Rekapituluju / Třetí trimestr

Sice trochu s předstihem, ještě mám pár dní před sebou, ale z porodnice tento příspěvek psát nemůžu. Jsem ve 38. týdnu a jde to znát. Pupek je úctyhodný. Jak říká Chlupáč, až neuvěřitelný :)

38. týden s miminkem v břiše

 

A jak to teda s námi vypadá? Na poslední kontrole mi doktorka řekla, že jde vidět, že se něco chystá. Jak jako chystá? Ještě potřebuju ty poslední dva týdny k dobru. Přípravy sice oproti minulu dost pokročily, základní výbava je dokoupená, oblečky vyprané a vyžehlené, jsem sbalená do porodnice. Ještě chci zapracovat na svém porodním plánu, na který jsem ani po minulé nic moc zkušenosti nezanevřela. Abych odjížděla k porodu s klidným svědomím, budu ho mít s sebou.

Miminko se má čile k světu, podle váhového odhadu už má přes tři kila (což mě trochu děsí, ale beru s rezervou), mám za sebou první monitor. Miminko je už poměrně dlouho správně otočené hlavičkou dolů, takže mám o starost míň. Pravidelně pojídám železo a jód, kterého mám v krvi nedostatek. Přijde mi, že má miminko mnohem větší sílu než měla Fazůlka, pohyby jsou nějak intenzivnější. Pořád škytá, stejně jako to dělala Klára. Klárka se mnou ráda pozoruje pohyby, směje se kopancům a pořád mu říká "mimi pojď" :) Prý se těší.

Přibírám víc než s Fazůlkou před dvěma lety. Nějak oplácaná se ale necítím, mám to zase hlavně v břiše. Nicméně váha nelže. Strie zatím nejsou a snad už ani žádné nepřijdou. Co vnímám líp než tehdy, nebolí mě záda. Možná je to tím, že nechodím do práce a nesedím za počítačem. Co zas cítím víc než tehdy, je utiskovaný žaludek. Pořád je mi těžko, nemám moc apetit, přijde mi, že do sebe nic nemůžu dostat. Z čeho přibírám, netuším. Žáha teď trochu povolila, nepálí mě nonstop. Na zádech už ležet nemůžu, dělá se mi z toho zle a cítím, že ani miminku to nesedí.

Ani v tomto posledním trimestru se mi nevyhnula nemoc. Ve 37. týdnu mě začalo škrabat v krku a ze strachu, abych něco pár dní před porodem nezanedbala, jsem zajela na ORL. Prý jen nějaká viróza, kterou spraví Vincentka a jód. Na noc paralen. Včera jsem od Kláry chytnula nějakou střevní chřipku, takže máme doma lazaret a ták moc mě to nebaví. Kláru to drží už 4. den a čekám na náznak zlepšení.

Vždycky jsem milovala léto, teplo, sluníčko. Teď to všechno z celého srdce nesnáším. Když se blíží teploty k třicítce, trnu, jestli z toho neporodím. Zatím jsem je přečkala bez úhony, jsem z toho ale ufuněná a unavená. S Klárou chodíme v těchto vedrech výhradně do parku, po odpoledních jsme jezdívali s Chlupáčem na koupák, kde nám všem čtyřem bylo nejlíp. Klárka vodu bude milovat asi po mně, vydržela by v ní hodiny. A mně plavání dělalo moc dobře, když mi voda pomáhala nést všechna ta kila navíc.

Sice nechodím nikam organizovaně cvičit, ale pohybu mám s Klárou víc než dost. Pořád jsme venku, odpoledne mi hodně pomáhá Chlupáč a většinou chodí ven beze mě. Já mám tak čas na trochu odpočinku, blog, úklid a přípravy. Snažím se dodržovat svůj plán příprav těla k porodu, jak jsem o něm psala začátkem srpna. No a taky jsem trochu vyměkla a navštívila jeden večerní předporodní rychlokurz, nebo spíš konzultaci s porodní asistentkou. Hodně jsme spolu mluvily o tom, jaký byl porod Kláry, co mohlo být jinak, trénovala jsem správné dýchací techniky a zopakovala úlevové polohy. Dala mi několik doporučení a dodala další podporu v boji za svůj porodní plán.

