Podle mě nejnáročnější období v životě miminka je za námi. První tři měsíce jsou pro všechny složité, často se toto období nazývá 4. trimestrem, kdy se miminko ještě stabilizuje a zvyká si na život venku, který je plný světla, hluku a volného prostoru. Jakub své kritické tři měsíce zvládl statečně, možná i proto, že jsme jako rodiče už víc věděli a byli klidnější. Částečně je to ale i jeho povahou, je o něco pohodovější než byla Klára. Pláče vesměs jen když je unavený, nebo když má hlad. Většinou to poznám.
Na tříměsíční kontrole u pediatra jsme si kromě očkování odnesli další pochvaly. Jakub měl 5 558 g a 62 cm. Je i tentokrát o půl kila těžší než byla tou samou dobou Klárka. Začíná vyrůstat z velikosti 62 a těšíme se na 68. S tím souvisí i moje rozhodnutí začít prodávat věci po dětech. Zatím jsem udala jednu rychlozavinovačku a těhotenské kalhoty. Nic moc.
Kuba je velice usměvavé miminko, když se mu člověk věnuje, něco mu povídá, nebo se na něj jen dívá, oplatí mu to ve vteřině srdečným úsměvem. Minulý týden se začal dokonce smát nahlas, když jsem ho lechtala. Není nic hezčího. Pořád jsem z něj naprosto hotová. Chlupáč se těší, až bude starší, že s ním bude větší zábava, mě jako matku naplno uspokojuje i toto období. Vidím, jak mě Jakub potřebuje, jak mě má rád, jak je ve vteřině klidný, když ho k sobě přitisknu.
Můžu s klidným svědomím říct, že už ho tolik nebolí bříško. Využíval jedny probiotické kapky BioGaia a během dne dáváme Espumisan, ale spíš pomohl čas. Změnila jsem i techniku kojení, kromě večera a noci kojím Jakuba ve svislé poloze a vyhovuje nám to víc. Když je řeč o kojení, pořád nám to klape na 100%. Krásně přibírá, takže mu mléko ode mě evidentně stačí a nehodlám to nijak měnit. Umělé stravy dostane za celý život ještě víc než dost. Přes den kojím tak 5-6x, přes noc 1-2x. Ale moc to nesleduju, někdy to může být celkově 8x, jindy 6x. Oproti Kláře už nějak líp vycítím, že Kuba právě teď potřebuje prso.
Přes den spává většinou třikrát. Ráno si na chvíli zdřímne kolem 9 v lehátku (cca 30-45 minut), kolem 11 vyrážíme ven v kočárku, to většinou vydrží spát až do 14:30. No a navečer potřebuje ještě jeden spánek od 17 do 18. Když máme nějaký program a trochu mu něčím narušíme tento zaběhlý režim, zvládá to dobře a spánky mu lehce přizpůsobíme, třeba zdřímnutím v náruči, nebo šátku. Jak ale píšu, všechno je to "většinou", dnes se mi třeba vzbudil v kočárku ve 12 a řval a řval :) Večer s ním odcházím do ložnice v 8, usíná u prsa během chvíle. Po třiceti minutách se pravidelně vzbudí a u prsa znovu rychle usne. To už většinou zabere dobře a vydrží spát až do prvního nočního kojení - mezi 1 a 2 v noci. Potom se budí až nad ránem, kolem 5 - 6. Pak už spí poměrně neklidně, občas si cucne a vstáváme mezi 7 a 8. Některou noc Jakub překvapí a na první kojení se vzbudí ještě později - třeba ve 4. Když jsme byli před 14 dny u babičky, jednu noc prospal celou, vzbudil se až v 5:30. Takže na spánek si rozhodně nemůžeme stěžovat.
Co není ideální, ale možná právě proto tak dobře spí, je fakt, že spává s námi v posteli. Občas ho sice přesunu do postýlky, kterou mám bez bočnice přiraženou u své postele (dokonce jsem si nechala vyrobit dřevěné "chůdy", abychom zvedli postýlku do úrovně postele), ale většinou ho přesun probudí. Takže ze strachu z probuzení ho raději nechám u sebe :) Zatím pořád spává v těsné zavinovačce SwaddleMe, ruky má stále hodně neklidné a ještě by ho ve spánku rušily. Dávám tomu ještě tak měsíc a pak se uvidí. Klára spávala v "kazajce" až do 5. měsíce.
