Jsem moc ráda, že se doba, co se výchovy dětí týče, dost změnila.
Děti bereme jako malé osobnosti, které s láskou respektujeme, stanovujeme sice jasné hranice, ale uvnitř nich dáváme svým dětem prostor a svobodu.
Že ochrana našeho dítěte z něj neudělá neschopné ufňukané dítě a doživotního outsidera.
Že respektujeme jeho vrozené majetnické chování a násilím ho nenutíme půjčovat věci, se kterými si zrovna chce hrát, se slovy: "Musíš se přece dělit".
Že umíme trpělivěji vysvětlovat a naslouchat.
Že ho stále nenutíme něco dělat jen proto, že sousedovic dítě to už dávno umí.
Umíme pohladit, obejmout, pomazlit a říct: "Mám, tě rád".
Že už slepě nehledíme do všemožných tabulek a neškatulkujeme.
Že neděláme věci proto, že je tak dělají "všichni ostatní", ale děláme je tak, jak to vyhovuje nám a našemu dítěti.
Že se nemusíme stydět před ostatními proto, že naše dvou a půl letá dcera ještě neochutnala Kinder vajíčko ani Brumíka.
Že všechno děláme s láskou a úctou k tomu malému člověku.
♥
Žádné komentáře:
Okomentovat