Půl roku po operaci kýly a diastázy

Nedávno jsem byla na klinice. Zpět na místě činu. Tam, kde mi před půl rokem operovali břišní kýlu a také diastázu. V zařízení, kde jsem si přišla nejen jako vážený pacient, ale i jako člověk, který někoho zajímá. Je to velké medicínské téma, nechci se pouštět do podrobností, protože by mě tady zas mohl někdo napadnout, že šířím bludy. Takže jen pěkně z osobního hlediska. Byla to dlouhá cesta, nebyla jednoduchá, nebyla bezbolestná. A bezbolestná není ani teď, po více než 6 měsících rekonvalescence. Když už jsem se loni v zimě rozhodla, že budu řešit svoji nepříjemnou bouli nad pupkem, mé první setkání s chirurgem bylo vyloženě tragické. Narazila jsem na člověka, který by neměl sedět na místě, na kterém dobře placený sedí, a odpovědí mi bylo posměšné "A co chcete po třech dětech?". Pane doktore, omlouvám se, já nechci mít kýlu. Tak jsem šla jinam. Jsem ráda, že máme tu možnost svobodně si vybrat. Na tom jiném místě mi kýlu potvrdili. Dokonce našli ještě jednu. A taky mi vysvětlili svízele operace kýly v místě, kde je diastáza. A našli řešení. Poměrně nové miniinvazivní řešení. V Česku se takto zatím moc neoperuje. Neztratila jsem tady důstojnost, cítila jsem se respektovaná a pochopená. Ani jsem je neobtěžovala. Mluvili se mnou. Dokonce i diskutovali. A ne, neplatila jsem za operaci.

Aniball. Balónek pomocník

Dnes čtení pro ženy. Aniball. Pomocník? Předporodní nutnost? Placebo? Pořád vyvolává mnoho otázek, mezi veřejností i mezi gynekology. Podle posledních statistik tenhle český růžový balonek používá 15% těhotných žen. A číslo roste. Je to dobře, rozhodně je to něco, co by mělo patřit k předporodní přípravě. Ať už se na to díváte pozitivně, nebo skepticky, když se na to podíváte selským rozumem, musí vám vyjít, že to smysl dává. Proto jsem se pro něj rozhodla i já. Samozřejmě mi do karet "hrála" také historie mých dvou předchozích porodů...

 

Miminko / Třetí trimestr

Včera proběhl oficiální termín. Magické datum, které mám napsané v těhotenské kartičce. Datum, které mi celou dobu přišlo na míle vzdálené. Datum, kterému jsem nevěřila. Nevěřila jsem, že se dostaneme až do října. Tajně jsem doufala pro třetí zářijové dítě :) A tak si tady sedím den po termínu, Klárka s Kubíkem ve školce a prázdný tichý byt. Už se mi nic nechce, ještě bych mohla tohle a tamto, ale cítím se unavená. Moc jsem toho v noci nenaspala. A za chvíli vyjíždím směr porodnice Obilňák, na první kontrolu tam, kde budu rodit. Tam to minule vlastně začalo. A cítím, že by mohlo i teď.

Newborn Essentials / Doplnění výbavičky pro třeťátko

I když jsem někde uvnitř tušila, že budeme mít tři děti, s každým příchodem dalšího dítěte do naší domácnosti jsem si říkala, že už stačí. A tak jsem v návalu snah o očistu domácnosti prodala/darovala většinu věcí, co jsem po dětech měla. Díkybohu jsem nechala ty zásadní položky z klasického newborn seznamu, jako jsou kočárek, autosedačka, vanička, postýlka, látkové pleny, nebo nejlepší fusak na světě od Lodgera. Ve velikosti 56 jsem doma nenašla lautr nic, takže o základní sadu se částečně postarala babička a částečně HM. Protože nevíme, jestli to bude chlapeček nebo holčička, potřebuju neutrální barvy (které mám stejně nejradši). V HM je teď naprosto dokonalá kolekce, která kombinuje hořčicovou a šedou barvu. Moje třetí miminko.

Miminko / Do porodnice

Obligátní blogerské téma ve velkém těhotenském finále. Taška do porodnice. Už jsem o tom jednou psala, když jsem se chystala na svůj druhý porod. Ze seznamu pořád čerpám, jen ho lehce upravuju a škrtám věci, které už na Obilňák nehodlám tahat. Tašky si balím s každým dítětem později a později, ale teď ve 39. týdnu můžu konečně z diáře odfajfknout položku "sbalit se do porodnice". Dvě tašky se krčí v komoře a čekají. Jedna na porodní sál, druhá na pokoj. Po technické stránce se zdám být připravená, ale tak nějak cítím, že potřebuju ještě čas. Pro sebe, pro svoji psychiku, pro svoje tělo. I když už bych na jednu stranu chtěla být bez bříška, na druhou stranu aspoň jednou denně přemlouvám miminko uvnitř, ať mi ještě pár dní dá. Ze všech těhotenství, co mám za sebou, se nyní před třetím porodem cítím nejméně připravená. Paradox, co.

Sama u porodu?

Někdy před dvěma týdny jsem zažila první regulérní těhotenský nával paniky. Panika byla několik hodin celkem intenzivní, doprovázená úzkostí a nesebevědomím, další den panika slábla a střídaly ji jiné pocity, už ne tak silné. Paniku mi způsobil Chlupáč. No vlastně ne, způsobila jsem si ji já, ale on mi dal ten impuls. Jeho práce obnáší cestování. Nic dramatického, ale třeba osmkrát do roka pryč je, nic dlouhodobého, ale týden to vezme pokaždé. Za tu dobu, co máme děti, jsem si na to zvykla. Jednak vím, že to jeho pozice vyžaduje, ale nějak vnitřně cítím, že to potřebuje i on sám. A svým způsobem to potřebuje celá naše rodina. Zvykli jsme si na režim, že jsme občas na týden bez táty: děti spávají se mnou v ložnici, smažíme palačinky a koukáme spolu dýl na pohádky. Prostě takový freestylový režim, který pomáhá hlavně mně lépe zvládat domácnost bez muže, který je mi dennodenně velkou oporou. Navíc mi přijde, že jeho cesty náš vztah jaksi posílily, pokaždé, když se vrátí, se cítím ještě o něco víc zamilovaná ♥

