Rodinné foto / Červen 2021

On tak moc nechtěl. Prej na to není. Já tak moc chtěla a to na to taky nejsem. Jenže já jednoduše potřebuju fotky, kde jsme všichni. Nás pět. Na prstech jedné ruky by šly spočítat fotky v pěti. Já ale nechci jen fotku, kterou nás zvěčnil cizí kolemjdoucí kdesi v horách. Nebo nějaký zdeformovaný selfíčko. To si na zeď nepověsím. Nejsem rozhodně ten typ, co se fotí každoročně, takhle to nepotřebuju. Rodinných fotek plných nezapomenutelných okamžiků máme mraky. Ale toho Matějka na tu profi fotku dostat musím. Takže jsem to letos rozhodla. Sama. Prej jsem nerozhodná, tak tady to máš. Domluvila jsem se zase s Markétou Zelenkovou. S kým jiným. Už nemám potřebu hledat. Její fotky jsou dokonalé a strávit s ní čas je jako být venku s rodinnou přítelkyní. Opět děkuju. Budou obrazy. Hurá ♥

Přijde mi až neuvěřitelné, jak velkou mají fotky moc. Znám svoje děti do posledního znaménka. Znám naše výrazy, rozpoznám naše emoce, znám nás i pozpátku. Ale až takhle na těch fotkách vidím tu sílu. Tu obrovskou lásku, to, co často přes každodenní rutinu nestíhám pozorovat. To, jak nás možná vidí jiní, to, co my už bereme jako samozřejmost. Tyto fotky vnímám jako velice intimní zachycení našeho života a pokaždé, když se na ně podívám (a dělám to víc než často), se dojímám. Fotky od Markéty mě pohlcují a cítím velkou vděčnost. Vděčnost za to, že je všechny čtyři mám ♥