Jsem moc ráda, že se doba, co se výchovy dětí týče, dost změnila.
Děti bereme jako malé osobnosti, které s láskou respektujeme, stanovujeme sice jasné hranice, ale uvnitř nich dáváme svým dětem prostor a svobodu.
Že ochrana našeho dítěte z něj neudělá neschopné ufňukané dítě a doživotního outsidera.
Že respektujeme jeho vrozené majetnické chování a násilím ho nenutíme půjčovat věci, se kterými si zrovna chce hrát, se slovy: "Musíš se přece dělit".
Že umíme trpělivěji vysvětlovat a naslouchat.
Že ho stále nenutíme něco dělat jen proto, že sousedovic dítě to už dávno umí.
Umíme pohladit, obejmout, pomazlit a říct: "Mám, tě rád".
Že už slepě nehledíme do všemožných tabulek a neškatulkujeme.
Že neděláme věci proto, že je tak dělají "všichni ostatní", ale děláme je tak, jak to vyhovuje nám a našemu dítěti.
Že se nemusíme stydět před ostatními proto, že naše dvou a půl letá dcera ještě neochutnala Kinder vajíčko ani Brumíka.
Že všechno děláme s láskou a úctou k tomu malému člověku.
♥
čtvrtek 31. března 2016
středa 30. března 2016
Dětský pokoj / Noční lampičky
Klárka spí zhruba od dvou let ve svém pokojíčku sama. Ač je to neuvěřitelné, toto rozhodnutí vzešlo z její hlavy (my jsme ho samozřejmě ocenili, protože se nám v tu dobu zrovna měl narodit Jakub). Má hezký a útulný pokojík a má ho ráda, protože jsem se snažila co nejvíc ji do procesu vybavování pokoje zapojovat. Chtěla jsem, aby si nábytek a dekorace vybrala sama (v rámci možností, teda). Stejně tak to bylo s osvětlením, které bylo pro mě upřímně zatím největším oříškem. Byla jsem zklamaná z běžné a nevelké nabídky českých obchodů, nekvalitních provedení, dlouhých dodacích lhůt. Nakonec jsem vybrala a dobře nakoupila v eshopu http://www.uni-svitidla.cz/. Nabídka dětských svítidel je tady opravdu široká, na druhou stranu se prodejce drží pouze osvědčených výrobců, u kterých dovede zajistit rychlé doručení a bezproblémový záruční servis.
Nemám pocit, že by se Klára bála tmy, ale stejně jsem tak nějak vnitřně cítila, že nechci, aby v pokoji spávala úplně potmě - na noc jsou zatažené jak žaluzie, tak závěsy. Hledala jsem nějakou lampičku, která bude Klářiným příjemným společníkem v noci, žádnou klasiku, která dává dost světla i na čtení, spíš jemné orientační světýlko, které spánek zbytečně nenaruší. Našla jsem pro ni svítícího kamaráda, a to doslova, protože tak je lampička výrobcem nazývána.
Vybrala jsem malé noční světýlko v designu známých kreslených postaviček Disney - ke svým druhým narozeninám dostala myšku Minnie. SoftPal lampička Minnie je značky Philips - jejich světla mám obecně ráda, jsou kvalitní a designově hezky zpracované, mám jistotu, že se nerozpadnou (na rozdíl od jednoho stropního světla, co jsem koupila jinde na internetu - bylo sice hezké, líbivé, ale při montáži se prostě rozpadlo, navíc španělský výrobce se moc nedržel obvyklých standardů co se zapojení týče). SoftPal lampičky jsou poměrně malé (mají necelých 20 cm na výšku a hmotnost 370 g), přenosné a měkké - děti s nimi klidně mohou spát, jako se svým oblíbeným plyšákem. To umožňuje i vestavěný LED zdroj, který dává studené světlo, lampička se nikdy nezahřeje, takže je pro děti bezpečná. Světýlko disponuje dokovací stanicí, ve které se nabíjí, případně v ní pouze stojí. Když se akumulátor v lampě vybije, jednoduše ji postavíte do doku, zmáčknete malé tlačítko a za pár hodin je zase připravena dlouho svítit i bez napájení. Klárce vydrží svítit celou noc - cca od 9 do 7 ráno. Lampička se zapíná pouhým natočením na stranu, stejně tak se vypíná, je to pro děti jednoduché. Lampa rozhodně neslouží ke čtení (i když na nějakých reklamních materiálech jsem viděla ilustrační obrázek, jak si s ní holčička čte), vydává jen jemné tlumené světlo.
