Dlouho jsem přemýšlela, do jaké rubriky tuto cennou publikaci zařadit. I když je pracovní sešit určen pro dětské publikum, dětská kniha to není. Patří totiž i rodičům, pro které bude stejně užitečná. Takže ji sem dávám jako tip od matky, která s dětmi prožívá emoční bouře dnes a denně, která už v sobě to negativní nedusí, která učí děti emoce pojmenovávat a která nenávidí všeobjímající odpověď na jakoukoliv dětskou náladu "Ty teda zlobíš!". Pracovní sešit pro rodiče a děti ke společnému povídání Vím, jak se cítíš vyšel v nakladatelství Portál v roce 2020.
Publikace slouží k rozvoji emoční a sociální inteligence u dětí předškolního a mladšího školního věku. Krom toho, že si s dítětem popovídáte o vyobrazených situacích, můžete pracovní listy využít i k jiným vzdělávacím účelům - můžete společně obohacovat slovní zásobu, trénovat verbální dovednosti, orientaci v prostoru, můžete vybarvovat, obkreslovat...
57 kapitol, 57 stran, na kterých je vyobrazen buďto nějaký výraz tváře anebo jistá situace, na obou je patrná jedna nebo více emocí. Vaším úkolem je na základě jednoduché a jasné ilustrace dítě navést sérií otázek k tomu, jak se daný člověk/lidé na obrázku cítí. Co se děje a proč, jestli podobnou situaci dítě samo zažilo, jestli zná někoho, kdo se podobně tváří a kdy. Můžete se ptát dle libosti nebo můžete využít základní osnovy, která vás příběhem povede. Tak jednoduché a tak geniální.
V počítači mám složku s názvem dětské emoce. Kdysi jsem do ní sbírala obrázky, které vyjadřovaly základní dětské pocity. Chtěla jsem připravit poznávací karty, vlastně něco na způsob této knihy. Bohužel jsem to nedotáhla. Jako spoustu věcí. Pak se mi ale do ruky dostala tato kniha a je to přesně to, co jsem hledala. Ilustrace jsou opravdu výstižné, ač jednoduché a záměrně černobílé, aby si je děti mohly vykreslit podle svého vnímání emočních barev...
Kubík je expert na vyjadřování a rozpoznávání emocí, i když to v sobě mají všichni tři, u něj je to nejvíc patrné. Hlavně při komunikaci s Matějem typu: "Maty, ty seš smutnej, že se ti rozbilo to autíčko, a proto tak moc pláčeš." Dost dobře si dovedu představit trochu jinou odpověď v tradičnějším duchu, pro kterou bychom nemuseli jít daleko: "Proboha, neřvi, vždyť se nic nestalo!". Je to dlouhá cesta, která mě osobně stojí spoustu energie a někdy se musím opravdu přemáhat, abych něco podobného nevyštěkla, ale stojí to za to. Budete sklízet plody této tvrdé práce. Ne v tom smyslu, že se budou míň vztekat, nebo méně hněvat, to ani náhodou, ale budou vědět, že vy víte. A to jim asi stačí. Odměnou je ta největší a nejsilnější emoce ♥ ♥ ♥
-
Za recenzní výtisk děkuju nakladatelství Portál
Žádné komentáře:
Okomentovat