Barefoot / Kupujeme první barefoot boty

Co si budeme povídat, téma barefoot je velice aktuální. Každá maminka chce pro svoje dítě to nejlepší, tak zvažuje, jestli očkovat a kdy, jestli nosit a v čem, jak obouvat, nebo neobouvat. Podle mě většinu rodičů odrazuje velká nejednotnost názorů, prostě v těchto poměrně kontroverzních otázkách neexistuje žádná univerzální pravda. Tu si musí každý rodič najít sám. Takovou, které věří, má ji podloženou dostatkem informací, takovou, která vyhovuje jeho dětem.

A taková byla i naše cesta k barefoot. Nutno říct, že jsem stále jen a pouze poučený laik. Nejsem rozhodně expert na tento typ obuvi, sama žádné barefoot boty nevlastním (zatím), ale chci vám popsat naši cestu k přirozenému obouvání od začátku až do konce.

Klárčiny první opravdové a samostatné kroky proběhly před jejími prvními narozeninami. Pořídili jsme kožené capáčky Capiki, ve kterých chodila výhradně asi dva měsíce. Až potom jsme jí pořídili první klasické pevné kožené kotníkové boty. Kupovali jsme vždycky podle mě "kvalitní" boty ve značkových obchodech. Doma chodila vždycky bosa, první zimu jsem sice sklouzla k nákupu klasických papuček (vlastně ani nevím proč), ale velice rychle jsem se jich zbavila, bylo vidět, že Klárce nevyhovovaly (navíc, ani my s Chlupáčem v papučích nechodíme). Do kroužků doteď nosí buďto kožené capáčky, nebo bývá bosá. Tam, kde to jde (na zahradě, na hřišti) ji v teple necháme chodit bosou. Dvoje poslední boty jsem už koupila kompromisy - boty, které sice nespadají čistě do kategorie barefoot, ale jsou pružné, krásně ohebné, dostatečně široké v oblasti prstů. Měla jsem z nich tak dobrý pocit, že jsem se rozhodla postoupit ještě o level výš a koupit Klárce první skutečné barefooty.

Zdroj: Google

Naštěstí obchodů s barefootovou obuví přibývá a tak jsem začala hledat boty, které budou Klárce na léto vyhovovat. Potřebovala jsem ale dost poradit, zatím jsem vždycky kupovala boty v kamenném obchodě. Navíc jsem toho o barefoot moc nevěděla. Vybrala jsem si tyto letní sandálky KidOFit (Klára si je totiž vyzkoušela u kamarádky z Montessori). A tak jsem si začala psát s Kristýnou z eshopu Barefoot boty U Běželů. Kristýna byla velice ochotná a popsala mi, jak nejlépe změřit nohu, poradila ohledně nadměrků, nakonec mi sama doporučila správnou velikost. Tuto komunikaci velice oceňuju, protože boty přes internet jsem se vždycky bála kupovat a tady jsem měla pocit, že nešlápnu vedle. Skoro jako bych byla v normálním obchodě.

 

Začít musíte vždycky měřením. Nezapomeňte ale změřit délku i šířku, šířka v oblasti prstů je totiž pro zdravý vývoj chodidla a správnou chůzi stejně důležitá jako délka. Nejlépe změříte nohu tak, když si vezmete nějaký tvrdý papír (karton, víko od krabice), položíte jej na zem těsně ke zdi. Dítě si šlápne na karton, pata bude těsně u zdi také, dítě nohu zatíží. Tužkou udělejte čáru před špičkou chodidla. Změřte i šířku v nejširší oblasti chodidla, většinou je to v oblasti prstů. Důležitá informace pro eshop je třeba i vysoký nárt. Měřte obě nohy, každá může být jiná. Každý dobrý eshop poskytuje dostatečné množství informací o jednotlivých velikostech bot, což vám při koupi hodně pomůže. Nebojte se zeptat, zavolejte, napište email.