Snad poslední dva týdny proběhnou příjemně, miminko samo nejlíp ví, kdy přijde jeho čas, já můžu jen čekat až se rozhodne, že už chce být s námi. Těšíme se!



Recenze / Skate ke kočárku Bumprider konečně doma!

Už dlouho byl nákup skatu/stupátka za kočárek na mém "to do listu". Jak se porod přiblížil, začala jsem hledat informace a recenze na internetu a byla jsem se poptat v několika obchodech. V mém oblíbeném mi jej dokonce dovolili vyzkoušet, Klára se na něm svezla po prodejně. Není to sice zanedbatelná investice, ale vzhledem k tomu, že Klárce budou dva roky, vím, že jej budeme potřebovat. Doteď se ráda sveze v kočárku, i když je jinak velice aktivní a pořád někde běhá. Jenom doufám, že se jí tento typ svezení bude taky líbit. Některé maminky na skate nedají dopustit, jiné říkají, že ho využily jen párkrát. Jiné pro jistotu koupí tandem kočárek, s touto myšlenkou jsem si pohrávala asi jeden den, nakonec jsem nákup zamítla. A rozhodla jsem se pro Bumprider. Láska na první pohled.

Nakonec jsem koupila Bumprider nový, za 1.700,-, i když jsem už byla rozhodnutá pro bazarové zboží. Nakonec mě jedna paní, se kterou jsem byla domluvená, obešla, a další bazarové stály cca 1.200,-, tak jsme se rozhodli, že raději koupíme nový. Bude v záruce a líp se nám potom prodá.

Bumprider je švédský výrobek, na první pohled vypadá velice kvalitně. Kombinace hliníku a plastu. Co dostane asi všechny rodiče, je jeho univerzálnost, bez jakéhokoliv adaptéru jej připevníte na každý typ kočárku - je vhodný na hluboké kočárky, sporťáky i golfky. Bez nářadí jej rychle a jednoduše přichytíte pomocí speciálních úchytů/konektorů k pevné tyči kočárku - např. na zadní osu kol. Pomocí tří poloh na hliníkových teleskopických tyčích si nastavíte libovolnou vzdálenost skatu od kočárku. Samozřejmostí je i nastavení výšky/sklonu, aby byl skate vždy v rovině. Ač chyběl návod v češtině, obrázky a stručný anglický popis stačil k tomu pochopit princip ovládání a manipulace je velice intuitivní. Stupátko má silný pogumovaný protiskluzový povrch s lehce vyvýšenými okraji, jízda je pro dítě tedy bezpečná. Kolečka jsou kvalitně odpružená, zvládnou i terénní nerovnosti. Bumprider můžete pomocí jednoduchého popruhu připevnit a zvednout ke kočárku, když jej zrovna dítě nepoužívá. Bumprider nezapomněl ani na takovou věc, jako jsou boční odrazky.

 Detail samotného skatu vlevo, detail uchycovacích pásků a teleskopických tyčí vpravo

Skate za sporťákem vlevo, zvednutý skate na hlubokém kočárku vpravo

Skate je vhodný pro děti od dvou do pěti let, resp. do 20 kilo. Koupíte v mnoha barevných designech, já jsem si vybrala tmavší a neutrální kombinaci šedo-černá.

Jsem z něj opravdu nadšená a těším se, až po pár testovacích svezeních dodám další recenzi, tentokrát na jízdní vlastnosti.

Chystám pro miminko / Část 4. - dárek pro velkou ségru

Koupeno, zabaleno, schováno, připraveno na cestu do a z porodnice. Kromě dvou tašek do porodnice s sebou bereme do kufru auta i tuto mega krabici. Miminko totiž přiveze Klárce dárek, inspirovaly mě k tomu hordy maminek na diskuzních fórech, které to takto udělaly, a myslím, že je to opravdu šikovné.

Když se nám miminko narodí, Klárce budou přesně dva roky. Nejsem si jistá, do jaké míry starší dítě vnímá, že už nebude "jediné". Pokud teda existuje něco, co jí vstup sourozence do jejího království aspoň trochu usnadní, jdu do toho. Zkusíme lehký úplatek ve formě Dupla, které má Klára moc ráda. Je to velký domek na hraní, z kostek už půjde něco pořádného vyčarovat :)

Dlouho jsem váhala, co za dárek vybrat, nejlepší by mi přišla panenka/miminko s příslušenstvím, aby se Klárka mohla také o někoho starat a zkusit si být máma. Miminko už doma ale jedno máme a druhé (ač by bylo sebevíc vytuněné) mi přišlo zbytečné. Vím, že Lego ji baví a ještě nějakou dobu bude, navíc skládáním kostek strávíme spoustu času spolu ve dvou, což budeme určitě potřebovat!

