Knihy pro děti / Co se děje v noci

Před Vánocemi trocha knižní inspirace pro děti. Podařilo se mi sehnat jednu knihu ze série, o které jsem psala příspěvek v říjnu - klik. Jsou to ta úžasná leporela s ilustracemi Simony Dimitri. Bohužel než jsem se k nákupům rozhoupala, zjistila jsem, že tyto knihy jsou pryč, jsou vyprodané a dotisk se neplánuje. Po Česku jich koluje už jen opravdu málo. Byla jsem z toho dost špatná, moc jsem si je pro Kláru (a později pro Jakuba) přála. Budu ještě hledat, možná i v bazárkových.

Leporelo Co se děje v noci mě nezklamalo. Je vážně úžasné, naprosto dokonale propracované. Nejen samotná myšlenka seznámit dítě s nočním životem (pro Kláru je automaticky noc, když se v půl páté odpoledne setmí), že ne všichni v noci spí, že někdo musí upéct chleba, abychom si jej ráno mohli koupit, a že balíky cestují i potmě. A co teprve zvířata, která ve tmě vidí stejně jako my ve dne. Leporelo je plné otevíracích okének, některá jsou jasná, jiná důmyslně ukrytá čekající na objevení, je plné výřezů, které dokreslují více obrázků najednou, skládaček... Věřím, že tato kniha zabaví každé dítě, třeba i to, které čtení jinak moc nevyhledává. Doporučuju!

Originální fotodárek pro vaše blízké

Už brzy tady najdete článek o tom, jak se u Zrzky doma uchovávají vzpomínky. Čas letí a s dětmi je každý den jiný, každý den plný neuvěřitelných okamžiků. Abyste na tyto chvíle nezapomněli, je dobré využít k tomu nějakého pomocníka. Fotorámečky, fotoalba, fotoknihy, možností je spousta. No a pokud přemýšlíte, jakým dárkem byste udělali radost babičkám a dědečkům, věřte, že fotky vnoučat jsou jedna z nejlepších voleb.

Ráda bych tímto upozornila na dnešní cenovou akci u partnerské tiskárny Reptisk. Dnes, tj. v pátek 27.11. nabízí mým čtenářkám slevu ve výši 35% na všechny fotokalendáře. Fotokalendář si vytvoříte online během chvilky z vašich fotek a zaručeně tímto dárkem uděláte radost.

Chystáme se na advent

Korpus na věnec leží na balkóně, pomeranče a jabka nasušené, zítra koupím tavnou pistoli a připravíme si s Klárou adventní věnec na dveře, svíčkový zatím pokoušet nebudeme, jediná povolená hořící věc doma je čajová svíčka v aroma lampě s eukalyptovým olejem kvůli rýmečkám.

Jak děti usnuly, začala jsem připravovat adventní kalendář. To hlavní mám z loňska - o našem netradičním adventním kalendáři si můžete přečíst tady - klik. Jak jsem v příspěvku psala, letos jsem konečně dokoupila pytlíky na malá překvapení pro Klárku (Jakub ještě musí rok vydržet). Na Fleru jsem objevila přesně takové, jaké jsem si představovala, jednoduché, přírodní, neutrální. Prodejkyně Petra alias Pjocka mi dodala 24 nádherných režných pytlíčků dozdobených ručním tiskem. Vánoční motivy jsou tradiční - hvězda, anděl, ryba, vločka. Ke každému pytlíku je již přišitá bílá stuha, nemusím se tak bát, že je napřesrok už nenajdu. Pytlíčky jsou poměrně malé (10 x 12 cm), ale na drobnosti akorát. Jsou opravdu nádherné, mám z nich radost.

Trošku jsem bojovala s tím, co do nich dát. Nemohlo to být nic velkého a ani nic drahého. Průmyslové sladkosti zatím Klárce nedáváme, tak je to vždycky trochu oříšek. Nakombinovala jsem tedy všechno možné od Duplo zvířátek, rozstříhaného pexesa, bublifuku, jednoduchých montessori aktivit až po ovocné tyčinky. Těším se na Klářinu radost.