Klárce jsem naměřila délku 14,7 cm a šířku 6,6 cm, má celkem širokou nohu a vyšší nárt. Vyšší nárt je pro někoho trochu abstraktní pojem. Nedá se nijak změřit, pouze můžete opticky zhodnotit, zda je nožka nízká a jakoby plochá, nebo jestli nárt stoupá prudčeji. Dětem s vysokým nártem se mohou hůř obouvat boty, naopak boty na noze s klasicky klenutou klenbou se musí často hodně dotahovat. Klárka klenbu nemá nijak dramaticky klenutou, ale nárt má prostě vyšší. Na obrázku níže uvidíte hodně klenutou nohu (vysoký nárt) versus zdravou nohu. Ještě chci dodat, že vysoký nárt nemusí nutně znamenat vadu chodidla, někteří lidé mají nohu takovou.

Zdroj: Google

Za dostatečný nadměrek (do délky) se považuje 6 mm - to by měla mít bota vždycky. Při koupi nových bot se obecně doporučuje nadměrek 1,2 - 1,7 cm, aby byl další prostor pro růst nohy. Záleží ale na typu boty, tvaru nohy a celkově dítěti, každé zvládá dobře jiný nadměrek. Kristýna mi u sandálků na léto doporučila nadměrek spíš menší, kolem 1 cm, zvlášť u vybrané značky Kidofit, která je hodně prostorná. Sandálky se nosí naboso nebo s tenkou ponožkou a nosí se poměrně krátkou dobu během léta, takže není třeba mít takovou rezervu pro růst nohy. Co se šířky týče, za ideální nadměrek se považuje 1 - 2 mm na každou stranu. Doporučila nám tedy velikost 25,5. Tu jsme koupili a krásně Klárce sedí. Boty máme asi dva týdny a testujeme skoro každý den, po dovolené dodám podrobnější recenzi. Co můžu říct už teď a co mě vážně mile překvapilo, na první pohled jde vidět, že se Klárce v botách chodí líp než v klasických. Má takovou lehčí a přirozenější chůzi. A mnohem méně padá.

Na závěr trocha základní teorie o barefoot. Barefooty jsou navrženy tak, aby v nich mohlo chodidlo pracovat skoro tak, jako by bylo naboso. Většina odborníků (fyzioterapeutů, ortopedů) se už dnes shodne na tom, že pro správný vývoj chodidla a celého pohybového aparátu je důležitá chůze naboso v nerovném terénu. Chodidlo je složeno z 19 svalů, 107 vazů a 26 kostí. Noha při došlapu několika svými částmi nejdříve zmapuje terén, receptory na noze posílají informace o terénu do mozku a ten zase zpět celému pohybovému aparátu. Zlepšuje se tak celková koordinace, kosti, svaly a šlachy se staví do správného postavení, optimálně se posilují a přirozeně se vyvíjí nožní klenba. Zajímavý článek o lidském chodidle si můžete přečíst tady. Když nohu zavřeme do boty, chodidlo nemá možnost pracovat správně, když ji navíc zavřeme do nějakého kopyta, noze skutečně uškodíme. Tam, kde není možná chůze naboso (v zimě, v nejistém prostředí, apod.), dejme noze nějakou botu, která ji omezí co nejméně. Lidská noha je přirozeně široká, s prsty do široka roztaženými a oddělenými od sebe. Je to kvůli stabilitě.  Vidíte na obrázku níže - jak by noha měla přirozeně vypadat a do čeho se ji snažíme denodenně nacpat. V botě by proto mělo být vždy dostatek místa na práci prstů při chůzi. Když už musíme a chceme dítě obout, dejme mu boty s co nejtenčí a nejohebnější podrážkou, aby nožka cítila terén i přes ni, boty s rovnou podrážkou bez zvýšených pat, aby se těžiště neposouvalo na prsty, boty s dostatečným prostorem pro prsty, boty co nejlehčí, aby nebyly pro dítě kotvou, která je táhne ke dnu. Článků na internetu je nepřeberné množství, ale nechci vás tady hned napoprvé zahltit.

Zdroj: www.matyaskozma.com

 

S články na blogu na téma barefoot budu rozhodně pokračovat, příště recenze sandálů KidOFit, popříště se chci zaměřit na první dětské krůčky, které u nás budou brzy aktuální.

