Hrajeme | Medvěd Wrr: Poprask na kolejích

Roztomilému medvědovi Wrr se v Česku daří. Mezi dětmi je oblíbený a k původně jedné knize přibyly další poklady. Medvědí rodina se rozrostla a my máme doma kromě Netopýra Warrena už asi všechno. Knížky děti bavily natolik, že jsme se ujali také her. Protože víte, hry my rádi. O subtilní karetní hře Medvěd Wrr jsem pěla ódy po našem balkánském roadtripu, protože jsme ji prakticky nedali z ruky. Pár karet a zábava jako hrom. Poslední dny si naopak hodně užíváme mladšího brášku této hry, Medvěd Wrr: Poprask na kolejích mně osobně přijde ještě zábavnější, promyšlenější a komplexnější co do hratelnosti. Vyšla pod taktovkou ADC Blackfire.

Knihy pro děti | Kdo krade dětem pohádky

I když jsou už mé dvě děti ze tří samostatní čtenáři, společného čtení před spaním se jen tak nevzdáme. Je to patrně ten nejlepší rituál, který jsme s narozením Klárky zavedli, a i když je to časově občas náročné, u večerního předčítání se až na výjimky sejdeme celá rodina. Takové knížky je potřeba volit s rozmyslem. Nejradši máme příběhové knížky, o kterých si navíc můžeme povídat. Máme favority, ke kterým se rádi vracíme. Loni nás takto nadchla kniha Kdo krade dětem čtení. S oblibou říkám, že si nás tenkrát sama našla. A dodnes ji beru, jako silně „edukativní materiál“. Je to jedna z nejlepších knih, kterou máme v nadupané knihovně.

Vánoční inspirace | Albi Neonové vulkány

Kdy jsou moje děti nejšťastnější? Když si máma najde dostatek času na nějaký společný projekt. A je jim vlastně celkem jedno, jestli tím projektem budou upečené perníky, vánoční výzdoba bytu, skládání origami zvířátek nebo výroba slizu. Vlastně se ani nestydím přiznat, že na vymýšlení vlastních originálních nápadů a experimentů už nemám hlavu. S podzimem a s mou novou prací se toho doma změnilo dost: máma, která byla vždycky k dispozici 24/7, tam najednou není. A když tam je, operativa spolkne nemilosrdnou část dne. Proto víc než kdy jindy oceňuju všechny ty připravené sady — vědecké, experimentální a tvořivé. Díky nim mi z beder spadne ta nejsložitější část práce — kreativa a shánění surovin. Na podzim jsme s dětmi měli možnost vyzkoušet vědeckou sadu od Albi Science Neonové vulkány.

Dětský pokoj | Aroma difuzér a noční světlo v jednom

Pokud mám něco na podzimních plískanicích ráda, je to domácí atmosféra. Začínáme zapalovat svíčky, u pohádky se zakrýváme dekou, pijeme teplé kakao a zapínáme aroma difuzér. Jestli počítám dobře, už pět let nám v obýváku dělá parťáka elegán Airbi Magic. Jen měníme olejíčky podle toho, zda děcka aktuálně soplí, nebo matka potřebuje uklidnit. Zvykli jsme si na něj všichni, už ho umí ovládat děti i Chlupáč. Dětem jsem dlouho slibovala jejich vlastní aroma difuzér do pokojíčku a teď ho konečně mají. Airbi totiž myslí i na nejmenší. Už bez sovičky nechtějí usínat a chtějí si ji brát i k babičce na víkend.

Audio pro děti | Trilogie Prašina

Kdo by neznal Prašinu. Prašina je fenomén v současné dětské literatuře a za mě teda zcela oprávněně. I když od vydání prvního knižního dílu uběhly už čtyři roky, pořád je v kurzu. Série mi připomíná tajemné foglarovky, které jsem jako děcko četla já, akorát v modernějším podání. Moje děti dostaly první papírový díl od kamarádů na loňské narozeniny – Klárce bylo tehdy 8, Kubíkovi 6. Já se čtením chtěla ještě nějaký rok počkat, ale normálně mě přehlasovali. Tak jsme se pustili do velkolepého dobrodružství dvou kamarádů uprostřed současné Prahy.

