Co s nimi, když po obědě nespí

Tiše závidím matkám, jejichž dvouleté (a tříleté a čtyřleté) děti stále spí po obědě a jako bonus večer usínají s úderem osmé. Přiznávám, že Večerníček byl pro nás vždycky trochu scifi, ještě nedávno jsme se v době Večerníčků vracívali z venku. S Klářinou školkovou docházkou se samozřejmě musel upravit denní a hlavně večerní režim. Tyto předškolní děti pořád potřebují aspoň 11 hodin spánku a čísla mluví jasně. Po obědě Klára usne absolutně výjimečně (spíš to u ní značí nějakou chorobu) a nově máme doma nespáče číslo dvě. Před týdnem jsem přestala Jakuba kojit a samozřejmě mi to dává sežrat v podobě bojkotu odpoledního šlofíka. Dobře mi tak :) Jenomže já si po obědě fakt chci dát nohy hore, uvařit si kafe a přečíst aspoň jednu kapitolu. Co s nimi? Aby mi dali aspoň půl hodinu klidu? Většinou u nás zafunguje drobný úplatek v podobě misky oříšků a sušeného ovoce a nějaká audio pohádka poslouchaná pěkně v pokojíčku.

Na drobná poranění, pooperační otoky i bolavá záda

Máme dvě malé děti, tak se u nás pořád něco děje. Jakub měl jedno období, kdy měl nonstop na čele alespoň jednu bouli. Nějak neodhadoval situace. Na druhou stranu jsme s ním zatím nebyli na pohotovosti, na rozdíl od Klárky. S ní už dvakrát - jednou skákala na sedačce a spadla hlavou přímo na hranu konferenčního stolku a podruhé jí Jakub zavřel do dveří prst. Naštěstí oba dva případy byly nakonec jednodušší, než se zdály. Ten neskutečný stres a strach, když se něco takového stane, zná asi každý rodič. Boule jsou u nás asi nejběžnější záležitostí, semtam nějaký řezanec o papír, tříska, jedno střižení nůžkami do palce, kousanec, odřené koleno, včera první popálenina o čajovou svíčku, když zapalovala s tátou dýni na balkóně. Na domácí ošetření děti moc nejsou, vrcholem úspěchu je nalepená náplast s Elsou. Když jsem třeba chtěla zamačkávat bouli a následně chladit zmrzlým hráškem, nastávala nepochopitelná hysterie. Tak máma sehnala prasátko. A ono to funguje.

Podzimní barefoot boty na teplejší dny Beda

Na tuto novinku jsem se velice těšila a jsem ráda, že jsem ji na Klárce mohla vyzkoušet, dokud bylo ještě pěkné babí léto. Na kožené celoročky Beda jsem se třásla hned z několika důvodů - česká výroba, 100% barefoot, sedí i na širokou nohu s vyšším nártem. Navíc když Klára na netu uviděla tu malinovou barvu, řekla, že je chce. Za mě jednoznačně velice kvalitně zpracovaná barefoot bota, která splňuje všechny parametry, které jsou pro mě důležité.

Chytrá hračka / Pexeso o tvářích eeBoo

Ještě je to poměrně čerstvé, co jsem na blogu chválila velké puzzle Děti z celého světa. To u nás má pořád velký úspěch a Klárku stále baví diskuze nad různými kulturními odlišnostmi. Tou dobou jsem měla doma ještě jedno eso v rukávu, které se nám do naší multikulturní sbírky náramně hodí, pexeso Poznávej lidské tváře, také značka eeBoo. Jestli si vzpomínáte, právě o toto pexeso jsme s Markétou z Mamiee na jejím FB profilu uspořádaly hlasovačku (a doufám, že ne poslední, tak ji určitě sledujte).

Knižní výzva / Tisíc polibků

Titul: Tisíc polibků (A Thousand Boy Kisses)
Autor: Tillie Cole
Nakladatelství: Yoli
Rok prvního vydání originálu: 2016
Počet stran: 352
Seženete v internetovém knihkupectví Martinus.cz

Anotace

Jeden polibek trvá okamžik. Tisíc polibků však může vydržet na celý život...
Jeden chlapec, jedna dívka. Pouto mezi nimi je ukováno v jediném okamžiku a střeženo v srdci celou dekádu. Jejich pouto vydrží navždy. Nebo tomu alespoň věří.
Když se sedmnáctiletý Rune Kristiansen po dvou letech vrací z rodného Norska do ospalého městečka Blossom Grove v Georgii, kde se v dětství spřátelil s Poppy Litchfieldovou, vrtá mu hlavou pouze jediné: Proč mu dívka, která byla druhou polovinou jeho duše a která mu slíbila, že bude věrně čekat na jeho návrat, přestala před dvěma lety odpovídat na jeho dopisy a telefonáty? Poppyino mlčení zlomilo Runovi srdce. Zatrpkl a zatvrdil se. Když však odhalí pravdu, zároveň zjistí, že ještě větší bolest ho teprve čeká.

A proč jako soukromá??

Po loňském maratónu odpovědí na otázku "Proč jako ještě Klárka nebude chodit ve třech letech do školky?" jsme se letos dostali na vyšší a zapeklitější level otázek ohledně našeho dalšího svobodného rozhodnutí. Proč jsme pro Klárku vybrali Montessori školku. "Ona by se nedostala do státní??". Ale jo, dostala. Ale i přes to jsme zvolili školku soukromou. Školku s úplně "normálním" režimem, školku, kde děti normálně jí, normálně spí, normálně si hrají. Jenom ten přístup je trošku jiný.

Knihy pro děti / Little Hand & Finger Plays

Ještě než jsem měla děti, jsem vždycky přemýšlela, proč někteří lidi tlačí do dětí angličtinu odmala. Klasická fráze, která dodnes tento jev doprovází, je: "Proč je učit angličtinu, když ještě neumí pořádně česky?", anebo ještě lépe: "Vždyť se jim to bude plést". My s Chlupáčem máme k angličtině velice blízko. Chceme, aby naše děti byly "na jazyky" jako my. A tak Klára začala ve třech letech chodit do kurzu pro nejmenší. Psala jsem o tom už tady. A tenkrát před rokem se vlastně začal budovat kladný (a velmi silný) vztah Klárky k angličtině. Od té doby nás angličtina provází den co den, doma posloucháme písničky z kurzů a asi neuvěříte, že je Klára umí zpaměti snad všechny (cca 40 písniček). Některá slovíčka umí vyslovit precizně, jiná komolí (stejně jako některá česká). Už tam jsou poznat základy správné intonace a výslovnost je perfektní. A rozhodně to není na úkor mateřštiny.