Sezóna vanová

Když se mi z obličeje začnou pomalu ztrácet pihy, když doma obouváme ponožky, když vytáhneme nahoru žaluzie a místo svěžího bílého se na nás v ledničce usmívá burčák, vím, že léto je v háji. Víte, která věc je na podzimu úplně nejvíc nejlepší? Že vyměním sprchu za vanu. A to velmi ráda, jsem vyloženě vanový typ. Chápu všechny výhody rychlého sprchování, ale kdo nezažil dlouhou teplou vanu, neví co je dobré. Ve svém životě mám málo rituálů, které se mě drží snad celý život, ale horká vana s knížkou v ruce k nim patří.

Kam s dětmi v Brně / Otevřená zahrada

Pokud v Brně žijete, nebo se sem chystáte na výlet, nebo jen projíždíte, neměli byste minout nádherné místo uprostřed rušného centra. Na ulici Údolní, přímo naproti porodnice Obilný trh, kde jsem porodila obě své děti, je jeden nenápadný průchod do vnitrobloku. No i když... Zvenčí je sice nenápadný, ale už samotný průchod je barevný a veselý a vlastně hned tady u mě začalo pozitivní naladění... Tady za řadou městských domů se ukrývá skutečná oáza - Otevřená zahrada.

Klára a Jakub / Poosmnácté

Mít dvě děti (a více) je takový velký psychologicko-sociální experiment. Denně se na ně koukám se zájmem pozorovatele, mnoho věcí v jejich sociální interakci mě nepřestává udivovat. Například to, jak spolu komunikují. Myslím, že Klárka Kubíkovi začala rozumět mnohem dřív než my dva. Každý den je mi jasné, že si rozumí i beze slov. Samozřejmě to má i matka, taky dokáže většinou docela dobře číst pocity toho malého bezbranného človíčka, ví, kdy má hlad, ví, kdy potřebuje poňufat v náručí. Ale děti jsou v tomto ještě velký krok před námi. Dokáží v nás všech číst. Dokáží slyšet i to, co je vyřčeno za jejich zády šeptem. Odrážejí naše myšlenky, reflektují naše stresy, nálady i bolesti. To, co se děje mezi dospělými, se většinou nějakým způsobem zobrazí na dětech.

Knihy pro děti / Hilda

Chlupáč se mě občas ptá, jestli ty dětské knížky kupuju pro děti, nebo pro sebe. Ehm... Jasně, že pro děti... Je fakt, že často jim něco nenápadně podsouvám, což je trochu v rozporu s mým respektujícím přístupem, že ano. Na jaro jsem v knihovně objevila Hildu. Už jsem o ní slyšela dřív, ale do té doby jsem v ní nelistovala. Klárka asi uviděla v mých očích to nadšení, tak si ji hned taky zamilovala. A protože je Hilda zkrátka boží, první díl už máme v knihovničce natrvalo. A já (si) asi na Vánoce pořídím i další dva - Hilda se vrací & Hilda a kamenný les.

Těhotenství, kojení, imunita

Jestli jsi matka, nebo alespoň matka nastávající, jestli kojíš, nebo aspoň neustále lítáš v tom sychravém počasí za rychlými dětmi, dáš mi za pravdu, že tato tři slova spolu prostě nefungují. Tak tady teď sedím s ucpaným nosem, inhaluju eukalyptové esence, piju zázvorový čaj a vůbec nic se mi nechce. A taky jsem se konečně dokopala dopsat tento článek, který mám rozepsaný už několik měsíců, ale v létě jsem na něj jaksi zapomněla. Protože jsme byli všichni celé léto zdraví. Nádhera. Říkám furt, že jsem letní typ. S nástupem podzimu si předáváme s tím vším dětským olizováním taky všechny možné bacily a připadá mi, že pořád je aspoň jeden z nás nachlazený. Divoký kolotoč.

Chytrá hračka / Dřevěný kávovar Melissa & Doug

Hraní rolí je mezi dětmi patrně nejoblíbenější druh zábavy a bezpochyby velmi prospěšný. Děti odmala napodobují své rodiče. Ve všem - v grimasách, ve slovních obratech, v činnostech. Když máma vozí kočárek, děti zatouží po svém. Dětská kuchyňka je podle mě jeden z nejvděčnějších dárků. Z těchto druhů hraček máme doma už zmíněnou kuchyňku s příslušenstvím, lékařský kufřík, kočárek a postýlku pro panenku. Ke kuchyni občas něco dokoupím, mám ráda dřevěné potraviny a nádobí. Taky máme krásnou dřevěnou sadu Djeco na výrobu dortíků. Poslední dobou se u kuchyňské linky zdržuje spíš Jakub a pořád v hrnci vaří šípky, nebo peče v troubě kaštany. Na první školkový den jsem pro Klárku měla nachystané překvapení. Když se po obědě vrátila domů, čekal na ni nádherný set na přípravu kávy Melissa & Doug. Kafíčko ve všech podobách, ať už z kamínků, písku, trávy nebo šišek u nás totiž frčí. Myslím, že děti fascinuje náš kávový rituál s Chlupáčem, tak byly z dárku nadšení od první chvilky.

24. měsíc s Jakubem

Od soboty mám doma dvouleté děcko. Ještě si živě vybavím porod, ani ne tu bolest, ale ty nekonečně krásné minuty po celé akci. To kluzké teplé tělíčko na mě, otevírající se pusinka intuitivně hledající prso, to klidné a vyrovnané miminko. Hodinu před půlnocí přišel na svět tak samozřejmě, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. Ve vteřině vzniklo neskutečně silné pouto mezi námi dvěma, které prakticky trvá dodnes. Pořád je to "mamánek" a útěchu v jakékoliv nekomfortní situaci hledá výhradně u mě.