Na a aby to Jakoubkovi nebylo líto, nedávno jsme dokoupili jednu i pro něj - zvítězila modrá SoftPal příšerka Sulley s fialovou dokovací stanicí. Je moc hezká, s Minnie tvoří dokonalý pár.
Děti jsou ze světýlek nadšené, Klárka Minnie využívá každou noc, umí se s ní už sama obsloužit, umí si ji nabít, když nesvítí, umí ji zapnout a vypnout. Kuba se s tou svojí zatím jen hraje, prakticky ji zatím nepoužívá, naplno ji vyzkoušíme až půjde ke Klárce do pokoje.
Je mi jasné, že tohle je jen dočasné světelné řešení, až budou děti větší, budou potřebovat pořádnou stojací lampu, u které si nezničí oči, až si budou v posteli číst, zatím nám to ale vyhovuje maximálně. Stejně tak přemýšlím nad pořádným centrálním osvětlením pokoje. Hledám stále nějaké opravdu hezké stropní svítidlo, které místnost dostatečně osvětlí, a které bude kvalitní. Teď tam máme klasické poměrně velké stropní světlo s dětským motivem, ale světla by to chtělo o něco víc. Zvažuju buď něco neutrálního a nedětského, nebo něco od Philipsu, líbí se mi tento zvířecí žárovkový lustr, nejsem si ale jistá, jestli by světla bylo víc než s tím současným.
A co vy, jaké světla se vám do pokojíků osvědčily? Bojí se vaše děti tmy, nebo to zvládají bez lampiček?
Nemám pocit, že by se Klára bála tmy, ale stejně jsem tak nějak vnitřně cítila, že nechci, aby v pokoji spávala úplně potmě - na noc jsou zatažené jak žaluzie, tak závěsy. Hledala jsem nějakou lampičku, která bude Klářiným příjemným společníkem v noci, žádnou klasiku, která dává dost světla i na čtení, spíš jemné orientační světýlko, které spánek zbytečně nenaruší. Našla jsem pro ni svítícího kamaráda, a to doslova, protože tak je lampička výrobcem nazývána.
Vybrala jsem malé noční světýlko v designu známých kreslených postaviček Disney - ke svým druhým narozeninám dostala myšku Minnie. SoftPal lampička Minnie je značky Philips - jejich světla mám obecně ráda, jsou kvalitní a designově hezky zpracované, mám jistotu, že se nerozpadnou (na rozdíl od jednoho stropního světla, co jsem koupila jinde na internetu - bylo sice hezké, líbivé, ale při montáži se prostě rozpadlo, navíc španělský výrobce se moc nedržel obvyklých standardů co se zapojení týče). SoftPal lampičky jsou poměrně malé (mají necelých 20 cm na výšku a hmotnost 370 g), přenosné a měkké - děti s nimi klidně mohou spát, jako se svým oblíbeným plyšákem. To umožňuje i vestavěný LED zdroj, který dává studené světlo, lampička se nikdy nezahřeje, takže je pro děti bezpečná. Světýlko disponuje dokovací stanicí, ve které se nabíjí, případně v ní pouze stojí. Když se akumulátor v lampě vybije, jednoduše ji postavíte do doku, zmáčknete malé tlačítko a za pár hodin je zase připravena dlouho svítit i bez napájení. Klárce vydrží svítit celou noc - cca od 9 do 7 ráno. Lampička se zapíná pouhým natočením na stranu, stejně tak se vypíná, je to pro děti jednoduché. Lampa rozhodně neslouží ke čtení (i když na nějakých reklamních materiálech jsem viděla ilustrační obrázek, jak si s ní holčička čte), vydává jen jemné tlumené světlo.
Na a aby to Jakoubkovi nebylo líto, nedávno jsme dokoupili jednu i pro něj - zvítězila modrá SoftPal příšerka Sulley s fialovou dokovací stanicí. Je moc hezká, s Minnie tvoří dokonalý pár.