Klára a povinná výbava na cesty

Tento příspěvek měl být původně o školce, ale to trochu nedopadlo. Klárka byla už pár dní před svými druhými narozeninami poprvé ve školce. Tenkrát o tom často mluvila, vždycky, když jsme potkali venku nějakou školkovou výpravu, říkala, že chce taky. Tak jsme to v září zkusili a šlo to. Až překvapivě jednoduše. Klárka chodila jednou týdně (s malou pauzou kolem mého porodu), jen dopoledne do soukromé školky. Sympatická skupinka asi 10 dětí a dvě učitelky k tomu. Vlastní zahrada. Maximálně 5 minut chůze od bytu. Líbil se mi i denní program, každý den pobyt venku, chvilka zpívání a říkanek, každý den nějaké tvoření. Klára vypadala spokojeně. Teď v listopadu se něco zlomilo a Klára tam už nechce chodit. Plakala, že nechce jít do školky. Nakonec vždycky dobrý, ale mě ty slzy naprosto dostávaly. Myslela jsem, že to bude jen chvilková záležitost, ale dnes to bylo už potřetí a já se rozhodla, že to ještě odložíme. Nemá cenu to lámat na silu přes koleno, jsem doma, mám prostor se o ni starat, tak proč to dělat, když se na to ještě necítí. Přece jen je ještě malá a díkybohu mě ještě ke svému životu nutně potřebuje :)

Nedávno jsem jí (nejen kvůli školce) na Feedo pořídila tento krásný batůžek Skip Hop. Měla jsem jej v oku už dlouho a čekala jsem jen na vhodnou příležitost. Klára chtěla batoh za každou cenu modrý, tak ho dostala, motiv sovy jsem zvolila já, líbil se mi nejvíc. Tento mini batůžek je určený pro nejmenší děti (1-4 roky), je sice malinký (23 cm x 19 cm x 8 cm), ale vejde se tam základní výbava pro dítě do školky, příp. na hřiště nebo někam do kroužku. Nám se tam v pohodě vejde sada náhradního oblečení (spodní prádlo, ponožky, legíny a body), capáčky, svačina a lahvička s pitím (cca 300 ml). Kromě krásného designu z kolekce Zoo oceňuju hlavně "pohodlnost". Na rozdíl od jiného batůžku, co máme doma, padne na dětská záda jako ulitý, má široké polstrované a nastavitelné ramenní popruhy, hezky na zádech sedí, ramenní popruhy jdou navíc přezkou přes hrudník spojit (batoh tak z ramen nesklouzává). Batůžek je jednoduchý, má jen jednu hlavní kapsu na zip, na boku zvenku je ještě síťovaná kapsa třeba na pitíčko. Vevnitř je všitá jmenovka. Super vychytávka hlavně pro úplně nejmenší děti - my už to nevyužijeme - je bezpečnostní popruh alias vodítko na dítě. Tento popruh můžete pomocí karabinky připnout k zadní části batohu a máte jistotu, že vám dítě nevběhne do silnice. Jediná chyba, nebo spíš nedokonalost, kterou výrobci vytýkám, je chybějící reflexní prvek. Podle mě velmi jednoduchá nezbytnost, škoda, že to Skip Hop nikdo neporadil.

K batůžku si Klárka vybrala ještě novou lahvičku s brčkem na vodu, také Skip Hop kolekce Zoo, tentokrát červenou s pandou. Má objem 350 ml a je nádherná. Je to teda plast, ale v tuto chvíli to shledávám jako nejlepší řešení pro malé dítě vzhledem k hmotnosti skleněných nebo nerezových lahví. Má zaklapávací víčko, které spolehlivě chrání brčko před ušpiněním. V balení byla dokonce jedna náhradní slámka. Na lahvičce je ještě krátké poutko na suchý zip, to mi přijde fajn, když chcete pití připevnit třeba k madlu kočárku, aby bylo stále po ruce. Kláře se z něj pije dobře, nemusí vynaložit při sání extra velké úsilí, aby se napila (na rozdíl od jiného podobného pitíčka s brčkem, které máme doma). Zase jediná nevýhoda - není netekoucí, což jsem si neověřila a při prvním vylití na podlahu jsem byla trochu překvapená. Naštěstí je Klára velká a nechá si to vysvětlit, takže s lahvičkou už manipuluje bezpečně. Když je víčko zaklaplé, láhev neteče.

Americkou značku Skip Hop mám moc ráda, výrobky mi přijdou kvalitní, originální a líbí se mi jejich design. Je hezky hravý, vkusně barevný, vůbec ne dětsky kýčovitý. Od Skip Hop máme doma už několik kousků nádobí, boxík na hračky a na Vánoce budou i nějaké hračky - o tom ale samostatný příspěvek.

