Klára a Jakub / Potřetí

Začala nám veselá a poněkud divoká etapa sourozeneckého života. Já jako jedináček jsem nic takového nezažila a už tuším, o kolik jsem přišla :)

Proč veselá etapa? Z Jakuba ležícího máme Jakuba plazícího se. Po bříšku se dostane víceméně všude, kam potřebuje, zkouší to i po kolenech, ale tam zatím hledá ten správný grif. Takže objevuje, zkoumá a hledá zajímavé objekty v okolí. Což je teda hlavně Klára. Kde je Klára, je za chvíli Jakub - ve stejné místnosti si ji najde sám, pokud je Klára v místnosti jiné, Kuba mrčí tak dlouho, než ho k ní nepřenesu :) Často objevují malé radosti spolu, největší zábava je pod kuchyňským stolem, to je pak správná proplétačka, která často končí Jakoubkovým zaseknutím mezi nohami židle nebo Klářiným ducnutím do stolu.

A v čem je tato etapa divoká? Kubík bere Klárce hračky. Fascinuje ho všechno, s čím si zrovna hraje ona. Duplo, plastelína, kuchyňka, pastelky, knížky. Cokoliv. To pak Klára začne být nervózní, ze začátku se to snaží ohlídat sama a pokřikuje na něj: " Ne, Kubí, to nemůžeš. Jsi malinký". Když to nezabírá, volá o pomoc: "Mámo, pojď si hlídat Kubíka". Kuba už si taký umí o leccos zařvat, když mu vezme hračku Klára, piští přesně tak, jak ho to naučila jeho sestra. Ale jinak se mají moc rádi, několikrát za den Klárka žadoní: "Maminko, chci teď poňufat Kubíka".

Knihy pro děti / Skříp, škráb, píp a žbluňk!

Podivný název pro knihu, že? Znáte ji? U nás je tato knížka od Vánoc absolutním hitem, tak se chci podělit a třeba inspirovat.

Autorkou této originální knihy pro děti je Kitty Crowther. Na 40 stranách se seznámíte s malým žabáčkem Jeronýmem, který se bojí spát sám ve svém pokojíčku. Rodiče mu přijdou děsně daleko a pořád slyší ty divné zvuky pod svojí postelí: "Skříp, škráb, píp a žbluňk". Co to asi je? Nějaká noční příšera? Kdo pomůže Jeronýmkovi klidně usnout?

Moc se mi líbí samotná myšlenka, myslím, že tento strach z noci je pro děti tak typický. Když Chlupáč Klárce začal tuto knížku číst (neznal ji, knížky vybírám výhradně já), přišel za mnou a ptal se, co to jako je. Že mu to přijde depresivní a ponuré. A jestli si myslím, že je rozumné toto malé holčičce číst před spaním. Zeptala jsem se Klárky, jestli se jí příběh o Jeronýmovi líbí, a ona že jo. Tak ji čteme. Čteme ji každý den. Miluje ji. A musím říct, že i Chlupáč jí přišel na chuť. Proč by všechny knížky měly být růžové a sladké? Proč se trošku neotřít i o méně oblíbená témata, jako je strach, osamělost, nebo dokonce smrt? Tato kniha to umí víc než dobře.

Když pominu samotný příběh, který je neotřelý, líbí se mi i styl psaní. Na každé ze 40 stran je velká ilustrace a pod ní tak 2-3 řádky textu. Jednoduchá slova, věty, bez zbytečných kliček a kudrlinek. Ideální pro malé děti i první čtenáře. Je to přesně ten typ knihy, kterou když si přečte dospělý, něco v něm zanechá. I my přece můžeme mít úplně stejný problém s usínáním, tmou a samotou, jako naše děti. Navíc má kniha úžasné ilustrace, stylem mi připomínají knihu O králíčkovi, který chtěl usnout.

Klára se v pokojíku nebojí, trošku jsem přemýšlela, aby na ni kniha neměla přesně opačný vliv, aby se po příběhu nezačala bát. Aby nad tím nezačala moc přemýšlet. Ale děti asi takto neuvažují, vezme si z toho, co potřebuje, a nehledá v tom žádnou vědu.

