Zobrazují se příspěvky se štítkemV lese. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemV lese. Zobrazit všechny příspěvky

středa 20. dubna 2022

Jaro venku s aktivitami od Kvída

Jaro láká ven. Nás sice nezastaví skoro žádné počasí, ale jaro mám strašně ráda. Letošní duben se jeví opravdicky aprílově, já bych se teda přimlouvala za vyšší teploty. Když máte děti různých věkových skupin, někdy může být oříšek sladit venkovní zájmy. Klárka chce do venkovní posilovny, Kubík nejraději na kolo, Matěj na hřiště. Já nejradši na výlet do lesa. Děcka obecně do lesa chodí rády, i když většinou dělají ofrky a hledí na svoje zájmy. Proto se vždycky snažím vymyslet doprovodný plán, ať už je to nějaké zajímavé místo (kde třeba můžou lozit po skalách, po stromech, nebo můžou přeskakovat potůček), nebo se na cestě nachází nějaká zábava připravená lidmi - naučné stezky, úkolové putování, bojovka nebo stopování. To u dětí zabere vždycky. Jenže kde pořád hledat inspiraci? Už několikrát mi pomohl Kvído. Kvído je chytrá červená chobotnice a také vzdělávací koncept pro děti od Albi.


úterý 7. prosince 2021

Knihy pro děti / Jedna dvě v lese & Giveaway

Dnes mám pro vás jeden z posledních předvánočních tipů na dětskou knihu. Tato kniha je pro nás jako dělaná. Mám děti přesně v tom věku! V jakém? No v tom počítacím přece. A taky mám děti, co jsou rády venku. Děti, které s sebou bereme do lesa od kočárku. Ehm, od nosítka. Děti, co v lese sice remcají, kdy už tam budem a co svačina, ale zároveň děti, které vylezou na každý strom, které přebrodí lecjaký potok, které se neštítí bláta. Kniha Jedna dvě v lese je určena pro všechny "zelené" rodiny, pro všechny lesní víly a lesní skřítky. A pro děti, co rády matematiku.

P.S. Žiju ve městě. Vedle lesa. A moje průměrná známka z matiky 1,2 :)


pondělí 11. října 2021

Severní Makedonie / Den pátý: Národní park Mavrovo

Přejíždíme. Na jihozápad. Máme před sebou víc než 100 km, naštěstí dobré silnice. Z Dolne Matky míříme prvně na Tetovo, což je neskutečně podmanivé město blízko albánských a kosovských hranic. Většina obyvatel je albánského původu a ve městě pulzuje orientální atmosféra. Trhy, kam se podíváš, čajovny, staříci klábosící jen tak u silnice. Tetovo na nás udělalo dojem, i když má za sebou neklidnou minulost. Pokud jen projíždíte, tak jako my, zkuste aspoň okouknout unikátní malovanou mešitu z 15. století (Šarena Džamija). Vnější stěny mešity jsou pokryty obrazy podobnými hracím kartám s květinovými motivy. Vnitřní stěny mešity jsou zdobeny geometrickými a květinovými vzory. K přípravě glazury bylo prý použito přes 30 000 vajec. Je opravdu nádherná. A my míříme dál na jih...


úterý 5. října 2021

Severní Makedonie / Den čtvrtý: Vodno

Čtvrtý den jsou ve hře dva cíle, které se podle mapy zdají být v příjemné vzdálenosti od Matky. Ejhle. Mapa a navigace na Balkáně někdy dost klame. Když jsme se nakonec rozhodli pro jezero Kozjak, které nabízí hezké túry s výhledem na modrou vodní hladinu hluboko pod vámi, mapa ukazovala něco přes hodinu. Jenomže to bylo dost relativní a cesta se postupně prodlužovala. Když navigace minuty stále přidávala, cesta se klikatila a stoupala vzhůru, rozhodli jsme se pro návrat do Skopje, kde je krom samotného velkoměsta k vidění i spousta přírody. Hned za městem se vypíná zalesněný masiv Vodno, který je mezi Makedonci velmi oblíbenou lokalitou pro výlety. Lesy, stezky, pikniková místa, hřiště... Vodno je vlastně pohořím, které obklopuje z jedné strany Matka Canyon. Nejvyšším bodem je Krstovar (1066 m n.m.), který bedlivě dohlíží na metropoli. Na jeho vrcholu stojí od roku 2002 největší křesťanský kříž na světě (66 metrů) - Mileniumskiot krst - Millenium Cross. Tento impozantní velikán má být viděn až ze 100 km vzdálenosti. Cesta k němu se nám ale v mnoha ohledech zkomplikovala, nicméně v konečném důsledku přinesla velké zážitky.