Miminko / Druhý trimestr

Vlastně ani nevím, kam se tak rychle poděly všechny ty nevolnosti a podivné těhotenské stavy. Úzkosti, strachy a pochyby. První trimestr je náročný na psychiku, na to se nejde nijak připravit. Druhý trimestr se označuje za ten pro ženu nejkrásnější. Já popravdě ani nevím, kdy přesně se ty trimestry dělí. Většinou vnímám ty období podle svého stavu - první trimestr = je mi zle, všechno smrdí a pobolívá mě břicho, druhý trimestr = psychická pohoda, pálení žáhy a hledání veřejných záchodků, třetí trimestr = léto, ufuněnost, komplikované spaní. Když píšu tento příspěvek, jsem ve 31. týdnu. To je jízda. 2 months to go!

Pregnancy Essentials / Co skutečně potřebuju ve svém třetím těhotenství?

Každá jsme tak jiná. Tak jiná i v těch nejobyčejnějších potřebách. Myslím, že jsem ve své podstatě dost skromná, neutrácím za hlouposti, nemám plný botník a ze skříně spíš vyhazuju, než bych ji plnila. Nedělám to z nějakých vznešených ekologických důvodů ani kvůli globálním vyšším cílům, dělám to "sobecky" jen kvůli sobě. Nechci být zavalená. Nechci mít plnou skříň něčeho, co už stejně tři roky nenosím. Nechci mít skříňku v koupelně narvanou k prasknutí a litovat každé piksličky, kterou vyhodím, protože už je otevřená hrozně dlouho. Třídím, kompostuju, ale na zero waste jsem zatím líná. Nekupuju trvanlivé potraviny do zásoby. O mé osobní cestě k minimalismu už jsem psala. I proto jsem se rozhodla, že mé třetí těhotenství bude co nejvíc minimalistické. A stejně tak naše třetí miminko. Chuďátko :)

 

Miminko / První trimestr

Nemělo by, když už je to potřetí, ale stejně mě to vždycky zaskočí. Pokaždé mě překvapí ta neskutečná síla celého fyziologického procesu, toho, jak bouřlivě probíhají první týdny po oplodnění. Ta turbulence. Přijde mi to, jako bych si do těla najednou pustila nějakej fakt hustej fet. Něco, co do mého těla vlítne, co mi zaplní žíly něčím živým a tak mocným, zároveň však něčím, co vás dostane na kolena. Nepotřebuju těhotenské testy, abych věděla, že jsem těhotná. S každým těhotenstvím jsem si byla jistá, ještě než se objevily dvě čárky. Už když jsem se vlekla na slabých nohách na záchod a v třesoucích se rukách jsem svírala koňakovou skleničku na moč, jsem věděla, že to tam bude. A bylo. Tělo křičí a varuje, posílá všechny možné signály - už prosímtě nepij tolik vína, žádný panák na zahřátí ani proti bolesti v krku, nelez furt do sauny, brzdi s těma brambůrkama. Když mi zničehonic začne smrdět kafé, je vymalováno. Nemám chuť na smoothie, které jsem pila denně. Nesnesu cokoliv na cibulce. Je to jasné, jsem těhotná.

 

Bude nás pět ♥

Na začátku října nás bude o jednoho víc. Ne že by čtyři bylo málo, ale už dlouho jsme cítili, že k nám to třetí dítě zkrátka patří. Nebylo to ani spontánní rozhodnutí, ale taky neprobíhalo žádné extra plánování. Prostě to přišlo, když byl ten pravý čas. I když jsme nad třetím dítětem přemýšleli už dlouho, první nevolnosti a pozitivní těhotenský test mě přinejmenším zaskočily. Lhala bych, že ve mě v tu chvíli nebyla ani známka pochybností. Kromě štěstí jsem cítila i velký strach a zmatek. Připisuju to alibisticky hormonům. Teď už je všechno na správné cestě. Třetí překvapení v řadě za sebou. Trojnásobná máma. Začínám 15. týden.

Těhotenství, kojení, imunita

Jestli jsi matka, nebo alespoň matka nastávající, jestli kojíš, nebo aspoň neustále lítáš v tom sychravém počasí za rychlými dětmi, dáš mi za pravdu, že tato tři slova spolu prostě nefungují. Tak tady teď sedím s ucpaným nosem, inhaluju eukalyptové esence, piju zázvorový čaj a vůbec nic se mi nechce. A taky jsem se konečně dokopala dopsat tento článek, který mám rozepsaný už několik měsíců, ale v létě jsem na něj jaksi zapomněla. Protože jsme byli všichni celé léto zdraví. Nádhera. Říkám furt, že jsem letní typ. S nástupem podzimu si předáváme s tím vším dětským olizováním taky všechny možné bacily a připadá mi, že pořád je aspoň jeden z nás nachlazený. Divoký kolotoč.

