Blogerská výzva / Dětský pokoj pro tři

Tři děti v třípokojáči. Ty jo, to tam prostě nenacpeme. No ale chtěli jsme to. Mít velkou rodinu a chtěli jsme být boží a vlastně vůbec nejlepší a tak. Jenže naše touha najít dům snů s tak akorát zahradou troskotá někde na pomezí dvanácti mega a totálním zapadákovem desítky kilometrů za hranicemi Brna. Mám štěstí, že mám tak suprovou povahu, protože mít povahu "na bydlení" jako Chlupáč, nevím, jak bych tu naši současnou bytovou situaci unesla. Skromnost piluju od dětství a dokážu se radovat z těch úplně nejmenších věcí. On naopak sní a je takový víc nespokojený. Já miluju náš byt. Zbožňuju místo, kde žijeme, a nedovedu si představit balit saky paky. Jasně, brala bych dva pokoje navíc a obří terasu nebo klidně i předzahrádku. Ale zůstat neshledávám jako rodinnou tragédii. Co mě ale teď začíná hodně pálit, je dětský pokoj pro tři. S velkou parádou jsem vám ukazovala pokojík pro dva. A pak do toho vlítl Matěj. Blíží se doba, kdy by se měl za děckama přestěhovat (až ho teda jednoho krásného dne odstavím). To bych ale tím pádem měla architektonicky zabrat. Trošku mě vyburcovala blogerská výzva, která mi v mailu přistála, a tímto článkem soutěžím o nábytek a vybavení na Heureka.cz.

Mama tip / Ekologická domácnost

Naše domácnost by si přála být mnohem víc minimalistická. Už jsem se do toho jednou pustila, očistila jsem byt od všech zbytečností a v milované Ikea mám nastavený vnitřní zákaz kupovat dekorace jen tak. Všechny ty svíčky, stojánky, rámečky, polštářky a plédy. Fakt je nepotřebuju. Dýchá se mi líp, provětrala jsem tenkrát botník, šatní skříň, prošla jsem místnost po místnosti a zbavila se spousty věcí. Mnohem méně nakupuju, víc přemýšlím. Minimalismus preferuju nejen v domácnosti, ale i v kosmetice. Čím míň blbostí flakónek obsahuje, tím líp. Skoro výhradně používám přírodní kosmetiku a sedí mi. I dětem. Jeden z dalších dílků skládačky, jak mít čistší domácnost, je drogerie - mýdla, prací prášky, přípravky na nádobí. Dřív mě u těch eko značek pro domácnost dost odrazovala cena. Když jsem ale na podzim nakupovala v eshopu Garden Carrier, objevila jsem značku Ecos, která mi přijde i cenově dostupná.

 

Dudlíková story

Myslím, že poslední roky se dělá z dudlíku děsnej strašák. Jakoby se nasazení dudlíku rovnalo prvnímu mateřskému selhání. Ještě než jsem vůbec poprvé otěhotněla jsem měla v hlavě zapíchnutou myšlenku, že dudlík je něco špatného, něco, co moje (zatím nepočaté) dítě nebude vůbec potřebovat. Když jsem čekala Klárku, měla jsem načteno. Tehdy jsem ještě googlila všemožné rady. Chtěla jsem být strašně přirozená matka. A dudlík přece nejde ruku v ruce s kojením, že ano. On dokonce může to malé miminko natolik zmást, že mu dá přednost před prsem. Ježíš, když mu dám dudlík, nebudu kojit. Co jsem to za matku? Hotovo. Konec. Tečka.

 

Pregnancy Essentials / Co skutečně potřebuju ve svém třetím těhotenství?

Každá jsme tak jiná. Tak jiná i v těch nejobyčejnějších potřebách. Myslím, že jsem ve své podstatě dost skromná, neutrácím za hlouposti, nemám plný botník a ze skříně spíš vyhazuju, než bych ji plnila. Nedělám to z nějakých vznešených ekologických důvodů ani kvůli globálním vyšším cílům, dělám to "sobecky" jen kvůli sobě. Nechci být zavalená. Nechci mít plnou skříň něčeho, co už stejně tři roky nenosím. Nechci mít skříňku v koupelně narvanou k prasknutí a litovat každé piksličky, kterou vyhodím, protože už je otevřená hrozně dlouho. Třídím, kompostuju, ale na zero waste jsem zatím líná. Nekupuju trvanlivé potraviny do zásoby. O mé osobní cestě k minimalismu už jsem psala. I proto jsem se rozhodla, že mé třetí těhotenství bude co nejvíc minimalistické. A stejně tak naše třetí miminko. Chuďátko :)

 

Velikonoční

I když nejsem úplně velikonoční typ, jeden příspěvek si tento významný svátek přece jen zaslouží. Jako holka jsem je vyloženě nesnášela, zvyky s nimi spojené mi nebyly příjemné, byla jsem vděčná mým rodičům, že jsme pravidelně utíkali na chatu uprostřed lesa. Svým dětem ale nechci předávat svůj zaujatý postoj, nechci je ochudit o tradice, nepotřebuju je připravit o všechnu tu srandu kolem. Jako každý, tak i oni si své názory musí vytvořit sami, díky zkušenosti a prostřednictvím zážitků. Jak se k Velikonocům v budoucnu postaví, bude jen a jen na nich. Já si Velikonoce spojuju se svátky jara, baví mě květinové dekorace a s dětmi lehce hravá výzdoba (můj minimalistický duch je notně okořeněný Klárčinými výtvory ze školky). Pečeme perníky, barvíme vajíčka (letos poprvé přírodními barvivy), chodíme do přírody a taky tématicky tvoříme. Kubovi jsme koupili první pomlázku, se kterou zatím proháněl jen holuby, Klárce se snažíme aspoň trochu vysvětlit tradici mrskání, kterou bere jako největší nespravedlnost na světě. Každopádně vám přeju, ať si Velikonoce užijete tak, jak to vyhovuje vaší rodině.

 

DIY / Letní tvoření s knihou Můj květinový ateliér & Giveaway

Jsem moc ráda, že návštěva květinářství už dávno není jen o růžích a karafiátech. Že už existují místa, kde lidi tvoří s láskou. Kde práce s květinami není jen byznys a jedna velká konvence. Že se čím dál víc pracuje se sezónními rostlinami a jde se co nejvíc přirozenou cestou. Nad květinami tam přemýšlejí a když tam přijdete s nejistou představou, odejdete s něčím mnohem lepším, než jste si vůbec dokázali představit. V Brně mám ráda tato dvě místa, kde to s květinami prostě umí - Rosebud a Kvítí z lesa. Holky z Kvítí z lesa mě dokonce naučily dělat věneček do vlasů, takže Klárka může být vílou, kdy se jí zachce.

Když méně je více

Pokud sledujete dění na IG, Pinterestu, na nejrůznějších blozích, dáte mi za pravdu, že minimalismus vládne našemu světu pevnou rukou. Kdo není minimalista, je tak trochu out, může se zdát. Mně se filozofie minimalismu moc líbí, ale rozhodně nedokážu náš život nazvat minimalistickým. Jsme ale někde na půli cesty a to mě těší. Minimalismus je životní styl, ale také obrovská úleva. Oprostit se od některých věcí může být těžké, ale s každou naplněnou taškou, se kterou se loučím, se mi doma o něco líp dýchá.