sobota 13. srpna 2022

Bosna a Hercegovina | Den čtvrtý: Sarajevo & Jablanica

Už včera odpoledne jsme přejeli od Prokoško jezera do Sarajeva. Sarajevo. Slyšela jsem o něm tolik z Chlupáčova vyprávění, jezdil sem kdysi dávno na služebky, a vždycky jsem věděla, že se sem jednou podíváme všichni. Mám ráda jižanská města pro jejich temperament. Mám ráda italská města, ale ta balkánská mají ještě něco navíc. K běžně divoké jižanské nátuře se přidává důležitý prvek orientu a ten je takový celý uhrančivý.


Po ubytování v hotelu máme ještě celý večer na bloumání uličkami historického centra. Nemáme výslovný cíl, tahat děti po památkách nemáme v plánu. Děti vesele poskakují po vydlážděných chodnících, zvědavě nakukují do tradičních cukráren, honí holuby, pozorují tmavooké vousaté prodavače ve starém bazaru, prohlíží si se zájmem mešity i kostely. My si užíváme první sarajevskou kávu a přemýšlíme nad tím, čím si tohle krásné město prošlo. Nemáme to jen v hlavě, všude kolem je dost pozůstatků válečného konfliktu, díry po kulkách ve fasádách bychom ani nedokázali spočítat. Je dobře že to tak zůstalo, nutí nás to nezapomenout.



Dříve bohaté a prosperující Sarajevo má za sebou velmi pohnutou a bolestnou historii. Občanská válka v 90. letech zasáhla v různé míře všechny státy, ale Bosna a Hercegovina byla ze všech jugoslávských republik ta národnostně nejpestřejší. Válečný konflikt, který její oddělení doprovázel, trval více než tři roky a byl nejkrvavější z celé etapy jugoslávských válek. Symbolem těchto bojů bylo právě obléhání Sarajeva, které trvalo neuvěřitelných 1427 dnů. Během obléhání zemřelo asi 12 tisíc lidí. Obyvatelé Sarajeva byli mezi horami v pasti, denně byli pod zákeřnou palbou. Byla jim zima, neměli jídlo, vodu, mezi odpadky se šířily nemoci. Během války se ale projevil výjimečný duch obyvatel metropole. I přes hrůzy a strach, odkud přiletí kulka, žili! Kavárny byly otevřené, děti si hrály v ulicích, umělci koncertovali v zapadlých uličkách a lidé, ač národnostně rozděleni válkou, vyjadřovali toleranci ke svým sousedům, byť jiného vyznání. Sarajevo tak funguje i dnes.


Kromě turecké kávy a tureckého čaje, jdeme s dětmi do vyhlášené palačinkárny (Žuti Kutak), v jedné z mnoha cukráren ochutnáváme baklavu, koukáme na zmrzlinářskou show, ale dáváme si i tradiční čevapi na grilu. Sarajevo si jde užít hodně kulinářsky, místní rádi doporučí vyhlášenou bosenskou kuchyni - skvělé hodnocení má například tato restaurace u řeky Inat kuća.


Pokud je Sarajevo jen jednou z vašich zastávek na cestách, nemáte na něj moc času, neztrácejte čas hledáním tipů v průvodci a jen si město užijte. Nasajte jedinečnou atmosféru neuvěřitelně barevného města, zaposlouchejte se do živé hudby, projděte si starý bazar a tržnici, kupte si něco tradičního. Je to město obklopené krásnou přírodou, hory na vás koukají ze všech stran, je na jednu stranu exotické, ale cítíme zde i pevné evropské základy.


Jestliže máte času víc a přece jen toužíte něco konkrétního vidět, níže výběr toho turisticky nejzajímavějšího. Samozřejmostí jsou historické mosty, sarajevské mešity, Aškenázská synagoga, pravoslavné kostely nebo katedrála Srdce Ježíšova (Katedrala Srca Isusova).


♦ Čtvrť Baščaršija je starý osmanský bazar z 15. století uprostřed centra, místo, kde se zastavil čas. V Baščaršiji najdete největší mešitu v Bosně, hodinovou věž, dřevěnou fontánu Sebilj, a nejstarší hostinec ve městě (Morčia han).




♦ Latinský most (Latinska čuprija) je slavný historický most, kde byl spáchán sarajevský atentát na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d’Este a fakticky tak rozpoutal  první světovou válku. Událost je popsána a fotograficky zdokumentována na zdech protějšího muzea (Muzej Sarajevo).


♦ Sarajevské růže jsou označením pro místa v ulici Ferhadija. Jsou to díry v betonu, které způsobily během obléhání minomety, a které lidé vylévali červeným voskem, aby všem připomněli válečné zločiny.

