Pokračování balkánského roadtripu nás letos směřuje z Bosny a Hercegoviny do Černé Hory. Jako každý rok chceme naši dovolenou zakončit u moře a s Černou Horou máme dobré zkušenosti. Já jsem byla v Montenegru už za svobodna, to byl hotový ráj na zemi, turismus se tady probouzel, krásné moře, málo lidí, nízké ceny. Pak jsme tady strávili 12 dní v roce 2017, se dvouletým Kubíkem a čtyřletou Klárkou (všechny černohorské příspěvky hledejte pod tagem "Černá Hora"). Tenkrát nás země okouzlila nejen pobřežím, ale hlavně horami. Věděli jsme, že se sem vrátíme. Jsme zpět, po pěti letech. Turismus se rozjel, máme v plánu strávit 3 dny v pohoří Durmitor, protože se nachází blízko bosensko-černohorských hranic. A taky proto, že Durmitor je nádherný a čistý kus země, kde by člověk nejraději prožil celý život...
Až pozdě odpoledne přejíždíme hranice, míříme do centra Durmitoru - do města Žabljak. Jsme zmoženi dlouhou cestou, omámení nekonečnými serpentýnami, trochu zklamaní chladnějším počasím, které nám nejspíš urychlí cestu k moři. Během cesty hledáme na mobilu ubytování a nacházíme krásný last minute apartmán. Tím, že přijíždíme za tmy, není možné hledat kemp a stavět stan, jak jsme měli v plánu. Pod střechou zapalujeme kamínka a dopřejeme si všechno, co naše těla i duše potřebují.
Žabljak (1450 m n.m.) je turistickým středobodem celého Durmitoru, své výpravy doporučuju začínat v místním infocentru, které vás vybaví mapami a tipy na výlety, túry, cyklotrasy, panoramatické silnice, zkrátka odnesete si plnou hlavu inspirace. Máme jen tři dny. To je na Durmitor žalostně málo. Navíc některé túry, abychom si vysoké hory dosyta užili, s dětmi ještě nedáme. I tak je tady spousta nádherných míst, které se dají zvládnout i s dětmi. Žabljak je typická horská vesnice, je to černohorské centrum zimních sportů.
Durmitor je vápencové pohoří, které je součástí Dinárských hor. Nejvyšším vrcholem je Bobotov kuk (2523 m n.m.). Krajina Durmitoru je velice typická - pustá, mezi bílými skálami se rozprostírají nažloutlé travnaté planiny. V okolním horském masivu Durmitor najdete 18 ledovcových jezer a 48 vrcholů nad 2000 metrů nad mořem. Centrální část pohoří byla prohlášena národním parkem. Národní park Durmitor je také zapsán na seznam světového přírodního dědictví UNESCO.
S dětmi (ale moc doporučuju i bezdětným) si rozhodně nenechejte ujít vyhlídku Ćurevac. Trošku blbě se nám tohle místo hledalo, z Žabljaku musíte směr Nadgora (asi 7 km). Po úzké asfaltové silničce přijedete na menší parkoviště, v budce zaplatíte 3 EUR za dospělého, jako poplatek za vstup do NP. Lístek si uschovejte, je to denní poplatek a platí v celém národním parku. Vyhlídka na hoře Ćurevac (1625 m n.m.) patří k místním must-see, patrně vám bude doporučena, ať se zeptáte kohokoliv. Je to epické místo, kde se z výšky pokocháte pohledem na kaňon řeky Tara. Tento kaňon je největší a nejhlubší v Evropě a druhý největší na světě - v některých místech najdete více než 1300 metrů vysoké skalní stěny. Zářivě modrá řeka je atraktivní především pro vodáky. Právě Ćurevac nabízí ty nejlepší výhledy na nejhlubší a nejkrásnější část kaňonu. Trasa je přitom nenáročná, krátká a bezpečná. Od parkoviště vede kamenitá pěšinka nahoru, chvílemi se jde lesíkem, stoupání není nikterak dramatické. Délku trasy odhaduju tak na 1,5 km v jednom směru, my jsme šli pohodovým tempem tam i zpět i s přestávkami asi hodinu a půl. Tříletý Matěj šel celou trasu bez problému po svých.
Vracíme se do Žabljaku s cílem najít kemp, kde budeme spát tři noci. Je jich tady dost (celkově jsou ubytovací kapacity v Žabljaku super - mnoho hotelů, apartmánů, ale i stylových horských chatek). My však chceme stanovat, objíždíme celkem tři kempy, až to zapíchneme u toho posledního (Camp Razvrsje), který nás z mnoha důvodů oslovil nejvíc. Ač jednoduchý, líbil se nám svojí polohou přímo u lesa, byl velký, takže nabízel dostatek soukromí i svobody pohybu našim dětem. Navíc cena bezkonkurenční. Jediná nevýhoda - nebyla zde centrální kuchyňka s vařičem, pouze lednice. Stavíme stan, děti prozkoumávají domky na stromech postavené v přilehlém lese.
Protože do večera zbývá ještě pár hodin, rozhodneme se pro výlet k Černému jezeru. Vede k němu mnoho tras z různých míst Žabljaku, jedna neoficiální lesem dokonce přímo z našeho kempu. Zhruba 1,5 km tam a stejnou cestou zpátky. Crno Jezero je krásné ledovcové jezero ve výšce 1416 m n.m. a spolu s vyhlídkou Ćurevac patří k nejnavštěvovanějším místům Durmitoru. Jezero si můžete obejít po 3,5 km dlouhé stezce a začínají tady mnohé trasy směrem do vysokých hor. V jezeře se dá koupat, travnaté břehy lákají k odpočinku, na břehu stojí tradiční restaurace a bar. Je tu opravdu plno lidí, hlavně o víkendech to tady žije a duní hlasitou hudbou. Pokud chcete zažít jezerní klidnou romantiku, doporučuju sem zajít brzy ráno. Nebo mimo sezónu.
Na zpáteční cestě trošku znejistíme, když ztratíme směr. Lesních pěšin je tady tolik, zvládneme se však vrátit do kempu před setměním. Zaráží nás, jak rychle se ochlazuje, když sluníčko definitivně zapadne za hory, což je nebezpečně brzy, zapalujeme vedle stanu oheň a zakrýváme se dekami. Přiznáváme si, že jsme mohli vzít aspoň jednu sadu "dlouhého" oblečení a taky litujeme, že jsme si nevzali teplejší spacáky. Díkybohu za slivovici od táty. V noci v 1551 m n.m. neuvěřitelných 6°C.
♥ Pokud chcete sledovat celou naši cestu, hlídejte štítek "Bosna a Hercegovina" a "Černá Hora" ♥
Žádné komentáře:
Okomentovat