čtvrtek 24. června 2021

Časopis pro děti / Ahoj divočino

Kvalitní dětské časopisy. To je téma, které se řeší na všemožných sociálních sítích. A já o nich ráda píšu. Protože každé dítě potřebuje svůj časák. Něco, co v ideálním případě bude přistávat s nějakou pravidelností ve schránce, a děti se na něj začnou těšit. Ke svému oblíbenému skautskému Ben Já Mína, o kterém jsem už dvakrát na blogu psala, přidávám na pomyslný žebříček úplně nahoru ještě jeden. Úžasně zpracovaný a informačně hodnotný čtvrtletník Ahoj divočino. Poznala jsem ho v naší Montessori školce a sedla jsem si z něj doslova na zadek.


čtvrtek 28. ledna 2021

Mama tip / Odpočítávání s úkoly

Kdy už pojedem na dovolenou? Za kolik dní budu mít narozeniny? Za jak dlouho půjdu do školy? Známe? Myslím, že tohle všechno je ještě lepší verze obligátní a nenáviděné cestovatelské hlášky "Kdy už tam budeme?". Pokud máte podobně horlivé děti, které vás s nějakým druhem odpočítávání často prudí, můžete zvážit nějaké úkolové odpočitávadlo. Funguje na stejném principu jako adventní kalendář, jen nebudete odpočítávat dny do Štědrého dne, ale do toho "vašeho" něčím významného dne.


pondělí 25. ledna 2021

Po Česku / Vlakem z Brna do Tišnova na rozhlednu Klucanina

Co budeme dnes dělat? Venku bahno, pět nad nulou, sněhový poprašek se rychle mění v hnědou břečku. V "našem" lese za barákem bychom se jistojistě topili v blátě. Zase. A mně se dnes prát nechce. Vyjedeme výš. Ráno si na děti chystáme překvápko. Pojedeme vlakem. Mají velkou radost a dychtivě si balí batůžky. Tak rychle jim vypravování dlouho nešlo. Už dlouho jedeme náš osvědčený model - vydatná snídaně, pestrá svačinka s sebou, čaj do termosek a pozdní oběd, až se vrátíme z výletu. Odpoledne pak bývají unavená, ale většinou moc příjemná. Na nedělní den jsme vybrali nenáročný výšlap na rozhlednu Klucanina, která leží na stejnojmenném kopci za Tišnovem. Tišnov máme navíc na trase z nádraží Brno-Řečkovice (před budovou pohodlně zaparkujete), osobák tam jede každou hodinu.


čtvrtek 10. prosince 2020

Výlety s dětmi / Tři naučné lesní stezky na severu Brna

Co dělat v nouzovém stavu, pokud nezvládnete sedět doma na zadku anebo trajdat po hřištích se zapařenou rouškou přes obličej? Spousta z nás utíká do přírody. Tak přeplněnou přírodu nepamatuju, dřív jsme v lese nepotkali živáčka... Ale pořád nám to za to stojí, tak balíme batůžky, chystáme velké svačiny, obouváme pořádné boty, navlíkáme softshelky a já nasazuju Matějka na záda. Ujde toho docela dost po svých, kočárek na výlety netaháme, takže pořád hojně využívám nosítko Kibi. Není to však tak, že by ho Matěj bezmezně miloval. Ale respektuje to. Já v těchto plískanicích naopak řeším, jak to udělat, když dítě chvíli jde, plácne sebou třeba do bláta, o botách ani nemluvím, a pak ho mám posadit do nosítka. Převlíkáte? Já před tím spíš zavírám oči :)