Knihy pro děti / Leporelo O Popelce

Dnes jsem s dětmi ulovila v Levných knihách další krásnou knížku. Jednoduché, malé leporelo O Popelce za 49,-. Zatím jsem ji nikde jinde neviděla. Autor je Petr K. Tychtl, ilustrace Zuzana Vondráčková (její díla už jsem obdivovala v jiných dětských knížkách), vydalo Nakladatelství XYZ.

Zatím moc klasické pohádky nečteme, hlavně proto, že jsou většinou moc dlouhé a texty poměrně složité. Tato Popelka je naopak krásně veršovaná, texty jsou jednoduché a hlavně se mi líbí, jak je ilustrovaná (stylem mi připomíná Andreu Tachezy, což je moje nejoblíbenější ilustrátorka). Škoda, že jsem nenarazila na víc podobně zpracovaných pohádek, brala bych je všechny, i za vyšší cenu :)

2. měsíc s Jakubem

Jakub už není malinké a křehké miminko. Přijde mi, že se za ten měsíc hodně změnil. Pořád se na něj nemůžu vynadívat, v porodnici mi přišli s Klárkou tak stejní a teď mi přijdou tak jiní. Na druhou stranu v mnoha věcech svoji sestru hrdě následuje, třeba ve spánku.

Řekla bych, že se to všechno trochu uklidnilo, pořád se mě všichni ptají, jak to zvládám se dvěma malými dětmi a já všem říkám, že to jde. Mám totiž skvělého muže, který mi pomáhá, co to jde, a hlavně dvě fajn děti. Jasně, Kuba několikrát za den pláče, hlavně když je unavený, někdy pláče i Klárka, hlavně, když něco není po jejím (hezky nám vlítla do období vzdoru), ale rodinná atmosféra se dost stabilizovala. Já jsem většinou poměrně klidná a vyrovnaná, protože přesně takovou mě moje děti potřebují.

Když je Jakub najezený a vyspaný, je víceméně pohodář, pořád se na nás tři směje. Žádný nevinný a cudný úsměv s trochu zdviženými koutky, ale pořádný otevřený chechtavý (a trochu křivý) úsměv. Tím mě naprosto dostává, odzbrojuje a všechny probdělé nekřesťanské hodiny mu ve vteřině odpouštím. Taky si začíná pěkně broukat a říká něco jako "ggg". Nechci si nijak fandit, ale se mnou je mu nejlíp, vždycky vypadá tak šťastný, když mě zmerčí ve svém zorném poli. Rád mě drží za ruku. Rád se se mnou pusinkuje. Klárka se zase ráda pusinkuje s ním :) Pozoruje, co se kolem něj děje, otáčí se za zvuky. Nijak mu nevadí Klářina "hlasitá" povaha. Klára Jakubovi často zpívá, říká mu básničky, ukazuje knížky a své lego výtvory. Houpe ho v lehátku, hraje si s ním na dečce.

Zatím jsem moc hraček z krabice nevytáhla, pořád u nás frčí Lamaze pandí chrastítko a moc se mu líbí černobílý kolotoč nad postýlkou. Od švagrové jsme si půjčili Baby Björn lehátko/houpátko a vytáhla jsem naši krásnou hrací dečku Oops! Taky jsme mu začali pravidelně číst.

Moc nás těší každý malý pokrok, kterého Jakub dosáhne. Ve vertikální poloze drží hlavu už naprosto s přehledem a na bříšku začíná pást koníky. Dává mu to ještě dost zabrat, ale jde do toho s vervou. Asi ví, že to pak bude mnohem větší sranda. Navíc mu poloha na bříšku vyhovuje k odpočinku (těším se, až tak bude moct spávat, teď se to ještě nedoporučuje kvůli SIDS). Začíná se jaksi víc hýbat, když ho položím na deku, za chvíli je trochu jinde, jak sebou mele, tak je schopný sebou někam šoupat :)

Na kontrole u pediatra v šestinedělí byl Jakub chválen ostošest a my se dmuli pýchou. Krásně prý reaguje na podněty, je pevný, silný, on se na ně mezi řečí chechtal a cosi broukal. V šesti týdnech vážil 4650 g a měřil 57 cm. Klára byla ve stejnou dobu přesně o půl kila lehčí. Jakub přitom není nijak oplácaný, ani baculatý, spíš je jaksi celkově velký. Dobře se prostě stravuje a já jsem za to vděčná. S Klárou bylo kojení první čtyři měsíce děsný boj, jsem proto ráda, že Kuba je jiný a že mu šmakuje.

