18. měsíc s Jakubem

Dnes Jakoubek výjimečně neusnul večer u kojení (občas se nám takhle zadaří, nevím, jestli to rovnou svádět na tři kapučína) a následovala hodina postelové akrobacie. Lozil přes mě tam a zpátky, chvilku ležel na mých nohách, chvilku na hlavě, chvilku vyžadoval škrabkání na zádech a pak na oplátku hladil mě ve vlasech. Chvilku si cosi broukal, chvilku se smál jen bůh ví čemu. Někomu by to přišlo otravné a zdlouhavé (ok, asi kdyby to bylo pravidelně, byla bych taky znechucená), ale mně to přišlo děsně roztomilé a uklidňující. Nakonec usnul pokojně na mě, přesně tak, jak mi ho před rokem a půl dala porodní asistentka na porodním sále na břicho. Hned jsem si vybavila ten naprosto nepopsatelný pocit, který jsem tehdy cítila, a který okamžitě hojil všechny rány. Absolutní štěstí. 18 měsíců. Jakub už ušel kus cesty.

Naučil se zvedat hlavu. Naučil se otáčet ze zad na bříško a zpátky. Naučil se plazit. Naučil se lozit. Naučil se sedět. Naučil se stát. Naučil se chodit. Naučil se běhat. Za rok a půl. A to mluvím jen o pohybové stránce. Ještě patrnější je vývojová turbulence vidět na sociálních, emocionálních a komunikačních dovednostech. Je jasné, že dítě je prostě zázrak. Po všech stránkách.

Umí chodit sám po schodech. Umí se sklouznout na skluzavce. Umí udělat střechu a kobru. Na posteli se pokouší o kotrmelec. Umí se sám v posteli zakrýt. Umí si sundat boty. Umí si umýt ruce. Umí si rozepnout bundu. Umí zapnout televizi. Umí se tak trochu nakrmit sám. Umí hrát pexeso s otočenými obrázky. Umí dobře házet balónem. A taky kope.

Pár slov z něj už vyleze, ale pořád nemá potřebu je moc ventilovat. Když náhodou není na záchodě se mnou, chodí po bytě a vykřikuje "má" - "kde" - "ne". Takže tak nějak. Jedno z prvních a kompletních slov je "šest" - to je to Klářino neustálé počítání :) Začal kývat hlavou na souhlas, děsně vehementně. Ještě si u toho často povzdechne, aby všemu dodal na důležitosti.

 

K první vyrostlé čtyřce přibyla druhá nahoře a spodní dvě jsou otázkou pár dní. Stoličky už potřebuje jako sůl, pořád má velký problém pokousat tvrdou potravu - mrkev, tvrdší jabko, slupku papriky... Nevím, jak to dělala Klára, ale ta křoupala všechno snad ještě bezzubá. Má rád banány, mandarinky, pomeranče, sušené mango a kustovnici. Nejí sýr. Má rád mnou vařená jídla, nejvíc ujíždíme na klasických omáčkách. Večer baští polívky.

V hodně věcech je dost konzervativní. Hlavně v jídle a oblečení. Má svoje oblíbená jídla a když mu dám na snídaní lučinu místo másla, hystericky řve "nene". To stejné s oblečením. Má své favority - například obyčejnou světle modrou fleecovou mikinu z Lidlu, kterou pomalu nemůžu ani prát. Divím se, že v tom nechce spávat a podle mě ji bude nosit i v létě.

K "půlnarozeninám" dostal nové boty - vymazlené bílo-šedé tenisky Little Blue Lamb Bipsy Grey a včera v nich běhal po bytě. Trochu je vyzkoušíme a do dvou týdnů sepíšu recenzi. A taky má nová autíčka B-toys.

Čtení je pořád koníček číslo jedna, vydržel by si číst celý den. Dokáže z knih vstřebat neuvěřitelné množství informací. Hrozně rád jezdí po bytě s autíčky, klukovské vášně se v něm nezapřou. Otočí hlavu za každým autem venku, za každou motorkou, zvedne zrak ke každému letadlu na obloze, o traktorech ani nemluvím. Za ženskými se zatím neotáčí :)

Doma často vozí v kočárku miminko. Aspoň jednou denně ho najdu ležet v Klářině posteli, přikrytého a předstírajícího spánek. Občas si udělá nějaké bolino a to pak za námi chodí a vynucuje si foukání. Když není nikdo poblíž, obřadně si pofouká sám.

Má moc rád písničky, v tuto chvíli vedou lidovky v čele s Šla Nanynka do zelí a Komáři se ženili. Už zase trávíme dost času venku, chodíme na hřiště, chodíme krmit kačeny, chodíme skákat do kaluží, chodíme se dívat na ovce... Teď na jaro se to v Brně hemží nejrůznějšími událostmi, tak jsem zvědavá, jaký bude Kubík parťák.

Až s Jakubem si uvědomuju, jak byla Klárka v mnoha bodech "vzorné" dítě. Nikdy neměla tendence sahat na zásuvky, nikdy mi netrhala listy z pokojových kytek, nesahala na troubu a nenatahovala se na kuchyňskou linku, nijak zvlášť nekramařila v šuplících. Jakub je jiný, je živelný, zkouší moje hranice. To, co s Klárou taky neznám, je smutné zjištění, že některé věci fakt vyprat nejdou - např. lihovka nebo pomeranč. Spousta Jakubova oblečení se tak v mžiku stává neprodejným.

Vrchol mateřského blaha pro mě nastává ve chvíli, kdy se za mnou přijde jen tak pomazlit. Občas to tak má, nevím, jestli se mu zasteskne po mém teple, nebo se potřebuje ujistit, že tam pořád jsem. Přiběhne, plácne sebou do mých stehen, obejme je, já jdu za ním do kleku a hned se ke mně přitiskne. Takhle bych vydržela věčnost...