Zdroj: Modrý koník_Domov_muj

♦ Alej ostřelovačů je výraz pro ulici, která byla během obléhání Sarajeva nejnebezpečnějším místem. Z výškových budov kolem hlavní silnice Sarajeva mířili na civilisty stovky hlavní. Ulice se oficiálně jmenuje Zmaja od Bosne.

♦ Žuta tabija jsou pozůstatky obranné tvrze nad městem s parkem a krásným výhledem na Sarajevo.

♦ Pohoří Trebević s nadmořskou výškou 1600 metrů je oblíbeným místem pro výlety. Vede sem totiž lanová dráha přímo z centra (tu původní, která byla zničena válkou, zde v roce 1959 postavila československá firma). Největší slávu zaznamenal Trebević během ZOH v roce 1984.  Vybudovala se tady jedna z nejslavnějších a nejrychlejších bobových drah. Válka však místo zničila, včetně lanovky. Ta byla znovu postavena až v roce 2018 - nyní už je moderní a kabinková. Je to hodně působivé místo, chátrající betonová dráha je postupně požírána přírodou.


Zdroj: CK Mundo

♦ Bjelašnica je nejvyšší hora u Sarajeva (2067 m n.m.) a byla na ZOH v roce 1984 hlavním sjezdařským areálem. Teď sem lidi rádi chodí na výlety a v zimě se tady lyžuje.

Zdroj: visitbih.ba

♦ Tunel naděje (Tunel spasa) je úzký pěší tunel, který byl ručně vykopán během obléhání Sarajeva pod letištěm, spojoval Sarajevo s vesnicí Butmir. Tunel byl symbolem odporu a má nezapomenutelný význam. Je tady i Muzeum Tunelu.

Zdroj: Destination Sarajevo

Sarajevo je živé multikulturní město. Vzhledem k historii a náboženské i kulturní rozmanitosti se mu někdy říká Jeruzalém Evropy. Je jedním z mála evropských měst, kde se v jedné malé čtvrti nachází blízko sebe mešita, katolický kostel, pravoslavný kostel i synagoga. Pořád je zde patrný vliv Osmanské říše, což městu dodává na temperamentu. Sarajevo je město, které nejde nemilovat. Věřím, že se sem jednou vrátím. A taky věřím, že všichni obyvatelé Sarajeva najdou mír a klid.


My však Sarajevem dnešní den nekončíme, musíme se přesunout na jih, směrem k Mostaru. V Sarajevu jsme strávili jeden večer a jedno dopoledne, uvědomuju si, jak žalostně je to málo, ale máme plán, co ještě chceme v Bosně zvládnout. Jedeme na jihozápad do města Jablanica, kde se nachází další ze symbolů války. Tentokrát ale druhé světové.


Jablanica je město na modré řece Neretva. Jablanica sehrála významnou roli během druhé světové války v tzv. Bitvě na Neretvě. Početná německá armáda měla za cíl zničení partyzánského vojska a partyzánské nemocnice. Mezi jugoslávskými partyzány bylo mnoho oslabených a raněných, proto se také vítěznému boji říká Bitva o raněné. Bitva skončila úspěchem partyzánů. Pozůstatkem antifašistického odboje je železniční most, který byl partyzánskými jednotkami vyhozen do povětří spolu s projíždějícím vlakem. Nedaleko zříceného mostu se nachází válečné muzeum připomínající tuto událost. Nevím úplně, kdy k tomu došlo, ale asi poměrně nedávno prošel zřícený most velkou rekonstrukcí, která most uchová v udržitelné formě pro další generace. Nicméně ztratil na autentičnosti. I tak je to místo, které byste v Bosně a Hercegovině neměli minout. Most najdete přímo za muzeem poblíž hlavní cesty na Mostar (Museum of the Battle for the Wounded at Neretva / Muzej Bitka za ranjenike na Neretvi), je tady i velké neplacené parkoviště. Pokud v Jablanici zůstáváte přes noc, vykoupejte se v Jablaničko jezero.






Hledáme ubytování, pokračujeme dál do kopců úžasným kaňonem řeky Neretva. Přímo u řeky nacházíme sympatický motel, který má na toku řeky vybudované nádherné koupací "jezírko". Řeka je průzračná, ledová, přesně taková, jakou skoro ve 40°C potřebujeme. Nevylezeme aspoň hodinu.




♥ Pokud chcete sledovat celou naši cestu, hlídejte si štítek/tag "Bosna a Hercegovina" ♥

1 komentář:

  1. Dobrý den, chystáme se letos projet Bosnu a vaše tipy mě nadchly. Můžete mi, prosím, napsat jméno ubytování / motelu u Jablanici. Děkuji. Radka

    OdpovědětVymazat