Na nějakou dobu jsem odložila svůj kojící náramek a nechala to být. Neřeším, kdy kojím. Spoléhám na to, že to on ví nejlíp. Kdybyste se mě zeptali, kolikrát denně kojím, neřeknu vám, protože to už nepočítám. Když mám čas a prostor, kojím ho v ložnici v lehu, při tom jsem přečetla už tři knížky a asi deset časáků, taky jsem si při tom blokla krční páteř. Bez ibuprofenu to nebylo nic moc.

Nejlepší nakonec. Nejčastější otázka, kterou snad každá matka dostává. Jak Jakub spí? V noci spí s námi v posteli, postýlku jsme už před nějakou dobou vzdali (i když dnes jsme oddělali bočnici a přirazili k mé posteli, tak to asi vyzkouším). Usíná kolem 9 u prsa. Budí se v průměru dvakrát na kojení (ale ještě před týdnem měl období - asi 5 dní - kdy se budil jen jednou kolem čtvrté ráno). Někdy spí líp, jindy hůř, obecně bych řekla, že to je celkem fajn. Přes den spí jen dvakrát a pokaždé v kočárku, většinou 3 hodiny. Poprvé od 10 do 13 (někdy i dýl), podruhé od 16 do 19. Toto už má celkem pravidelný režim a vyhovuje nám to. Někdy si v průběhu dne zdřímne na chvilku u mě v náručí, šátku nebo lehátku, ale to jsou takové dvacetiminutovky. Zatím není schopný usnout sám, bez naší asistence, ale moc to neřešíme, prostě nás potřebuje. Klára byla stejná a ještě před svými druhými narozeninami se přestěhovala dobrovolně do svého pokojíku a z 90% usíná sama. Vím, že i Jakub se to naučí, až přijde jeho čas.

Zvládli jsme první návštěvy u prarodičů, máme za sebou rýmu u obou dětí, moji a Klářinu střevní virózu, první delší návštěvu obchodů, kontrolu kyčlí. A šestinedělí taky, díkybohu. Dalších pár kilo mám dolů a už jsem hrubě pod váhou před otěhotněním. Pořád jsem nezačala s cvičením.

Klárka nežárlí, chová se k němu krásně, je to často až dojemné. Každou chvíli slyším "Kubi, dej Tájce ruku, Kubi, dej Tájce pusu" (ona si totiž říká Tája). Na druhou stranu hodně se dožaduje mé pozornosti, někdy nemá pochopení, že se jí třeba zrovna nemůžu věnovat, protože kojím. Jindy ale za námi přijde se svým miminkem a taky ho kojí. Je skvělá a já jsem na ni moc pyšná.

Jedna bývalá kolegyně se mě tento týden ptala, jestli si mateřství užívám. Jak bych si to nemohla užívat? Mateřství je nejlepší věc, která mě v životě potkala.

Lego love

Nejde to nazvat jinak. Opravdu to tak je. Klárka vždycky (asi jako každé malé dítě) vyžadovala něčí - nejčastěji mou - asistenci při hraní. Nebyla v tom malém procentu dětí, které si dokážou hrát samy. Teď ve dvou letech už je to jinak a několikrát za den se dokáže soustředit na nějakou svoji činnost, hraní si s panenkou, prohlížení knížky, kreslení, stavění kostek. Nejvíc ji ale zaručeně zabaví lego.

První Duplo dostala k minulým Vánocům, to jí bylo cca 15 měsíců, začali jsme s malou sadou, abychom zjistili, co ona na to. Stavěla jsem já a ji moc bavilo mi tyto stavby rozebírat, ne dramaticky bořit, ale cíleně kostku po kostce rozebírat. Asi v 18 měsících už dokázala z kostek něco postavit. A začalo ji to bavit. Tak jsme postupně dokoupili další. V tuto chvíli má 5 sad - Velký domek na hraní, Vláček plný čísel, Moje první farma, Ošetřovatelku v zoo a jeden kreativní malý box. Skladujeme v originálních Lego krabicích, psala jsem o nich tady - klik.

Teď ve dvou letech už to začíná být vášeň. Je to první, k čemu se ráno vrhne po probuzení, nutno říct, že nejde o žádné super kreativní stavby - staví věže a ploty, do mých domků dává doplňky, zvířátka a postavičky, někdy si hraje s těmi zvířaty a panáčky jen tak. Ukazuje všechno Jakubovi a povídá mu "to je kráva, Kubi, to je pes...". Lego je prostě super věc, podporuje jemnou motoriku, kreativitu a představivost. A stmeluje rodinu, protože já se s legem teda taky pěkně vyhraju :)