Hrajeme | Unikát

Máme za sebou období prvních nachlazení a pošmourných podzimních dní, takže bylo zase více času na hraní deskovek. Nedávno jsem dětem předhodila logickou hru Unikát, která mě mile mě překvapila svou jednoduchostí a přitom důmyslností. Hra je určena dětem od 7 let a myslím, že to plus minus odpovídá, zvládly by ji asi i šestileté. Klárka s Kubíkem zvládají s přehledem. Unikát jsme si brali na víkendy k prarodičům a zaujal i obě babičky. To dokazuje, že je hratelný mezi všemi generacemi. Vydává Granna.

Kouzelné čtení | Edice Chytrý školák: Prvouka a Vlastivěda

Děti už mají aktovky plné sešitů a učebnic, rozvrhy hodin nalepené na ledničce a volný čas se kupí kroužky. Už mám ve škole děti dvě - Klára i Jakub mají štěstí na učitelky v tom smyslu, že je nezahlcují domácími úkoly. I tak se jim doma každý den aspoň chvilku věnuju, projdeme aktovku, podíváme se, co ve škole dělali a co je další den čeká. Je jasné, že když se děti učí zábavnou formou, zůstane jim toho v hlavě podstatně víc. Nejlepší je učení prožitkem, třeba prvouka se nejlíp učí v terénu, což jsme zažili třeba během Covidu. Co nás doma všechny hodně baví, je Albi Kouzelné čtení. Teď máme dvě nové interaktivní učebnice z čerstvé edice Chytrý školák - Prvouka a Vlastivěda. Jsou to z mého pohledu fakt užitečné knihy, díky kterým je reálný předpoklad, že děti bude učení bavit.

Černá Hora | Den třetí: Durmitor, Bobotov Kuk, pobřeží

Dnešní den byl Chlupáčův. Zasloužená sólovka. Rozloučení s horami, rozloučení s Durmitorem, kam se chceme zase brzy vrátit. Chlupáč nese obecně mnohem hůř než já, když má kolem sebe všechny ty dostupné vrcholy a je limitován možnostmi našich dětí. Každou dovolenou podnikne nějaký ten svůj trek, tentokrát si zvolil půldenní výstup na nejvyšší horu Durmitoru Bobotov Kuk (2523 m n.m.). Vstával za svítání, myslím, že se mu z teplého spacáku do té kosy ani moc nechtělo, nicméně to dal. To my jsme si ve stanu pěkně pospali...

Černá Hora | Den druhý: Durmitor, Savin Kuk, sedlo Prevoj

První noc ve stanu v Durmitoru byla doslova zatěžkávací zkouškou. Fakt byla kosa a neměla jsem dobrý spánek. S každým dětským zamrčením jsem se složitě soukala ze své mumie, abych zastrkávala všemožné části dětských těl zpět do vyhřátých spacáků a pak se ještě složitěji soukala do mumie zpátky. Udržet malé dítě ve spacáku je podle mě nadlidský úkol. Každopádně děti byly ráno do růžova, zima jim prý nebyla, takže v konečném důsledku dobrý. Máme v plánu další noc tepelně vylepšit a doufáme v nějaký ten stupeň k dobru. Ráno v kempu je svěží, vaříme čaje a kávu, nastavujeme se sluníčku.

Černá Hora | Den první: Durmitor, Žabljak, Ćurevac, Crno jezero

Pokračování balkánského roadtripu nás letos směřuje z Bosny a Hercegoviny do Černé Hory. Jako každý rok chceme naši dovolenou zakončit u moře a s Černou Horou máme dobré zkušenosti. Já jsem byla v Montenegru už za svobodna, to byl hotový ráj na zemi, turismus se tady probouzel, krásné moře, málo lidí, nízké ceny. Pak jsme tady strávili 12 dní v roce 2017, se dvouletým Kubíkem a čtyřletou Klárkou (všechny černohorské příspěvky hledejte pod tagem "Černá Hora"). Tenkrát nás země okouzlila nejen pobřežím, ale hlavně horami. Věděli jsme, že se sem vrátíme. Jsme zpět, po pěti letech. Turismus se rozjel, máme v plánu strávit 3 dny v pohoří Durmitor, protože se nachází blízko bosensko-černohorských hranic. A taky proto, že Durmitor je nádherný a čistý kus země, kde by člověk nejraději prožil celý život...

