Červencový offline svět na Balkáně

Je to přesně týden, co jsme se vrátili z naší zatím nejdelší dovolené. 25 dní. 4700 najetých kilometrů. Víc než patnáct různých ubytování. Nespočet zážitků. Vyjeli jsme v den Klárčina vysvědčení, strávili jsme deset dní v Severní Makedonii a dalších patnáct dní v Albánii. Balkán je naše láska. Balkánské státy jsou plné přírodních krás, historických památek, překrásných měst, neuvěřitelně srdečných lidí. Zároveň však nejsou přecpané turisty, což nám vyhovuje. Severní Makedonie i Albánie totálně předčily moje očekávání, bylo příjemné být měsíc někde, kde je svět ještě "v pořádku". Někde, kde se život nezastavil, kde lidé žijí své mnohdy složité životy a nepodléhají okolním tlakům. Měsíc jsme se cítili svobodní, volní, měsíc jsme byli majiteli své vlastní hlavy a těla.

Děti celý roadtrip zvládly na jedničku, a i když jsme se už ke konci těšili domů na postel a koprovku, teď týden po návratu cítím hlubokou nostalgii a smutek nad tím, že už je to celé za námi. Smekám před Chlupáčem, jak perfektně to celé naplánoval a smekám před svými dětmi, že nejely po týdnu stopem domů. A smekám taky před sebou, že jsem dokázala zabalit pětičlennou rodinu na měsíční dovolenou, kde nám vůbec nic nechybělo.

Proto tady celý červenec nebyla ani čárka. Až na každodenní večerní reporty na Instagramu pro rodinu, aby byli klidní, že jsme se nestali oběťmi organizovaného zločinu, jsem byla offline. Moc pěkný (a nutný) detox jsem si dopřála. A teď, když už jsme se vyhrabali z nekonečného kolotoče praní, vaření a pečení, uklízení a třídění oblázků, když už jsem si dala dohromady svou domácí a balkónovou zahrádku, když jsem poslala děti na prázdniny k mým rodičům, je na čase zabrat. Oživit to tady. Report bude samozřejmě taky. 

Moc vás všechny zdravím! Užívejte léto s těmi, které máte rádi, a tam, kde se cítíte dobře ♥