pondělí 6. dubna 2020

Audiokniha / Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii

Autor: Ladislav Zibura
Interpret: Ladislav Zibura
Délka poslechu: 9 hodin 51 minut
Seženete na Audiotéce
 
Anotace
 
Po dvojici bestsellerů přichází princ Ládík s další knihou – tentokrát o cestě do Arménie, Gruzie a Náhorního Karabachu. Ladislav Zibura se vydává do těch nejzapadlejších vesnic, aby mohl poslouchat příběhy místních a načerpat něco z jejich moudrosti. Alkohol teče proudem a mladý dobrodruh důvěrně poznává kulturu plnou pohostinnosti, rozhodných slov a sovětské nostalgie. Své zážitky z kavkazského putování Zibura líčí s tradičním humorem a sebeironií, pro které ho čtenáři nenávidí a milují.
 

Recenze
 
Lidsky pojatý cestopis, kdy krom geografických zajímavostí je brán hluboký zřetel především na společenský život v zemích, kam Ladislav se svým batohem a autoplachtou zavítal. Poslech hodnotím velice kladně, autor a zároveň interpret psát a vyprávět zkrátka umí.
 
Přiznám se, že fenomén Zibura mi dlouho a vědomě unikal. Věděla jsem o něm, všude na mě skákaly reklamy, vyhledávače se předháněly s klíčovými slovy, eshopy mi ho nutily do košíku, na Instagramu ho všichni četli, známí se hnali do místních kulturáků na jeho produkce. Já jsem této mediální masáži jaksi nevěřila. Já totiž obecně čtu všechny bestsellery asi tři roky po jejich masovému výprodeji. Teď těsně před karanténou jsem si vybírala nové audioknihy a padly mi do oka pěkně ilustrované obálky Ziburových knih. A jelikož mám duši cestovatele a neobvyklá místa mě lákají, dala jsem mu šanci. Jako první jsem sáhla po Arménii a Gruzii, protože tyto krajiny mi z repertoáru přišly nejpoutavější. Dobře jsem udělala, Zibura je borec (a to jsem až doteď nevěděla, jak vypadá).
 
Gruzie, Arménie, Náhorní Karabach jsou místa zapomenutá, turisticky nedotčená, krajinou impozantní, lidsky přívětivá, pro muže však nadmíru nebezpečná skrz množství prolitého alkoholu.
 
Styl vyprávění je bezesporu chytlavý, Ladislav má talent upoutat pozornost dobře zvolenými slovními obraty, šikovně kombinuje popisy okolí a lidských osudů, líbí se mi jeho "odbornější" vsuvky, třeba o historii. Ale hlavně na to jde nikoliv od lesa, ale od sebe. Jeho cestopisy jsou nadmíru osobní, dokáže mluvit o výhrách i prohrách, píše tak, jak mu pusa narostla. Břitký jazyk, humor, ironie i sebeironie, žádné přikreslování. Na první poslech jsem pochopila, proč se stal Ladislav Zibura tak oblíbeným. Protože je to Čech jako poleno. Na to, jak je mladý, z vyprávění čiší velké vlastenectví.
 
Ladislave, pokud si tohle jednou přečteš, klobouk dolů, žes tuhle cestu ustál ve zdraví. Snad sis vyřešil to koleno a tvá játra taky ještě žijí v tvém těle. Budu tvé cestopisy poslouchat dál, knihy asi oželím, tvůj hlas nikoliv.
 
-
Tuto audioknihu jsem si svobodně vybrala v rámci dlouhodobé spolupráce s Audiotékou.

Žádné komentáře:

Okomentovat