Děti jsou ze světýlek nadšené, Klárka Minnie využívá každou noc, umí se s ní už sama obsloužit, umí si ji nabít, když nesvítí, umí ji zapnout a vypnout. Kuba se s tou svojí zatím jen hraje, prakticky ji zatím nepoužívá, naplno ji vyzkoušíme až půjde ke Klárce do pokoje.
Je mi jasné, že tohle je jen dočasné světelné řešení, až budou děti větší, budou potřebovat pořádnou stojací lampu, u které si nezničí oči, až si budou v posteli číst, zatím nám to ale vyhovuje maximálně. Stejně tak přemýšlím nad pořádným centrálním osvětlením pokoje. Hledám stále nějaké opravdu hezké stropní svítidlo, které místnost dostatečně osvětlí, a které bude kvalitní. Teď tam máme klasické poměrně velké stropní světlo s dětským motivem, ale světla by to chtělo o něco víc. Zvažuju buď něco neutrálního a nedětského, nebo něco od Philipsu, líbí se mi tento zvířecí žárovkový lustr, nejsem si ale jistá, jestli by světla bylo víc než s tím současným.
A co vy, jaké světla se vám do pokojíků osvědčily? Bojí se vaše děti tmy, nebo to zvládají bez lampiček?
čtvrtek 24. března 2016
Knižní výzva / Krev na sněhu
Titul: Krev na sněhu (Blod pa sno)
Autor: Jo Nesbo
Nakladatelství: Kniha Zlín
Rok prvního vydání: 2015
Počet stran: 152
Anotace
Sedmdesátá léta v Oslu. Olav Johansen nedokáže jezdit autem pomalu, je měkký jako máslo, příliš snadno se zamilovává, jestliže se rozčilí, ztrácí hlavu a je mizerný v matematice. Něco málo přečetl, ale moc toho neví a rozhodně nemá takové znalosti, které by byly k něčemu užitečné. A píše pomaleji, než roste stalaktit. K čemu se tedy hodí? Je skvělý zabiják. Nemusí přitom jezdit autem, zabíjí většinou lidi, kteří si to zasluhují, a nejsou to žádné složité počty. Alespoň prozatím nebyly. Dokud od šéfa nedostal nový úkol: vyřídit jeho manželku.
Recenze
Kdybych si to nepřečetla na přebalu, nepoznala bych, kdo je autorem. Kniha je tak odlišná od jiných knížek Jo Nesba. No a Harry Hole to prostě nebyl. Útlá knížka se mi sice dobře četla, děj byl zajímavý a svým způsobem napínavý, ale pro mě to byla obyčejná gangsterka. Nebýt poměrně zajímavě vykreslené hlavní postavy, hromotluckého zabijáka, který o sobě smýšlí, jako o naprosté nule, bylo by to pro mě totálně nezajímavé. Olav byl ale fajn. Takový ten záporňák, kterému všichni fandí a přejí mu šťastný konec, hodnou ženu a hromadu dětí. Ve své podstatě klaďas tělem i duší - nebýt blbého dětství a nemocných genů, které to všechno zlo v jho životě způsobily. Velká část knihy se věnovala psychologickým rozborům Olava, jeho pocitům, myšlenkám a vzpomínkám. Přišlo mi, že příběh byl dost lehce čitelný, už velmi záhy mi došlo, jakým směrem se bude děj ubírat. Pro mě teda jen jedna rychlá oddechovka a chtělo by to už něco pořádného :)
Autor: Jo Nesbo
Nakladatelství: Kniha Zlín
Rok prvního vydání: 2015
Počet stran: 152
Anotace
Sedmdesátá léta v Oslu. Olav Johansen nedokáže jezdit autem pomalu, je měkký jako máslo, příliš snadno se zamilovává, jestliže se rozčilí, ztrácí hlavu a je mizerný v matematice. Něco málo přečetl, ale moc toho neví a rozhodně nemá takové znalosti, které by byly k něčemu užitečné. A píše pomaleji, než roste stalaktit. K čemu se tedy hodí? Je skvělý zabiják. Nemusí přitom jezdit autem, zabíjí většinou lidi, kteří si to zasluhují, a nejsou to žádné složité počty. Alespoň prozatím nebyly. Dokud od šéfa nedostal nový úkol: vyřídit jeho manželku.
