úterý 14. března 2017

Knihy pro děti / Počítání

Knihu Počítání z nakladatelství Baobab dostal Jakub už k Vánocům. V knihkupectví jsem ji okukovala několikrát, moc se mi líbila (víte, že mám slabost pro severskou literaturu v jakékoliv formě), přišla mi zase hodně odlišná od toho, co je běžně na trhu s dětskou literaturou k dostání. Sice Jakub počítat ještě neumí, ale pro zhruba rok a půl staré dítě mi přišly fajn kontrastní a jednoduché ilustrace. Pár týdnů ležela kniha doma víceméně bez povšimnutí, až jsem si několikrát posteskla, co to s mými dětmi jako je... Ale netrvalo dlouho a obě děti ke krásné knize s okýnky cestu našly. Teď ji mají rádi každý z trochu jiného důvodu.


Kláru teď znovu chytlo počítání, ve druhé vlně. Ve velkém. Počítat umí už dlouho, už ani nevím, kdy se to vlastně naučila. Nejprve do desíti. Pak do dvaceti. Teď zvládne třeba do padesáti, když se soustředí. Jedno období systematicky vynechávala třináctku, teď zase šestnáctku. Jakoby jí nějak vadily a záměrně je ignorovala. Počítá všechno, pořád, dokola, a ráda. Často i anglicky. Proto ji baví i tato kniha, kde se sice počítá jen do desíti, ale zato je plná skrytých úkolů v okýnkách.





Kubíka zase baví poznávat věci kolem sebe. V knize jsou vyobrazena základní zvířata a běžné předměty, včetně dopravních prostředků. Takže ukazujeme a ukazujeme. Baví ho odklápět okýnka a hledat tak rozdíly. Bohužel už knížka utrpěla pár úrazů a dvě okna už jsem musela lepit vteřinovým lepidlem. Spojení okénkových knih a malých dychtivých čtenářů je nebezpečné :)





Leporelo od finské autorky Aino-Maiji Metsoly je velice povedené, kouzelně jednoduché. Zkrátka čistý severský design se projevil i v této dětské knize. Ilustrace jsou pestré, výrazné, geometrické, dětské oči doslova přitahují. Nyní v češtině vyšla i její druhá kniha Barvy, kterou rozhodně brzy pořídím (Klárka začala barvy poznávat v létě před druhými narozeninami, tak Kubík může pomalu začít). V angličtině seženete od autorky knih mnohem víc.


P.S. Kniha má pro mě i jedno slabé místo - děsně mě irituje postava růžového zajíčka, který mi víc než cokoliv jiného připomíná ošklivou lysou myš. Celá kniha mi přijde dost reálná, ale copak mají ve Finsku růžové podivné zajíce??

6 komentářů:

  1. Tak to máme podobně - mě knížka naprosto nadchla, ale dětem to trvalo trošku delší dobu než jsem čekala. A snad ještě lepší jsou Barvy ze stejného nakladatelství. Hezké dny, Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je zajímavé, že to máte tak podobně. Asi je na té knize něco, co vyzývá k opatrnosti :) Na Barvy se těším, mám je objednané. I vám hezké dny. J.

      Vymazat
    2. A ještě k tomu zajícovi - úplně jsem přehlédla, že to je on, přelétla jsem obrázek s tím, že to je prase... Po přečtení Vaší recenze jsem šla hledat zajíčka, vrtalo mi to hlavou. To jsou starosti:-)

      Vymazat
    3. Jo prase by taky mohlo být :)

      Vymazat
  2. Máme Barvy, zdají se mi ještě hezčí:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To rada slysim. Uz jste treti kdo mi to rika tak na tom urcite neco bude... ☺

      Vymazat