Můj boj s diastázou

EDIT 19.3.2021: Článek jsem na základě dvou negativních komentářů od fyzioterapeutů upravila. Něco smazala, něco upravila. Článek o diastáze vznikl před neuvěřitelnými pěti lety. Vznikl na základě informací, které jsem měla k dispozici, tenkrát opravdu na základě mého nejlepšího vědomí i svědomí. Rozhodně jsem nechtěla dávat nikomu špatné rady. Věřím, že jsem tím nikomu neublížila. Faktem je to, že před pěti lety jsem s diastázou dost tápala a sehnat v Brně fyzioterapeutku zaměřenou na ženy po porodu bylo prakticky nemožné. Všichni mě odmítali, neměli zkušenosti. Teď se díkybohu doba změnila, vznikají skupiny "odbornějšího rázu" na FB, vznikají firmy, které točí videa zaměřená na maminky, jejich vypouklá bříška a bolavá záda. Přibývají fyzioterapeuti, kteří se zaměřují přesně na můj problém. Což je super. Já tenkrát to štěstí neměla a proto článek byl takový jaký byl. Už ho sama vnímám, že není úplně správný, proto zasluhuje změny. Já jsem teď těsně před operací břišní kýly, která mi vznikla v místě diastázy, a začíná mi bolestivěji zasahovat do běžného života. Doufám, že až si vyřeším kýlu, mé bříško bude připravené na další změny a sama se s pokorou obrátím na odborníky, kteří mě tady přiměli k tomuto textu se vrátit. Pokud vás diastáza trápí a nevíte si rady, připojte se k FB skupince Diastáza a přidružené potíže, kde dohledáte mnoho informací a také lidi, kteří vám snad pomohou. Hledejte dobře, odborníků je stále málo. Jsem ráda, že i v této inspirativní skupině se v úvodu píše o tom, že diastáza se řeší pouhých pár let. Když jsem tento článek sepsala, tato skupina například ještě vůbec neexistovala.

Bepanthen u nás doma

Jakub má tři měsíce a já právě spotřebovala první velkou tubu Bepanthenu. Bepanthen Care Mast jsem si koupila ještě před jeho narozením, byl součástí mé povinné výbavy pro miminko, protože už s Klárou jsem měla s touto značkou dobré zkušenosti. Jiné krémy proti opruzeninám se nám tak neosvědčily. Klára ani Jakub naštěstí na opruzeniny netrpí, jde o to, zda tomu předcházím právě pravidelným natíráním bariérovým krémem. Upřímně na sebe musím prásknout, že krémem natírám Jakuba jen dvakrát denně, ráno po probuzení a večer před spaním. Mám pocit, že takto to vyhovuje a stačí mu to. Krém má dobrou konzistenci, roztírá se v pohodě a nejde nijak cítit, na rozdíl třeba od Rybilky. Bepanthen Care Mast jsem navíc využila už v porodnici (ne na bolavé bradavky, to se mi osvědčil spíš Purelan), kdy měl Jakub extrémně suchou pokožku a já ho tímto krémem začala promazávat. Do druhého dne měl kůži hladkou, jemnou, na první pohled krásně promaštěnou, jemné prasklinky zacelené. Za dva tři dny mazání byl bez šupinek.

 

A jaké další výrobky od Bepanthenu používáme? Během mého druhého těhotenství jsem se odhodlala vyzkoušet krém proti striím. Ten jsem hodnotila i ve svém příspěvku tady. Byl pro mě velmi příjemným překvapením, skvěle se mazal a měl jemnou vůni, která se nezprotiví. Rozhodně bych ho využila i v případném třetím těhotenství :) Strie ani jedna.

Teď po vypotřebení našeho prvního Bepanthenu mám doma připraveného i jeho mladšího bratra - Bepanthen Extra Mast, který se doporučuje právě pro miminka do 12 měsíců, která mají pokožku nejcitlivější (obsahuje dexpanthenol, vitamín B3 a olivový olej). Jsem zvědavá, zda uvidím nějaký rozdíl oproti klasické masti.

Klára trpí od narození mírnou formou atopického ekzému, tak jsem byla ráda, když jsem mohla vyzkoušet i Bepanthen Sensiderm krém. Tento krém opravdu pokožku rychle zklidní, uleví od svědivých pocitů a zarudnutí. Obsahuje lipidy, které musí být v každém účinném krému proti projevům ekzému. Není nijak hutný a jednoduše se roztírá.

A co rozhodně pořídím na jaro je Bepanthen Plus, krém vhodný na ošetření drobných povrchových poranění, odřenin a škrábnutí. Jak začne sezóna holých nohou, Klára bude zas trpět na rozbitá kolena a škrábance nejrůznějšího druhu. Sice si nechává tyto rány jakžtakž desinfikovat, tento krém mi přijde jako sympatické řešení, protože kromě vyčistění rány poskytuje i chladivý a hojivý účinek. A děti většinou krémy tak neděsí jako nějaká vodička nebo sprej.

V létě jsem zmeškala dva eventy, které pro maminky pořádal Bepanthen a na které jsem byla jako bloggerka pozvaná. Kochala jsem se aspoň nad fotkami z těchto akcí. Aby mi to nebylo tak líto, tak mi tým z Bepanthenu poslal milý dárek, když se Jakub narodil. Byl to přesně ten typ balíčku, který udělá každé čerstvé mamince radost, prostě maximálně užitečný.

Tímto všem z Bepanthenu děkuju: vaše výrobky se u nás doma mají dobře! A my díky nim taky :)

Moje cesta k přirozenému porodu aneb O narození Jakuba

Nad tímto článkem jsem začala přemýšlet hned v porodnici. Když Jakub spal, čmrkala jsem si do deníčku poznámky, co všechno chci napsat o svém druhém porodu. Jaké to vlastně bylo, jak se cítím, jestli bych do toho šla do třetice...

Termín porodu našeho druhého byl stanovený na středu 16.9. Stejně jako před dvěma lety s Klárou jsem už poslední týden vnímala dost intenzivně, že se něco děje a že se to nezadržitelně blíží. Nešlo o fyzickou bolest, ale spíš nějak vnitřně jsem cítila, že to bude brzy. Byla jsem víc unavená, usínala jsem večer u filmů, když Klára po obědě spala, já odpočívala taky. Začala jsem cítit podivný klid, psychika se uklidnila, obavy se rozplynuly. Měla jsem pocit, že toho mám ještě moc, co stihnout - začala jsem divoce uklízet, dobalila tašku do porodnice, pár dní předem jsem ještě na hřišti říkala kamarádce, že musím ostříhat Klárce nehty a umýt vlásky, aby to Chlupáč nemusel řešit, až budu v porodnici :) Dofinišovali jsme Klárce pokojík, koupili jí šatní skříň, kam jsem jí přestěhovala oblečení, a do komody v ložnici nafutrovala miminkovské věci. Připravila jsem postýlku. Pořád jsme si říkali, že se miminko určitě narodí na Klárčiny narozeniny a budou tak přesně o dva roky - tedy 15.9. Nestalo se.