Nakladatelství Baobab ani tentokrát nezklamalo a nejraději bych jejich knížky pro děti koupila všechny. Před Vánocemi jsem na jednom místním "koloniále" koupila ještě Vánoční knížku - o ní recenze taky na blogu.

Knihu můžete koupit třeba tady.

Jakub ve sporťáku / Fusak Lodger Bunker

Jakoubek prostě není úplně kočárkový typ. Vím, že by to mohlo být horší, rozhodně by to ale mohlo být i lepší. Každé dítě je jiné, Klára kočárek milovala, první půlrok spala přes den víceméně jen v něm, dokonce se včera po půl roce svezla v golfkách, když jsme spolu spěchaly do Montessori. Kuba je jiný, je víc kontaktní, pokud to vůbec jde, tak ještě živější než jeho sestra, zvědavý a v hluboké korbě se mu tak v 5 měsících přestalo líbit. Ale totálně. Když se vzbudil, řval. Někdy chvíli a usnul, někdy plakal 30 minut. Připomínám, není ani dudlíkový.

Po dlouhém zvažování jsme přesunuli hlubokou korbu do sklepa a na podvozek nacvakli sporťák. Bylo to koncem února, takže v jeho 5,5 měsících. Jakub je sice stále nesedící, vím, že to není ideální, ale 95% času tráví v lehu, zbylých 5% ve sklonu 45°. Kouká kolem sebe, na mě a zdá se spokojenější. A protože je zima a ve sporťáku není tak chráněný, jako byl v korbě, museli jsme pořídit fusak (v hluboké korbičce jsme měli fusak z ovčí vlny, ve kterém jsem se vozila já, do sporťáku už nebyl použitelný).

V hlavě jsem měla jenom dvě značky a nakonec zvítězila osvědčená nizozemská kvalita. Takže už měsíc  máme doma novinku sezóny 2015/16 - Lodger Bunker Explorer v barvě pískovo-modré. Používáme jej dvakrát denně a nemám mu co vytknout.

Hledala jsem fusak, který bude hodně variabilní, multifunkční, a který vydrží dlouho. Mám ráda dlouhodobá řešení, nerada kupuju takové zásadní věci každý rok znovu. Proto oceňuju i jednoduchý nadčasový design, který se hodí téměř ke všemu. Lodger Bunker Explorer by měl vydržet dítěti až do 4 let a můžu potvrdit, je vážně velký, Klára se do něj ve svých 2,5 letech vešla s přehledem. Fusak se skládá ze 3 vrstev, které jdou odebírat a přidávat v závislosti na ročním období a venkovní teplotě. S tím taky souvisí ta multifunkčnost, lze jej používat ve 4 variantách - třívrstvý fusak pro opravdu kruté zimy, klasický fusak pro přechodové měsíce, podložka do kočárku a v neposlední vrstvě podložka do kočárku s připnutou zateplovací "vestou". Vnější a vnitřní vrstva disponuje stahovací kapucí, takže v extrémních mrazech se dítě do fusaku hezky zakuklí. Spodní část vnějšího fusaku je na zip, v případě špinavých bot jde tato část odepnout a taky jednodušeji vyprat. Fusak je ušitý z funkčních materiálů, vnější vrstva s membránou je voděodolná (máme vyzkoušeno) a neprofoukne ji. Naopak fleecový vnitřek je příjemný, měkoučký, hřejivý, ale přitom prodyšný. Vnější fusak se zapíná pomocí klasického zipu uprostřed a ještě pomocí suchého zipu. Lodger Bunker Explorer je univerzální, měl by jít použít ve všech sporťácích se 3bodovými i 5bodovými pásy, ve fusaku jsou otvory, kterými se pásy provlíknou. Lze prát v pračce na 40°C. Na rubové straně vnějšího fusaku v části pod zadečkem je materiál "protiskluzový", aby fusak hezky seděl na kočárku a nesjížděl dolů.

