pondělí 20. března 2017

Mám se ráda / Březnové radosti

Byly doby, co jsem nesnášela svoje kudrnaté vlasy a vlastně jen proto, že si tehdy padesátileté kadeřnice na vesnici prostě s kudrlinami nevěděly moc rady. Od kadeřnice jsem chodila pravidelně s brekem, vypadala jsem jako jedna z Jackson Five. Jednu dobu jsem nechtěla mít pihy. Byly doby, kdy jsem chtěla mít delší nohy a větší prsa. A pak naštěstí přišel čas tyto věci tolik neřešit. Krása člověka je někde vevnitř, tělo nebude nikdy vizuálně dokonalé, podléhá vnějším vlivům a procesům stárnutí, ale duše krásná být může. I když to zní jako děsně trapné klišé, většina z nás ví, že tomu tak je.


Už nějakou dobu se učím jedné věci. Nesoudit. Abych byla upřímná, jde to strašně pomalu. Chlupáč říká, že "pomlouvání" v jakékoliv síle a podobě je přirozená ženská vlastnost. Něco na tom bude. Snažím se oprostit od hodnotících soudů, protože už samotná myšlenka ubližuje. A hlavně tomu, kdo ji vypouští. Učím se být lepším člověkem, chci být svým dětem tím nejlepším vzorem. Ale hlavně se chci podívat sama sobě do očí a nestydět se za své myšlenky, za svá slova, za své činy. Já totiž vážně věřím v karmu :)

Stále sbírám odhodlání..., Zdroj: Pinterest

Březen je sám o sobě dobrý měsíc. Dobrý měsíc pro změnu. Pro změnu k lepšímu. Probouzí se jaro a to pro mě znamená nový začátek. Něco končí a začíná něco světlejšího, teplejšího, usměvavějšího. Na většině lidí to jde poznat, stejně jako na mě. V březnu jsem se mimo rodinu soustředila na byt. Na pročištění. Na zvelebení. Na jarní detox. Co mi krom spousty kytek a dvou jarních věnců udělalo v březnu radost?


* Sypané čaje, protože jsem přestala pít kojící čaje a konvičkový rituál si děsně užívám, Oxalis
 
* Hrnek s ouškem, protože jsem vyřadila pár otlučených hrnků prapodivného původu, Bellarose
 
* Bílý jíl, protože v zemi je síla a zelený jíl si přál ve skříni kámoše, Saloos
 
* Cereální tyčinky Corny, protože tu čokoládu zatím musím něčím kompenzovat, Feedo
 
* Kniha Poprask v sýrové uličce, Robert Fulghum, protože jsem dostala chuť na povídky, Martinus

Žádné komentáře:

Okomentovat