Recenze
Kdybych si to nepřečetla na přebalu, nepoznala bych, kdo je autorem. Kniha je tak odlišná od jiných knížek Jo Nesba. No a Harry Hole to prostě nebyl. Útlá knížka se mi sice dobře četla, děj byl zajímavý a svým způsobem napínavý, ale pro mě to byla obyčejná gangsterka. Nebýt poměrně zajímavě vykreslené hlavní postavy, hromotluckého zabijáka, který o sobě smýšlí, jako o naprosté nule, bylo by to pro mě totálně nezajímavé. Olav byl ale fajn. Takový ten záporňák, kterému všichni fandí a přejí mu šťastný konec, hodnou ženu a hromadu dětí. Ve své podstatě klaďas tělem i duší - nebýt blbého dětství a nemocných genů, které to všechno zlo v jho životě způsobily. Velká část knihy se věnovala psychologickým rozborům Olava, jeho pocitům, myšlenkám a vzpomínkám. Přišlo mi, že příběh byl dost lehce čitelný, už velmi záhy mi došlo, jakým směrem se bude děj ubírat. Pro mě teda jen jedna rychlá oddechovka a chtělo by to už něco pořádného :)
úterý 22. března 2016
Večerní dýchánek
Dnes byla u nás pěkná pyžamová párty. Tátu nemáme doma, tak jsme si dovolili trochu uvolnit morálku :) Pohádky nám jely už od 7, večeřeli jsme u televize a ač byla děcka v pyžamu poměrně brzo, Klára vytuhla až o čtvrt na 11 :)
Takhle to u nás nějak vypadalo, váleli se po koberci, já uklízela hračky po celém domě a jen jsem pořád slyšela: " Kubíčku, já se o tebe postarám. Kubíčku, neboj, já tě pohlídám. Kubí, pojď, někam spolu půjdeme, třeba do lesa, na hříbky a jahůdky, pojď."
Takhle to u nás nějak vypadalo, váleli se po koberci, já uklízela hračky po celém domě a jen jsem pořád slyšela: " Kubíčku, já se o tebe postarám. Kubíčku, neboj, já tě pohlídám. Kubí, pojď, někam spolu půjdeme, třeba do lesa, na hříbky a jahůdky, pojď."
♥
♥
♥
♥
sobota 19. března 2016
Z čeho mám radost / Handmade oblečky pro děti
Víte o mojí slabosti pro handmade oblečky pro moje děti, že. Jsem moc ráda, že kolem existuje tolik šikovných maminek s šicím strojem, které se na mateřské pustily do podnikání v tomto oboru. Jsem za ně vděčná, protože díky nim mohou Klárka a Jakub nosit pěkné designové kousky, které jim já (neschopná jakékoliv tvorby s jehlou a nití) nedokážu ušít.
Před několika týdny jsem narazila na krásné a opravdu originální věci od Karolíny, která šije pod značkou Ric Pic. Oblečky, které vymýšlí a tvoří, vás ohromí na první pohled. Stejně jako mě, já hned věděla, že něco musím dětem na jaro pořídit. Po krátkém zvažování jsem vybrala medvědí overal pro Jakoubka a zebří harémky pro Kláru. A rozhodně jsem tady nenakoupila naposled, pomalu se chystám na letní kousky...
Balíček dorazil rychleji, než jsem čekala a nadšeně jsme jej s Klárou rozbalily. Osobní věnování mě vždycky mile překvapí.
Naprosto dokonalé zpracování, precizní detaily, látky kvalitní a příjemné na dotek (navíc s atestem Öko-Tex Standard). Klára si hned harémky vyzkoušela a nechtěla je sundat ani na spaní. Když se chtěla nasoukat do Kubova overalu, musela jsem ji stopnout.
Jakubův overal s kapucí je šedo-černo-bílý, jednoduchý design s motivem medvědů v lese. Teplákovina. Krásně nahradí teplé kombinézy, ze kterých vyrostl. Na rukávech i nohavicích příjemně dlouhé černé náplety. Zapínání na zip téměř po celé délce. Když se teď oteplilo, začala jsem jej Kubíkovi dávat na ven do kočárku, moc mu sluší a sklízí pochvaly. Je super i do nosítka/šátku, protože nemá ťapky, jak často overaly a kombinézy mívají.
