Svůj den Matěj oslavil s dvěma našimi kamarády ze školky, kteří dnes slavili narozeniny. Matěj si užil první velkou společnost jiných dětí (mimochodem nové slovo "dědi"). A aby tomu dodal na důležitosti, prostě vynechal polední spánek. A dal to. Důstojně, bez emocí, překvapivě i bez prsa. Pašák. Na druhou stranu čekám bouřlivou noc, oni to tak paradoxně někdy mívají...
Obnovila se nám docházka do Montessori kroužku, která se většinou nese ve znamení nespokojeného řevu, kdy Matěj chce něco, co já ne. A tak přichází další tvrdé vymezování hranic. A další řev. V celém Montessori centru ho nejvíc baví umývání nádobí. Bohulibá činnost. Jen má svoje pravidla a svoje úskalí. Říkám si, kéž by mu to vydrželo až do puberty. To umývání, ne ten řev. A taky si vždycky říkám, že musím vzít náhradní oblečení. Vždycky zapomenu. Minule jsem ho ze vztekacího záchvatu dostala až tím, že jsem se sama uklidňovala vytahováním schovaných předmětů v lavoru fazolí.
Voda je alfou omegou všeho. Furt by se sprchoval, koupal, máčel, umýval ruce. Pořád čekám na větší oteplení a nějaké vodní aktivity na balkóně. Jakmile venku potkáme kaluž, mám na půl hodiny vystaráno a můžu si pomalu vytáhnout knížku. Prvně opatrně hází kamínky, pak bere do ruky větší a větší klacíky, kterými nejprve do vody zlehka ťuká, posléze divoce mlátí, nakonec ponoří ruce a už je hotovo. Domů chodí mokrý, na spokojeném obličeji zaschlé bláto.
Má období, kdy nechce do kočárku. Jenže někdy musí a to se mu nelíbí. Někdy si po delší procházce do kočárku sám vleze. A klidně přijme i fakt, že by se v něm mohl vyspat. Ven si bere Pukyho, děsně na něm válí. Někdy má kaskadérské sklony. Miluje houpačku a skluzavku. Doma už si poradí se spoustou hraček, začal pěkně zvládat vkládačky, začíná přiřazovat podle obrázků, navlékání.
20. měsíc byl průlomový v nočním spánku. Vím, že to stoprocentně zakřiknu, ale začal líp spávat. Jednak si začal v noci lozit do postýlky, kterou mám přiraženou vedle té své, a jednak se přestal budit na časté kojení. Jasně, kojím, ale intervaly se sympaticky prodloužily a já se ráno většinou budím jako člověk, ne jako zombie. Ještě před měsícem jsem si pohrávala s myšlenkou, že s kojením seknu, a teď čekám, zda se mi nepotvrdí to, co vždycky. Netlač řeku, teče sama.
Po dlouhé době jsem namísto internetového nákupu bot zvolila kamennou barefoot prodejnu. Chtěla jsem si ověřit, jestli to obkreslování doma dělám dobře, jestli umím používat metr, jestli poznám čísla a jestli je Matějova noha opravdu tak široká a buclatá, jak vypadá. Všechno se mi potvrdilo. Díkybohu. Včetně faktu, že Matěj nespolupracuje a k měření jsme ho museli přemlouvat asi půl hodiny. Za vydatného řevu. Odnesli jsme si "nepřekvapivě" sandálky Tikki, rozšířené obzory a velkou chuť na panáka na uklidnění.
Žádné komentáře:
Okomentovat