Barefoot / Letní sandále KidOFit

Po měsíci nošení už jsem schopná poctivě zhodnotit Klářiny první barefoot boty - letní sandálky KidOFit Coral Green, které jsem v červnu koupila na eshopu Barefootboty.cz. Tyto sandálky jsem si vybrala hlavně na doporučení z výše zmíněného obchodu, kdy jsem s paní probírala specifika Klářiny nohy - délka, šířka a tvar nohy (Klára má poměrně širokou nohu a vyšší nárt). Navíc se mi líbily i vzhledově, proto jsem se rozhodla je vyzkoušet. Udělala jsem dobře, jsem z nich opravdu nadšená, protože splňují všechny zásady zdravého obouvání.

Hmotnost jedné boty velikosti 25,5 je 98 gramů! Jsou tedy skutečně lehké jako pírko a Klárka v nich běhá velice lehce. Mám pocit, že i míň zakopává a padá, běhá jakoby byla bosá.

Boty mají samozřejmě vyndávací netvarovanou stélku a v balení najdete i náhradní tenké vložky, kterými můžete ještě více korigovat velikost boty. Když je bota o něco větší, náhradní vložku přidáte pod tu originální a tím velikost trochu zmenšíte.

Velikost stélky u velikosti 25,5: délka 15,8 cm, šířka v nejširším bodě 6,3 cm. Bota je příjemně široká hlavně v prstové části.

Podrážka je gumová, velmi tenká a měkká, navíc vyrobená z průhledného materiálu, takže si v přední části boty můžete krásně zespodu zkontrolovat, jak jsou v botě prsty uspořádané a jak botka padne. Podrážka je rovná, bez zvýšené paty, ohebná ve všech směrech. Špička je zvednutá jen trochu v neobutém stavu.

Boty jsou prodyšné, nemám pocit, že by se v nich Kláře noha nějak extrémně potila (i když nejsou kožené), materiál kombinuje textilní perforované části na nártu a odolnější syntetiku na špičce, patě a na jednotlivých páscích. Jazyk boty (nártová část) je hezky měkký, jakoby pěnový, bota je pohodlná a netlačí ani po utažení.

Zapínání na suchý zip přes nárt a také na patě, čímž jde krásně regulovat i šířka boty pro užší nohu. Sandálky na noze díky dvěma páskům, které jsou navíc dvojité a vedené přes kovovou přezku, hezky drží.

Na eshopu je najdete v hezké (nijak křiklavé) růžové, sytě modré a naší tmavě zelené.

Klára je nosí skoro denně, je fakt, že na hřišti, v parku a na zahradě chodí hlavně bosá. Kamenem úrazu je jízda na odrážedle, Klára samozřejmě brzdí nohama a na vnitřní straně špiček to jde už trochu znát. Přiznám se, že mi to drásá srdce, protože boty fakt miluju. S tím ale nic nenadělám, kolo rozhodně zakazovat nebudu :)

* Update k článku (13.10.2016), pokud se k této recenzi někdo vrátí, příp. na ni narazí nový čtenář, může se hodit. Klára nosila tyto sandálky asi 4 měsíce, nosila výhradně tyto boty, žádné jiné letní jsme pro ni neměli, takže buď bosá, nebo v KidOFitech. 4 měsíční zátěžová zkouška dopadla následovně:

- obě vyndavací stélky jsou v pořádku, neponičené, netrhají se, nejsou prošoupané, jen už prostě nezáří novotou
- přední suchý zip na nártu drží stále dobře
- zadní suchý zip na patě už je dost opotřebovaný a často se odlepuje, naštěstí pásek na patě i tak pořád drží dobře, ale je to otravné. Myslím, že sucháč by šel vyměnit za nový
- začal se párat jeden šev z boku na palcové straně, zhruba půl centimetrové místo, užívání nijak nevadí, spíš se jedná o kosmetickou vadu, opět si myslím, že by si s tím opravář obuvi poradil
- podrážka je v super stavu, trochu ošoupaná v místech, kde s nimi Klára brzdí kolo

Myslím si, že všechno svědčí o velmi dobré kvalitě botou, které jsem navíc nijak moc neudržovala. Pokud Jakub bude za dva roky odpovídat velikostně, nebránila bych se tomu, aby boty zdědil.

První souhrnný článek na téma barefoot pro začátečníky jste si mohli u mě na blogu přečíst v červnu. S Jakubovými prvními krůčky napíšu další příspěvek na toto téma a už teď se začínám koukat po prvních botkách a strašně mě to baví.