16.9. jsem měla domluvenou první kontrolu v porodnici, kde jsem měla rodit. Povolala jsem svoji mamku, aby pohlídala Kláru, že tam možná budu trčet celé dopoledne. Babička čekala s Klárou na hřišti u porodnice, až za dvě hodiny vypadnu. Natočili mi monitor a za chvíli si mě zavolala mladá doktorka na prohlídku. Pořád mě zaráží, jak jsou kolem mě všichni strašně mladí :) Podle ultrazvuku stanovila váhový odhad na 3,7 kg. Říkala, že ani větší miminko a předchozí císař nejsou indikace dalšího císaře a že udělají vše pro to, aby to tentokrát císař nebyl. Co mě trochu vyděsilo, když začala mluvit o vyvolání porodu, pokud neporodím do týdne. Vyvolávat jsem rozhodně nechtěla. Uprostřed vyšetření mi začala povídat, že mám krásně připravené porodní cesty. A prý jestli bych chtěla dnes rodit? A já na to, jasně. Po krátké diskuzi jsem souhlasila s Hamiltonem. Bolelo to jako prase, dobrý trénink před porodem. Na závěr doporučila dlouhé procházky a nechráněný sex. Se smíchem se loučila, že se dnes asi ještě uvidíme. Vyzvedla jsem Kláru s babičkou a šly jsme na oběd. U špaget carbonara říkám mamce, že mi začínají kontrakce, ale pořád jsem měla podezření, že to bude spíš jen následek vyšetření. Doma se to celkem zpravidelnilo, od 3 hodin po 5 minutách. To už dorazil domů i Chlupáč, dali jsme si kafčo, já teplou sprchu, on se každých 5 minut ptal, jestli už je to ono a jestli jedem :) Kontrakce byly poměrně slabé a já chtěla co nejvíc z první doby porodní strávit doma v klidu a s Klárou. Tak jsem odpočívala, prodýchávala. Po páté jsem zavolala do porodnice, poradili ještě teplou vanu. Klárka šla s babičkou ven, já si užila božskou vanu s knížkou (poprvé za celé těhotenství), napsala jsem mamce pár instrukcí na papír, sbalili jsme se a před půl 7 vyjeli směr Obilný trh.

Na příjmu to bylo lepší než minule, kontrakce jsem se snažila hezky rozdýchávat i na monitoru, pročetla jsem si tam časák o bydlení, až se mi sestřička smála, jak vypadám klidně. To já vždycky ze začátku klamu tělem. Další strašně mladá doktorka zase mluvila o krásném nálezu (ani tentokrát moc nevím, co tím myslela - asi otevření na 3-4 cm) a že to tentokrát zmákneme přirozeně. Ano, bez chemie, nástrojů, císaře. Přečetla si můj porodní plán, představila mi porodní asistentku (skvělá paní, za ni jsem dodnes fakt vděčná a vím, že mi ve finále hodně pomohla) a poslala na porodní sál. Na růžovou jedničku, stejný box, kde jsem rodila Fazůlku. Byla jsem odhodlaná a nabuzená. Bylo asi 8. Bolest sílila, ale pořád to šlo v pohodě prodýchat. Asi hodina probíhala v naprostém klidu, byli jsme s Chlupáčem sami, povídali si, dokonce se smáli, zavolali jsme Klárce. Prý je maminka u "do" (doktor) a musí "tačit" (tlačit). Tak tak. Přišla sestra a nabídla klystýr. Pobavily jsem se o tom a já následně strávila tak půl hoďky v koupelně :) Nálev pomohl k dalším dvěma "cenťákům". Furt jich ale bylo málo. 5-6 cm a kontrakce začaly být úmorné. Už mi to nešlo rozchodit, rozhýbat, rozdýchat, když jsem si chtěla odpočinout a lehnout si na bok, tak to taky moc nešlo. Ještě byla přede mnou dlouhá cesta a chtěla jsem to zvládnout líp než minule. Pak se něco zlomilo a nabralo to nečekaně rychlý spád. Pár šílených kontrakcí a já se dostala do krize. Žadonila jsem o něco proti bolesti. Jsem teď vděčná, že jsem nakonec žádnou chemii nedostala. Už jsem začala cítit velký tlak a chtělo se mi tlačit. To bylo před půl 11. Asistentka zajásala, prý jdeme do finále a že už to za chvilku bude za mnou. Pořád mě povzbuzovala, chválila, byla skvělá. K posledním centimetrům chyběl jen kousek a "zavazela" jen plodová voda, souhlasila jsem s puštěním. Druhou fázi porodu jsem si představovala jinak, jednodušeji. Taky jsem si uvědomila, že váhové odhady se u mě asi bohužel potvrdily a že miminko bude na mě dost velké. Bylo tomu tak, souhlasila jsem s nástřihem, protože jsem to sama cítila. Poslední nádech a na tři výdechy bylo miminko venku. Je to chlapeček. Náš syn Jakub. Hned mi ho dali. Bylo to neskutečně krásné. Z pohledů doktorky a asistentky mi bylo jasné, že to tam dole nedopadlo úplně dobře, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. To nahé miminko na mém břiše za to všechno stojí a tělo se zas rychle zahojí. Jakubovi nechali dotepat pupečník.

Následující dvě hodiny jsem k sobě tiskla Kubíčka, zatímco mě doktor šil, porodila jsem placentu a začali jsme s kojením. Většinu času jsme strávili mlčky ve třech, užívali si tu krásnou chvilku, kterou jsme minule neměli možnost zažít. Cítila jsem sice fyzickou bolest, ale zároveň velkou hrdost, že jsem to tentokrát zvládla. Téměř 100% podle porodního plánu. Bez léků, bez drog. Byla jsem šťastná, spokojená a neuvěřitelně psychicky v pohodě. Měla jsem u sebe dluh z minula, který jsem právě smazala.