 Rozevřený fusak bez zateplovací vesty

 Otvory na pásy se suchým zipem

 Vnější vrstva fusaku

 Vložka/podložka do kočárku

 Protiskluzová část pod zadečkem

 Zateplovací vesta

 Dvojitá kapuce

 Rozevřený fusak se zateplenou vestou

Celkový pohled na fusak

Na první pohled můžete být zaskočení velikostí, ze začátku mi přišlo, že jej do kočárku nedostanu, ale chvíli jsem si s tím pohrála a v pohodě hezky sedí. Na druhou stranu máme poměrně velký kočár - Maxi Cosi Mura Plus. Teď, když je venku kolem 7 stupňů používáme fusak bez zateplovací vesty, tu naplno využijeme až příští zimu, kdy se chystáme na hory. Možná bude trochu nepraktická světlá barva, ale to ukáže až čas. Fusak je krásný, čekala jsem, že bude povedený, ale skutečnost ještě předčila moje očekávání. Je dokonale promyšlený, všechno do sebe zapadá a ladí. Investice do něj se určitě vyplatí.

Knižní šifra 2 aneb Z hlavy se mi kouří

V poslední době jsem si oblíbila internetové knihkupectví Martinus.cz, nejen kvůli široké nabídce, ale Martinusáci jsou mi jaksi sympatičtí. Třeba tím, že kromě obyčejného prodeje dělají i spoustu věcí kolem. Čtu pravidelně jejich newslettery (na rozdíl od jiných newsletterů), píšou milý blog, často vyhlašují knižní soutěže, vymysleli zajímavý projekt Knihoběžník... A už podruhé spustili unikátní hru s názvem Knižní šifra.

Včera večer jsem začala hrát taky, prostě mi to nedalo. Prvně jsem si říkala, proboha, já budu trapná, furt všude hlásám, jak ráda čtu, a poznám prd. Nakonec na tom nejsem asi tak zle a během pár minut jsem v ilustraci odhalila 6 knih. Božínku, jakou já měla radost. Kdy jsem naposledy něco hrála? Cupcake Mania na Chlupáčově telefonu asi před rokem. Mozek po dlouhé době pracuje na plné obrátky, dlouhodobé kojení mu tedy (zdá se) neuškodilo :) A jedu dál, těšila jsem se ráno na další díl skládačky.

V čem Knižní šifra spočívá?

Je to jednoduché, zaregistrujete se a hledáte názvy knih ukryté ve velké ilustraci. Knih je tam ukryto celkem 64, různé žánry, z různých období. V průběhu března se každý den odhalí jedna část ilustrace, jedno nové okénko, kde se můžou ukrývat další knihy. Název knihy potom vepíšete do políčka pod ilustrací a čekáte na potvrzení, jestli jste se trefili. Správně uhodnuté knihy se vám ukládají. Pokud navíc v březnu v eshopu nakoupíte, zdvojnásobí se vám počet uhodnutých knih (tím pádem potenciální výhra) a dostanete zdarma antistresové omalovánky formátu A2 s vyobrazením celé šifry. Výherce tak může získat až 128 knih dle vlastního výběru - to mi přijde jako úplný sen :) Podrobná pravidla najdete na stránkách.

Hledání je vážně zábava, uvidíte, že nad obrázkem budete přemýšlet ještě v posteli...

Dětský pokoj / Sedací vak

Už když jsem se připravovala na Klárčiny 1. narozeniny (před rokem a půl), měla jsem v jejím narozeninovém wishlistu sedací vak. Vždycky mě tyto velké a měkké bytové doplňky fascinovaly, nikdy jsem nic takového sama neměla a bylo mi jasné, jak moc se musí dětem líbit. Nakonec jsem ho k prvním narozeninám nepořídila, zvážili jsme pro a proti a řekli jsme si, že ještě počkáme. Trochu nás odrazovala cena, trochu nás odrazovaly rozměry a ještě jsme přesně nevěděli, jak bude pokojíček dětí vypadat (to jsme vlastně ještě netušili, že budeme mít brzo druhé dítě). Čas plynul a pokojík se začal rýsovat. Vymalovali jsme, začali kupovat nábytek a doplňky. V dnešní době je už, řekla bych, finální pro jedno dítě - Kláru. Až přijde Jakubův čas, musíme tam pár věcí doladit, ale zásadní věci se měnit nebudou - výmalba ani styl a barevnost nábytku.