Knihy pro děti | Miluju tě

Třetí kniha od Iryny Zelyk do naší sbírky se jmenuje Miluju tě - Jedinečná kniha o bezpodmínečné lásce. Máme teď doma s Klárkou zase nějaké období, takže ji poslední dny čteme s dětmi dost často. Musím říct, že z těch tří, co v knihovničce od autorky už máme, se mi tato modrá se šnečkem líbí nejvíc. Nejvíc totiž odráží náš rodinný život. A taky se v ní svým způsobem vidím i já... Přesně proto knihy od autorky miluju, protože vůbec nejsou jen čtením pro děti, najde se v nich i každý dospělý.

Hrajeme | Únikovka Golem & Pozvánka na Kvídovy narozeniny

Naše první únikovka. Ale ne ta "fyzická" - nenechali jsme se nikam dobrovolně zavřít, abychom zjistili, zda dokážeme jako rodina přežít, spolupracovat a dostat se ven. Ale únikovky úspěšně vznikají i na poli stolních her nebo třeba puzzle, což je super. Protože dobrodružství jde zažít klidně i v obýváku, když k tomu máte ty správné nástroje. Během vzácných chvil, kdy jsem se během prázdnin potkala s Klárkou doma, jsme si často užívaly společného hraní. Klárka hraje o poznání radši než kluci a má deskoherní duše se tetelí blahem. Před pár dny jsme spolu vyzkoušely taky Golema - únikovou hru od Albi ze vzdělávací edice Kvído.

Bosna a Hercegovina | Den jedenáctý: NP Sutjeska & Trnovačko jezero

Myslím, že jsme se s Bosnou a Hercegovinou nemohli rozloučit důstojněji. I když jsme v horách na pomezí Bosny a Černé Hory chtěli strávit o pár dnů víc, počasí nám dopřálo jen ten den poslední. A jsem vděčná, že nám vyšel aspoň ten. Národní park Sutjeska je krásným místem a dobrým výchozím bodem do okolních dvoutisícovek. My jsme měli v hlavě sen, smělý sen vyjít si na nejvyšší horu Bosny a Hercegoviny - Bosanski Maglič (2386 m n.m.). Sen, který jsme si po zjištění všech možných informací vyhodnotili jako s malými dětmi nereálný. Vybíráme si něco jiného, něco, co nás potěší všechny, pěknou horskou trasu k jednomu z nejkrásnějších jezer Balkánu - Trnovačko jezero.

Bosna a Hercegovina | Den desátý: Trebinje & Bilećko jezero & Tjentište

Někdy se ukáže, že neplánované věci jsou ty nejlepší. Trebinje původně na seznamu nebylo, ale tím, že se nám harmonogram kvůli počasí poněkud rozhodil, jsme tady. A zase platí, že nás život vede tak, jak chce. Protože Trebinje za to rozhodně stojí. Trebinje leží na úplném jihovýchodě Bosny a Hercegoviny, pouhých 30 km od Dubrovníku, do Černé Hory ještě blíž. Ač je to město, které neleží u moře, úplně ho tam cítím. Ta jadranská atmosféra tam prostě je. Je obklopené horami a jezery, radost pohledět.

Bosna a Hercegovina | Den devátý: Stolac & Vjetrenica

Předpověď počasí se beze zbytku vyplnila, od brzkého rána lije jako z konve a neskutečně fouká. Z 35°C je rázem slabých 20°C a jsem docela ráda, že nejsme někde pod stanem v horách, ale povalujeme se ve velké pohodlné posteli ve městě Konjic. Stále zpracováváme adrenalinové zážitky z včerejšího raftu, po bohaté snídani si domlouváme pozdější check-out a odpočíváme. Zároveň s Chlupáčem přemýšlíme, co s dnešním dnem. Pořád sledujeme radarová data a koumáme, jestli je v dojezdové vzdálenosti místo, kde dnes bude lépe. Uvažujeme i nad chorvatským pobřežím, ale nic moc ani tam. Zdá se, že na jihu bude líp. Respektive, že tam přestane dřív pršet. Víme, kde chceme být zítra, takže se rozhodneme, že před polednem vyrazíme směr Mostar - Stolac - jeskyně Vjetrenica - Trebinje. To je dnešní smělý plán s tím, že atrakce číslo jedna v deštivém dnu bude největší jeskyně v Bosně a Hercegovině Vjetrenica.

