pondělí 14. března 2016

Klářino první kolo / Odrážedlo Strider

Ke Klárčiným druhým narozeninám (to je na podzim 2015) jsme pořídili odrážedlo. Do té doby jezdila výhradně na motorce a už po kolech na hřišti pokukovala a jevila zájem. Tak jsem několik měsíců googlila a četla recenze na první dětská kola bez šlapátek.

Měla jsem pár požadavků, ze kterých jsem nehodlala slevit

- kvalitní zpracování prověřené recenzemi
- co nejnižší váha kola
- sedátko nízko, aby na něm mohlo začít dítě jezdit brzo (aby dosáhlo pohodlně na zem)

Z toho mi nakonec jasně vyšel vítěz - Strider Bike (model ST12 Sport), když jsme si jej navíc vyzkoušeli u kamarádky, věděla jsem, že jsme vybrali dobře. Je to sice poměrně drahé kolo (cca 3000 Kč), ale mělo by dlouho vydržet a určitě se na něm bude za dva roky prohánět i Jakub. Nejvíc se nám líbila jasně žlutá varianta (na výběr máte z 8 barev, pak mají i nějaké limitované edice a taky verzi Pro).


Jaké je a jak jsme spokojení?

Strider je nejlehčí odrážedlo na trhu, váží 3 kila a věřte, že dítě pozná každý gram - a vy vlastně taky (zapomeňte na to, že jej nebudete nikdy poponášet). Konstrukce je odlehčená ocelová, zpracování kvalitní a rám vypadá masivně - nosnost 27 kg. Líbí se mi naprosto jednoduchý minimalistický design.


V balení jsou dvě sedátka, jedno nižší pro začátek a malinké děti, druhé XL sedlo pro větší děti (Klára už na druhém sedátku jezdí teď). Nejnižší poloha sedátka je opravdu nízko, takže na kole mohou jezdit děti už cca v 1,5 roce (rozměr od rozkroku k zemi musí dítě mít 28 cm, aby dosáhlo na zem). Tento parametr byl u nás klíčový, přece jen jsme ho kupovali ke druhým narozeninám, ostatní odrážedla jsou vyšší. Pokud tedy chcete kupovat kolo pro menší dítě, zvolte Strider. Pokud kupujete až pro větší (třeba pro tříleťáka), můžete vybírat i mezi jinými. Na druhou stranu lze sedlo vysunout až do výšky 48 cm, takže dítěti vydrží odrážedlo až do 4-5 let, což vidím taky jako značnou výhodu.


U zadního kola jsou lehce rozšířené vidlice, mohou tak sloužit jako stupačky, Klárka na to zatím nepřišla, ale přijde mi to jako dobrý nápad.

Kolo nemá brzdu, já ji u odrážedla nevyžadovala, malé děti ji stejně nepoužívají a brzdí nohama, což je rychlejší, bezpečnější a pro ně víc intuitivní.

Pneumatiky jsou pěnové nenafukovací, nemusíte se tedy bát píchnutí, pokud jezdíte v terénu jako my (tím pádem jsou ale tvrdší).


Řídítka jdou výškově nastavit rychloupínákem a na jejich rámu je ochranné polstrování. Řídítka se protáčejí, nevidím v tom však problém. Klárce se nikdy nestalo, že by si řídítka nějak během jízdy přetočila, nebo že by to bylo jinak nebezpečné.


Nevýhody?

První menší sedátko je z plastu, takže je tvrdé, některé děti to může od jízdy odradit. Druhé sedlo je už měkké koženkové a o něco větší, tudíž pohodlnější. Teď už jezdí na tom větším.

Nutné doplňky, které jsme pořídili

Hned s odrážedlem jsem koupila košík na řídítka, bylo mi jasné, že děti to milují, my máme každý den dilema, co všechno si vezmeme s sebou. Nutná je lahvička s vodou a většinou povozíme jednoho až dva plyšáky. Helmu měla Klára už k motorce, byla ale bazárková a já začala pochybovat, jestli je ok. Jakmile tedy začala Klára jezdit pořádně a rychle, pořídili jsme ve specializovaném obchodě správnou a kvalitní helmu, kterou má Klárka ráda a dobře jí sedí. Dokoupili jsme zvonek na řídítka, blikačku, aby nás bylo vidět. V neposlední řadě (a to všem mohutně doporučuju) jsem pro sebe koupila nosící pásek na kolo. Každý den aspoň chvíli kolo nesu, když chce Klára běhat, nebo už je prostě unavená. V jedné ruce tlačím kočárek, ve druhé ruce držím kolo a třetí rukou asistuju Kláře :) Nosící pás jsem opravdu potřebovala a je to fakt dobrá vychytávka. Má čestné místo dole v kočárku a je připraven k rychlému použití.





Ač Klára dostala odrážedlo už na podzim, pořádně začala jezdit až teď v únoru. Na podzim si ho párkrát vyzkoušela, ale měla nějaký blok a dávala pořád přednost motorce. Nechali jsme to ležet, kolo uklidili do sklepa a čekali jsme na jaro. Při prvních teplých dnech jsme kolo zase vytáhli a šli ho vyzkoušet. Klára se do toho obula a za chvíli nabrala potřebnou jistotu. První den byla opatrná, spíš chodila než seděla, nohy měla pořád na zemi. Za ten den však pochopila princip a obavy se rozplynuly. Od té doby se bez kola nehne, bereme ho ven skoro na každou procházku. Dnes (asi po měsíci) na něm doslova válí. Po rozjetí zvedne nohy a ujede několik metrů bez ztráty rovnováhy, krásně zatáčí, dělá obloučky, brzdí. Až tomu nemůžu uvěřit, když ji pozoruju. Tato odrážedla jsou skvělým mezičlánkem k opravdickému kolu, děti se naučí držet rovnováhu a nebudou pak potřebovat postranní kolečka. Řekla bych, že na něm bude jezdit tak rok, rok a půl, pak dostane kolo a Strider poputuje Kubíkovi. Ideální načasování :)




2 komentáře: