Měla jsem s sebou obě děti, protože Chlupáč je na služebce, takže to bylo místy dost náročné. Náročné proto, protože jsem chtěla mít dvě hodiny z celého dne vyhrazené jen pro sebe. Skromné a naivní přání nepoučitelné matky. Zarezervovala jsem si totiž místa na dvou workshopech - papírové tvoření na oslavy s Mámami a výroba ozdobného věnečku na hlavu s Kvítí z lesa. Kuba mi jak naschvál bojkotoval poobědové spaní a papírový workshop se tedy nesl v lehce nervózní atmosféře - nervózní samozřejmě z mé strany. Klára se nudila a Kuba mi únavou skákal po hlavě. Ale domů jsem si odnesla ňuňu přání s mými milovanými peříčky a ještě víc ňuňu věneček na hlavu. Cesta šalinou do Řečkovic mu dala co proto, takže teď si visí spokojeně na dveřích místo na mé hlavě - to by se ten blog panečku psal.
Vypila jsem si dost netradiční kávu z Konga. Chvilku jsem si nerušeně poseděla vedle levandulového záhonu. Po dlouhé době jsem poslouchala moc příjemnou hudbu a nebyli to Včelí medvídci. Pochutnala jsem si na neskutečně dobrém brownies od Děvče u plotny. Povolila jsem dětem mlsat, jen aby byly všechny strany spokojené. Zařekla jsem se, že příště předám děti někomu jinému a užiju si workshop psaní s Krasopiskou. Po včerejším dalším klíštěti u Jakuba jsem zjistila, že mám silnou fóbii na tyto tvory a jsem dost paranoidní. Chvilku jsem zvažovala, jestli se z Medlánek nepřestěhujeme do centra. Sotva jsem dolezla domů, jak mě bolel celý člověk. Tím, že jsme dorazili domů v 8 večer, je asi všem jasné, jak mi to ti dva malí smraďoši dali sežrat. Už nikoho nezajímá, kvůli komu jsme vyjeli domů tak pozdě a kdo potřeboval za každou cenu vystoupit z kočárku cestou z šaliny, aby na sebe nalákal další klíšťata...
Bylo to taky místo příjemných setkání. Mohla jsem si zase popovídat s Míšou a Markétou, poznala jsem jejich všech šest dětí, potkala jsem se tady nečekaně s dvěma kamarádkami a po dlouhé době jsem se viděla i s Vendulou (Bejbyblog) a její Valentinkou. Holky si nakonec sedly a strávily spolu trochu času. Já s Vendulou to štěstí neměla, protože jsem drncala v kočárku Jakuba kolem Petrova, a stejně neúspěšně. Klasika. Že já jsem z toho furt nějaká zaskočená...
Den v dobré společnosti. Výstižněji to napsat nedokážu. A dobrou!
Pokud rádi čtete můj blog, pokud tady hledáte inspiraci, pokud vám můj blog pomáhá v uklidnění sebe samých, pokud tady zaháníte nudu, pokud vyhlížíte nějaké soutěže, zkrátka pokud máte moje články rádi, budu velmi ráda, když mi dáte své hlasy i v druhém ročníku ankety MAMAblog roku! Minulý rok jste můj blog vynesli vysoko a budu vděčná za podporu i letos. Hlasovat můžete každý den až do 1.6. včetně. Každým svým hlasem zároveň dostáváte možnost vyhrát jednu z krásných cen.
To je moc fajn, když se povede takový den a taková akce. Uplně z tebe číší nadšení. Ale musím se smát Tvým poznámkám. Že tě zaskočí Kubovo nespaní atd... Já to mám uplně stejně a pak si vždycky říkám, že už nebudu počítat s žádným "pravidelným spánkem" abych třeba byla někdy příjemě zaskočena :-)
OdpovědětVymazatDášo, no jo, jak říkám, v některých věcech jsem fakt naivní. A navíc platí pravidlo: Když opravdu chceš a potřebuješ, aby dítě/děti spaly, tak za žádnou cenu neusnou. Matka podle mě vyzařuje nějaké nervózní pachové látky, které ono cítí :D
VymazatMyslím, že to nakonec předčilo očekávání. :-) Jsem moc ráda, že jste dorazili a užili si to! :-)
OdpovědětVymazatJojo, povedlo se :)
Vymazat