Bosna a Hercegovina | Den osmý: Konjic & Neretva rafting

Ta studená fronta doprovázená vydatným deštěm nás fakt nakonec nemine. Je to pech, na Balkáně nás to nikdy nepotkalo. Nejsme vyloženě nepřipravení, ale připravení taky ne. Dnes už jsme se měli přesouvat do hor na jihu Bosny a Hercegoviny, jenže to v tom, co má zítra přijít, nemá smysl. Pršet má hodně a na horách má být docela kosa. Navíc stanovat v takových podmínkách taky nepotřebujeme. Musíme tedy přeorganizovat náš roadtrip, pořád jsme vyčkávali, jestli se to někam nestočí, ale zdá se, že od zítřka má pršet na celém Balkáně, nemáme šanci tomu ujet. Je dobře, že poprvé neplánujeme moc dopředu co se ubytování týče, nejsme svázaní žádnými storno podmínkami a můžeme si s itinerářem trošku pohrát. Co teda s posledním slunečným a horkým dnem, když jsme v okolí viděli všechno, co jsme chtěli, a hory odsouváme? Raft na Neretvě! Po třech nocích opouštíme příjemný kemp na řece Buna a jedeme zpátky na sever do města Konjic, kudy už jsme jednou projížděli.

Bosna a Hercegovina | Den sedmý: Počitelj & Vodopády Kravica

Kempový život se nám líbí, stan zvládáme všichni v pohodě, plynový vařič umíme rozjet, pivo se dá dobře vychladit v řece, sbíráme přátele na všech frontách :) Ne, vážně si to užíváme, děti se socializují, nepotřebují ani hračky ani televizi. Kemp na řece Buna je skvělým strategickým místem pro mnoho výletů do okolí, jakmile postavíte velký stan, nemá moc smysl stěhovat se každý den jinam. Ale všechny cíle, co chceme během těchto pár dnů vidět, jsou v příjemné dojezdové vzdálenosti. Dnes máme v plánu objet tři místa - historické městečko Počitelj, turisticky oblíbené vodopády Kravica a poutní místo Međugorje.

Bosna a Hercegovina | Den šestý: Blagaj

První noc ve stanu proběhla v klidu. Až jsem byla překvapená, jak příjemně jsem se vyspala. Matěj zvládl vosí pobodání dobře, žádná alergická reakce, až na to, že už se bude asi nadosmrti bát létajícího hmyzu. Snídáme u stanu vedle řeky a dumáme, jak naložíme s dnešním dnem. A taky s pár následujícími, žene se nějaká dešťová a chladná fronta. Na to nejsme při našich cestách na Balkán zvyklí, tudíž ani moc připravení. Naše úsporné hromádky oblečení neslibují velké věci. No třeba se ta předpověď počasí ještě zvrtne. Dnešní cíl je vesnice Blagaj, která leží hned u Mostaru. Ideální místo na celodenní výlet.

Bosna a Hercegovina | Den pátý: Přírodní park Blidinje & Mostar

Dnes už se chceme přesunout do Mostaru. Mostar znají i ti, kteří o Bosně a Hercegovině nikdy moc neslyšeli. "Jo, tam je přece ten vysoký most, jak z něj skáčou odvážní kluci do divoké řeky.". Ano ten tam je. Ten most je však hlavně dalším smutným symbolem bratrovražedné války v bývalé Jugoslávii. Naštěstí i tato památka, stejně jako mnoho dalších, dokázala vstát z popela a hrdě se vypíná nad modrou řekou Neretva. Spojuje oba břehy, jak fakticky, tak symbolicky.

Bosna a Hercegovina | Den čtvrtý: Sarajevo & Jablanica

Už včera odpoledne jsme přejeli od Prokoško jezera do Sarajeva. Sarajevo. Slyšela jsem o něm tolik z Chlupáčova vyprávění, jezdil sem kdysi dávno na služebky, a vždycky jsem věděla, že se sem jednou podíváme všichni. Mám ráda jižanská města pro jejich temperament. Mám ráda italská města, ale ta balkánská mají ještě něco navíc. K běžně divoké jižanské nátuře se přidává důležitý prvek orientu a ten je takový celý uhrančivý.