9. měsíc s Jakubem

9 měsíců. Jsou chvíle (které ale netrvají věčně), kdy si trochu postesknu, že už asi znovu nezažiju "miminko". Ač je Kuba poslední dny dost protivný a ukňouraný, je to můj mazlík, který mě neskutečně nabíjí tou svou bezmeznou láskou. Na druhou stranu se často těším, až bude ve věku Klárky, bude skoro samostatný a bezúdržbový :) No ale to mě už pak nebude tak potřebovat a s tím se nějak vnitřně musím poprat.

Jakub leze, sedí, stojí a chodí kolem nábytku. Je to velice pohyblivé dítě a je strašně rychlý. Doma se pohybuju tak, že šoupu nohama po zemi, abych ho náhodou nezašlápla. Leze po všem, nejvíc po mě, snaží se dosáhnout i tam, kam nemá šanci dosáhnout, leze pod stůl, po vaně. Začal si sedat tak před 3 týdny, nejvíc se mu dařilo v posteli, ale včera si sedl i v trávě. Spíš mi přijde, že se mu sedat moc nechce, raději stojí. Když ho posadím do kočárku nebo židličky, sedí už krásně pevně a vzpřímeně. Když ho třeba chci ze stoje položit dolů na zem, nechce a snaží se chodit, samozřejmě je ještě totálně gumový :) Ale jde vidět, že ho to láká. Z čeho mám neskutečnou radost, naučil se slézat z postele a sedačky, otočí se a na couvačku spustí nohy dolů. Párkrát jsem mu to ukázala a za chvilku to pochopil. Raději ho jistím, aby neslítl nějak blbě, ale víceméně to nechávám na něm. Včera se mu podařil ještě další velký fyzický výkon, třikrát vylezl po schodech na skluzavku. Zdolal hravě asi 6 schodů a já mu pak pomohla dolů. Na hřišti se mu líbí, ale všechno chce dávat do pusy. S trávou jsem se dávno smířila, z kamínků a písku takovou radost nemám. Tak ho raději hlídám.

Rád se koupe, když slyší, že se napouští vana, nebo když slyší, že se někdo z nás sprchuje, hned zrychlí svoje tempo, aby mu v koupelně něco neuniklo. Koupe se s Klárkou a oba z toho mají radost. Klára mu ve vaně dělá věci, které kdybychom dělali my jí, zakousla by nás. Leje na něj vodu, na vlasy, na obličej a prý, že to Kubovi nevadí. Jednou jí to řekne :)

Líbí se mu televize (opět u nás obnovila vysílání šílenost s názvem Duck TV), hlavně jakákoliv písnička a znělka, jak slyší hudbu, tančí. No tančí, dělá takové dřepy do rytmu :) Když je náhodou na čtyřech, tak u muziky péruje. Klára mu ráda a často zpívá a křičí "Kubi, tancuj, mamí, dívej, jak tančí, když mu zpívám". Takovej malej cirkus. Tím ale sourozenecká zábava nekončí, často až žasnu, jak si spolu dokážou hrát. Doufám, že jim ten idylický vztah vydrží co nejdýl.

Jakub má dva zuby. V necelých devíti měsících má dole dvě jedničky. U prvního prořval asi tři noci, poprvé dokonce odmítl i kojení, druhý už byl lepší. Dávám mu homeopatika Chamonilla vulgaris 15CH, mažu gelem dásně a koupila jsem mu první parádičku - jantarové korálky, k nelibosti všem kolem.

S jídlem trochu bojujeme, jediné, co zhltne bez mrknutí oka, je kelímek bílého jogurtu. Ovocné přesnídávky jí opatrně, ale asi jim začíná přicházet na chuť - dopoledne sní malou mističku, kašičky přijímá ještě opatrněji - má oblíbenou jednu konkrétní, ostatní experimenty vyhazujeme, maso-zeleninové obědy jak kdy. Skleničkové mu asi chutnají víc, ale dávám mu je tak 1x týdně, když fakt nestíhám vařit, ty moje jí s přemlouváním a dnes mě s tím poslal vyloženě do háje. Rád jí cokoliv, co může jíst sám, cokoliv, co mu dám do ruky - chleba, rohlík, křupku, jablko, banán, těstovinu, vařenou mrkev. Dost přemýšlím o metodě BLW (Baby-led Weaning) - metoda krmení řízená dítětem. Podstatou je jídlo nemixovat, pouze uvařit, nakrájet na kousky velikosti prstu, dát dítěti na talíř a poper se s tím, malej. Jíst společně s ostatními členy rodiny u stolu, nenutit do jídla, nechat dítě rozhodovat o tom, zda a co bude jíst.