Knižní výzva / Spálená obloha

Titul: Spálená obloha (Burnt Paper Sky)
Autor: Gilly Macmillan
Nakladatelství: Knižní klub
Rok prvního vydání: 2015
Počet stran: 408

 

Anotace

 

Stačí jen okamžik a život se změní v peklo. Rachel Jennerová zůstala na moment pozadu. Od té chvíle se její osmiletý syn Ben pohřešuje. Avšak co se vlastně onoho osudového odpoledne na jejich procházce v lese stalo? Rachel se zhroutí svět, navíc proti sobě poštve téměř celou veřejnost. Ani spolupráce s policií neprobíhá zrovna ideálně. Ubíhají minuty, hodiny, dny... neúprosně ukrajují šanci, že Ben je ještě naživu. Že se najde. A vrátí se zpět. Rachel zjistí, že nikomu nemůže věřit. Dá se však věřit Rachel?

 

 

Recenze

 

Po dlouhé době jsem se naprosto ztratila v knížce, a to tak, že jsem byla na dovolené denně Chlupáčem obviňována, že ho vůbec nevnímám, když si čtu. Asi jo. Spálená obloha mě totiž dostala. Dlouho jsem nečetla knížku s takovou chutí, těšila jsem se na každou novou kapitolu, musela jsem číst dlouho do noci, nemohla jsem se odtrhnout. Tento temný psychothriller osloví asi hlavně matky, jen ty se dokáží plně vcítit do situace, protože jde o unesené dítě. Děsivé, že. A jakoby nestačilo, že se Rachel ztratil její malý chlapeček, zdá se, že jsou všichni proti ní. Mě příběh pohltil už na straně 29, kdy mi skutečně přeběhl mráz po zádech. A vlastně tam ten nepříjemný pocit celou dobu zůstal.

Líbil se mi styl vyprávění, příběh je popisován střídavě ze dvou pohledů - matky Rachel a vyšetřovatele Jima, navíc je kniha proložena přepisy ze sezení Jima s psycholožkou, nebo články z blogu www.kdejebenedictfinch.wordpress.com. Nepůsobilo to nijak rušivě, naopak si myslím, že všechno toto dělá knihu trošku odlišnou od ostatních. Kniha není na čtení nijak náročná, nemusíte nad ní do hloubky přemýšlet, abyste ji pochopili, ale je určitě poutavá. Stylem psaní mi kniha trochu připomíná Dívku ve vlaku, která se taky četla sama. Věřím, že po přečtení budeme zase o něco obezřetnější, budeme víc hlídat svoje děti a budeme mít zas o něco větší strach. Právem.

 

Neřekl nikdo, že ty oči smělé

čekají na poučení?

Nevaroval, jak přezoufale

létají můry v plameni?

Varoval bych tě, ale starý jsem,

mluvíme každý jiným jazykem.

Lago di Garda / Den sedmý

Ještě před odjezdem domů jsme se rozhodli zastavit na skok ve Veroně. Verona leží poměrně blízko jezera a byla by asi škoda tady nepřibrzdit. Verona je krásné, ale poměrně velké město, přeplněné turisty. Ač máme s Chlupáčem tyto města v podstatě rádi, davy turistů nás vždycky spolehlivě otráví. Tato města jsou proto vhodná absolvovat mimo sezónu, navíc pokud jste obtěžkáni malými dětmi. V tomto nám opravdu víc vyhovuje "divočina". Ve Veroně je krom mnoha jiného monstrózní aréna - jedná se o třetí největší amfiteátr světa (až pro 30 tisíc lidí) a představení se zde hrají dodnes. Byla jsem okouknout i balkón Shakespearovy Julie - Casa di Giulietta, taková veronská "blbost", která láká miliony turistů. Celá stěna podchodu do dvorku, odkud se můžete na balkón podívat, je popsaná milostnými vzkazy. Ve městě je spousta památek a parků a určitě stojí za vidění. Zdrželi jsme se jen pár hodin, potom už jsme nabrali směr sever a frčeli domů. Naštěstí byl pohodový provoz, dali jsme dvě delší přestávky kvůli dětem a o půlnoci jsme byli doma, šťastní, že po dlouhé době spíme ve své posteli.