Teď když se na Jakoubka podívám třeba u kojení, padne na mě neskutečná vlna dojetí (no jo, šestinedělka :)). Ale pozitivního, tentokrát žádné poporodní depky ani divnostavy, ale spíš cítím tak trochu lítost nad tím, že už pravděpodobně nikdy nezažiju ten intenzivní pocit štěstí, když přivedu na svět dítě. Ale kdo ví? Třeba to do třetice budu chtít zvládnout úplně na jedničku, bez velkých poporodních poranění, bez prasknuté vody, bez Hamiltona...

Jsme doma a jsme čtyři

Před týdnem to začalo a od středeční noci máme Jakuba, naše druhé štěstí. Kdo mě sleduje na facebooku, už o tom nějakou dobu ví, na blog jsem zatím neměla dostatek síly. A taky se teď snažím svůj čas věnovat hlavně rodině, aby nikdo nestrádal. Blog to pár dní snese :)

Zatím jen stručně, rodila jsem přesně v den, kdy jsem měla termín, tedy 16.9.2015. Celé těhotenství jsme se trochu strachovali, aby i druhý porod neskončil císařem. Neskončil. I díky neskutečné podpoře Chlupáče u porodu, i díky milému personálu jsem tentokrát porod zvládla sama a přirozenou cestou. Bylo to náročné a jednu dobu jsem si dokonce přála porušit můj porodní plán a zatoužila jsem po epidurálu, ale naštěstí jsem to ustála. Bylo to poměrně rychlé, celé odpolední kontrakce jsem strávila doma s rodinou, v půl 7 večer jsme se rozjeli raději do porodnice. Od příjmu to pak trvalo necelých 5 hodin.

Jakub byl na mě celkem velký, 3 740 g a 49 cm, 23:10 si poprvé zakřičel. Hned jsem ho dostala nemytého na své břicho, bonding proběhl teda ukázkově, ňufala jsem si ho aspoň 2 hodiny. Myslím, že i kvůli tomu bylo kojení mnohem snazší než s Klárkou. Je to malý velký savec.

Když se narodil, vůbec jsem neviděla podobu s Klárou. O pár dní později jsou sice patrné některé stejné rysy, ale vím, že bude jiný, že bude asi víc Chlupáčův, bude tmavší, bude mít asi hnědé vlásky a hnědé oči.

Od neděle jsme doma, přepravili jsme se domů a Kubíkovi všechno ukázali. Chtěli jsme, aby měl "první noc v novém bytě" co nejpříjemnější.

Klára je nadšená, tedy aspoň se tak jeví. Pořád za ním chodí, hladí, pusinkuje, říká mu "Kubí" a "ráda". Asistuje u přebalování, převlíkání a hygieně, lehá si vedle něj, když ho kojím.

 

 

Jsme šťastní ♥

Rekapituluju / Třetí trimestr

Sice trochu s předstihem, ještě mám pár dní před sebou, ale z porodnice tento příspěvek psát nemůžu. Jsem ve 38. týdnu a jde to znát. Pupek je úctyhodný. Jak říká Chlupáč, až neuvěřitelný :)

38. týden s miminkem v břiše

 

A jak to teda s námi vypadá? Na poslední kontrole mi doktorka řekla, že jde vidět, že se něco chystá. Jak jako chystá? Ještě potřebuju ty poslední dva týdny k dobru. Přípravy sice oproti minulu dost pokročily, základní výbava je dokoupená, oblečky vyprané a vyžehlené, jsem sbalená do porodnice. Ještě chci zapracovat na svém porodním plánu, na který jsem ani po minulé nic moc zkušenosti nezanevřela. Abych odjížděla k porodu s klidným svědomím, budu ho mít s sebou.

Miminko se má čile k světu, podle váhového odhadu už má přes tři kila (což mě trochu děsí, ale beru s rezervou), mám za sebou první monitor. Miminko je už poměrně dlouho správně otočené hlavičkou dolů, takže mám o starost míň. Pravidelně pojídám železo a jód, kterého mám v krvi nedostatek. Přijde mi, že má miminko mnohem větší sílu než měla Fazůlka, pohyby jsou nějak intenzivnější. Pořád škytá, stejně jako to dělala Klára. Klárka se mnou ráda pozoruje pohyby, směje se kopancům a pořád mu říká "mimi pojď" :) Prý se těší.

Přibírám víc než s Fazůlkou před dvěma lety. Nějak oplácaná se ale necítím, mám to zase hlavně v břiše. Nicméně váha nelže. Strie zatím nejsou a snad už ani žádné nepřijdou. Co vnímám líp než tehdy, nebolí mě záda. Možná je to tím, že nechodím do práce a nesedím za počítačem. Co zas cítím víc než tehdy, je utiskovaný žaludek. Pořád je mi těžko, nemám moc apetit, přijde mi, že do sebe nic nemůžu dostat. Z čeho přibírám, netuším. Žáha teď trochu povolila, nepálí mě nonstop. Na zádech už ležet nemůžu, dělá se mi z toho zle a cítím, že ani miminku to nesedí.

Ani v tomto posledním trimestru se mi nevyhnula nemoc. Ve 37. týdnu mě začalo škrabat v krku a ze strachu, abych něco pár dní před porodem nezanedbala, jsem zajela na ORL. Prý jen nějaká viróza, kterou spraví Vincentka a jód. Na noc paralen. Včera jsem od Kláry chytnula nějakou střevní chřipku, takže máme doma lazaret a ták moc mě to nebaví. Kláru to drží už 4. den a čekám na náznak zlepšení.

Vždycky jsem milovala léto, teplo, sluníčko. Teď to všechno z celého srdce nesnáším. Když se blíží teploty k třicítce, trnu, jestli z toho neporodím. Zatím jsem je přečkala bez úhony, jsem z toho ale ufuněná a unavená. S Klárou chodíme v těchto vedrech výhradně do parku, po odpoledních jsme jezdívali s Chlupáčem na koupák, kde nám všem čtyřem bylo nejlíp. Klárka vodu bude milovat asi po mně, vydržela by v ní hodiny. A mně plavání dělalo moc dobře, když mi voda pomáhala nést všechna ta kila navíc.