Tak jsem začala brouzdat po netu a narazila na stránky Sedací-pytle.cz. Na první pohled mě zaujala velice široká nabídka a líbily se mi kladné recenze. Vaky nabízí v různých provedeních a vybírat můžete z 5 materiálů. Pročetla jsem si několik článků ohledně výběru správného tvaru a materiálu a našla svého favorita. Chtěla jsem sedací vak ve tvaru křesla, ne polštář, něco, co se snadno udržuje čisté a něco, co nezabere půl místnosti. Barvu jsem chtěla prokonzultovat s Klárou, ale nakonec jsem vybrala za ni s ohledem na celý koncept dětského pokoje - ona vybírala samé nevhodné barvy :).

Už tedy několik týdnů máme doma tuto obří limetku :) To je ona: sedací vak pro děti Sako v limetkové barvě. Ač se to na první pohled nezdá, rozměrově se hodí i do menších pokojů, průměr základny je 70 cm a na výšku má 110 cm - teda mluvím-li o klasickém tvaru, když si jej namačkáte jinak, rozměry jsou tatam :) Vzhledem k jeho rozměrům je vhodný hlavně pro děti. Já si na něj ale sednu i lehnu v pohodě (mám asi 165 cm a 50 kg), Chlupáč už měl se sezením v základní poloze problémy. Materiál je nazýván "ekokůže" - je to vlastně umělý materiál imitující kůži pravou. Musím říct, že vypadá dobře, na první pohled by člověk nepoznal, že se nejedná o kůži. Materiál se zdá být opravdu pevný a na dotek příjemný. Pro někoho nevýhoda daná typem materiálu (já s tím počítala a nevadí mi to) - vak je na první omak chladivý, když na něm chvilku sedíte, hned se to změní, případně doladíte pelíšek dekou. Vzhledem k tomu, že se jedná o 100% polyuretan, údržba je snadná, stačí otřít vlhkým hadříkem. Není potřeba o povrch nějak speciálně pečovat oproti kůži. Ve spodní části je zip, kterým se dají jednoduše doplnit výplňové kuličky. Výhodou je cena, myslím, že tento typ sedacího vaku je cenově dostupný komukoliv.

Klárka kurýra vyhlížela s velkým očekáváním. Prý se těší na svoji sedačku. Hned po rozbalení jsem věděla, že jsme vybrali dobře, Klára byla opravdu nadšená. Ač je sedací vak samozřejmě velký, tím, že v základním stavu je tvarově podobný hrušce, nezabere tolik místa. Velkou výhodu vidím v jeho variabilitě - dá se na něm pohodlně sedět i ležet. Děti se v něm v pohodě schoulí do klubíčka a dovedu si představit, že by si v něm dokonce zdřímly. Tento typ sedacího pytle, který jsme zvolili, poskytuje dětem ve své základní poloze vysoké opěradlo pro celá záda, krk i hlavu, takže se v něm opravdu hezky sedí. Klára brzo pochopila, že se dá vak dobře tvarovat, jak právě potřebuje - vyžaduje sice asistenci, pokud chce vak postavit na základnu (přece jen na výšku má 110 cm), ale jinak se obslouží sama. Vak jsme vyzkoušeli i na Jakoubkovi, vytvarovali jsme mu parádní pelíšek.

Sedací vak je bezvadný na lenošení. Dobře se v něm čte a kouká na pohádky. Myslím, že bude nejlepším kamarádem při nemocech, kdy děti různě polehávají a nic moc je nebaví. Podle mě by byl vak super pro úplně malá miminka, ve vaku by se jim připravilo hnízdečko, kde by se miminko cítilo bezpečně. Pokud budeme mít třetí dítě, rozhodně vyzkouším :)

Knižní výzva / Dívka ve vlaku

Titul: Dívka ve vlaku (The Girl on the Train)
Autor: Paula Hawkins
Nakladatelství: Ikar
Rok prvního vydání: 2015
Počet stran: 328