Klářiny harémky mají zebří vzor, kratší černý náplet v pase a na nohavicích. A mají kapsy, které kupodivu nepůsobí nijak rušivě, ani se v jejich místě látka zbytečně nekrabatí. Prostě tam sedí, jako by to nemělo být jinak. A Klára kapes hojně využívá, zlozvyk cpát ruce do kapes má asi po mně. Jsou pohodlné, z pevné bavlny.
Pokud vás oblečky zaujaly, mrkněte na FB profil Ric Pic. Ve fotoalbu najdete vzorník látek, který Karolína neustále aktualizuje a doplňuje. Snaží se na trhu hledat nové a neokoukané vzory, což je super. A v neposlední řadě si prohlédněte fotky její tvorby, je vážně inspirativní.
Karolíno, moc děkujeme!
Před několika týdny jsem narazila na krásné a opravdu originální věci od Karolíny, která šije pod značkou Ric Pic. Oblečky, které vymýšlí a tvoří, vás ohromí na první pohled. Stejně jako mě, já hned věděla, že něco musím dětem na jaro pořídit. Po krátkém zvažování jsem vybrala medvědí overal pro Jakoubka a zebří harémky pro Kláru. A rozhodně jsem tady nenakoupila naposled, pomalu se chystám na letní kousky...
Balíček dorazil rychleji, než jsem čekala a nadšeně jsme jej s Klárou rozbalily. Osobní věnování mě vždycky mile překvapí.
Naprosto dokonalé zpracování, precizní detaily, látky kvalitní a příjemné na dotek (navíc s atestem Öko-Tex Standard). Klára si hned harémky vyzkoušela a nechtěla je sundat ani na spaní. Když se chtěla nasoukat do Kubova overalu, musela jsem ji stopnout.
Jakubův overal s kapucí je šedo-černo-bílý, jednoduchý design s motivem medvědů v lese. Teplákovina. Krásně nahradí teplé kombinézy, ze kterých vyrostl. Na rukávech i nohavicích příjemně dlouhé černé náplety. Zapínání na zip téměř po celé délce. Když se teď oteplilo, začala jsem jej Kubíkovi dávat na ven do kočárku, moc mu sluší a sklízí pochvaly. Je super i do nosítka/šátku, protože nemá ťapky, jak často overaly a kombinézy mívají.
Klářiny harémky mají zebří vzor, kratší černý náplet v pase a na nohavicích. A mají kapsy, které kupodivu nepůsobí nijak rušivě, ani se v jejich místě látka zbytečně nekrabatí. Prostě tam sedí, jako by to nemělo být jinak. A Klára kapes hojně využívá, zlozvyk cpát ruce do kapes má asi po mně. Jsou pohodlné, z pevné bavlny.
Pokud vás oblečky zaujaly, mrkněte na FB profil Ric Pic. Ve fotoalbu najdete vzorník látek, který Karolína neustále aktualizuje a doplňuje. Snaží se na trhu hledat nové a neokoukané vzory, což je super. A v neposlední řadě si prohlédněte fotky její tvorby, je vážně inspirativní.
Karolíno, moc děkujeme!
čtvrtek 17. března 2016
6. měsíc s Jakubem
6 měsíců. Půlroční Jakub. Před půl rokem to všechno začalo. A teď už máme doma pohyblivé miminko, sice stále 100% závislé na mateřském mléku, ale zároveň miminko snažící se co nejrychleji dohnat svoji sestru. Pořád je Jakoubek neskutečný ňufák, i když už se nám začíná vztekat, když mu třeba někdo něco vezme z ruky, taky umí používat už i ten donucovací pláč (vezme si mě už někdo konečně do náruče?) a vyčítavý pláč (proč jsi mě jako položila?). Umí strašně pištět, bolí z toho uši. Pořád se neumí ještě opravdicky mazlit, na to se moc těším.
Plazí se po bříšku, my tomu říkáme "na lachtana". Jsou to takové poskoky po břiše dopředu (Klára to dělala přesně naopak - po zádech a směrem dozadu). Když je ve formě, přeskáče tak skoro celou místnost :) Už asi měsíc pokouší i kolena. Péruje na nich od rána do večera a přijde mu to děsně srandovní. Nám taky. Někdy se mu podaří i malý poskok. Občas tak přepadne pusou dopředu, naštěstí už má silné ruky a zbrzdí to. Sednout sám si zatím neumí, ale jde vidět, že ho to láká.
