Klára a Jakub. Sourozenci jaksepatří. Někdy si v tichosti a s obrovskou láskou hrají spolu v pokojíku, že o nich skoro nevíme. Jindy Klára drží Kubu pod krkem a ten ji na oplátku mlátí po hlavě. Někdy potřebují animátora. Někdy i dva. Někdy si hrají každý sám, ale vedle sebe. Většinu času ale divočí. Někdy cítím, že přebytečná energie se musí dostat z bytu ven. Jindy poznám, že ke zklidnění pomůže nějaká společná aktivita. Když ode mě dostanou nabídku, že půjdeme společně něco tvořit, chystat, zdobit, přesazovat nebo péct, neváhají a jsou z nich moji velcí parťáci. A poslední dobou taky opravdoví pomocníci. Když člověk totiž přestane řešit, že po nich zbyde nepořádek, nebo že všechno trvá mnohem dýl, zjistí, že i tříleté dítě toho dokáže spoustu. A navíc je dost baví i to samotné uklízení. Přiznám se, že poslední dobou nemám tolik buněk ani energie na vymýšlení nějakých kreativních zážitků pro své děti. Vymýšlím spíš menší věci, ale do větších projektů jsme se z mé vlastní iniciativy dlouho nepustili. A tak si občas pomůžu. Nebo spíš si nechám pomoct. Naposledy jsme si užili několikadenní zábavu s vzdělávací a tvořivou krabicí Ani-Muk. Znáte?