Anotace

Rachel dojíždí ranním vlakem do Londýna. Den co den si prohlíží útulné předměstské domky, a když vlak na chvíli zastaví u návěstidla, naskýtá se jí pravidelně letmý pohled do soukromí mladého páru. Postupem času Rachel začíná mít pocit, že ty dva lidi zná. Představuje si, že je zná. Dá jim dokonce jména: Jason a Jess. Jednoho dne však zahlédne něco, co ji šokuje. Stačí pouhá minuta, než se dá vlak zase do pohybu, a náhle je všechno jinak… Krátce nato se Rachel dozví, že se „její“ Jess pohřešuje, a proto se rozhodne obrátit na policii. Není si jistá, zda tím nenadělá více škody než užitku, zatímco se stále více zaplétá do příběhu, který není její, ale jenž nakonec obrátí naruby život úplně všem…

Recenze

O této knize se toho už namluvilo a napsalo dost. Byla jsem na ni strašně natěšená a byl to jeden z nejlepších vánočních dárků, který jsem dostala. Nemohla jsem se dočkat, až se do ní pustím, měla jsem velká očekávání. Nechci vůbec říct, že mě kniha zklamala, to ne, byla skvělá, ale prostě jsem čekala nějakou větší bombu, něco zásadnějšího, něco originálnějšího, něco, o čem budu ještě měsíc přemýšlet. Samotný příběh zmizení není totiž ničím výjimečný (kniha je přirovnávána třeba k zfilmované Gone Girl - což teda úplně nesdílím). Co mě na knize bavilo moc, byl samotný žánr - psychologická dramata já ráda a styl psaní. Příběh je popisován ze třech perspektiv a v různých časových rovinách - očima tří hlavních hrdinek, jejichž osudy se vzájemně proplétají. Hlavní postava Rachel byla tak trochu netradiční, což bylo fajn. Zkrachovalá opuštěná alkoholička a tak trochu stalkerka se v beletrii až tak často neobjevuje a myslím, že díky tomu nebyl příběh zas tak fádní. Děj byl podle mě svižný, napínavý, protkaný psychologií a depresemi všech tří hrdinek. Jediná věc, co mě na knize iritovala, je ta, že obecně nemám ráda samozvané hrdinky, holky, co berou spravedlnost do vlastních rukou jakkoli je situace nebezpečná.
Ač má kniha své mouchy, byla pro mě parádním počtením, každý den jsem se těšila, až budu mít chvilku. Pokud je toto i váš žánr, rozhodně doporučuju. Stojí za to.

Hračky pro miminko / 0 - 6 měsíců

Pokud máte doma jako já malé miminko a k němu o něco větší dítě, dáte mi za pravdu, že s hračkami pro mimino si hlavu zas tak moc nelámete. Jakub (5,5 měsíce) totiž statečně objevuje, co dům dal. Dokud byl úplný ležáček, byl odkázaný na pasivní přijímání toho, co jsem mu já nebo Klára cpala před obličej a později do ručičky. Teď se z Jakoubka stal plazící se živel a nic ho nezastaví. Dnes se za námi doplazil do vedlejší místnosti, vyrazil na strastiplnou náročnou několikametrovou cestu za veselými hlasy, které ho sobecky na chvíli opustily. Od jeho narození volím cestu absolutní svobody, děti nechávám spolu, Klárce vysvětlujeme, co může a co se nesmí, bedlivě sleduju, aby neměl v dosahu malé věci, co by mohl spolknout, ale jinak to nechávám na přírodě :) Kubík si tak často hraje s Duplem, s dřevěnými potravinami, šustícími obaly, omalovánkami a s chlupy na koberci. Mňam.

I přes to všechno má svoje oblíbené "klasické" hračky, se kterými tráví rád svůj pobyt na zemi. Tady je seznam hraček pro dítě od narození do půl roku, které se mi u malého miminka výborně osvědčily, třeba se někomu z vás bude hodit (dobře si totiž pamatuju, jak jsem procházela mraky eshopů a hledala vhodné hračky pro Kláru, když byla miminko).

Hrací kolotoč nad postýlku

Samozřejmě si jej můžete koupit, ale pokud máte tvůrčího ducha, zkuste si nějaký originální vyrobit, třeba podle zásad Montessori. Klárka měla kupovanou barevnou klasiku, Kubíčkovi jsem na první tři měsíce kolotoč upravila, sundala jsem ze závěsů barevná zvířátka a nahradila je černobílými srdíčky. Dřevěný držák pro dětský kolotoč můžete koupit třeba tady a tady zase dřevěný závěs. Co si na něj navěšíte, je jen na vás.