Sice nechodím nikam organizovaně cvičit, ale pohybu mám s Klárou víc než dost. Pořád jsme venku, odpoledne mi hodně pomáhá Chlupáč a většinou chodí ven beze mě. Já mám tak čas na trochu odpočinku, blog, úklid a přípravy. Snažím se dodržovat svůj plán příprav těla k porodu, jak jsem o něm psala začátkem srpna. No a taky jsem trochu vyměkla a navštívila jeden večerní předporodní rychlokurz, nebo spíš konzultaci s porodní asistentkou. Hodně jsme spolu mluvily o tom, jaký byl porod Kláry, co mohlo být jinak, trénovala jsem správné dýchací techniky a zopakovala úlevové polohy. Dala mi několik doporučení a dodala další podporu v boji za svůj porodní plán.

Snad poslední dva týdny proběhnou příjemně, miminko samo nejlíp ví, kdy přijde jeho čas, já můžu jen čekat až se rozhodne, že už chce být s námi. Těšíme se!



To chci / Bonding po porodu

Moc bych si přála, aby to tentokrát vyšlo. Bojím se přát si to nahlas, abych to nezakřikla. Vím, že správný a raný bonding by nám mohl ušetřit trápení s kojením například. Možná by Fazůlka byla míň plačtivá v prvních měsících. Možná bych já necítila takové zklamání v podobě Syndromu ukradeného porodu. Bohužel také tuším, že to v českém prostředí stále není úplně easy a v tradičních porodnicích se do toho nikomu moc nechce. Stále se to vymyká tabulkám a zažitým postupům. Věřme, že jsme na dobré cestě a že třeba naše dcery už za bonding tolik bojovat nebudou muset.

Trocha teorie pro ty, které toto téma zajímá. Bezprostředně po porodu nastává u maminky i dítěte unikátní hormonální situace. Je to období, které je nám dáno biologicky (u zvířat tento biologický proces funguje naprosto automaticky) a jeho účelem je navázání silného láskyplného pouta. Těsně po porodu hormon lásky zaplaví organismus ženy, čímž se posílí její vztah s dítětem. Tomuto procesu se říká bonding. Aby se toto pouto dobře nastavilo, mělo by být okamžitě po porodu miminko u mámy na hrudníku v kontaktu kůže na kůži, a to nerušeně a ideálně několik hodin. Bohužel je to u nás stále velká utopie a je to jeden z mála důvodů, pro který chápu ženy, které se rozhodnou porodit doma. Doktoři často operují slovy, že si matka musí po porodu odpočinout a že se o dítě postarají. Nikdo se o něj nepostará lépe než matka, dítě ve většině případů moc nepotřebuje. A odpočinek? Z úst všech matek, co znám, stejně slyším, že oka nezamhouřily a čekaly, až bude miminko s nimi. Starším generacím to jistě přijde směšné a zbytečné, ale všechno to jsou vědecky podložená fakta. Poměrně obsáhlý článek včetně výsledků výzkumů a názorů odborníků si můžete přečíst tady.

Found on Google

Význam bondingu pro miminko

Zajištěná ideální termoregulace
Stabilizace dýchání
Bez separace cítí existenciální pocit bezpečí
Novorozenecký pláč je mírnější
Snadněji se přisaje k prsu

Význam bondingu pro matku

Žena se lépe vyrovná s porodními bolestmi
Rychlejší nástup laktace, usnadnění kojení
Žena se cítí psychicky lépe a vyrovnaněji

Jak má správný bonding probíhat

Vše je důkladně rozebráno na blogu Porodní radost. Stejně se jmenuje i zajímavá kniha Bonding - Porodní radost od klinické psycholožky Michaely Mrowetz, která se bondingem v Česku začala zabývat snad jako první vůbec.

Zajímavosti, které mě k tomuto tématu napadají

Pokud to z nějakého důvodu není možné (císařský řez, špatný zdravotní stav matky, jiné komplikace, dvojčata, aj.) může bonding proběhnout i na těle tatínka
Pokud bonding proběhl správně, může se vám přihodit něco, čemu se odborně říká Breast Crawl
Aby se miminko cítilo na matčině kůži komfortně, je dobré ho přikrýt, k tomu je ideální plenka/dečka v červené barvě, tato barva miminku připomíná prostředí v těle matky (my máme červenou bambusovou osušku T-tomi)

Jak jsem psala ve svém příspěvku o porodu dcery, nedopadlo to podle našich představ, porod byl zakončen císařem a o bondingu nemohla být řeč (i když si myslím, že v praxi by to šlo, kdyby se trochu chtělo). Tento raný kontakt nám s Fazůlkou hodně chyběl, což bylo několik týdnů (možná měsíců) znát jak na mě, tak na ní. Porodní plán si připravím i tentokrát, bonding v něm bude mít své pevné místo a miminku i sobě slibuju, že tentokrát budu bojovat víc.

Chystám pro miminko / Část 3. - výbavička pro novorozeně

V půlce září budeme čtyři. Protože se nám narodí druhé miminko, většinu věcí do základní výbavy už máme, něco málo přikoupíme, aby nebylo všechno poděděné. Před narozením Fazůlky jsem si posháněla pár seznamů, co je potřeba pro čerstvě narozené miminko mít doma, probrala pár věcí se zkušenějšími matkami a udělala si svůj finální seznam. Po narození Kláry jsem si jej ještě trochu upravila, skutečnost často ukáže, co je potřebné a co jsou zbytečné položky. Tady teda je můj osvědčený seznam, základní výbava pro novorozeně. Nikoli povinná, u nás však fungovala.

