Klára a Jakub / Posedmnácté

Jsem jedináček. Hodně velkou část dětství mi dělal bráchu o pár let mladší bratranec Jakub. Trávili jsme spolu hromadu času, lezli jsme spolu po stromech, házeli jabka po sousedech, hrávali na ulici do noci na schovku. V bouřce jsme si přes stůl přehazovali deku a zalézali s německým katalogem Quelle, odkud jsme si z každé stránky vybírali, co bychom chtěli mít. On si půjčoval moje barbíny, já jeho indiány. Pár let jsme byli nerozluční. Pak se to začalo vytrácet, každý jsme si našli jiné kamarády, jiné zájmy. Dnes si na dálku zamáváme, když přijedu k našim, a náhodou ho někde zahlídnu. Pro mě to bylo krásné dětství a Kuba byl super "brácha". Nebyl ale brácha opravdický, nebydleli jsme spolu, nesdíleli jsme jeden pokoj, nezažívali jsme stejnou výchovu. Nikdy proto nemůžu úplně dobře pochopit sourozenecký vztah. Nevím, jak silná může být sourozenecká láska ani jak bolestná může být sourozenecká rivalita. Nedokážu se vžít do kůže Jakuba a Kláry, nemůžu srovnávat.

Důležité momenty / Klára jde do školky

A je to tady. Nevím, jestli se na tento milník dokáže matka nějak dopředu připravit. Já se připravená necítím. Celkem nečekaně nám vyšla pro Klárku Montessori školka, o kterou jsme hodně usilovali, kde ale vůbec nemělo být volné místo. Nakonec se jedno nečekaně uvolnilo a školka si vybrala právě nás. Tohle beru jako znamení. Vím, že tady bude o Kláru dobře postaráno. Nejsem si jistá, jak to bude probíhat, vzhledem k povaze své dcery tuším, že minimálně začátky nebudou jednoduché. Ale udělám všechno pro to, aby byla Klárka spokojená. A hlavně šťastná. Taky se budu muset trochu sebrat já, protože mi končí jedno období. Období, kdy jsem s Klárkou doma. Kdy se vedle ní probouzím, kdy mi během vzácných 5 minut ráno dovolí se s ní pomazlit, kdy poslouchám její a Kubíkovo šťastné povídání, kdy se několikrát během dopoledne vztekne, kdy mi pochválí oběd a kdy tvrdě protestuje s odpoledním spánkem. Končí mi tohle vzácné období, období nepřetržité péče, láskyplné období s mojí holčičkou. Jsem nostalgická, patetická a asi i trochu trapná, mnozí z vás mi neporozumí, ale já to tak cítím. Na druhou stranu vím, že Klára ten pravidelný kolektiv potřebuje, a že Montessori pro ni bude zdravým a respektujícím prostředím.

Boty na terasu, zahradu a k vodě, které děti milují

Víte, že mé děti nosí barefoot boty. Na tom se nic nemění. Ale. Přece jen jsou určité druhy bot, které mají děcka v botníku, a které nálepku barefoot nemají. Jedná se buďto o boty velmi sezónní nebo nějakým způsobem úzce zaměřené. Tak třeba gumáky. Gumáky jsem zatím v barefoot variantě Klárce ani Jakubovi nekoupila. Nebo teď zrovna musím Klárce do školky pořídit cvičky na jednu hodinu týdně v tělocvičně a zvažuju, jestli se ty z Decathlonu nebudou klouzat. A co teprve nepromokavé sněhule. Vždycky ale dbám na to, aby dané boty splnily aspoň dvě ze tří kritérií zdravé boty: nízká hmotnost, co největší ohebnost a dostatečná šířka v oblasti prstů. I proto mají Klárka s Kubíkem svoje Coqui. Za nás jsou tyto nazouváky ideální obuví na balkón, k bazénu, nebo k babičkám na zahradu.

Slovinsko / 5 dní s dětmi v Triglavském národním parku

Tak dlouho jsme vymýšleli, kam ještě zaletíme na pozdní letní dovolenou, až jsme skončili zase na horách. A zase na Balkáně. Ve hře toho bylo tolik. Zvítězilo Slovinsko. Táhne nás to sem. Ještě než se nám narodily děti, jsme už procestovali velkou část Slovinska (Bled, Bohinj, Velika Planina, Predjama a jeskyně Postojna, Lublaň, Piran...). Tentokrát jsme to zapíchli už v Julských Alpách. A z toho, co jsem zatím poznala, je to to nejlepší, co ve Slovinsku navštívit. Vrátili jsme se spokojení, příjemně unavení a nabití tou velikánskou energií. A taky trochu rozlítostnění, že to tak pekelně rychle uteklo.

Knižní výzva / Paganiniho smlouva

Titul: Paganiniho smlouva (Paganinikontraktet)
Autor: Lars Kepler
Nakladatelství: Host
Rok prvního vydání originálu: 2010
Počet stran: 560

Anotace

Jedné letní noci je na palubě opuštěné lodi ve stockholmském zálivu nalezeno mrtvé tělo. Plíce ženy jsou plné slané vody, ale stopy po ní nezůstaly ani na oblečení ani na těle. „Utopila se,“ prohlásí lékař. „Utopila?“ Lékař přikývne a usměje se: „Utopila se přímo na palubě plující lodi.“ „Asi ji někdo uviděl ve vodě a vytáhl ji nahoru.“ „Kdyby to bylo tak jednoduché, vůbec bych nemarnil váš čas…“ Dalšího dne je ve svém bytě nalezen mrtvý muž. Houpe se v oprátce uvázané na háku ve stropě, na kterém běžně visí lustr. Jak se to stalo? Strop je vysoký a v místnosti není jediný kus nábytku, na který by muž mohl vylézt. Ale detektiv Joona Linna je stejně přesvědčen, že šlo o sebevraždu. Samozřejmě že má pravdu. Muž spáchal záhadnou sebevraždu, ale i to je pouze předehra k závratně rychlému a nebezpečnému běhu událostí.

23. měsíc s Jakubem

Už skoro dva roky píšu Jakoubkův deníček. Tak moc osobní je můj blog. Je plný emocí, zážitků, detailů z našeho života. Pomalu se připravujeme na narozeniny, které děti společně oslaví v půlce září. Schraňuju pro vás dárkovou inspiraci, nakupuju, distribuuju po rodině. Takže se brzy těšte na tipy pro dvouleťáka (jasně, budou tipy i pro čtyřleté).

Cestování s dětmi / Únava a nevolnost v autě

Máme štěstí a doufám, že se nás bude držet. V autě nikdo nezvracíme. Děti asi vycítily, že jsme cestovatelská rodina, a nechtějí prudit víc, než je zdrávo. Jezdíme často, už jen to, že babičky máme daleko. Dětem nevadí při jízdě nic, ani když se dívají na pohádku, ani když si prohlíží knížky. Já sice občas pocítím lehký náznak nevolnosti, což v praxi znamená jednu z těchto tří možností: buď jsem těhotná, nebo mám nedostatek cukru v krvi, nebo jsme v dosti náročném terénu jako jsou horské serpentýny. Většinou to spraví kousek čokolády :) Co teda dělat, aby bylo cestování autem co nejpříjemnější?