Chytrá hračka / Barevná mozaika Click ´educ

Když jsem nedávno hledala na Feedo nějakou rozvojovou hračku pro dvouletou dceru, byla jsem nadšená, když jsem narazila na francouzskou značku CLIC ´educ. V Česku zatím moc známé jméno nemá a přitom je to obrovská škoda. Firma hračky vyrábí přímo ve Francii, vyznačují se vysokou kvalitou, originálním zpracováním a mají skvělý barevný design. Navíc se specializují právě na edukativní hračky, které mají stimulovat rozvoj jemné motoriky, koordinace, představivosti a dětské fantazie. Přesně něco takového jsem hledala, navíc jsem chtěla něco, co by bylo mobilní a použitelné třeba při cestování autem. Tak jsem si našla naši Mozaiku v kufříku.

Klára byla nadšená už ze samotné krabice, která kufřík schovává. Vybrala jsem mozaiku s motivy princezen, takovou hezky holčičí, přitom poměrně jednoduché obrázky.

Balení obsahuje

- 1 plastový kufřík, který slouží zároveň jako stojánek, s průhledným rastrem
- 8 oboustranných obrázků, tedy 16 předloh
- 48 velkých barevných knoflíků - my jim říkáme "ťuplíky" (o průměru 32,5 mm) - 8 barev po 6 ks
- 10 ks barevných samolepek, kterými si dítě může ťuplíky ozvláštnit

Co je principem Click ´educ?

Pod průhledný rastr se zasune jedna z barevných předloh, celý rastr se nacvakne do plastového kufříku. Na každém z 16 obrázků jsou různobarevné motivy (labuť, obloha, zámek, jednorožec...) - barvy odpovídají barvám ťuplíků. Dítě má k dispozici 48 ťuplíků v celkem 8 barvách, takže od každé barvy 6 ks. Podle předlohy se ťuplíky připevňují - "nacvakávají" na rastr podle barev. Když kufřík položíte na zem, rastr je v nakloněné poloze, což pomáhá dítěti snadno ťuplíky umísťovat do mozaiky.

Jediná nevýhoda, která mě za cca dva týdny užívání napadá, je, že kufřík mohl být o něco větší, aby se do něj hezky vešly i šablony. To by bylo super hlavně kvůli cestování, všechno by bylo na jednom místě.

Hračka je určená pro děti od 2 let, neobsahuje žádné ostré hrany, je poměrně masivní, ťuplíky jsou velké, dítěti se s nimi krásně manipuluje. Otázkou je, nakolik je dvouleté dítě schopné skládat ťuplíky dle barevné předlohy. Klárce to teda zatím nejde. Rozliší sice barvy, ale nechápe, že je má skládat podle obrázků. Nacvakává je tam prostě halabala. K tomu asi dospěje až za několik měsíců, což rozhodně není překážka k tomu, aby si s hračkou dosyta vyhrála. Moc ráda si s ní hraje, třídí knoflíky podle barev, prohlíží si obrázky a umísťuje ťuplíky na rastr dle vlastního uvážení. To je vlastně docela kreativní, ne? :)

Důležité momenty / První návštěva zubaře

Klárce jsou skoro dva roky a včera jsme byli poprvé u zubaře. Proč tak pozdě? Konzultovali jsme s ním dřívější návštěvu, řekl nám mnoho důležitých informací, apeloval na čištění, zeptal se, kolik má zubů, a prý že je zbytečné v roce chodit na prohlídku. Asi v roce a půl jsem byla na dentální hygieně a vzala ji tam s sebou, aby si zvykla na prostředí u zubaře, tenkrát se jí tam moc nelíbilo, řvala a bála se o mě :)

Včera tedy velká premiéra, vyrazili jsme všichni tři, já ji od rána připravovala na to, že půjdeme za panem doktorem, který se nám koukne na zoubky. Prý "hmmm" a "jojo". Nutné dodat, že Klárka nikdy nebyla žádná hrdinka a je poměrně bojácné dítě. No a jak to tedy dopadlo? Poslušně si s tátou sedla na křeslo, otevřela pusu a nechala si důkladně prohlédnout všech 16 zubů. Bez pláče, bez debat, bez sebemenšího zaváhání. Dostala nějaké kindervajíčkové zvířátko za odměnu a byla spokojená. Celou cestu domů nám důležitě opakovala "odná, odná" - rozuměj "byla jsem hodná". A já jsem na ni pyšná.

