Někdy se ukáže, že neplánované věci jsou ty nejlepší. Trebinje původně na seznamu nebylo, ale tím, že se nám harmonogram kvůli počasí poněkud rozhodil, jsme tady. A zase platí, že nás život vede tak, jak chce. Protože Trebinje za to rozhodně stojí. Trebinje leží na úplném jihovýchodě Bosny a Hercegoviny, pouhých 30 km od Dubrovníku, do Černé Hory ještě blíž. Ač je to město, které neleží u moře, úplně ho tam cítím. Ta jadranská atmosféra tam prostě je. Je obklopené horami a jezery, radost pohledět.
Trebinje rozděluje řeka Trebišnjica na dvě poloviny, na březích stále najdete mlýnská kola a kamenný Perovićův most z osmanských dob. Trebinje není velké, můžete to pojmout jako půldenní výlet a užijete si to. Za mě nejkrásnější je historické centrum obehnané hradbami, líbí se mi, že tady nenajdete všudypřítomné stánky s cetkami. Jsou zde ale příjemné kavárny, zmrzliny, restaurace, všechno učesané, žádná pověstná balkánská divokost. Možná je to dáno tím, že tady převládá srbská menšina. Ještě před hradbami je park stoletých platanů, kde je povinnost zastavit a dát si dobrou kávu (např. v Kruna Caffe - Platani). Ještě o kousek dál je velký park i venkovní tržnice.
V kopci nad řekou najdete moc hezké vyhlídkové místo, kam dojedete autem a v pohodě zaparkujete. Leží tady klášter Hercegovačka Gračanica. Pravoslavný kostel byl dokončen v roce 2000 a je inspirován jiným klášterem - Gračanica v Kosovu - jedním z nejdůležitějších kultovních center srbské církve. Ač je to poměrně moderní stavba, je architektonicky krásná, malby v kostele jsou úžasné. Místo navíc nabízí ty nejlepší výhledy na Trebinje.
Pokud máte na Trebinje víc času, kousek za městem můžete navštívit také pravoslavný klášter Tvrdoš, který byl postaven na základech prvního římského kostela ze 4. století.
Po poledni a další kávě opouštíme Trebinje a vydáváme se podél černohorské hranice na sever. Máme před sebou docela dlouhou cestu v krásné divoké přírodě až do národního parku Sutjeska. Počasí se stále vybírá, v kopcích je chladno a fouká silný vítr, což je škoda, protože brzdíme u Bilećko jezero. Namáčíme nesměle jen nohy, voda je ledová, ale piknik si tady s radostí uděláme. Uměle vybudované jezero je průzračně čisté, působilo silným severským dojmem. Spíš než na vyprahlém Balkáně si zde připadám jako na irském pobřeží. Jezero je vhodné ke koupání, na severní straně jsou nějaké bary a restaurace. Východní strana jezera je přírodní hranicí s Černou Horou. Určitě doporučuju strávit tady nějaký čas. I tady však narážíme na všudypřítomnou ekologickou neukázněnost, místní si pořád neváží přírody, která jim byla dána, na většině míst najdete pohozené odpadky a černé skládky u silnic.
Pokračujeme v cestě hezkou přírodou, na silnici se prochází krávy, tohle je opravdu poměrně nedotčená část země. Potkáváme ještě další tyrkysové jezero Klinje - nejstarší obloukovou přehradu v Bosně a Hercegovině vytvořenou pro polní zavlažování.
Přijíždíme do Tjentište, centra národního parku Sutjeska, který leží na hranicích s Černou Horou. Je to náš poslední cíl, jak dnešního dne, tak i našeho bosenského roadtripu. Park je pojmenovaný podle řeky Sutjeska, která vyhloubila působivý kaňon, hory v okolí se výškově pohybují kolem 2000 metrů. Je to krásné a turisticky čím dál oblíbenější místo. V parku se nachází prales Perućica, vodopád Skakavac, či horský masiv Maglić včetně vrcholu Bosanski Maglić, který je s výškou 2386 m n. m nejvyšší horou Bosny a Hercegoviny. Obec Tjentište je nejlepším výchozím bodem pro všechny túry i výlety v této oblasti, protože tady hned při hlavní silnici najdete infocentrum, kde prodají mapy a poradí, co a jak. Infocentrum najdete přímo naproti památníku obětem Bitvy o Sutjesku (Tjentište spomenik).
Tento památník (19 metrů vysoký a 25 metrů široký) postavený v brutalistickém stylu rozhodně nemůžete minout. Nachází se v Údolí hrdinů (Dolina Heroja) a za mě je to místo s neuvěřitelnou atmosférou, gigantická betonová stavba nikdy nedovolí zapomenout. Sutjeska je odlehlé místo a proto během druhé světové války sloužila jako bezpečné útočiště partyzánům. Bohužel jim toto místo bylo nakonec osudné, když roklí prchali před německými a italskými vojsky, padlo jich 3301. Ostatky jsou pochovány v kryptě pod stavbou. Obrovská betonová křídla mají symbolicky přenést jejich duše do dalšího života. Kéž se jim to povedlo.
♥ Pokud chcete sledovat celou naši cestu, hlídejte štítek/tag "Bosna a Hercegovina" ♥
Žádné komentáře:
Okomentovat