Lago di Garda / Den šestý

Poslední den u Lago di Garda se nesl v duchu koupání a odpočinku před zpáteční cestou, na kterou se vydáváme už zítra ráno po snídani. Stavíme se ještě ve Veroně a v městečku Cividale del Friuli. Pak se uvidí, jak půjde cesta, jestli budeme potřebovat nocleh někde v Rakousku, nebo to dáme a vyspíme se už v našich postelích v Brně. Dnes tady bylo třicet, jasno a slunko pálilo jako blázen (díkybohu za UV oblečení pro děti a Biodermu padesátku). Koupání skvělé, Jakuba to konečně chytlo naplno a užíval si svého žlutého plovačáku. Dvakrát si schrupnul ve stanu, už třetí den po sobě jsme doplatili na svou blbost, kdy jsme ho hrdinsky nechávali co nejvíc bez plenky a čekalo nás tak velké praní :) Klára zas neustále procházela svačinový box a hledala nějakou "dobrůtku". U vody asi vyhládne. Večer jsme se sbalili, přímo na hotelu jsme si pochutnali (díky zahrado-terase a hracímu koutku relativně v klidu) na domácí kuchyni našich hostitelů, uspali jsme děti. Rychle to uteklo a už přemýšlíme, co podnikneme v září...

 

 

Lago di Garda / Den pátý

Jeden z posledních výletů naší dovolené bylo horské jezero Lago di Tenno na sever od města Riva del Garda. Toto malé jezero (2,5 km2) patří k těm nejkrásnějším v Itálii, je opravdu průzračně čisté. Výhledy na jezero byly až kýčovité, tolik modři se jen tak nevidí. Jezero leží mezi lesnatými kopci a vysokými skálami, jde pohodlně obejít po kamenité stezce, pláže jsou víceméně po celém obvodu, uprostřed je malý ostrůvek. U jezera najdete malou restauraci. Voda byla trochu chladnější, což komentovala i Klára, a to je co říct. Pro nás s Chlupáčem ale ideální osvěžení, nejsme moc na teplé vody :) Výhodou je dostatek stínu, pokud chcete, najdete si místečko pod stromy, my máme plážový stan, proto jsme si vybrali ležení na travnaté rovinaté části. Přístup k vodě je kamenitý, nevýhodou byly poměrně ostré kamínky, žádné oblázky, ale dalo se to zvládnout i bez bot do vody, jen posezení na břehu s Jakubem nebylo tak pohodlné. Voda u kraje se sice čeřila (dno je asi bahnité), jinak ale byla nádherně průzračná (fotky nejsou nijak upravovované). Moc se nám tady líbilo, člověk si přišel jako v ráji, ale pro malé děti bych doporučila spíš Lago di Ledro.

Lago di Garda / Den čtvrtý

Dnešek jsme proflákali na pláži asi 300 metrů od hotelu v Torri del Benaco. Nikam se nám nechtělo, chtěli jsme si trochu odpočinout od cestování. Kláru voda děsně baví, i když po hodině čachtání drkotá zubama, ven ji dostat stejně nemůžeme. Jakub, ač velký milovník vody, se k jezeru staví odměřeně, do plovacího kruhu se sedátkem jsme ho nemohli dostat, tak se aspoň celý den rochnil na břehu. Přebíral a ochunával jeden kamínek po druhém, hrál si s kyblíkem a pozoroval lodě. Večer jsme si prošli městečko, ochutnali místní zmrzlinu a pizzu, na hotelu dali dvojku bílého a šli jsme na balkón pozorovat blížící se bouřku.

Lago di Garda / Den třetí

Dnes jsme se rozhodli zajet na západní břeh jezera a využili jsme toho, že z Torri del Benaco odjíždí každou chvíli trajekt na druhou stranu - do města Toscolano Maderno. Kuba plavbu prospal v autě, Klára si ji užila na palubě. Přes skalnaté pobřeží jsme se vydali autem na sever, naším cílem bylo horské jezero Lago di Ledro. A protože jsem do GPS zadala místo průjezdního bodu Pregasina městečko s názvem Pregasio, vyvedla nás šílená úzká cestička plná neosvětlených tunelů do horské vesnice, odkud byl krásný výhled na Gardu. Jinak tam nebylo lautr nic :) Pak už si to do GPS raděj zadal Chlupáč sám a do hodiny jsme byli u krásného jezera Lago di Ledro. Jezero má obvod asi 10 km, jde obejít, je obklopené lesnatými kopci, patří k nejčistčím a nejteplejším v severní Itálii. Výchozím bodem je městečko Molina di Ledro, kde najdete infocentrum. My přijeli za koupáním a paní nám doporučila pláž na opačné straně u města Pieve, která se nám nelíbila tak, jako pláž u města Molino. Jinak pláže jsou tady celkem 4, všechny jsou naprosto dokonale upravené, travnaté, vybavené dětskými hřišti a sportovištěmi. Byli jsme nadšení a pokud ještě někdy pojedeme v létě na dovolenou do této oblasti, bydlet budeme spíš tady, než u velkého Lago di Garda.