Found on Google

Několik praktických rad a zajímavých informací od zubaře k dětským zubům

- mléčný chrup se strašně špatně opravuje, kaz se rychle šíří do celého zubu, zuby se blbě vrtají, výplně moc nedrží, často se musí vytrhnout

- proto pečovat hlavně o stoličky, které jsou u dětí zásadní, nejvíc se kazí a musí vydržet relativně dlouho (třeba do 10 let, mluvíme-li o pětkách). Takže když dítě přijde o pětku ve 3 letech, bude velice dlouho bez zubu

- proto držet děti od sladkostí minimálně do tří let věku, apeloval hlavně na slazené nápoje, které jsou největšími kaziči, když dítě něco sladkého má, ať to není denně a vždycky ať to spláchne vodou

- čistit zuby dvakrát denně, není problém, když malé dítě pastu polyká. Pokud si zuby čistit nechce, tak vymýšlet různé aktivity na zabavení, dát dítěti možnost volby kartáčku, pasty, apod. Necouvnout!

- o kartáčcích a pastách jsem tady už jednou psala

- rodiče o zubaři musí vždy mluvit v neutrálním tónu (samozřejmostí je nedávat najevo strach ze zubaře před dítětem), nikdy nepoužívat negativně zabarvená slova "vrtat" a "trhat", ale jen třeba "čistit", děti vnímají víc, než si myslíme

Jakou zkušenost s dětskými zuby a zubaři máte vy? Chtějí si vaše děti zuby čistit?

Z čeho mám radost / Originální oblečky od Be Birdie

Dorazila! Nemohla jsem se dočkat. Je krásná, nádherná, a ukrutně mile voní :) Zásilka od Be Birdie. A konečně se trochu ochladilo, tak můžeme zkoušet všechny položky z úžasného balíčku. Už jen ten balíček je sám o sobě originál. Papírová oldschool obálka s osobním věnováním a razítkem "made with love". Věřím tomu.

Neznáte BeBirdie? To je ovšem velká chyba. Be Birdie je vlastně Vendy, jedna moc šikovná maminka, která šije naprosto originální oblečky, nejraději pro děti, ale myslím, že se nebrání ničemu :) Kvalitní materiál, parádní vzory látek. Už strašně dlouho jsem se chystala Vendy oslovit s poptávkou, až jsem se konečně v červenci rozhoupala. Objednala jsem pro dceru, naše nenarozené miminko i pro sebe, přece se nebudu šidit.

Miminku jsem objednala newborn harémky a čepičku v neutrálních barvách - miminko zapózuje až na podzim a myslím, že jeleni budou náramně slušet.

Klára dostala harémky a beanie v lososové barvě s pírky, žluté kraťásky s pandou a ještě jednu beanie, tentokrát světlounce růžovou s bílými šípy.

No a protože jsem si sama dlouho radost neudělala, stejnou beanie jsem vzala i pro sebe. Vždycky jsem měla pocit, že světle růžová zrzce slušet nemůže, ale miluju ji!

Zatím prošly pořádnou zátěžovkou jen kraťase s pandou, v harémkách strávila kvůli teplému počasí jen jedno odpoledne doma, jedno venku, Klárce moc sluší a sklízí pochvaly, kudy chodí. Beanie nosíme doma skoro denně, protože Klára je zbožňuje a nutí mě nosit ji po bytě taky. Tak zkoušíme, pózujeme před zrcadlem a baví nás to moc. Těším se na podzim, až budeme nosit naostro :).

 

Milá Be Birdie, moc díky za tvoji krásnou tvorbu, jsi opravdu inspirativní, a budeme se těšit na další kousky do našeho šatníku!

