Bosna a Hercegovina | Den šestý: Blagaj

První noc ve stanu proběhla v klidu. Až jsem byla překvapená, jak příjemně jsem se vyspala. Matěj zvládl vosí pobodání dobře, žádná alergická reakce, až na to, že už se bude asi nadosmrti bát létajícího hmyzu. Snídáme u stanu vedle řeky a dumáme, jak naložíme s dnešním dnem. A taky s pár následujícími, žene se nějaká dešťová a chladná fronta. Na to nejsme při našich cestách na Balkán zvyklí, tudíž ani moc připravení. Naše úsporné hromádky oblečení neslibují velké věci. No třeba se ta předpověď počasí ještě zvrtne. Dnešní cíl je vesnice Blagaj, která leží hned u Mostaru. Ideální místo na celodenní výlet.

Hercegovská Blagaj je pro turisty atraktivní hlavně díky pramenům řeky Buna a také díky dervišskému klášteru - neboli Tekke. Mezi další zajímavé objekty v blízkosti Blagaje patří také stará pevnost - Stjepan grad. Tou začneme raději hned dopoledne, než nás polední sluníčko spálí na popel. Opět 40°C. 

Ke Stjepan gradu vás hodně přiblíží auto. Poslední úsek cesty je sice prašný a kamenitý, vede mezi sady s granátovými jablky a fíkovníky, ale je bezproblémový. Jen jeďte pomalu a opatrně, cesta je úzká a za zatáčkou se může se objevit nečekaná překážka. To se stalo nám. Hned dvakrát. První nás na silnici zastavila želva, kterou jsme si s dětmi mohli pěkně prohlédnout. Podruhé nás zastavila asi devadesátiletá stařenka, kterak tlačila vozík naplněný právě sklizeným ovocem. Chtěla si moc povídat a hladit naše děti (místní opravdu milují děti, navíc když jsou ty děcka blonďaté a modrooké :)). Naložila nám slušnou zásobu lahodných fíků, takových, jaké v Česku nikdy nekoupíte. Naše děti z těchto situací žijí dlouho, nejde jim do hlavy, jak jsou tady lidé milí a laskaví. Škoda, že to neznají i ze své vlastní země... Auto zaparkujete hned pod pevností - tady. Teď vás čeká ta vskutku zábavná část cesty. I když hrad vidíte přímo nad sebou, cesta je v tom horku nekonečná. Myslím, že to bude tak kilometr po pěkné serpentinové pěšince částečně schované ve stínu borovic, ale trvalo nám to s dětmi necelou hodinu. Matěj se skoro pořád nesl, jinak kňučel. A to bylo jen 100 metrů stoupání. Na hradu jsme byli sami, mohli jsme ho celý nerušeně projít a jsou z něj krásné výhledy do okolí.

V centru Blagaje už vás budou odchytávat místní kvůli parkování. To je tady totiž placené (2 EUR). Od parkovišť vede už jen krátká cesta do samotného centra "dění". Chodník lemovaný stánky se suvenýry a lokálními produkty vás přiblíží až k turistické atrakci číslo jedna. Na úplném konci cesty, přilepený na 150 metrů vysokou skalní stěnu stojí impozantní dervišský klášter, tzv. tekke, nebo sufijska tekija, někdy též blagajska tekija. Islámský řád dervišů žil v chudobě a různými mystickými technikami se snažili přiblížit co nejvíce Bohu - nejznámější je tanec, při kterém se dervišové nezkrotně točí kolem své osy. Tekija pochází z 16. století, přestavena byla v roce 1851, je velice dobře zachovalá a můžete si ji prohlédnout i zevnitř. Jelikož se jedná o muslimskou stavbu, musíte myslet na oblečení (dlouhé kalhoty, zakrytá ramena, ženy navíc pokrývku hlavy). Místní průvodci naštěstí s Evropany počítají, vše rádi v rámci vstupného (5 EUR za dospělou osobu) zapůjčí. Takže jsem na hlavu a přes ramena dostala hidžáb, nohy jsme si s Chlupáčem museli zahalit do "zavinovací sukně". Děti se neřeší. Všichni vyzout. Interiér je velmi strohý, zdobený dřevem, podlahy pokrývají barevné koberce, jsou zde vystavené korány, pro děti však byly nejzajímavější záchody (rozuměj díry v podlaze, řeka pod námi...). Z balkónku je krásný výhled na jeskyni ukrytou ve skále, po schodech můžete sestoupit až k ledové hladině řeky. Koupat se tady nesmí, řeka Buna tady vyvěrá, dá se z ní i pít, a je to posvátné místo.

Až budete mít dost historie, najděte most, který vás převede na druhou stranu řeky. Kamenitá stezka vás vezme až ke skalní stěně, téměř ke vchodu do jeskyně, k místu, kde vyvěrá řeka Buna (vrelo Bune). Největší krasový pramen na světě je jedinečný přírodní úkaz. Řeka vyvěrá na povrch po 19 kilometrech pod obrovskými vápencovými skalami. Proud je jeden z nejsilnějších v Evropě, má průtok 43 tisíc litrů za minutu. Voda má 10°C, je průzračná. Můžete si zaplatit za lodičku, která vás dostane až do jeskyně pramene. Je to plavba na pár minut, průvodce se jen pomocí lana přitahuje směrem proti proudu.

Okolí řeky Buny v tomto místě je krásné, nespěchejte odsud. Přímo u řeky ve stínu vzrostlých stromů je mnoho restaurací s kvalitní kuchyní, děti si pochutnají na zmrzlině, dospělí na kávě nebo čaji. V restauracích se hojně podávají ryby.

Den nemůžeme zakončit jinak než koupáním v řece Buna. Tu sice máme přímo v kempu, ale kvůli přístupu z mola, je přece jen vhodnější pro plavce. Matěj by si tolik neužil. Ptáme se majitele kempu, kde se s dětmi nejlíp v okolí vykoupat. Dostáváme tip na přírodní koupaliště v řece - v mapě hledejte název "Kupalište na Bunici". Parádní místo s bezproblémovým parkováním ve stínu, oblázková pláž, lehnout si můžete buď pod stromy nebo na sluníčko, koupací jezírka i větší vodní nádrž pro zdatnější plavce. To vše přírodní chladná čistá voda. Byli jsme moc spokojení.

♥ Pokud chcete sledovat celou naši cestu, hlídejte štítek/tag "Bosna a Hercegovina" ♥