čtvrtek 8. září 2022

Černá Hora | Den třetí: Durmitor, Bobotov Kuk, pobřeží

Dnešní den byl Chlupáčův. Zasloužená sólovka. Rozloučení s horami, rozloučení s Durmitorem, kam se chceme zase brzy vrátit. Chlupáč nese obecně mnohem hůř než já, když má kolem sebe všechny ty dostupné vrcholy a je limitován možnostmi našich dětí. Každou dovolenou podnikne nějaký ten svůj trek, tentokrát si zvolil půldenní výstup na nejvyšší horu Durmitoru Bobotov Kuk (2523 m n.m.). Vstával za svítání, myslím, že se mu z teplého spacáku do té kosy ani moc nechtělo, nicméně to dal. To my jsme si ve stanu pěkně pospali...


Jak už jsem psala v minulém příspěvku, nejlepší výchozí bod pro trek na Bobotov Kuk je Sedlo Prevoj (i když se tuším dá dostat i od Černého jezera). V sedle v pohodě zaparkujete a vede odtud značená trasa nahoru. Bobotov Kuk je čtvrtá nejvyšší hora Černé Hory a nejvyšší vrchol Durmitoru. Vrcholová část Bobotova Kuku má typický tvar skalnaté pyramidy o výšce asi 200 metrů, pod ní se nachází suťové svahy. V údolí pod vrcholem jsou jezera - Zeleni Vir, Velko a Malo Škrčko jezero. Počítejte s tím, že budete opět platit poplatek za vstup do NP (myslím 3 EUR).



Červeně značená trasa tam i zpět je cca na 5-6 hodin dospělé chůze bez zbytečných zastávek, celkem ze Sedla a zpět je to kolem 11 km. Díky finální výstupové části na skalnatou stěnu trek není vhodný pro děti. Za dobrého počasí se dá nahoru vylézt bez vybavení, na pár místech jsou ocelová lana, kterých se jde přidržet. Chlupáč mě odhadl, že bych ten závěr asi nedala. Podle fotek a dostupných videí asi fakt ne.



Ze začátku pěkná travnatá stezka vás přiblíží k bílému vápencovému masivu, pak přichází první složitější úsek, který obchází skalní stěnu a poprvé se budete muset přidržovat lan, protože pod vámi je menší sráz. Dostanete se "dovnitř" pohoří a následuje příjemná cesta uprostřed zeleného údolí, chvíli se stoupá, chvíli se klesá. Pak přijdou na řadu kameny a suťová pole, po kterých se nejde snadno. Nejnáročnější je ale ta část, kdy se musíte vyšplhat na skalnatou pyramidu, na samotný vrchol. Uzoučký "chodník" ve skále se vine kolem vrcholu, pod vámi díra, jsou tady ale řetězy. Poslední úsek je vyloženě lezecký a hodně exponovaný. Ty výhledy jsem ale Chlupáčovi sakra záviděla.




My jsme celé dopoledne strávili v kempu vařením, hraním her a postupným balením - včera večer jsme se rozhodli, že už pojedem k moři. Chladné noci to trošku uspíšily, plánovali jsme na Durmitor aspoň o dva dny víc, ale nechtěli jsme riskovat nějaké prochladnutí. Po návratu Chlupáče balíme poslední věci, hasíme oheň, bouráme stan, zamykáme rakev a vyjíždíme směr moře. Děti jsou nadšené a potutelně si mnou ruce, když jim oznamujeme, že nevyšlo ubytování v Podgorici, kde jsme chtěli dlouhou cestu na jih rozpůlit. Volíme tedy nonstop přejezd. Čeká nás minimálně 180 km.



Přejíždíme Skadarské jezero, v dálce vzpomínáme na vrcholy NP Prokletije, zanedlouho už na nás poprvé vykoukne moře. To je radosti. U moře zatím nemáme vybranou cílovou destinaci. Před pěti lety jsme to zapíchli v Sutomore, tentokrát jsme chtěli ještě jižněji. Cestou na mobilu hledáme dobře hodnocený kemp. Projíždíme přes Sutomore, Bar, Stari Bar, Dobra Voda. Brzdíme v malé obci Utjeha, kde by měly být dva dobré kempy, hned vedle sebe. Říkáme si, že jeden z nich klapne.


Když přijíždíme ke kempům, jedeme kolem místní pláže. Popravdě nás vyděsí. Je tu hlava na hlavě. Takovou si Černou Horu nepamatujeme a děti velí, že jedeme do Albánie, kde jsme na pláži byli sami. Jsme unavení, rozhodneme, že minimálně jeden den zkusíme, přejet můžeme vždycky. Vybíráme Camp Utjeha. Sice hlásí plno, ale místní jsou tak dobří byznysmeni, že prostor v kempu jde vždycky nějak přeorganizovat a nafouknout, aby se do něj vešlo aspoň pět dalších obytňáků nebo karavanů. Domlouváme cenu 28 EUR za den a stavíme stan.



Nakonec jsme zůstali celý týden. A rádi na to místo vzpomínáme. Studená fronta, která se nedávno celým Balkánem přehnala, bohužel zanechala stopy i tady. Moře bylo vyloženě studené, což bych nikdy neřekla, že se tak jižně může v červenci stát. Bohužel se za ten týden nepodařilo vyhřát. Z původních 27°C, které měla voda před naším příjezdem, jsme se dostali na nějakých 21°C. Na moje plavání v pohodě, ale na Matýskovo cachtání při břehu ani ťuk. Celý náš pobyt u moře měl své výhody i nevýhody, celková atmosféra ale přebila ty výhrady, které ke kempu mám. Našli jsme si tady spoustu opravdových přátel, se kterými jsme denně v kontaktu.


Výhody:
  • Průzračné otevřené moře, vlny
  • Čistá oblázková pláž Rocky Beach s Modrou vlajkou
  • Kemp přímo u moře, děti mohly chodit samy
  • Poměrně tiché místo v noci, bez diskoték a hlučných barů
  • Absolutní čistota kempu, majitelka uklízela několikrát denně, takto čistý kemp jsem nezažila
  • Fajn cena
  • Stín a příjemné klima v kempu díky stoletým olivovníkům
  • Pitná voda k dispozici, půjčení plážového slunečníku zdarma
Nevýhody:
  • Poměrně malá a přelidněná pláž
  • Jediný plážový bar s extrémně vysokými cenami
  • Malá vesnice skýtala omezené možnosti gastronomie
  • Přátelský přístup majitelů kempu se pomalu mění na striktní byznys pohled
  • Žádný větší obchod ve vesnici, jen malý krámek

Po týdnu se pěkně opálení a smutní, že to letos končí, soukáme zpět do Zafiry, jsme odhodlaní dát to na jeden zátah domů. Volíme trasu Černá Hora - Bosna a Hercegovina - Chorvatsko - Maďarsko - Slovensko - ČR. 1150 kilometrů. Aspoň 15 hodin. Projíždíme nádhernými místy, které si značíme na příště. Skadarské jezero, přírodní park Piva u města Plužine, kaňon řeky Piva, kolem hraničního přejezdu ČH a BiH mnoho krásných kempů na řekách Drina a Tara, pískovcové pyramidy u Foče... Balkán je nekonečný. Tak zase příště na viděnou. Balkán bejby.


♥ Pokud chcete sledovat celou naši cestu, hlídejte štítek "Bosna a Hercegovina" a "Černá Hora" ♥

Žádné komentáře:

Okomentovat