Klára a Jakub / Popatnácté

Když je Chlupáč na služebce, tak jako byl i celý tento týden, spávají se mnou obě děti v ložnici. Spaní takto nahromadě mi přijde logisticky únosnější, než kdyby Klára spala klasicky v pokoji. Složité by bylo jednak večerní uspávání, kdy bych je musela uspávat na dvakrát a trvalo by to věčnost. Druhý zádrhel by nejspíš přišel v noci. S velkou pravděpodobností by nastal střet zájmů, kdy bych měla Jakuba zrovna u prsa a Klára by vedle v pokoji plakala vystrašená nějakou noční můrou. Proto si několikrát do roka dopřáváme ten luxus a spíme celou noc spolu. Má to své velké výhody a samozřejmě nevýhody. Nevýhodou je narušení každovečerního rituálu s knížkami. Oběma dětem před spaním čteme, Chlupáč Klárce, já Kubovi. Každý má rád jiné knížky, Kuba si chce spíš ukazovat, Kláru už baví všechny ty encyklopedie, Ivanky, Kamilky, Sofie a Elsy... Takže se v manželské posteli chvíli hádají, komu se bude prvně číst, pak se vzájemně seřežou a zakončí to přetáhnutím leporelem po hlavě. Často to schytám já. Nespornou výhodou je rychlost uspání Klárky. Jedno dítě z jedné strany přicuclé, druhé dítě z druhé strany objímající. Šťastná matka zahřívaná dvěma malými tělíčky. Oba většinou usnou během 10 minut.

Včera byl náš poslední den bez táty doma a tak na nás všechny padl znatelný klid. Když jsem se po půlnoci přikradla za nimi do ložnice, slyšela jsem spokojené oddychování. Klára spala v Kubíkově postýlce, Kuba rozvalený přes celou postel. Ležela jsem a poslouchala. Nevím, jestli je to možné, ale v tu chvíli dýchali naprosto synchronizovaně. Stejné tempo, stejná síla, stejný klid. Jakoby se jim ta srdíčka sladila a všechny procesy v těle se hodily do naprosté harmonie. Pokud má někdo problémy se spaním, tohleto je ten lék. Pokud se malým miminkům pouští k uklidnění bílý šum, dospělákům by se mělo pouštět tohleto spokojené funění.