Tento článek tady měl být někdy koncem loňského léta. Ale teď to snad stihnu před plným nástupem cyklo sezóny. Naše děti teda jezdí na kolech celoročně, mírné zimy bez sněhu nám přejí a hlavně Kubík z kola prakticky neslézá. Velice brzo přišel na to, že kolo je rychlejší a na většině tras i míň namáhavé než loudavá chůze. Když jdeme ven, automaticky sahá po kole. Jezdí na něm do školky, na hřiště, do obchodu. Naopak Klárka se nějak zasekla a kolo nám posledních pár měsíců trochu odmítá. No věřím, že je to jen období, které zase brzo přejde. Zvažuju přestříkání kola na růžovo - jde to? Minulé léto měl Jakub už tak perfektně zmáknuté odrážedlo Strider, že jsme museli udělat krok dopředu. Klárka měla tou dobou 20" ultralehké kolo s přehazovačkou Woom 4, tak si mohl Kubík pohodlně podědit žluté kolo Woom 3. Chlupáč si vzal Kubíkovy tréninky na starost a běhal s ním po dlouhých rovinkách u domu. Za pár dní šlapal sám. V necelých čtyřech letech. Sebejistě, lehce, přirozeně. Tyto milníky mě vždycky dojmou.
Když dáte dítěti, které touží po pohybu, ty správné prostředky, jde to jako po másle. Jakmile se děti nemusí tahat s těžkým kolem, jakmile s lehkostí vyšlapou kopec, jakmile si dítě samo kolo otočí, přenese, opře, je vyhráno. K tomu, aby si dítě jízdu na kole zamilovalo, stačí málo. Lehké kolo. Máme srovnání. U nás poloviční váha hrála zásadní roli. Podrobné recenze i naši cestu k ultralehkým kolům najdete na odkazech výše.
Kubík je drobnější postavy, i váhově byl vždycky o trošku níž než Klárka, i Matěj je v jeho věku nad ním. Jakub je hbitý, rychlý, ale těžké kolo by neušlapal. Wooma zvládl za pár dní, nepotřeboval žádná postranní kolečka, žádné velké držení a brzdění. Tím, že ho netrápila váha, se mohl s čistou hlavou soustředit na další detaily jízdy. Jezdí skvěle. Někdy až moc rychle. Zkouší, co kolo dokáže, co dokáže on. Má z jízdy čirou radost, užívá si ji. A ví, že je dobrý. Poslední dobou nám říká, že asi bude muset jezdit závodně, že to bude ten jeho sport, když je na to tak dobrej. Mám ráda, když v tom má jasno. To je v životě důležité :)
Myslím, že o kolech jsem toho napsala už dost, ale o jednu věc se s vámi chci ještě podělit. Každé kolo musí mít pár drobností, které jsou pro děti absolutně nepostradatelné. Ty věci, co jim každou jízdu ještě o fous zpříjemní. Zvonek a košík. Samozřejmě helma a LED blikačky pro bezpečnou jízdu. Helmy mají děti Abus Youn-I. a jsme maximálně spokojení. Skvěle sedí, vydrží, mají měkké polstrování, dobré výsledky v testech a integrovanou LED blikačku vzadu. LED světýlka na silikonovém pásku jsem pořídila v Lidlu za pár kaček, dají se připevnit úplně všude - na řídítka, sedátko, batoh, bundu, kočárek. Koupit se dají i jinde, třeba v Decathlonu. Zvonek je další nutnost, bohužel se nám dost rozbíjejí, takže se rozhodně nevyplatí koupit nějakou drahou designovou značku (já jsem se vyloženě spálila s roztomilými zvonky značky Crazy Safety, které bohužel nemohu doporučit, úplně se nám rozsypaly).
Poslední věc na seznamu jsou košíky. Určitě znáte ty klasické proplétané plastové košíky na kolo, na přední řídítka. Měli jsme žlutý košík na Striderovi, Klárka pak dostala košík s Elsou na prvního šlapacího Olprana. Ale tyto košíky mě vždycky děsně rozčilovaly, jak jsem nevěděla, kam je i přes jejich univerzálnost někam na řídítka napasovat, jak byly tvrdé, nepoddajné, kymácely se a vlastně dost blbě držely. Zuřila jsem z nich, jenže děti si vždycky venku sbírají milion pokladů a potřebují to někam dávat. Já do batohu už kameny, klacky, ulity a kuličky z bahna odmítám. A pak jsem náhodou na FB viděla, jak kamarádka Martina ukázala softshellový košík na kolo, který ušila svým dětem. A já ho hned chtěla. A už je máme na všech kolech i koloběžkách. Košík ze softshellu je super praktický, protože jde vyprat. Na kole drží pomocí suchých zipů, což je výhoda oproti plastovým utahovacím páskům na běžné košíky. Velikost si každý zvolí podle svého kola, takže má záruku, že bude dokonale sedět. A designově se mi taky líbí víc než plastový. Hlavní výhoda je ale jeho měkkost, přijde mi mnohem bezpečnější než klasické košíky, plast totiž může po pádu docela zajímavě říznout. Martina je šije na zakázku podle vašich dodaných rozměrů, na výběr má vždycky z několika designů softshellu. Můžete ji kontaktovat na FB stránkách My Little Planet.
Žádné komentáře:
Okomentovat