Spaní

Postýlka (120 x 60 cm), ideální je, když má nastavitelnou výšku polohy roštu a oddělávací bočnici
Matrace (120 x 60 cm), pro miminka co nejtvrdší, kokos nebo pohanka
Mantinel na obvod postýlky, nebo pouze vyšší k hlavičce
Prostěradlo 2x, na zimu je lepší froté, chladnější bavlna spíš na léto
Chránič matrace (např. IKEA protipočurávací prostěradlo)
Deka fleesová nebo bavlněná na přikrytí 2x
Overaly na spaní 3x, propínací jsou lepší než ty přes hlavičku
Rychlozavinovačka 2x
Těsná zavinovačka 2x (třeba typ SwaddleMe), děti potřebují těsné zavinutí, aby dobře spaly
Látková plenka pod hlavu, na odbrknutí, na kojení, do kočárku, apod. 15x
Spací pytlík (až vyroste ze zavinovaček, cca od 3-4 měsíce)
Peřinka a polštář (stačí později, od cca půl roku, polštářek jen tenký), do malé postýlky je ideální rozměr peřinky 120 x 90 cm, polštáře 60 x 40 cm
Povlečení na peřinky (stačí později, od cca půl roku) 2x
Dudlíky novorozenecké 2x
Chůvička (dobrou zkušenost máme se značkou Avent, má i orientační světýlko a hraje ukolébavky)
Monitor dechu (Nanny od Jablotronu)
Hračka do postýlky, nejlepší je hrací kolotoč, příp. různé spirály na postýlku
Mazlík, nějaký plyšák, aby si na něj dítě zvyklo od začátku při usínání
Gymnastický míč (dobrý na uspávání, když už nic jiného nepomáhá :))

Přebalování

Přebalovací podložka (ideálně s tvrdou deskou na postýlku, nebo měkká na komodu) 
Jednorázové plenky (velikost Newborn 2-5 kg, pro malé miminko bílé Pampers Premium Care, doporučuju 8 ks plen na den) 
Vlhčené ubrousky
Přebalovací/jednorázové podložky

Koupání

Teploměr do vody
Osuška/plenka na utření velká a měkká, 3 ks
Vanička s podložkou, koupací lehátko, nebo kyblík
Žínky na mytí, 3 ks (idálně různé barvy na různé části těla) 

Kosmetika, lékárna

Líh na pupík (60%)
Bepanten, Rybilka nebo jiný bariérový krém na zadeček proti opruzeninám
Na promazávání novorozenecké kůže se názory velmi liší, já mám v záloze čistý mandlový olej, ale nejspíš mazat nebudu
Paralen čípky 100
Vatové tyčinky s rozšířenými konci
Digitální teploměr – rychlý, po zkušenostech s neklidnou Klárou jsme pořídili infračervený teploměr Hartmann Thermoval Duo Scan
Nůžky na nehty s kulatými konci, mně osobně se ale líp stříhá normálními, které jsou tenčí
Kartáček na vlasy dětský
Odsávačka nosu na vysavač (Babyvac)
Prášek na praní (Lovela)
Pokud mýdlo, tak jedině nějaké tuhé z lékárny, miminku ale nejlépe svědčí čistá voda

Krmení

Lžička malá plastová (na kapky)
Bryndáky – malé bavlněné 2x
Odsávačka mléka (Avent manuální páková) – nekupovat předem, až kdyby byl problém
Láhev - nekupovat předem
Kartáč na mytí lahví (není nutný, pokud nepoužíváte láhve)
Přípravek na mytí lahví (dětský jar – např. NUK - není nutný)

Oblečení pro miminko nejnutnější pro začátek (vel. 56)

Bodíčka, nejlépe zavinovací pro lepší oblékání, 7x
Tepláčky, legínky 3x 
Ponožky 7x
Čepička bavlna 2x
Mikina 1x
Overaly na spaní 3x

+ v zimním období:
Kombinéza 2x
Rukavičky bavlna 1x
Teplejší čepička 2x
Kabátek/mikina, svetřík 1x
Teplejší kalhoty/oteplováky 1x

Kočárek

Trojkombinace (hluboký, sporťák, autosedačka)
Pláštěnka (bývá součástí)
Moskytiéra (bývá součástí)
Přebalovací taška na kočárek (není nutná, ale užitečná)
Fusak (na zimu)
Deka

Hraní

Hrací dečka se závěsnými hračkami
Chrastítko/kousátko

Pro tebe (podrobněji můj seznam do porodnice)

Poporodní kalhotky 10 ks
Poporodní vložky (Batist Flower z lékárny) 3 balení
Gel s dubovou kůrou na poporodní rány
Kojící podprsenka 2x
Vložky do podprsenky
Medela Purelan 100 mast na bradavky (lékárna)
Čaje pro kojící matky
Caro/melta na podporu kojení 

Chystám pro miminko / Část 2.

Nákupní horečka u nás stále moc neprobíhá, ale pár věcí jsem přece jen za poslední měsíce nakoupila. Něco se samozřejmě bude dědit, ale protože čekáme překvapení, pár kousků v neutrálních barvách mám. Co jsem zatím pro miminko pořídila?

Pár oblečků, vidíte tu moji posedlost jeleny? :) Moc se mi líbí tyto motivy, jsou takové přírodní, ale přitom něžné. V neutrálních barvách. Na první fotce komplet harémek a čepičky od úžasné Vendy - Be Birdie (nakoupila jsem u ní mnohem víc, pro mimi, pro dceru, i pro mě - o tom bude samostatný příspěvek), na druhé a třetí fotce jsou oblečky značky Pinokio, kterou pořídíte na Proděti.cz. Se zavinovacími body mám v těchto pidi velikostech opravdu nejlepší zkušenosti.

 

Trocha teplejšího materiálu. Už s Klárou se mi osvědčila na chladný podzim a zimu chlupatá medvídkovská kombinéza, tentokrát pořízeno v HM. Bílou mikinu s kapucí jsem koupila v F&F. Ta se bude hodit už při cestě z porodnice.