P.S. Tak moc mě dostávají tyto šikovné maminky, které se při mateřské do něčeho pustily. Já bohužel neoplývám žádným talentem, přišiju tak tak maximálně knoflík, maluju jen pro dceru a naposledy jsem něco vytvořila ve školce. Aspoň jsem si tedy pořídila tento blog, ve kterém ukájím své kreativní choutky.

To chci / Bonding po porodu

Moc bych si přála, aby to tentokrát vyšlo. Bojím se přát si to nahlas, abych to nezakřikla. Vím, že správný a raný bonding by nám mohl ušetřit trápení s kojením například. Možná by Fazůlka byla míň plačtivá v prvních měsících. Možná bych já necítila takové zklamání v podobě Syndromu ukradeného porodu. Bohužel také tuším, že to v českém prostředí stále není úplně easy a v tradičních porodnicích se do toho nikomu moc nechce. Stále se to vymyká tabulkám a zažitým postupům. Věřme, že jsme na dobré cestě a že třeba naše dcery už za bonding tolik bojovat nebudou muset.

Trocha teorie pro ty, které toto téma zajímá. Bezprostředně po porodu nastává u maminky i dítěte unikátní hormonální situace. Je to období, které je nám dáno biologicky (u zvířat tento biologický proces funguje naprosto automaticky) a jeho účelem je navázání silného láskyplného pouta. Těsně po porodu hormon lásky zaplaví organismus ženy, čímž se posílí její vztah s dítětem. Tomuto procesu se říká bonding. Aby se toto pouto dobře nastavilo, mělo by být okamžitě po porodu miminko u mámy na hrudníku v kontaktu kůže na kůži, a to nerušeně a ideálně několik hodin. Bohužel je to u nás stále velká utopie a je to jeden z mála důvodů, pro který chápu ženy, které se rozhodnou porodit doma. Doktoři často operují slovy, že si matka musí po porodu odpočinout a že se o dítě postarají. Nikdo se o něj nepostará lépe než matka, dítě ve většině případů moc nepotřebuje. A odpočinek? Z úst všech matek, co znám, stejně slyším, že oka nezamhouřily a čekaly, až bude miminko s nimi. Starším generacím to jistě přijde směšné a zbytečné, ale všechno to jsou vědecky podložená fakta. Poměrně obsáhlý článek včetně výsledků výzkumů a názorů odborníků si můžete přečíst tady.

Found on Google

Význam bondingu pro miminko

Zajištěná ideální termoregulace
Stabilizace dýchání
Bez separace cítí existenciální pocit bezpečí
Novorozenecký pláč je mírnější
Snadněji se přisaje k prsu

Význam bondingu pro matku

Žena se lépe vyrovná s porodními bolestmi
Rychlejší nástup laktace, usnadnění kojení
Žena se cítí psychicky lépe a vyrovnaněji

Jak má správný bonding probíhat

Vše je důkladně rozebráno na blogu Porodní radost. Stejně se jmenuje i zajímavá kniha Bonding - Porodní radost od klinické psycholožky Michaely Mrowetz, která se bondingem v Česku začala zabývat snad jako první vůbec.

Zajímavosti, které mě k tomuto tématu napadají

Pokud to z nějakého důvodu není možné (císařský řez, špatný zdravotní stav matky, jiné komplikace, dvojčata, aj.) může bonding proběhnout i na těle tatínka
Pokud bonding proběhl správně, může se vám přihodit něco, čemu se odborně říká Breast Crawl
Aby se miminko cítilo na matčině kůži komfortně, je dobré ho přikrýt, k tomu je ideální plenka/dečka v červené barvě, tato barva miminku připomíná prostředí v těle matky (my máme červenou bambusovou osušku T-tomi)

Jak jsem psala ve svém příspěvku o porodu dcery, nedopadlo to podle našich představ, porod byl zakončen císařem a o bondingu nemohla být řeč (i když si myslím, že v praxi by to šlo, kdyby se trochu chtělo). Tento raný kontakt nám s Fazůlkou hodně chyběl, což bylo několik týdnů (možná měsíců) znát jak na mě, tak na ní. Porodní plán si připravím i tentokrát, bonding v něm bude mít své pevné místo a miminku i sobě slibuju, že tentokrát budu bojovat víc.