Online nákupy v době virové

Trošku se vymykám z tradičních tabulek. Nejsem úplně nakupující typ. Nevyžívám se v bloumání po obchodech. Nepěstujeme rodinné víkendové výlety do nákupních center, které spojíme s obědem a kinem. Pokud už jedeme do něčeho většího typu Olympia, je to průměrně jednou za rok. Chlupáč obchody nesnáší. S dětmi je to tam za trest. A já? Krom Ikey, kterou bych si užila snad jednou do měsíce (naštěstí mě má kdo brzdit), to nepotřebuju. Už nějaký ten rok nakupuju rozumem. Snažím se minimalizovat šatník a kupovat jen to, co potřebuju. Většinou jsou to funkční věci, sportovní oblečení a pak takové ty kousky, které vím, že dokážu šikovně zkombinovat pro různé příležitosti. Kromě potravin a drogérie, kde zachováváme tradiční cestu, řeším nákupy online. Oblečení, hračky, knihy, papírnictví, boty. Mám osvědčené eshopy, ideálně s nulovým poštovným. A pak mám ráda taková místa na internetu, kde je toho nakumulováno víc. Takové je například Modio.cz. Znáte?

Všichni jsme učitelé & Pozvánka na ONLINE konferenci Růst společně

Situace je vážná. Vzdělávat doma děti není tak jednoduché. A tím nemyslím jen chudáčky školáky, ale i děti v mateřských školách. Že školky jedou? Stačí jeden pozitivní Covid případ a všechno může být jinak. Na jaro se z velké části dospělého národa stali učitelé a na stejné vlně jedeme dál i teď na podzim. Na jaře jsem měla doma dvě školkové děti, teď mám jednoho předškoláka a prvňačku. K tomu teda ještě jedno velké mimino. Pokud bych měla shrnout tento vynucený domácí stav, nazvala bych ho intenzivním. A to ve všech rovinách a v celé škále emocí. Na jednu stranu si to doma všichni užíváme a je to fajn, že máme rázem tolik času na společné čtení a hraní deskovek. Nikam nespěcháme. Necítím tlak v podobě času, což je pro mě velké plus. Ale je tak těžké věnovat se všem. Zavděčit se všem. Najít si prostor pro všechny. Vymyslet jim něco, co je bude bavit a zároveň jim to něco dá. V tomto je potřeba hodit se prostě do klidu. Nikdy se nezavděčím všem. Nikdy nebudu perfektně připravená na jejich aktuální potřeby. A ty okna umyju za rok. Dělám to jak nejlíp umím a dokážu. S tímto se snažím usínat.

Knihy pro děti / Edison: Záhada ztraceného myšího pokladu & Podpora vydání Einsteina

O některých knihách se se tolik mluví. V momentě, kdy vyjdou, objevují se všude. Na sítích, v recenzích, v tisku. Jsou něčím výjimečné. Příběhem, ilustracemi, originálním zpracováním. A slaví dlouhodobý úspěch, nejsou to žádné rychlokvašky, po kterých se za rok slehne zem. Až ten prvotní boom opadne. A přesně takoví jsou "myšáci". Celá dynastie myšáků, dalo by se říct. Myšáci vycházejí už od roku 2014 v nakladatelství Dynastie a hodnocení jsou více než vysoká. Zatím jsou na světě 3 díly a v současnosti bojuje o přízeň čtenářů díl čtvrtý s názvem Einstein v rámci crowdfundingové kampaně na Hithitu. Moc jistot nám v této divné době nezbývá, kvalitní literatury není však nikdy dost. Podporou tohoto (a mnoha jiných) projektů můžeme přispět malou kapkou do moře k rozhýbání české oslabené ekonomiky. Pokud myšáky znáte, nejspíš už máte předplaceno, pokud neznáte/nemáte, vězte, že tohle je opravdu skvostná knížka pod vánoční stromeček.