S hračkami je to pořád stejné, nově ho začaly zajímat ty, co vydávají nějaký zvuk. Naopak pomalu opouštíme hrací dečku, tam už moc dlouho nevydrží a nejvíc ho na ní zajímá bílá cedulka s informacemi o praní. S tou si kterýsi den povídal asi 20 minut.
S příkrmy jsem zatím nezačala, ale zítra mám v plánu první mrkvičku. Jsem hrozně zvědavá, jak mu bude chutnat. Zájem o jídlo má enormní, na druhou stranu se trochu bojím té jeho závislosti na prsu, aby si neřekl, že mléko je mléko. Dostal olíznout jabko a banán, snědl už pár rýžových křupek. Co mu dala Klára bez mého vědomí, netuším :) Dostal už na vyzkoušení kojeneckou vodu v netekoucím hrníčku a zatím si s tím moc neví rady.
Spánek je pořád komplikovaný. V noci se často budí na mléko a přes den má pořád ty svoje půlhodinovky. Spává dvakrát - třikrát. Dopoledne jdem do kočárku, tam jak kdy, někdy půl hodina a řev, někdy dvě hodiny, o víkendu dal i tři. Druhý spánek je malé schrupnutí u mě po obědě, když spí i Klárka, to mám čas si dáchnout a většinou u toho sleduju nějaký seriál, nebo si čtu. No a třetí spánek je opět v kočárku později odpoledne. Ten je půlhodinový. V noci začal trochu cestovat, někdy se točí, aspoň jednou za noc spinká na bříšku, to mi přijde děsně roztomilé.
Ve sporťáku je spokojenější než v hluboké korbě, snaží se koukat ven, a snaží se přitáhnout do sedu, aby viděl ještě víc. Pořídila jsem nedávno ergo nosítko Beco z druhé ruky a je fajn. Když mi v pondělí na hřišti začal plakat v kočárku, dala jsem ho do nosítka a během pár minut znovu usnul. Na další hodinku. Takže ho mám pořád s sebou a v případě potřeby ho používáme. V šátku nosím už jen občas, Jakub se chce teď dost pohybovat a uvázat si ho do šátku je někdy nadlidský výkon.
Opět chytnul od Klárky rýmu, to je docela na prd, chytne úplně všechno, co má ona. Těsnému kontaktu bránit nechceme. Necháme to na přírodě. Nějak si tu imunitu vybudovat musí. Odsávání nesnáší a jsou to hotové bojové manévry. Klárka ho ale drží za ruku a zpívá mu nějakou písničku.
Jakub má 7,3 kilo (furt si drží půlkilový náskok před Klárkou) a měří 69 cm. Lysinka postupně zarůstá novými vlásky. Faldíky jsou tak akorát. Hrozně rychle vyrostl z velikostí, které Klárka nosila ještě na jaro. Když je unavený, tahá se za uši a skoro každý den se do ouška škrábne. Zuby nemá. Slintá moc a všechno cpe do pusy, nejradši něčí ruku. Je veselý, často se směje. Pláče hlavně z únavy. S Klárkou jim to klape, on ji zbožňuje a vyhledává její společnost. Mnohem radši tráví svůj čas v pokojíku mezi kostkami než v obýváku mezi kousátky.
Už si ani nevzpomínám, jaké to bylo, když jsme byli jen tři. Přijde mi, jako by tady s námi byl odjakživa :)
Plazí se po bříšku, my tomu říkáme "na lachtana". Jsou to takové poskoky po břiše dopředu (Klára to dělala přesně naopak - po zádech a směrem dozadu). Když je ve formě, přeskáče tak skoro celou místnost :) Už asi měsíc pokouší i kolena. Péruje na nich od rána do večera a přijde mu to děsně srandovní. Nám taky. Někdy se mu podaří i malý poskok. Občas tak přepadne pusou dopředu, naštěstí už má silné ruky a zbrzdí to. Sednout sám si zatím neumí, ale jde vidět, že ho to láká.
S hračkami je to pořád stejné, nově ho začaly zajímat ty, co vydávají nějaký zvuk. Naopak pomalu opouštíme hrací dečku, tam už moc dlouho nevydrží a nejvíc ho na ní zajímá bílá cedulka s informacemi o praní. S tou si kterýsi den povídal asi 20 minut.