Spánek je zas o něco lepší, ale jsou dny, kdy je to stejná šílenost, jako byla dřív. Na druhou stranu se strašně rychle dostal do fáze dvou spánků denně. Ještě před měsícem to bylo mimino, které by spalo pořád (sice jen chvilku) a už po hodině po spánku bylo protivné a zralé na další schrupnutí, teď už vydrží hrozně dlouho. Vstává ráno kolem 8 (podle toho, kdy nás vzbudí Klárka), pak spí v kočárku kolem 11:30 (půl hodiny až hodinu, podle toho, jestli se stojí, nebo jezdí) a potom spí kolem 15. hodiny se mnou doma. To spí většinou hodinu, zas podle Klárky. Večer usíná kolem 9.

 

Separační úzkost sice trochu polevila, ale teda žádná hitparáda to není. Pořád je na mě hodně závislý, potřebuje mě pořád vidět. A potřebuje mě vidět čelně, záda se mu moc nelíbí :) Dnes se chce třeba moc nosit, plazí se po mně a natahuje ručky. Nevím, do jaké míry to souvisí se separační úzkostí, se zuby, nebo čímkoliv jiným, ale je to prostě můj malý mamánek.

Výherci soutěže o 3 poukazy Crawler

Soutěž skončila. Na losování jsem nevzbudila Kláru, ale využila jsem tentokrát techniku. Do losovačky jsem zahrnula 22 komentářů, někteří z vás se zúčastnili podle pravidel 2x a asi se jim to vyplatilo :) Vše uvidíte na fotkách. Pro přehlednost jsem jména komentujících vypsala na list papíru.

3 poukazy v hodnotě 1000 Kč od Crawler vyhrávají a já ze srdce gratuluju těmto třem dámám

- Pavla Válková
- Klára Zindulková
- Iveta Bartáková

Pavlo, Kláro a Iveto, čekejte email s dárkovým poukazem. Užijte si merina dosyta, výběr je velký.

Vy, kteří jste neuspěli, můžete do konce června využít alespoň 12% slevu na celý sortiment Crawler. Slevový kód najdete v pravém panelu partnerů blogu.

Prso a jantar

Růst zoubků dává Jakoubkovi celkem zabrat. Pomáhá prso a mazlení. Samozřejmě nošení. No a dnes jsme si v největším slejváku udělali výlet do Brány k dětem pro jantarové korálky. Myslím, že Jakub je v nich rozkošný (Klára má náušnice, Jakub má korálky), Chlupáč moje nadšení nesdílí a furt se mnou chce diskutovat na téma, jak může nějakej šutr pomoct od bolesti zubů. Já nediskutuju a snažím se věřit :)

Cestování s dětmi / Svačinka po ruce

Rádi cestujeme. S Chlupáčem ale máme rádi spíš hodně aktivní dovolenou, ještě než jsme měli děti byl pro nás ideální nějaký roadtrip po Evropě. Máme tak slušně projeté Portugalsko, Sardinii, Korsiku, Slovinsko a Rakousko. Už během prvního těhotenství jsme se rozhodli, že děti k tomu povedeme taky, pokud to jen trochu půjde. Snad děti tuto naši vášeň zdědí a budou dobrými parťáky na cestách. Sardinii a Korsiku jsme vlastně projezdili už s Fazůlkou (Klárou) v břichu. Doletěli jsme někam letadlem, půjčili si auto a cestovali jsme sem a tam, pomalu každou noc jsme spali v jiném Bed&Breakfast. Teď s malými dětmi jsme museli (chtěli) trochu slevit z nároků, stěhovat se každý druhý den do jiného hotelu mi pro děti přijde dost stresující.

