Český handmade / Merino kšiltovka & Profi opravy křehkého merina

Je sice skoro po létě, ale chci vám tady na blogu ukázat vychytanou kšiltovku z milovaného merina, která je nositelná od jara do podzimu. Šije se ručně v Česku pod značkou Crawler. O Crawler a jejich merino něžnostech jsem psala už mnohokrát. Dětské merino znám už 6,5 roku, od té doby, co jsme s miminem Klárkou poprvé vyrazili do hor. A já vlastně poprvé přemýšlela, jak funkčně obléct dítě na nošení, válení se v mokré trávě a lezení po studené zemi. Jak dítě obléct do hor. Tenkrát jsem objednala úplně první softshelky a úplně první rostoucí body s ježky z merino vlny. A zamilovala jsem se. Osobně neznám lepšího materiálu pro děti. Na léto, na zimu, do šátku, na spaní do kočárku. Tak univerzální, tak multifunkční, tak dokonalé. Dětem ho beru na každou dovolenou, cestují v něm v autosedačce, vyšlapávají v něm kopce, přeskakují potůčky, v zimě v něm lyžují a válejí se ve sněhu. A na chalupě ho suché vysvlékají...

Teď ale k kšiltovce. Matěj měl období, kdy na hlavu nedal nic. A já to vlastně chápu. Teď má rád jen dvě pokrývky hlavy - bavlněnou kšiltovku Dupeto a merino kšiltovku Crawler. O dupeťácké čepce jsem už psala na začátku léta, tu merino vám toužím ukázat také. Je totiž strašně šikovná a já jsem vděčná, že jsem ji mohla pořádně okouknout u mé kamarádky a jejího syna. Ona ji totiž Edovi kupuje dlouhodobě a já můžu všechno hezky osahat. Když jsem kdysi na jaře narazila na 50% slevu, neváhala jsem. Škoda, že ve slevě byla jen fialová, ale Matěj zatím barevně spolupracuje.

Merino kšiltovka je ve všech směrech vychytaná. Nebudu se rozepisovat o přírodním materiálu, který mám tak ráda. Je rostoucí - vydrží několik sezón - má stahovací šňůrku na různé obvody hlavy. Náklady se tak krásně rozprostřou. Má dokonce i šňůrku pod krkem, která však není nijak uzurpující. Kšilt je tak akorát, aby děcku nezavazel ve výhledu. Nezbytná ochrana krku proti spálení díky prodlouženému zadnímu dílu. Je lehká a vzdušná, odvádí pot, neškrtí, ale drží. Matýsek mi v ní vždycky přijde jako nějaký badatel v africké poušti, tam se přece čepice podobného střihu nosí, ne? Ne, vážně je skvělá, i když teda drahá. Beru to tak, že se dědí, příp. se dá krásně prodat. Merino věci tohle totiž umí, proto je střežím jako oko v hlavě.

O to víc mě bolí, když se merinu stane strašlivá nehoda. Třeba díra na koleni v legínkách. To skoro pláču. Nicméně pokud máte doma lezce a merino máte v oblibě, stane se, že se díry budou objevovat. Jenže co s tím? Já to třeba nezašiju, netroufám si. Nažehlit záplatu na merino si taky nerisknu, materiál se s horkem nekamarádí. Když Matýsek ve svém nechodícím období prošoupal obě kolena levou zadní, vzpomněla jsem si na jeden článek na Crawleráckém blogu. Opravují! Slow fashion. Udržitelnost. Dlouhověkost. To jsou hodnoty, které s holkami sdílím. Všechno řeší individuálně, opravují samozřejmě jen své výrobky, většinou chtějí fotky, aby dokázaly zhodnotit rozsah opravy. Naše prodřené legínky se vyřešily dvěma záplatami a jsou jako nové, myslím, že poslouží ještě pár šťastným dětem :) Tuším, že jsem zaplatila 250 Kč.

Jak to máte s merinem vy? Dokážete si ho spravit, nebo oceníte, když vám pomůže profík?