S příkrmy jsem zatím nezačala, ale zítra mám v plánu první mrkvičku. Jsem hrozně zvědavá, jak mu bude chutnat. Zájem o jídlo má enormní, na druhou stranu se trochu bojím té jeho závislosti na prsu, aby si neřekl, že mléko je mléko. Dostal olíznout jabko a banán, snědl už pár rýžových křupek. Co mu dala Klára bez mého vědomí, netuším :) Dostal už na vyzkoušení kojeneckou vodu v netekoucím hrníčku a zatím si s tím moc neví rady.
Spánek je pořád komplikovaný. V noci se často budí na mléko a přes den má pořád ty svoje půlhodinovky. Spává dvakrát - třikrát. Dopoledne jdem do kočárku, tam jak kdy, někdy půl hodina a řev, někdy dvě hodiny, o víkendu dal i tři. Druhý spánek je malé schrupnutí u mě po obědě, když spí i Klárka, to mám čas si dáchnout a většinou u toho sleduju nějaký seriál, nebo si čtu. No a třetí spánek je opět v kočárku později odpoledne. Ten je půlhodinový. V noci začal trochu cestovat, někdy se točí, aspoň jednou za noc spinká na bříšku, to mi přijde děsně roztomilé.
Ve sporťáku je spokojenější než v hluboké korbě, snaží se koukat ven, a snaží se přitáhnout do sedu, aby viděl ještě víc. Pořídila jsem nedávno ergo nosítko Beco z druhé ruky a je fajn. Když mi v pondělí na hřišti začal plakat v kočárku, dala jsem ho do nosítka a během pár minut znovu usnul. Na další hodinku. Takže ho mám pořád s sebou a v případě potřeby ho používáme. V šátku nosím už jen občas, Jakub se chce teď dost pohybovat a uvázat si ho do šátku je někdy nadlidský výkon.
Opět chytnul od Klárky rýmu, to je docela na prd, chytne úplně všechno, co má ona. Těsnému kontaktu bránit nechceme. Necháme to na přírodě. Nějak si tu imunitu vybudovat musí. Odsávání nesnáší a jsou to hotové bojové manévry. Klárka ho ale drží za ruku a zpívá mu nějakou písničku.
Jakub má 7,3 kilo (furt si drží půlkilový náskok před Klárkou) a měří 69 cm. Lysinka postupně zarůstá novými vlásky. Faldíky jsou tak akorát. Hrozně rychle vyrostl z velikostí, které Klárka nosila ještě na jaro. Když je unavený, tahá se za uši a skoro každý den se do ouška škrábne. Zuby nemá. Slintá moc a všechno cpe do pusy, nejradši něčí ruku. Je veselý, často se směje. Pláče hlavně z únavy. S Klárkou jim to klape, on ji zbožňuje a vyhledává její společnost. Mnohem radši tráví svůj čas v pokojíku mezi kostkami než v obýváku mezi kousátky.
Už si ani nevzpomínám, jaké to bylo, když jsme byli jen tři. Přijde mi, jako by tady s námi byl odjakživa :)
úterý 15. března 2016
Z čeho mám radost / Antistresové omalovánky
Minulý týden jsme byli s dětma v kavárně, Klárka si tam našla omalovánky a chtěla, abych jí vymalovávala obrázky. Nechtěla sama, jen mi hledala vhodné barvičky. Tak jsem si u kapučínka zavzpomínala na své dětství. Bylo to příjemné. A tak jsem se rozhodla. Rozhodla jsem se vyzkoušet to, co tisíce lidí přede mnou. A přitom se podle mě pořád jedná o naprostou novinku ve světě zábavy pro dospělé.
Objednala jsem si svoje první antistresové omalovánky (Klárce jsem taky nějaké omalovánky koupila, aby to nebylo úplně sobecké). Taky jsem si pořídila krásné pastelky, které si schovávám ve skříni nad televizí :) Ještě přemýšlím nad nějakými tenkými fixkami, s nimi bych ty obrázky dovedla k naprosté dokonalosti.
Po dlouhém vybírání jsem šla pro jistotu. Myslím, že autorka Johanna Basfordová se omalovánkami pro dospělé proslavila (Tajná zahrada, Čarovný les). Vybrala jsem si Ztracený oceán. Voda, moře a oceán jsou mi bližší než kytky a stromy, mám ráda modrou. Omalovánky mají šitou vazbu, velký formát (25x25 cm) a jsou vytištěné na silném papíře o gramáži 170g, proto je možné používat nejen pastelky, ale i fixy. Zamilovala jsem se. Pořád se na ně chodím koukat.