Přes den už dokáže být poměrně dlouho bdělý a hledá si první zábavu. Má rád lehátko, ze kterého má nejlepší rozhled. Pozoruje, co se děje v jeho blízkosti a přitom žmoulá deku, nebo jiný kus hadru, co má zrovna po ruce. Objevuje také kouzla hrací dečky, když je ve formě, rajcují ho hračky visící nad ním. To pak začne celý jaksi poskakovat, třepat se, kopat nohama, mávat rukama, slintat a vydává nějaké srandovní zvuky. Je jak jelen v říji. No fakt. Hračky ještě sám cíleně do ruky nebere, takže máváme před obličejem jak diví, nejlepší je stále černobílá panda, případně zrcátko z hrací deky. Líbí se mu také malá muchlovací dečka SnoozeBaby, kterou rád žmoulá. Kolotoč nad postýlkou je stále ve velké oblibě, dávám ho tam ráno, když třeba chystám snídani, vypadá tam šťastný, teda chvíli. Jakub pořád moc neví, k čemu má ruce, stále s nimi dost nekoordinovaně šermuje, myslím, že ještě chvíli potrvá, než si pohraje s nějakým chrastítkem. Největší sranda pro něj jsem ale já. Když leží a já se nad něj skláním, nebo mu něco povídám, směje se. Vydržel by se na mě koukat fakt dlouho, škoda, že toho času tolik není. Začali jsme mu pravidelně číst, čteme nejčastěji krátké říkanky, nebo to, co si zrovna poručí Klárka. Kuba má rád jednoduché a výrazné ilustrace, frčí u nás knížka o domácích zvířatech. Líbí se mu to, chová se stejně jako na té dečce, třepe sebou, kope a mává rukama. A cosi vykřikuje. Mám pro něj na Vánoce jednu knížku s černobílými obrázky, tak snad se bude líbit.
Na bříšku už vydrží docela dlouho a zdá se, že se mu ten nový rozhled líbí. Šíleně u toho slintá a Klára mu říká "bak". Několikrát se mu podařilo překulit se z bříška na záda, prvně jsem myslela, že to byla nešťastná náhoda, protože se u toho tvářil dost vyděšeně, když to ale udělal asi 5x po sobě, tak to asi náhoda nebude. Je hodně aktivní, doufám, že bude stejně jako Klára pohybově šikovný.
Když jdeme s Klárkou do kroužku, nebo máme nějakou akci, beru s sebou šátek. Minulý víkend jsem si Kubu v šátku odnosila celý den a bylo to bezva. Mám jednak svůj elastický Hoppediz v olivové barvě, tak mám v testování krásný pevný šátek Mum's Era Birds Kiwi od Katky z
Kontaktního světa. Do toho jsem se zamilovala, je vážně skvělý a vypadá dobře. Začínám si pohrávat s myšlenkou, co dál. Něco na nošení bych chtěla mít, elastik za chvíli budu prodávat, Mum's Era budu vracet. Pořád nevím, jestli koupit pevný šátek, nebo ergonomické nosítko Kibi. Řeším to po večerech už pár dní a pořád nejsem rozhodnutá. Šátek se mi líbí víc, víc nám sluší, nosítko je univerzálnější. Takže babo raď.
Co se týče mě, konečně jsem začala cvičit. Musím ale říct, že jsem to dost podcenila ze začátku. Po porodu mi zjistili rozestup břišních svalů a já to i tak flákala. Začít tři měsíce po porodu není nic moc. Cvičím zatím jen na šikmé břišní svaly, mám i zpevňující pás. Doufám, že se to brzo začne zlepšovat, chtěla bych začít zase chodit na jógu.
Teď, když mi oba dva vzácně zároveň spí, odpočívám, piju kafé (no teda meltu), mám chuť na něco dobrého a nabírám energii na odpoledne. Doma mám celkem bordel, v komoře se na mě šklebí koš nevyžehleného prádla (už ze dvou praček), nemám nic napečeného na Vánoce a cítím, že potřebuju ke kadeřníkovi. Takový je život matky na mateřské, hektický, hlučný, ale pěkný. Je to totiž všechno o prioritách...
