středa 17. srpna 2022

Bosna a Hercegovina | Den osmý: Konjic & Neretva rafting

Ta studená fronta doprovázená vydatným deštěm nás fakt nakonec nemine. Je to pech, na Balkáně nás to nikdy nepotkalo. Nejsme vyloženě nepřipravení, ale připravení taky ne. Dnes už jsme se měli přesouvat do hor na jihu Bosny a Hercegoviny, jenže to v tom, co má zítra přijít, nemá smysl. Pršet má hodně a na horách má být docela kosa. Navíc stanovat v takových podmínkách taky nepotřebujeme. Musíme tedy přeorganizovat náš roadtrip, pořád jsme vyčkávali, jestli se to někam nestočí, ale zdá se, že od zítřka má pršet na celém Balkáně, nemáme šanci tomu ujet. Je dobře, že poprvé neplánujeme moc dopředu co se ubytování týče, nejsme svázaní žádnými storno podmínkami a můžeme si s itinerářem trošku pohrát. Co teda s posledním slunečným a horkým dnem, když jsme v okolí viděli všechno, co jsme chtěli, a hory odsouváme? Raft na Neretvě! Po třech nocích opouštíme příjemný kemp na řece Buna a jedeme zpátky na sever do města Konjic, kudy už jsme jednou projížděli.


Konjic je mimo jiné centrum raftingu. Leží totiž na řece Neretva a ta je svým charakterem pro sjíždění jako dělaná. Často je označována za nejkrásnější řeku celé Bosny a Hercegoviny. Je podobná jiným balkánským řekám, pramení v horách a nabírá rychlost, modrozelená ledová voda si teče hlubokými skalnatými kaňony, které jsou obklopené bujnou vegetací. Nutno říct, nejsme vodáci. Já i Chlupáč máme za sebou týden na Vltavě v rámci sportovních aktivit na gymplu. Nikdy bych na člun nevlezla sama, ani kdyby byla řeka sebelínější. Naštěstí všude v Bosně najdete raftingová centra a tak jsme se rozhodli, že děti překvapíme trochou adrenalinu. Věděli jsme, že sjet takovou řeku na raftu bude nezapomenutelný zážitek.


Raft jsme si domlouvali jen půlden předem a musím říct, že hodně raftingových center už nebylo k dispozici. Takže pokud o tohle stojíte, možná zkuste rezervovat s předstihem. Jinak je ale nabídka firem, co řeky v Konjic sjíždějí, opravdu široká. A ceny překvapivě vysoké. Teda na můj vkus. Naše cena za komplet byla 120 EUR, bylo v ní ale vše - zázemí centra včetně sprch a převlékáren, zapůjčení veškerého vybavení - vesty, neopreny, helmy, boty, pronájem raftu a průvodce, transport minibusem na místo nalodění a vylodění, voda a čerstvý grilovaný oběd. Teď zpětně nelituju ani jednoho Eura, které jsme majiteli vysolili, užili jsme si to plnými doušky. Až bude možnost, ráda si s dětmi do raftu znovu sednu.


Po převlečení do plavek jsme na dvorku raftingového centra vyfasovali vybavení a naskákali do dodávky s raftem na střeše, která nás vezla přes hory a doly blíž k prameni řeky Neretva. Za půl hodiny jsme na místě, ve vesničce Glavatičevo, kde se stejně jako mnoho dalších nalodíme. Řeka tady vypadá zcela mírumilovně, je široká, pomalá a krásná. Budí dojem. A taky respekt. Náš skipper má přezdívku Maxi a je to sympatický borec s hodně dobrou angličtinou, který si po pár minutách zapamatoval naše jména a na klidném úseku nám hned vysvětluje, co se od nás čeká. Skipper vzadu, Klára s Jakubem před ním, my dva vepředu s Matějem uprostřed. Pádla máme jen my dospělí. Helmy a vesty všichni. Ukazuje nám základní techniku, ze které nejsem bůhvíjak chytrá, ale říká, že když bude potřeba, zakřičí, co mám dělat. Většinou volá "Just enjoy!".


Maxi má 15 let zkušeností a až na lodi se dozvídáme, proč nás několik firem odmítlo. Bylo to kvůli Matějovi, tři roky jsou pro většinu instruktorů málo. Přece jen je velká zodpovědnost vzít na divokou řeku malé dítě, neplavce. Maxi se umí docela prodat, povídá nám o 15 letech zkušeností a jak je jeden z mála, co zná řeku jako své boty, a že se vůbec nebojí, že by nás mohl přivést do nebezpečí. Je sebejistý a uklidňuje mě to. Pak začne povídat o řece. Většinu plavby si užijeme kocháním, necháme se líně vézt, je léto, sucho, řeka je pomalá a vody relativně málo. Na našem plavném úseku je asi jen 6 míst zvaných rapids, kde se bude něco dít, kde se od nás čeká spolupráce a kde se nám do těl nahrne adrenalin. Pořád mu připomínám, ať na mě řve instrukce. On se směje.  


