotové umění zastavit se. Tak jako příroda v lednu. Která spí, čerpá síly, aby na jaro překvapila svou novou energií. Dočetla jsem se, že naši předci právě takto žili. Asi si nemůžeme dovolit zalézt do chaloupek na celý měsíc, zachumlat se pod tlustou peřinu a celé dny si vyprávět o životě. Ale tu podstatu, tu si vzít můžeme.

Pokojné Vánoce. Nám všem

Než si stoupnu k pánvi a obléknu sváteční šaty, než si naleju první dvojku červeného, než rozbalíme všechny dárky (kterých je zase mnohem víc než jsem se zařekla), než si konečně sednu k Pelíškům, chci vám popřát šťastné a veselé, moji milí. I když se vám tady poslední dobou nevěnuju tak, jak bych si přála, jsem tady pořád a myslím na vás. Jak prožíváte toto nelehké období, jestli jste zdraví, jestli ještě můžete dýchat. Budou to zvláštní svátky. Ale je to jen na nás. Vezměme si i z tohoto období to dobré. Tu blízkost. Tu možnost být spolu. Ten intenzivní čas, který je tak vzácný. Odpočívejte. Nabírejte síly. Čerpejte energii. Ať to přečkáme ve zdraví a hlavně v psychické pohodě. Protože ta nám poslední dny dochází. Přeju vám z celého srdce pokojné Vánoce. A nový rok ať je lepší než tento, který už je právě na odchodu. Věřím, že to takto mělo být, že to bylo (a je) silné klepnutí přes prsty, je to velká zkouška našich životů. Jestli umíme být pokorní, jestli dokážeme změnit sami sebe a jestli dokážeme přijmout i méně nepříjemné věci v našem blahobytném světě. Opatrujte se ♥

Hello 2020!

Dvacet dvacet. Tento letopočet zní doslova magicky. Doufám, že rok 2020 bude doopravdy kouzelný, že nám přinese všechno dobré, že to zlé zůstane za zavřenými dveřmi. Doufám, že se zase někam posunu, jako máma, jako člověk. Že v sobě najdu ještě dost sil zabojovat a naučím se s dětmi lépe komunikovat. Že se už opravdu naučím zhluboka se nadechnout a v duchu počítat. Že je už konečně přestanu zastrašovat a vyhrožovat :) A taky že už začnu trochu myslet i na sebe...  

 

Sbohem, 2018! Vítej, 2019...

Máme za sebou další požehnaný rok. Nikdo nás neopustil, naopak přišel Matěj. Na začátku 2018 jsem si na naši motivační tabuli v kuchyni napsala tři body: Eat better. Live with less. Be good. Mise splněna. A jedeme dál. My jedeme v pěti, ale na počtech tady nesejde. Každý nadcházející rok beru jako cestu. Cestu, která sice nemusí být úplně jednoduchá ani bezbolestná, ale za každou cenu dobrodružná a povznášející. Nehledím jen k cíli, ale všímám si každého klopýtnutí i každého radostného zavýsknutí. Neřeším, co na mě bude čekat na konci té cesty, ani se moc neohlížím zpátky, koukám jen kolem sebe. Věřím, že přečkám všechny bouřky, které mě na cestě potkají, že se nechám inspirovat těmi zajímavými a že se nenechám otrávit těmi, co tvrdí, že něco nejde. I vám přeju šťastnou cestu.

 

♥ Ať každý den víte, kam jít. Ať máte vždycky místo, kam se můžete vrátit. A nezapomeňte, že k tomu, abyste nezabloudili, potřebujete mít svůj sever ♥

 

Vítej, 2018!

Osmičky mám ráda. Víc než všechny ty opěvované sedmičky. Ležatá osmička je můj oblíbený symbol a pokud se někdy odvážím nechat se tetovat, možná to bude právě znak nekonečna. Já to sice nedávám do souvislosti s Bohem, ale s vírou obecně. Co se samotného Boha týče, přiznávám se, že jsem zmatená. Nerozumím tomu. Nedává mi to smysl. Vidím rozpory. Ale na druhou stranu nemůžu říct, že nevěřím. Věřím v osud, věřím v dobro, věřím v moc lásky, věřím v lidské schopnosti, v nezdolnou sílu člověka. Tak trochu naivka, přiznávám. Víra je něco, co nám v dnešní době chybí. Zapomínáme věřit. Když nevěříme, jen ukrajujeme z našich dní a nežijeme plnohodnotně. Nedostatek víry nám bere možnost vidět svět lepším, než se nám naoko může zdát...

 

Hello 2017!

Nechci se tady pouštět do sáhodlouhého bilancování ani do svěřování se s předsevzetími. Ale po víc než týdenní vánoční blog-pauze, kdy jsem se opravdu chtěla věnovat jen rodině (fotky z posledních pár dnů najdete ve článku), mám pocit, že krátké ohlédnutí za uplynulým rokem by to přece jen chtělo.

PF 2016

V roce 2016 vám přeju vše dobré!

 

Ať je pro nás rok 2016 rokem splněných přání. Přála bych si, abychom se víc smáli, míň přemýšleli, víc se radovali, míň spěchali, víc odpouštěli, míň se strachovali, víc děkovali a míň prosili.

Roky běží až moc rychle, tak si važme každého dne, který před námi stojí.