A teď trocha teorie pro ty, kteří se k tomu staví skepticky (jako třeba můj Chlupáč). Už dlouho je vědecky dokázané, že každá mozková hemisféra má na starosti zcela odlišné věci. Naše levá hemisféra je zodpovědná za logické, analytické, numerické, racionální a verbální uvažování, zatímco pravá je sídlem intuice, představivosti, tvořivosti a neverbálního vyjadřování. Co si budem nalhávat, v dnešní době většina z nás funguje od rána do večera na levou půlku mozku. A co dělá ta pravá? Odpočívá a leniví. Což není úplně harmonické a i bez znalosti této teorie je nám asi jasné, že naše životy nejsou úplně vyrovnané. Proto naše kreativní část mozku dost krní a když ji potřebujeme, není to nic moc. Proto vznikly omalovánky pro dospělé, měly by nám pomoct odreagovat se, uklidnit a odpočinout si od všeho toho racionálna. Pokud si na kreslení najdete chvilku opravdového klidu, mozek se dokonale uvolní, přestane myslet a zrelaxuje se.
Kreslila jsem zatím jen chvilku, neměla jsem moc času, ale mám pocit, že to funguje. Dnes jsem se přistihla, že jsem Klárku s Jakubem napomínala, aby mě chvilku nerušili, že něco dělám :)
P.S. Navíc jsem k nim dostala omalovánky s Knižní šifrou, o které jsem se tady už zmínila. Jsou super, ale stejně čekám na odkrývání jednotlivých políček na netu. Jsem zatím na čísle 35. Co vy?
Objednala jsem si svoje první antistresové omalovánky (Klárce jsem taky nějaké omalovánky koupila, aby to nebylo úplně sobecké). Taky jsem si pořídila krásné pastelky, které si schovávám ve skříni nad televizí :) Ještě přemýšlím nad nějakými tenkými fixkami, s nimi bych ty obrázky dovedla k naprosté dokonalosti.
Po dlouhém vybírání jsem šla pro jistotu. Myslím, že autorka Johanna Basfordová se omalovánkami pro dospělé proslavila (Tajná zahrada, Čarovný les). Vybrala jsem si Ztracený oceán. Voda, moře a oceán jsou mi bližší než kytky a stromy, mám ráda modrou. Omalovánky mají šitou vazbu, velký formát (25x25 cm) a jsou vytištěné na silném papíře o gramáži 170g, proto je možné používat nejen pastelky, ale i fixy. Zamilovala jsem se. Pořád se na ně chodím koukat.
A teď trocha teorie pro ty, kteří se k tomu staví skepticky (jako třeba můj Chlupáč). Už dlouho je vědecky dokázané, že každá mozková hemisféra má na starosti zcela odlišné věci. Naše levá hemisféra je zodpovědná za logické, analytické, numerické, racionální a verbální uvažování, zatímco pravá je sídlem intuice, představivosti, tvořivosti a neverbálního vyjadřování. Co si budem nalhávat, v dnešní době většina z nás funguje od rána do večera na levou půlku mozku. A co dělá ta pravá? Odpočívá a leniví. Což není úplně harmonické a i bez znalosti této teorie je nám asi jasné, že naše životy nejsou úplně vyrovnané. Proto naše kreativní část mozku dost krní a když ji potřebujeme, není to nic moc. Proto vznikly omalovánky pro dospělé, měly by nám pomoct odreagovat se, uklidnit a odpočinout si od všeho toho racionálna. Pokud si na kreslení najdete chvilku opravdového klidu, mozek se dokonale uvolní, přestane myslet a zrelaxuje se.
Kreslila jsem zatím jen chvilku, neměla jsem moc času, ale mám pocit, že to funguje. Dnes jsem se přistihla, že jsem Klárku s Jakubem napomínala, aby mě chvilku nerušili, že něco dělám :)
P.S. Navíc jsem k nim dostala omalovánky s Knižní šifrou, o které jsem se tady už zmínila. Jsou super, ale stejně čekám na odkrývání jednotlivých políček na netu. Jsem zatím na čísle 35. Co vy?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)