pondělí 13. března 2017
Klára a Jakub / Podvanácté
Minulý týden jsme byli doma bez Chlupáče, který jezdí několikrát za rok služebně na týden hodně daleko. Vždycky mi to bez něj doma přijde strašně prázdné. Chybí mi naše společná chvilka u kafíčka, když přijde domů z práce, chybí mi pusa na dobrou noc, chybí mi jeho drzé vtípky. A dětem chybí doma nejen táta jako takový, ale celkově mužský element, klidná síla. Ač se to nezdá, děti mi pomáhají ten týden bez něj překlenout co nejsnáz. Jsou děsně v pohodě, jako by oba dva věděli, že máma potřebuje oporu. Jsou prima parťáci. Minulý pátek večer dokonce Kuba uspal Klárku. Bylo hezky, tak jsme byli odpoledne dlouho venku, domů se vrátili až někdy před sedmou. Já jsem rychle skočila k plotně nachystat něco k večeři, dětem jsem pustila pohádku. Chvilku si tam cosi vykládali, za chvíli vidím, že Klára leží na sedačce a Kuba ji hladí ve vlasech. Říkám: děcka, vydržte tak, to si musím vyfotit, jak tady tak pěkně odpočíváte. A jak se přiblížím s foťákem, vidím, že Klárka spí jak dudek. Kdo by taky nespal. Pamatuju časy, kdy mě přesně takhle spolehlivě uspával Chlupáč večer u televize ♥
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Kaci diky ❤
OdpovědětVymazatKouzelné! :)
OdpovědětVymazatJe to jeden velký zázrak!
VymazatTo je krasne :-) Deti jsou proste nase stesticka :-)
OdpovědětVymazatAno, to štěstí je nepopsatelné...
Vymazat