 



 

Nezbytná velká (120 x 120 cm) multifunkční zavinovačka od Lodgera poslouží jako osuška, lehká deka, zavinovačka. Výrobky této značky mě baví, stejně jako těsné zavinovačky SwaddleMe. Ty mám vyzkoušené už na Klárce, která bez nich nespinkala asi do 4 měsíců. Miminka spí klidněji, když mají ručičky pevně svázané u těla. Oba výrobky koupíte na Proděti.cz.

 

 

Mazlík od malička. Klárka měla svoji Julinku, miluje ji dodnes. Miminku jsem původně chtěla pořídit Mývala Jinxe od značky Snooze Baby, ale už nebyl nikde v Česku k dostání. Proto jsem prošla několik hračkářství a chtěla si plyšáky osahat na vlastní kůži. Navíc jsem chtěla nějakého, který je vhodný pro děti od narození. Zase tolik jich není. Tento koník belgické značky Nattou mi hned padl do oka. Jmenuje se Gaston a měří 36 cm. Určitě se bude líbit.

 



 

Mazlící dečku Snooze Baby mi poslal eshop Hravé hračky zdarma, jako omluvu za nezrealizovanou objednávku. Udělala mi velkou radost, ačkoliv Klára o podobnou hračku nikdy zájem neprojevila a nijak se se svojí dečkou neňufala :) Uvidíme, co miminko. Černobílé pandí chrastítko značky Lamaze mám v oku už dlouho, pořídila jsem na Feedo.

 

Trocha Fleru na závěr. Klárka má od narození na postýlce pověšeného svého Anděla strážného. Chtěla jsem, aby jí byl na blízku, chránil ji od všeho zlého. Symbolika ochrany miminka se mi líbí natolik, že jsem podobného Andílka pořídila na Fleru i pro naše druhé. Anděla mi ušila Jolana Provazníková - Polštářky. A praktická věc na konec - obal na zdravotní a očkovací průkaz (Klárčin jsme totiž jednou zničili, když se nám v tašce vylilo pitíčko, takže jsem poučená). Tento bílý s velrybami ušila miminku prodejkyně Kreat.

Balím do porodnice

Jsem ve 35. týdnu, začínám si tedy chystat tašku do porodnice, kdyby to náhodou přišlo dřív, nebylo by se čemu divit v těch vedrech. Protože mám jeden porod za sebou, dokážu lépe vyselektovat, co opravdu v porodnici potřebuju, co nikoliv. Existují totiž stovky nejrůznějších seznamů, některé věci mi v nich chybí, jiné přebývají. Některé seznamy jsou zbytečně obsáhlé, stejně jako jsou často nadsazené výbavičky pro novorozence, o kterých dodám příspěvek brzo. Třeba někoho můj seznam inspiruje.

Jaké doklady s sebou potřebuju mít už na příjmu

Těhotenská průkazka s originálem testu na krevní skupinu (vydělejte si z ní fotky z ultrazvuku - nevrátí vám ji)
Kartička zdravotní pojišťovny
Občanka
Oddací list (stačí kopie)
Porodní plán

Co budu potřebovat pro sebe k porodu a k pobytu

Osobní léky a vitamíny
Termofor na teplé obklady, látkový kapesník na obklady
2 ručníky, 1 osuška
2 páry ponožek, z toho určitě jedny teplé, u porodu mi byla jednu chvíli hrozná zima
Kojící pyžamo nebo noční košile, mně například nemocniční košilka nijak nevadila 
2 kojící podprsenky a vložky do ní
Přezůvky na pokoj a pantofle do sprchy
Jednorázové poporodní síťované kalhotky 10 ks (nejlepší zkušenost mám s těmi z lékárny)
Porodnické vložky 60 ks ( 3 balíky Batist Flower z lékárny)
Toaletní potřeby (toaletní  papír, neparfemované mýdlo, kartáček a pasta na zuby, krém, šampon, papírové kapesníky, pomáda na rty...)
Gel s dubovou kůrou na poporodní rány
Medela Purelan 100 na bradavky
Homeopatika (Arnica montana a Staphysagria na hojení poporodních ran)
Aromaterapie, homeopatika, hudba k porodu (nepoužila jsem ani jedno)
Kniha, mp3 přehrávač, mobil s nabíječkou, jiná zábava na pokoj, kdyby bylo miminko spavý typ :)

Svačinka pro energii

Nesycený nápoj, čaj v termosce, ovoce, müsli tyčinka, hroznový cukr (mě u porodu nic konzumovat nenechali a umírala jsem hladem :))

Pro tatínka u porodu

Přezůvky
Foťák
Mobil
Svačina, rychlá energie a pití

Co budu potřebovat v porodnici pro miminko

Jednorázové plenky (30 ks - cca 8 na den, pro miminko mám nejlepší zkušenost s bílými Pamperskami - Premium Care)
Vlhčené ubrousky (1 balení)
Jednorázové přebalovací podložky (2-3 ks)
Bepanthen, Rybilka, nebo jiný krém proti opruzeninám
Žínka
Oblečení (1 sada – bodíčko s dlouhým rukávem, tepláčky, ponožky, čepička, bavlněné rukavičky)
Látkové pleny (2 ks)
Osuška/velká plenka nejlépe červená, tu si vezměte už na sál
Těsná zavinovačka typu SwaddleMe

Co nespěchá a může přivézt tatínek později

Autosedačka, dečka na přikrytí
Rychlozavinovačka
Druhá sada oblečení včetně mikiny nebo svetříku na cestu domů (pro nás byla druhá sada zbytečná, Fazůlku jsem měla v porodnici v jejich erární košilce a tenkrát mi maximálně vyhovovala)

Praktická rada na závěr, je dobré mít dvě zavazadla - jedno menší s věcmi na sál, druhé větší na pokoj. Na porodním sále většinou moc místa není, všechno navíc zavazí, větší tašku na pokoj proto můžete nechat třeba v autě a po porodu vám ji partner přinese. A malou ze sálu třeba odveze domů. Můj první porod byl císařem, proto bych spíš místo tašky ocenila kufr na kolečkách.