Srbsko / Den čtvrtý

Dopoledne jsme autem vyrazili s cílem konečně podniknout nějakou túru na Starou Planinu. Byli jsme víceméně na okraji pohoří a neměli jsme žádný jednoznačný plán. Takže Stara Planina byl velice široký pojem. Tím, že hory jsou tady v Srbsku pořád zcela nekomerční a necivilizované (v dobrém slova smyslu), není úplně jednoduché najít to pravé místo "vlezu". Když už jsme našli dobře vypadající stezku za malým klášterem vedoucí přímo nahoru, místní jeptišky nás varovaly. Prý to jsou cesty neprošláplé, neznačené, vysoká tráva a spousta jedovatých hadů. Rozhodně ne s dětmi. Stezka u nedalekého hotelu nám nepřišla zas dost atraktivní, taková běžná procházka lesem.

Pak nám kdosi poradil projet autem dál, do srdce Stare Planiny, až k bulharským hranicím. Prý tak 60 km. Tam už to byl opravdu svět civilizací nepolíbený. Malé domky z kamenů a hlíny. Dobytek. Roztomile ušmudlané děti. Psi líně se povalující na silnici. Pasáci krav. Svět bez aut, internetu a asfaltových silnic. Který jsme my trochu narušili. Ale lidé jsou i tady v této materiální chudobě pořád ochotní pomoct, usměvaví a dobrosrdeční. Pokud bychom jeli ještě jednou do Srbska, Stara Planina bude naším prvním cílem. Ale lépe připraveným, promyšleným. Zajeli bychom víc k Bulharsku a podnikli hřebenovku na nejvyšší horu Midžur.

Odpoledne jsme se vrátili do města Pirot, kde jsme si ve stínu hradeb staré pevnosti udělali piknik. Čerstvé pečivo v místních pekárnách koupíte za hubičku. Házeli jsme po sobě nezralé plody kaštanů, dělali stojky a kotrmelce, užili jsme si trochu zábavy a odpočinku v 38 stupních. A až několik set kilometrů od domova jsem si snad poprvé v životě uvědomila, jak omamně voní rozkvetlá lípa.

Pak jsme vyjeli do třetího největšího města Srbska Niš, kde spíme z pátka na sobotu. Niš je velké město, prý centrum nočního života a jedno z nejstarších měst Evropy vůbec.

Po cestě jsme projížděli 17 km dlouhou soutěskou Sićevačka klisura (Sićevo Gorge). Řeka. Klikatá silnice. Železniční trať. Tunely. Skály. Jeskyně vysoko v nich. Jízda takovým místem je vždy velký zážitek a adrenalin.

Když jsme si u cesty v motorestu dávali kafé, Kuba spal v autě. Majitel přikázal zavřít dveře auta (měli jsme otevřené kvůli horku, aby se Jakub neupotil). Pán vytáhl našeho oblíbeného strašáka - zmije. Prý by nám mohly vlézt do auta. Na soutěsku je nejlepší pohled z vesnice Sićevo (pokud hledáte vyhlídku, ptejte se po "stadionu"). Z malého zapomenutého fotbalového hřiště vylezete po skále nahoru a celou soutěsku máte jako na dlani. Na vyhlídce je dokonce lavička pro fajnšmekry. Já to posezení s díky odmítla a to mi ještě Chlupáč musel pomáhat dolů, jak se mi klepala z té ohromné propasti kolena :)