Found on Pinterest

Hrací dečka se závěsnými hračkami

Pořiďte dostatečně velkou hrací deku s hrazdičkami, na které jdou navěsit hračky. Na trhu je jich spousta, většinou jsou hodně barevné. Snad na každé hrací může malé miminko postupně objevovat nejrůznější aktivity. My máme tuto kvalitní deku s polštářkem značky Oops, se 3 zrcátky, pískacími a šustivými prvky. Je taková trochu jiná, motiv města mi přijde originální. Kdybych nekoupila výhodně tuto, vybrala bych asi deku značky Skip Hop. Na druhou stranu, Kubík bude mít za chvíli 6 měsíců a na dece už moc dlouho nevydrží, poměrně rychle se otočí a šup někam pryč. Takže začněte brzo :)

Found on Google

Měkké knihy, Quiet books, Silent books

Nejrůznější měkké knížky milovala i Klára. Máme jich doma několik, ať už gumové, které jdou vzít i do vany, nebo textilní, kterým se často říká Activity books. Jsou super, dítě se s nimi může mlátit do hlavy (nebo vás) a nebolí to. Jdou vzít do kočárku, do MHD, k doktorovi. Zpříjemní cestu autem. Pokud jste šikovná a kamarádíte se s šicím strojem, vyrobte si nějakou. Inspirace na Pinterestu je nekonečná. A pokud šikovná nejste a jste ochotná investovat nějakou tu tisícovku, na Fleru si nechejte nějakou ušít na přání - třeba tady.

Muchláček

Klára je sice nijak nevyhledávala, Kubík o něco víc. Jsou děti, které přímo milují něco žmoulat, cucat. Obzvlášť ty, které se nekamarádí s dudlíčkem, jako je ten můj. Skvělí jsou malí placatí plyšáci nebo malé dečky s barevnými štítky z různých materiálů. Dobrou zkušenost mám se značkami Snooze Baby a Happy Horse.

Plyšová hračka s aktivitami

Tady je mnoho možností, buď nějaký plyšák, který má na bříšku zrcátko, místo nohy kousátko, pískající hlavu a šustící ucho, je vyroben z různých materiálů a má hezké barvy, nebo stejně může posloužit měkká kostka nebo balónek s rolničkou. Máme všechno a obě děti tyto hračky milovaly. Jsou naprosto nezbytné, pokud často cestujete autem. Při troše štěstí se jimi děti rozptýlí. Níže na fotce jde vidět Skip Hop žirafa a papoušek. Klára měla Lamaze soba a dodnes s námi jezdí v autě. Navíc jsou tyto hračky dost multifunkční, oceníte je i v kočárku, pomocí šikovných klipů připevníte kamkoliv potřebujete.

Barevné spojovací kroužky

Přitom taková blbost. Céčka pro mimina. Kuba je miluje. Máme doma asi dvě sady a hraje si s nimi rád. Kouše, trhá, třepe. Klára zkouší spojovat a rozpojovat. Zábava za pár korun, na doma, do kočárku, autosedačky.

Found on Google

Oball

Toto byla Jakoubkova první oblíbená hračka. Ze začátku si hrál s Klářiným velkým Oballem, na Vánoce dostal svůj menší, zelený a chrastivý. Oball je měkký a díky otvorům se krásně drží i tou nejmenší ručičkou.

Chrastítka a kousátka

O nich jsem nedávno psala samostatný příspěvek - klik. Pokud taky propadnete kouzlu těch dřevěných, doporučuju rozhodně značku Plan Toys. Zatím jsem nenašla lepší, jsou krásně zpracovaná, barevná, přitom vkusná. Kuba je miluje. Z kousátek doporučuju pořídit aspoň jedno chladivé, které může ulevit při bolestech rostoucích zoubků.

Jednoduchá leporela

Kubovi čteme jednoduchá říkadla, českou klasiku, jako je Vařila myšička kašičku a Foukej foukej větříčku. Pak nějaké básničky o zvířatech. Takto malé děti potřebují nesložité ilustrace, z toho důvodu jsem na Vánoce pořídila originální černobílé leporelo pro nejmenší děti.