Na první letošní dovolené v Itálii (vyrážíme už za 14 dnů) budeme většinu času trávit někde venku v horách - na túrách nebo procházkách. Klára bude chodit sama a až bude unavená, poputuje do krosny. Kubík to má spočítaný, budu ho nosit v nosítku (musím se ho ještě naučit šoupnout na záda) a když terén dovolí, bereme golfky. Vyrazíme ráno a na hotel se vrátíme později odpoledne, musíme mít teda všechno důležité s sebou. Oblečení, pití, svačinky a obědy, pamlsky, zkrátka vše. V horách toho zas tolik nekoupíme. Při promýšlení dovolenkového nákupního seznamu jsem musela zvážit i tuto skutečnost.

Při hledání nějaké termotašky na jídlo jsem na svém oblíbeném eshopu feedo.cz narazila na geniální značku 3 sprouts. Ach. Značka nabízí veselé a designově povedené organizéry, boxy a malé úložné prostory na všechno možné. A tak jsem narazila i na svačinovou termotašku 3 sprouts s velrybou. Je obdélníkového tvaru, poměrně velká (cca 23 cm x 16 cm x 18 cm), zvenku stříbrné barvy. Celý horní díl se dá otevřít pomocí zipu, na přenášení má i nastavitelný popruh. Izolace uvnitř tašky udrží potraviny příjemně chladné. Je to věc, která se bude hodit dlouhodoběji, může posloužit jako úkryt pro jídlo na piknik, děti si v něm můžou nosit oběd do školy, příp. svačiny na různé výlety. Je vyrobena z nezávadných materiálů. Pro lepší představu o velikosti jsem do boxu naskládala obědové skleničky pro obě děti, ovocné přesnídávky a dva kusy ovoce.

A když už jsem krásné výrobky značky 3 sprouts objevila, pořídila jsem si i organizér na kočárek s motivem mývala. Je to vlastně taková menší taška, kterou připevníte pomocí suchých zipů na madlo kočárku, jen upozorňuju, nejde zapnout - je otevřená. Což s sebou nese výhody a nevýhody. Nevýhody jsou jasné, ale výhodou je opravdu rychlý a pohodlný přístup k uloženým věcem. Organizér je hezký, nášivka mývala trochu neobvyklá, dětská ale přitom vkusná. Uvnitř tašky jsou dvě izolované kapsy na lahvičky s pitím a jedna malá kapsička se suchým zipem na cennější drobnosti - mě se tam pohodlně vešel mobil, peněženka na drobáky a klíče. Co všechno se do organizéru vlezlo uvidíte na fotkách (peněženka, mobil, klíče, 2 pitíčka, dvě svačinové krabičky, plenka a vlhčené ubrousky, kapesníky, desinfekce).

Chytrá hračka / Záhadný hrad

Už asi víte, že mám slabost pro dřevěné hračky a hry. Nicméně nejsem ultimativní, nebudu si tady hrát na to, že plast k nám do domu nesmí. Plastovým hračkám se nějak divoce nebráním, věřím, že i ony mají svoje výhody (například jsou lehké, dostat dřevěnou kostkou po hlavě není úplně příjemná záležitost). Dřevo je mi ale bližší. V poslední době se snažím hledat nějakou chytrou zábavu pro Kláru, hry, skládačky, puzzle, něco, co dá Kláře víc, než jednoduché prvoplánové pobavení (i když to je také potřeba a i při hraní si s plastovou panenkou se dítě rozvíjí v různých oblastech).

Nedávno jsme si domů pořídili krásnou dřevěnou logickou hru Záhadný hrad od výrobce Mindok.
Krabice obsahuje 4 různě barevné dřevěné kostky s otvory, 3 různě dlouhé dřevěné tyčky - věže a brožurku se 48 zadáními. Podstatou hry je stavit na sebe různé dřevěné kostky a věže tak, aby společně vytvořily hrad zobrazený v knížce se zadáními. Kostky jsou z masivního dřeva, ale hrany mají příjemně zaoblené, pro malé děti jsou teda relativně bezpečné. I Jakoubek si s věžemi pěkně pohraje :)

 

Kláru hra hned zaujala, skládaly jsme spolu ještě ten večer, co jsme ji přinesly domů. Ukázala jsem jí, co je principem, zadání jsme procházely společně a já ji vedla. Samozřejmě není schopná ještě 100% samostatné práce se zadáními, ale snaží se. Když staví sama, skládá si svoje vlastní hrady, i to je v pořádku. Kreativita se nemá potlačovat.

