Řekla bych, že se to všechno trochu uklidnilo, pořád se mě všichni ptají, jak to zvládám se dvěma malými dětmi a já všem říkám, že to jde. Mám totiž skvělého muže, který mi pomáhá, co to jde, a hlavně dvě fajn děti. Jasně, Kuba několikrát za den pláče, hlavně když je unavený, někdy pláče i Klárka, hlavně, když něco není po jejím (hezky nám vlítla do období vzdoru), ale rodinná atmosféra se dost stabilizovala. Já jsem většinou poměrně klidná a vyrovnaná, protože přesně takovou mě moje děti potřebují.
Když je Jakub najezený a vyspaný, je víceméně pohodář, pořád se na nás tři směje. Žádný nevinný a cudný úsměv s trochu zdviženými koutky, ale pořádný otevřený chechtavý (a trochu křivý) úsměv. Tím mě naprosto dostává, odzbrojuje a všechny probdělé nekřesťanské hodiny mu ve vteřině odpouštím. Taky si začíná pěkně broukat a říká něco jako "ggg". Nechci si nijak fandit, ale se mnou je mu nejlíp, vždycky vypadá tak šťastný, když mě zmerčí ve svém zorném poli. Rád mě drží za ruku. Rád se se mnou pusinkuje. Klárka se zase ráda pusinkuje s ním :) Pozoruje, co se kolem něj děje, otáčí se za zvuky. Nijak mu nevadí Klářina "hlasitá" povaha. Klára Jakubovi často zpívá, říká mu básničky, ukazuje knížky a své lego výtvory. Houpe ho v lehátku, hraje si s ním na dečce.
Zatím jsem moc hraček z krabice nevytáhla, pořád u nás frčí Lamaze pandí chrastítko a moc se mu líbí černobílý kolotoč nad postýlkou. Od švagrové jsme si půjčili Baby Björn lehátko/houpátko a vytáhla jsem naši krásnou hrací dečku Oops! Taky jsme mu začali pravidelně číst.
Moc nás těší každý malý pokrok, kterého Jakub dosáhne. Ve vertikální poloze drží hlavu už naprosto s přehledem a na bříšku začíná pást koníky. Dává mu to ještě dost zabrat, ale jde do toho s vervou. Asi ví, že to pak bude mnohem větší sranda. Navíc mu poloha na bříšku vyhovuje k odpočinku (těším se, až tak bude moct spávat, teď se to ještě nedoporučuje kvůli SIDS). Začíná se jaksi víc hýbat, když ho položím na deku, za chvíli je trochu jinde, jak sebou mele, tak je schopný sebou někam šoupat :)
Na kontrole u pediatra v šestinedělí byl Jakub chválen ostošest a my se dmuli pýchou. Krásně prý reaguje na podněty, je pevný, silný, on se na ně mezi řečí chechtal a cosi broukal. V šesti týdnech vážil 4650 g a měřil 57 cm. Klára byla ve stejnou dobu přesně o půl kila lehčí. Jakub přitom není nijak oplácaný, ani baculatý, spíš je jaksi celkově velký. Dobře se prostě stravuje a já jsem za to vděčná. S Klárou bylo kojení první čtyři měsíce děsný boj, jsem proto ráda, že Kuba je jiný a že mu šmakuje.
Na nějakou dobu jsem odložila svůj kojící náramek a nechala to být. Neřeším, kdy kojím. Spoléhám na to, že to on ví nejlíp. Kdybyste se mě zeptali, kolikrát denně kojím, neřeknu vám, protože to už nepočítám. Když mám čas a prostor, kojím ho v ložnici v lehu, při tom jsem přečetla už tři knížky a asi deset časáků, taky jsem si při tom blokla krční páteř. Bez ibuprofenu to nebylo nic moc.
Nejlepší nakonec. Nejčastější otázka, kterou snad každá matka dostává. Jak Jakub spí? V noci spí s námi v posteli, postýlku jsme už před nějakou dobou vzdali (i když dnes jsme oddělali bočnici a přirazili k mé posteli, tak to asi vyzkouším). Usíná kolem 9 u prsa. Budí se v průměru dvakrát na kojení (ale ještě před týdnem měl období - asi 5 dní - kdy se budil jen jednou kolem čtvrté ráno). Někdy spí líp, jindy hůř, obecně bych řekla, že to je celkem fajn. Přes den spí jen dvakrát a pokaždé v kočárku, většinou 3 hodiny. Poprvé od 10 do 13 (někdy i dýl), podruhé od 16 do 19. Toto už má celkem pravidelný režim a vyhovuje nám to. Někdy si v průběhu dne zdřímne na chvilku u mě v náručí, šátku nebo lehátku, ale to jsou takové dvacetiminutovky. Zatím není schopný usnout sám, bez naší asistence, ale moc to neřešíme, prostě nás potřebuje. Klára byla stejná a ještě před svými druhými narozeninami se přestěhovala dobrovolně do svého pokojíku a z 90% usíná sama. Vím, že i Jakub se to naučí, až přijde jeho čas.
Zvládli jsme první návštěvy u prarodičů, máme za sebou rýmu u obou dětí, moji a Klářinu střevní virózu, první delší návštěvu obchodů, kontrolu kyčlí. A šestinedělí taky, díkybohu. Dalších pár kilo mám dolů a už jsem hrubě pod váhou před otěhotněním. Pořád jsem nezačala s cvičením.
Klárka nežárlí, chová se k němu krásně, je to často až dojemné. Každou chvíli slyším "Kubi, dej Tájce ruku, Kubi, dej Tájce pusu" (ona si totiž říká Tája). Na druhou stranu hodně se dožaduje mé pozornosti, někdy nemá pochopení, že se jí třeba zrovna nemůžu věnovat, protože kojím. Jindy ale za námi přijde se svým miminkem a taky ho kojí. Je skvělá a já jsem na ni moc pyšná.
Jedna bývalá kolegyně se mě tento týden ptala, jestli si mateřství užívám. Jak bych si to nemohla užívat? Mateřství je nejlepší věc, která mě v životě potkala.
Žádné komentáře:
Okomentovat