Musím říct, že Maxi zná řeku perfektně, každý proud, každý velký kámen, každou mělčinu, každou tůni a díkybohu i každý jez. Provede nás kaňonem řeky Neretva hladce a zkušeně, popovídá spoustu zajímavých informací a historek, baví děti. Na cokoliv se zeptáme, odpovídá. Když se chceme vykoupat, najde vhodné místo, ugriluje nám oběd na venkovním grilu na pláži. Když se přiblížil sebemenší jez, otáčím se na něj a ptám se, co mám dělat. Většinou mi říká, že mám relaxovat. Když si ale Maxi nasadil během plavby vestu (asi 6x), poznali jsme, že se blíží něco většího a poslouchali instrukce. Zvládli jsme to, na rozdíl od raftu před námi jsme se nevykoupali ani na nejtěžším místě (kde podle Maxiho končí ve vodě mnoho lodí kvůli podivným proudům). Děti řvaly radostí!


Suma sumárum? Celkem 23 km na raftu, asi 4,5 hodiny na řece včetně dvou přestávek, voda 10-12°C, pohoda i adrenalin, oblázkové mělčiny i 15 metrů hluboké tůně, skalní vodopády pod kterými jsme se osprchovali, kaňon místy tak hluboký, tak tichý a tak tajemný, že jsem pocítila náznak klaustrofobie. My jsme jeli 23 km úsek bez zastávek asi 3 hodiny, na jaře, když řeka valí, se ten stejný úsek jezdí i za 30 minut a hladina je o dva metry vyšší. Jsem vděčná, že jsme toto podnikli. Nejen pro děti to bylo naprosto nezapomenutelné dobrodružství a nějak tuším, že tento bod naší dovolené jen tak něco nepřekoná. Jediné, co mě mrzí, že nemáme skoro žádné fotky - mobily a všechno ostatní jsme museli nechat v raftingovém centru. Máme jen pár nekvalitních snímků, co dělal Maxi, ale to zdaleka nezachytí atmosféru místa a všechny ty emoce.


Když vyskakujeme z lodi, napadá nás, že vlastně na dnešek nemáme ubytování. Majitel raftingové společnosti provozuje v domě i penzion a nějak nám přijde nejjednodušší tady zůstat. Penzion je moc hezký, sice mimo centrum Konjice, ale po třech dnech v kempu pod stanem se nemůžu dočkat měkké postele a velké koupelny.


Večer se jdeme projít do historické části města Konjic, které dominuje most ze 17. století (Stara Ćuprija) a je krásnou ukázkou typické osmanské architektury. Současný most není původní, byl odstřelen na konci druhé světové války, pak si prošel mnoha mezistupni, ten nynější se téměř dokonale přiblížil původní předloze. Touláme se po městě, užíváme místní dobroty a vyhlížíme déšť. Teď už přijít může...



Tip č. 1: Nedaleko Konjice proti proudu Neretvy leží přírodní Boračko jezero. Jezero obklopují vysoké hory, je průzračně čisté, hluboké až 17 metrů a dohlédnout prý jde až do hloubky 8 metrů. Žijí zde pstruzi a krabi. Je to oblíbené místo, kam se jezdí na dovolenou nebo jen tak na víkend, jsou zde i nějaké kempy. Ceny ubytování jsou zde poměrně vysoké. Kdyby nemělo druhý den pršet, zůstáváme tady.

Tip č. 2: Milovníci poválečné historie ocení návštěvu Titova protiatomového bunkru poblíž města Konjic. Vybudován byl v naprostém utajení v letech 1953 až 1979, aby se zde v případě atomové hrozby mohl ukrýt prezident Tito a 350 lidí z jeho nejbližšího okolí na plných 6 měsíců. Nachází se v hloubce 300 metrů pod zemí a mimo jiné zde je přes 100 ložnic, nemocnice s operačním sálem, nádrže na naftu i bazén. Teplota v bunkru je 21 - 23 stupňů Celsia a vlhkost od 60 do 70%, což představuje ideální podmínky pro život. Je potřeba rezervovat si vstupenky.

♥ Pokud chcete sledovat celou naši cestu, hlídejte štítek/tag "Bosna a Hercegovina" ♥

Žádné komentáře:

Okomentovat