Nedávno jsem četla článek o tom, jak je v dnešní době u předškoláků zanedbávaná vizuomotorika (propojení zrakových vjemů s pohybem horních končetin, jednodušeji koordinace oko-ruka). Děti, u kterých se tato funkce správně nevyvíjí, se později projevují problémy např. s psaním, čtením apod. Proto je tento typ hry vhodný už pro naše malé děti, oči sledují zadání a ruce podle zadání něco vytváří - propojují se tak senzorické funkce s motorickými, což je nesmírně důležité. Hra navíc rozvíjí logické myšlení a prostorovou představivost.

Tato hra je určena pro děti od 3 let, nicméně Klára si v základní úrovni dokáže s kostkami poradit už teď. Podle mého názoru je tato hra vhodným dárkem pro tří a čtyřleté dítě, navíc s ním poroste. Hra má totiž 4 úrovně obtížnosti (starter, junior, expert a master), proto je to přesně ten typ hry, která vydrží dítěti dlouho, složitější zadání budou rádi skládat i malí školáci. První zadání jsou jednoduchá, postupně se přiostřují a je potřeba zapojit do hry také prostorovou představivost a práci s rovnováhou.

Hru jsem si sama jednou večer vyzkoušela, prošla jsem si všech 48 zadání a hezky jsem "vypnula". Líbí se mi jak samotný princip skládačky, tak jednoduché zpracování, nadčasovost a univerzálnost.

Tuto hru, stejně jako mnoho dalších, si můžete pořídit v eshopu Eniqma (nebo v jejich kamenné prodejně v Brně). Jsem ráda, že jsem na tuto specializovanou prodejnu nedávno narazila, protože sortiment společenských her, hlavolamů a stavebnic mají opravdu široký, navíc provozují také půjčovnu deskových her, což mi přijde boží.

Bezinková ...

Miluju domácí limonády, od okurkové po fialkovou. Bezinková je ale takový evergreen. O víkendu jsme byli u babičky a při procházce s Jakubem jsem zmerčila černý bez. Rozhodnutí padlo okamžitě. Po obědě jsme s Chlupáčem vzali staré liberty a vyrazili jsme na sklizeň. Taková romantika, asi  20 minut bez děcek :) A využili jsme jich fakt poctivě... Květy byly ještě plné pylu, takže by se domácí bezový sirup měl vydařit.

 

Jak na domácí bezinkovou šťávu?

Na 2 litry sirupu potřebujeme

2 litry vody
asi 30 velkých květů bezinek
2 bio citrony, omyté a nakrájené na plátky
1,5 kg cukru krupice (podle chuti, ale obecně se doporučuje na 1 l vody minimálně 1 kg cukru)
1–2 lžíce kyseliny citronové

Postup

Převařte a nechte vychladnout vodu. Z květů odstraňte stonky, květy vyperte ve studené vodě. Omyjte citrony a nakrájejte je na plátky. Květy vložte do čisté sklenice na zavařování nebo džbánu (já použila hrnec). Přidejte citrony a zalijte vychladlou vodou, přikryjte utěrkou a nechte stát 24 hodin v chladnější místnosti. Druhý den přeceďte přes jemný cedník vyložený látkovou plenkou. Ze zachycených květů vymačkejte všechnu tekutinu. Vsypte cukr a kyselinu citronovou a míchejte do úplného rozpuštění cukru; trvá to asi 15 minut. Plňte do sterilních suchých lahví, zazátkujte a uložte v chladničce. Čerstvá šťáva vydrží 7–10 dní. Pokud chcete uchovat déle, můžete šťávu zamrazit.