Vánoční inspirace / Adventní kalendář Betlém & Giveaway

"Hele, teď budeme mít doma konečně tolik času na řešení Vánoc, viď?", konstatovala před pár dny kamarádka. Hmm, tak jako nevím. Přemýšlím, jak bych co nejšikovněji vyměnila její děti za moje. Já s těmi svými třemi v zádech sotva zvládnu čůrat. Nedejbože něco kloudného praktikovat. Vytvářet hodnoty? Řešit vánoční dárky? Pche. Tak leda o půlnoci, když pan Matěj velkoryse dovolí. Navíc jsem těm dvěma starším slibovala, jak je vezmu v listopadu do hračkářství, a každý si bude moct k Vánocům vybrat jednu hračku. Sliby chyby. Mám alibi. Tentokrát za to fakt nemůžu. Takže budu zase všechno řešit online, což mi úplně nevadí skrz logistiku, ale někdy je fajn věci vidět zblízka. Kubík se mě dnes ptal na adventní věnec a taky si vzpomněl na čokoládové odpočítávání. Tak jsem mu v kalendáři ukázala, jak daleko jsou Vánoce. A při té příležitosti si Klárka vzpomněla na Nesladkář. Vzpomínáte na jeho loňskou premiéru a tvoření farmy?

Chytrá hračka / Tkaničkové vyšívání Quercetti

Tím, jak nám postupně ubývá organizovaných aktivit, mi přibývá víc a víc vrásek, propocených triček a v lednici se záhadně ztrácí víno. Tady přestává sranda. Jak zavřeli sportovní aktivity, řekla jsem si, že je budu víc honit po lese. Když zavřeli Kláře školu, byla jsem celá důležitá, že si aspoň vyzkouším to domácí vzdělávání, po kterém někde v hloubi duše toužím. Toužila. Už ne. Můj prvotní elán a schopnost zásobovat Klárku po domácku vytvořenými pracovními listy se někde začal vytrácet. A jsem vděčná za to každodenní hodinové online okénko s paní učitelkou, kdy se choulím v rohu u zdi, aby ostatní neviděli, že jsem ještě v deset v pyžamu a zapíjím suchý rohlík silnou kávou. Mezitím se k nám dobývá Matěj, myslí si, že voláme s babičkou. Kubíka sobecky posílám do školky. Ale přijde mi, že domů chodí nějak brzo. Že jsem sotva stihla uvařit oběd...

Audiokniha / Baletky & 9. narozeniny Audiotéky

Titul: Baletky

Autor: Miřenka Čechová

Interpret: Tereza Dočkalová

Délka poslechu: 4 hodiny 35 minut

Seženete na Audiotéce

Anotace

Příběh o tanci, divokých devadesátkách a hledání sebe sama.

Baletky mají dvě tváře. Tu přední, usměvavou a dokonalou. A pak tu odvrácenou. Když baletky zmizí za oponou, obličej se zkřiví do ztrhaného šklebu, protože se dusí. Při tanci totiž nemohou dýchat pusou. Na utrpení jsou trénované. Próza tanečnice a režisérky Miřenky Čechové vychází z vlastních zkušeností a deníkových zápisů. Hlavní hrdince ještě nebylo čtrnáct, a už je odbornicí na používání projímadel, na ošetřování krvavých palců a stahování prsou. Poznává klubový život v Praze, sex a drogy, a zjišťuje, že má nevlastního bratra, který je úplně jiný, než by chtěla.

Dětský pokoj pro tři

Máme víceméně hotovo. Myslela jsem, že se to potáhne dýl. Dlouho jsme zvažovali, co s námi bude. Jestli najdeme něco většího, co nám bude vyhovovat. Někdy na jaře, jak toho času na přemýšlení bylo nějak víc, jsme si řekli, že ten pokoj dětem uděláme. Dokonce jsem napsala do redakce Bydlení iDnes a překvapivě moje téma zpracovali. Utvrdili mě v tom, že se nemáme vzdávat ložnice na úkor dvou dětských pokojíků. Taky mi potvrdili, že výměna místností (pokoj za ložnici) je díky metrům čtverečním dobrý nápad. Sice jsme jejich architektonického řešení nevyužili, protože by vyžadovalo kompletní výrobu na míru, ale aspoň tyto dva zásadní body mi spadly ze srdce. Samozřejmě se našly stupidní komentáře pod článkem, jakože jsme nezodpovědní, když si uděláme tři děcka a máme jen třípokojový byt, ale tak už to v dnešní době chodí. Na konstruktivní komentáře nemá morál každý. V červnu jsem ještě popisovala naše pokojíčkové dilema v tomto článku. Tam už jsem celkem jasně nastínila, jaká je moje představa, a taky mi začalo chodit spousta podnětů od vás. A mě potěšilo, že se v tom neplácáme jediní.